Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla
C. D. Payne
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/149764/bmid_dedictvi-aneb-jak-helena-ke-stesti--1rh-149764.jpg
4
290
290
Helena je ve všech směrech průměrná americká žena v domácnosti a její život je jen nuda, bída, šeď, prostě opruz. Mládí zmizelo nenávratně v dál, povinnosti hospodyňky ji ani v nejmenším neuspokojují a s manželem už roky nic není, ten suchopárný právník dávno vyměnil sex za golf. Matka žijící v domově důchodců je senilní a většinou si Helenu plete se svou vlastní sestrou. Děcka si na maminku vzpomenou, jenom když potřebují peníze, a čím jsou starší, tím jich potřebují víc. A když tak Helena vidí ty příšerné týpky, se kterými se její dcery tahají, začíná uvažovat o tom, že si pořídí kulovnici. Cesty osudu jsou ale nevyzpytatelné a mnohdy nečekané. Všechno se změní v okamžiku, kdy Helena zdědí po zesnulé tetičce Maddy zpustlý domek kdesi v Zapadákově a musí ho jet připravit k prodeji. Velice záhy s pocitem lehkého překvapení zjistí, že její milovaná rodinka jí jaksi vůbec nechybí a že se život dá strávit i jinak než jen vařením a poklízením. Při třídění starých krámů v domě navíc objeví záhadné dokumenty, ze kterých vyplývá, že v její rodině není zdaleka všechno tak, jak to na první pohled vypadá. A když se k tomu ještě přichomýtne jeden opravdu pohledný profesor angličtiny, který zřejmě není vůči Heleniným půvabům tak docela imunní, život začíná nabírat jiný, mnohem víc vzrušující a daleko zajímavější směr. Teď by se ještě šikly nějaké penízky, aby se Helena mohla postavit zcela úplně na vlastní nohy…... celý text
Literatura světová Humor Pro ženy
Vydáno: 2013 , JotaOriginální název:
Helen of Pepper Pike, 2012
více info...
Přidat komentář
Trochu si říkám, čím tahle kniha zapadá do žánru humoru. Já na ní nic vtipného neviděla. Hodně špatně se mi do děje i vůbec začítalo, jelikož je psaný formou deníku, a hlavní hrdinka? Nezlobte se, ale takhle protivnou ženštinu už jsem v knize dlouho neviděla! Autor ji dal až moc mužských vlastností, které se k ní vůbec nehodili. Opravdu netuším, čím si kniha zasluhuje takhle vysoké hodnocení. Mě kniha nesedla z žádného pohledu a myslím, že mě to odradilo i od čtení dalších autorových knih. Co se týče humoru, jsme na naprosto jiné vlně.
Začátek mě bohužel nebavil, pak se to spolu s pátráním po GAL rozjelo. Nicméně bylo tam dost věcí, které mě iritovaly a ani obálku nepovažuju za úplně šťastnou volbu. Hlavní hrdinka (a dost dalších postav) je na můj vkus až příliš cynická a otrávená, s nevěrou zachází velice zvláštně a celkově podle mě není napsaná, jako by ji napsala žena. Myslím si, že my ženy se chováme a uvažujeme trochu jinak, i když to, co píšu, zavání stereotypem. Téma mě bavilo. Další (pro mě) průšvih je buď překlad nebo styl psaní. Bohužel je to moje první kniha od autora, takže nevím, co z toho. Oslovování jménem postav skoro za každou větou mi například lezlo krkem.
Tak jako oddech, no, ale jsou i horší. Nejdřív jsem myslela, že se neprokoušu, ale pak děj trochu nabral na zajímavosti, nakonec mě to i bavilo. Asi vzhledem k tomu, že jsem ji četla v pracovně náročnějším období, se tahle knížka hodila.
Za mě vynikající kniha, zasmála jsem se, nechybělo napětí, styl psaní mi sedl. Pustím se i do dalších titulů autora.
(SPOILER) Kniha se četla dobře, sem tam jsem se nad nějakými istorkami pousmála, ale upřímně, děj pro mě byl nudný. Navíc se mi úplně příčila Helenina promiskuita. Stačilo, aby se kolem ní mihnul nějaký chlap, skončila s ním v posteli. Až na jejího manžela, tam si z nějakého důvodu usmyslela, že se musí s ním rozvést. Stačil k tomu jediný důvod - aby se Leigh uvolil a vyspal se s ní. Pro mě byl děj takový hodně povrchní, nezasahoval nijak do hloubky, proto jsem asi nedokázala identifikovat Heleniny pocity a proč tak jednala. Knížka se stala zajímavější až po prodeji domu a úmrtí její matky. Tam děj nabral nějaký spád a věci se daly do pohybu.
Mládí v hajzlu jsem jaksi minula, takže autora jsem neznala. Na základě zdejších komentářů jsem ale nezaváhala, když nakladatelství JOTA nabízelo tuhle knihu v záplavě zlevněných knih pro knihovny, a ještě teď se za to chválím.
Už dlouho, možná vlastně nikdy, jsem se sobotním odpolednem neprosmála tak jako právě teď. Kdo měl uši a byl ochoten naslouchat, toho jsem neustále bombardovala ukázkami, které jsem občas kvůli svému smíchu nemohla srozumitelně přečíst. A doteď nechápu jediné: jak tohle mohl napsat mužský?
