Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2582
2582
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Čtivá knížka s výborně použitým nářečím. Autorka má dědinu pod kůží. Doporučuji každému, kdo na dědině někdy žil a má chuť se tam znovu podívat prostřednictvím knihy.
Skvělá kniha ze života. Humorný příběh to je, ale po přečtení z něj moc do smíchu není. Člověk se až děsí představy, co s lidským charakterem udělá touha po dvou stovkách...
Neurazí, nenadchne... Běžný život na dědině, i se všemi problémy. Trochu mě mrzí, že kniha nebyla psaná jako jeden navazující příběh. Ale styl, kterým byla psána se mi líbil.
Místy se mi kniha četla lehce, místy mne to nebavilo. Ale ten poslední příběh vyprávěný starou paní mne opravdu dostal, pobavil a dojal. Pravdivé a trefné!
Život na dědině není žádný med. Petra Dvořáková ho líčí napříč generacemi přes konzervativní i pokrokovější obyvatele. Opravdu šťastný v této vsi není snad nikdo. Autorka se postavám nevysmívá, i když si o to svým jednáním často říkají. Dědina je díky nářečí hodně autentická, všechny čtyři části dobře rozehrané, ale místo pointy přijde spíše jen vědomí věčného koloběhu, z něhož není lehké odbočit.
Po dlouhé době kniha, která mě chytla a pobavila, použité nářečí bylo také správnou volbou. Mně se líbila.
Mě to nebavilo. Nutno říci, že je to napsáno čtivě, ale mě tahle klackovitost strašně vadí - Jaruna, Petruna, a moje stará, a že má buben - toto se se mnou absolutně minulo. Knihu věnuji své babičce a jsem si téměř jistá, že to je ten správný čtenář této knihy :-).
Tak pravdive az z toho cloveka ktery zije na dedine cely zivot mrazi....doporucuju
Pěkné, lehce humorné, čtivé. S lecčím jsem souhlasila, připadalo mi to jako z naší vesnice, něco mi naopak připadalo už příliš (grilovaný pes...). Zhodnotila bych to jako pěknou oddychovku s exkurzí do duše malé české dědiny.
Pri cteni tretiho pribehu jsem knihu odlozila. Fakt me to nebavilo :-(
Nudny (bez jakehokoli vtipu) popis beznych lidskych osudu, nic nerikajiho prostredi, obyvatele vykresleni jako bezvyznamne nicky. A pritom i na vesnici se da krasne zit, nejen takto prezivat.
Nene, tohle neni muj salek kavy.
Nostalgie, drby, špetka humoru a snad všechny polohy mezilidských vztahů - to vše v té knížce bylo. Dobře se četla, přestože je napsaná svérázným vesnickým nářečím.
Akorát opět musím poukázat na nedbalou práci zodpovědných redaktorů: již v červnu nastávající matka věděla, že dítě se narodí koncem dubna. Tak nevím... Buď to byla slonice, anebo si teprve plánovala, že za měsíc otěhotní :-(
Takové správné vesnické.. Za jednota, závist, drby.. Jo, takhle přesně si to představuji :) jen mi tam chybělo víc humorných okamžiků, jinak skvělý počin.
Knížka byla velmi citová a pěkně napsaná. Člověka to rychle vytáhlo do děje. A hodně jsem v tom viděla pár věcí a chování lidí co z nám z meho okolí. Milé čtení.
to není beletrie, ale literatura faktu - stačí změnit jména a je to kronika naší vesnice, i když na opačném konci republiky, do puntíku - je skutečně možné, abychom žili tak univerzální osudy?
oceňuji, že autorka tematizuje
1) českou společnost v POrevoluční době - už mne dost prudí všichni domácí autoři, kteří těží granty a ceny za kolektivní plivání na vše před sametem; spisovatel má především kriticky a jinak než stádně a šablonovitě nahlížet přítomnost
2) vesnické prostředí - více takové literatury
Knížka se mi moc líbila, při čtení jsem se ve vzpomínkách vracela do dětství, kdy jsme každý volný víkend trávili u babičky a dědy na bývalém gruntu na vesnici. Tenkrát jsem ani tak moc nevnímala vztahy mezi lidmi, to až později a navíc žiju v malém městečku, což je víceméně taky taková dědina. Ani nespočítám, kolikrát jsem slyšela větu: Co temu řeknó lidi... Tohleto "vidění si do talíře" dodnes nemám ráda. Na druhou stranu je pravda, že i tak k sobě mají lidi blíž a vzájemně si pomáhají. I když třeba s postranními úmysly.
Vytkla bych jenom spoustu postav, ve kterých jsem se občas ztrácela, někdy mi trvalo než jsem pochopila, která osoba je vlastně vypravěč.
Jako líčení života na dědině to je výborně vystiženo. Zaznamenáno. Odposloucháno. Autorkou odžito. :-) Jsem rejpalka - Josef v hospodě odpoví někomu, že je dobré počasí a žně začnou už brzo, v půlce července. Je těsně před letními prázdninami. Poté se z hospody staví na chvilku u mladých a dozví se o třetím těhotenství snachy, která na dotaz, kdy se to narodí, odpoví "koncem dubna". :-) To jedině bych přepočítala, jinak všechno sedí - myšlenkové pochody, strachy, co na to či ono řeknou lidi, generační sounáležitosti, smrsknuté leckdy jen do pocitu povinnosti pomoct rodičům, prarodičům. Věrně popsané prostředí, činnosti v hospodářství, vztahy, názory, námitky, domněnky... Autentické jak nejvíc to jde.
Velmi povedená kniha: realistická, normální, uvěřitelná. Přesné charakteristiky, výborné postřehy a perfektně vykreslená mentalita vesnice a rodinných a sousedských vztahů. Jestliže za mistra "vesnického" románu považuji J. Hajíčka a za mistryni "rodinného" románu zase P. Soukupovou, tak Petra Dvořáková se touto knihou směle zařadila mezi ně.
Výborně použito nářečí, věrohodnost postav, v duchu vidím dědinu i její obyvatelé tak živě, že jsem až nejistá, jestli jsem tam někdy nebyla a s těmi lidmi se neznám.
Díky paní Dvořákové asi ano.......
Velmi dobré a čtivé, zejména pak první polovina. Žádná velká dramata, jen drobné střípky z jedné malé vesnice. Jen škoda, že jednotlivé části spolu nebyly více propojené, to by celému dílu dodalo dokonalosti.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
Dědina
Výborný styl,knihu doporučuji,čte se jedním dechem.Bravurně napsán styl nářečí,který je mi blízky.Doporučuji