Překlad je až na malounké výjimky skvělý; ta kombinace hovorového jazyka a sarkastických poznámek dcery/matky/manželky prosté iluzí mě každou chvíli dostávala do kolen: "Casta čte už čtvrtý román Glorie Ann Lenoreové. Pokud šáhne ještě po jednom, bude na čase nahlásit ten zázrak do Vatikánu." A co teprve dialogy s Leighem!
Fakt dost dobrý!!!
P.S. Jediná vý(či)tka: kde jsou sakra k mání knihy GAL?!?
Promyšlené to bylo..do poslední chvíle jsem netušila, kdo je autorka, ale nějak mi nesedla hlavní postava.
Kdyby ta kniha byla napsaná stylem skoro šedesátiletého muže, řekla bych, že je to
něco podobného jako Denik malého poseroutky ve starším vydání, ale ne. Celý příběh je napsany z pohledu starší paní- důchodkyně, která nemá ve svých letech co dělat, ale její nudný život se změní , když zdědí dům po mrtvole tetě... a byl úplně skvělý!! Smála jsem se už na první straně. Doporučuji ️
První humorné dílo od autora, pobavilo. Nejvíc mne rozesmálo, jak Helena přemýšlela, po kom jsou ty její děti takoví potížisti. Mohla na to vcelku rychle přijít, když dělala inventuru svých možností vybrat správného chlapa do svého života. Jeden zasnoubený, další ženatý, pak jeden malicherný a pomstychtivý, manžel si cení víc golfu než své ženy. Taková humorná četba pro pobavení, když člověk není zrovna rejpal... Doporučuji pro mlhavé a smutné podzimní večery.
Kdysi dávno přečteno Mládí v hajzlu, teď jsem dorostla do věku na Dědictví a opět jsem se skvěle bavila. Nejspíš přelouskám i ostatní knihy od C.D.Payne
Uf. Nejdřív jsem myslela, že se nemůžu začíst, pak mi došlo, že není do čeho. Zjevně nejsem cílovka. Plytké, s banálním příběhem a laciným humorem. Přeskákala jsem to do konce, ať nekřivdím, kdyby to nabralo náhlý obrat vzhledem ke zdejšímu hodnocení. Nenabralo.
Vtipná, čtivá, příjemná kniha. Autor překonal moje očekávání. I přes to, že je psaná formou deníku, tak vtáhne do děje poměrně snadno. Hlavní hrdinka Helena samozřejmě není žádná dokonalá paní, ale je to sympatická ženská, která očividně v životě do určitého momentu neměla moc štěstí, ale bere život takový, jaký je.
Mojá prvá kniha od C.D Payna, kniha je písaná formou denníka. Dobrý román, viacmenej taký ženský. Kniha sa dobre čítala, obsahuje mnoho vtipných hlášok, ktoré vás rozosmejú, pobavia, ale obsahuje aj hlbšie myšlienky na zamyslenie. Až do záveru neviete čo je podstatou Heleniného dedičstva. Jediné malé negatívum je, že z knihy srší americký pohľad na svet a život ( ale čo iné by ste čakali od amerického spisovateľa), ale to som prekusol.
Hodně mě bavila první polovina knihy, kdy Helena bez skrupulí líčí své dny a vy se fakt musíte ne-li přímo smát, tak aspoň často usmívat. Druhá polovina s intenzivním pátráním po dědictví pro mě byla trochu slabší, ale i tak - velmi dobrá oddychovka k pobavení.
První čtvrtinu jsem se fakt přemáhala, nemohla jsem se začíst, dějově mi to přišlo o ničem. Ale pak, najednou, z ničeho nic mě to začalo bavit a nemohla jsem dílo odložit. Jako je to asi trochu překombinované, s hlavní velmi promiskuitní hrdinkou se asi taky neztotožníte, občas možná budete na ty rodinné vztahy koukat s otevřenou pusu a výrazem "no tohleto", ale odreagujete se. A o to přece jde :-)
Kdyby ta kniha byla napsaná stylem skoro 60 letého muže řekla bych, že je to podobného jako denik maleho poseroutky ve starším vydání, ale ne. Celý příběh je napsany z pohledu starší paní- důchodkyně, která nemá ve svých letech co dělat, ale její nudný život se změní , když zdědí dům po mrtvole tetě... a byl úplně skvělý!! Smála jsem se už na první straně. Doporučuji ♥️
Autorovy další knížky
| 2005 |  Holubí mambo |
| 2013 |  Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla |
| 2012 | Mládí furt v hajzlu |
| 2015 | Nestydaté plavky |
| 1995 | Mladík v okovech |
Autorův styl psaní mě bavil a kniha pro mě byla odpolední oddechovkou.
Příběh jako takový byl slabý a nezapamatovatelný, ale i tak jsem si knihu docela užila a rozhodla se pořídit další autorovy knihy - za více než 2* z 5 bych to však neohodnotila. Pokud tedy hledáte něco na odpočinek, nebude to úplně špatná volba. Zde prostě není nic k přemýšení, naopak u toho člověk spíše "vypne".