Dej mi své jméno
André Aciman
Dej mi své jméno série
1. díl >
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , Slovart (ČR)Originální název:
Call Me by Your Name, 2007
více info...
Přidat komentář
"V jejich domě neplatí žádná večerka, žádná pravidla, žádný dozor, nic. Proto je to takový hodný kluk. Nechápeš? Nemá, proti čemu by se bouřil."
Manžel se na mě díval, jak se má ramena otřásají vzlyky. "Co se stalo?" - "Nic, to jen ta knížka. Je to tak smutné, a přitom vůbec ne." A když nad tím teď přemýšlím, lépe to vystihnout nedokážu. Odhoďte veškerou předpojatost, že je příběh vystavěn na vztahu dvou mužů. Ty myšlenky by mezi mužem a ženou tak nerezonovaly.
Pro mě je tato kniha obrovským překvapením a obohacením. Po jejím přečtení mám pocit, že ji cítím ve svém nitru.
Knihu jsem četla v rámci Čtenářského klubu @martinus_cz . A musím říct, že toto byl opravdu úžasný výběr a daleko předčil lednovou knihu. Myslím, že tato kniha ve mně bude ještě dlouho rezonovat a stále ji vstřebávám. Autorům styl psaní mi vůbec nevadil, naopak se mi velmi líbil. Samotný příběh není ničím ojedinělý, ale samotné vykreslením postav a především pocitů vnímání lásky, strachu, osamění a touhy je mistrovské dílo. Klobouk dolů.
Touha oděná v lyrický háv. Slova, věty hrající koncert na všechny struny vašich smyslů.... Mám ráda autory, kteří umí ve čtenáři vyvolat tento pocit. Úvahy o životě, jeho smyslu, umění, filozofii propletené s motivy lehké erotiky, a to vše na pozadí vůně letního moře, za cvrkotu cikád a rozpáleného slunce... Co na tom, že hlavními hrdiny jsou dva mladí muži .... Aciman nám posílá trošičku zamotané klubíčko plné směsice jemných citů, které spojí dvě lidské bytosti, jež ho však sami neumí (a vlastně ani nechtějí) rozmotat. Z každé stránky vnímáte intenzitu každého prožitého dne hlavního hrdiny, ač třeba neproběhl vždy podle jeho představ. "Carpe diem" v ryzí podobě :) Podobná atmosféra jako u Alexandrijského kvartetu Lawrence Durella.
Knihu jsem si pořídila na základě toho, že se objevila jako únorová kniha čtenářského klubu Martinus. Moc jsem si ji nechtěla pořídit, protože dle anotace mě vůbec nelákala. Řekla jsem si, že je třeba rozšířit obzory a nakonec knihu pořídila.
Děj to byl velmi krásný a zajímavý. Dospívající Eliem a o pár let starší Oliver. Prožívají spolu léto v Itálii. Vzájemně zjistí, že k sobě cítí úplně něco jiného než přátelství.
Spisovatel napsal v této knize velmi krásné věty. Kniha je celkově krásná, ale mě na ni něco nesedělo. Nedokázala jsem se plně začíst. Nevím čím to bylo. Možná tím, že k samotnému tématu knihy mám daleko? Ti co mají k tématu blízko, jim bude kniha bližší.
Myslím, že kniha může mladému čtenáři v určité životní situaci docela pomoct. Toho si cením. Právě proto mi ale vadila naznačená promiskuita hlavního hrdiny, neboť tudy cesta ke šťastnému životu nevede. Jinak se mi ale příběh hodně líbil a četl se mi dobře.
Toto je snad jediný případ, kdy se mi film líbil více než kniha a kdybych jej neviděla, asi bych knihu ani nedočetla. Kniha působí oproti filmu takovým nekonzistním dojmem, často jsem se v ní ztrácela, i když děj není nějak obsáhlý (podstatě se ve většiny knihy nic neděje). Velmi mi vadila absence uvozovek, někdy i odstavců, a volné přebíhání z přímé řeči k vyprávění. Ano, je to originální a umělecké, což v mém případě není většinou negativum právě naopak, ale opravdu hodně čtenářsky nekomfortní.
Paradoxně se mi líbila nejvíc až poslední část knihy, která ve filmu není. Takový epilog, který vlastně není epilogem.
Tři a půl hvězdy
Nejdřív musím podotknout, že jsem zkušená čtenářka, mám ráda rozvité věty i dlouhé popisy emocí, co se dějí uvnitř postav. Ale tohle .. co to jako mělo být? Zprvu jsem si užívala, že je kniha napsaná opravdu hezkým stylem, líbila se mi spousta emocí, co se dějí v hlavní postavě. Jenže ... nic se reálně nedělo. A když se něco ve 3/4 knihy stalo, tak se to vlastně stát nemělo? Nepotřebuju v knihách nějaký zběsilý děj, ale to už jsem si kdysi při čtení Tolstého více užívala Levinovy starosti o ruské venkovské hospodářství než tuhlectu "touhu, která pálí všechny hranice". Takže za mě už ne-e.
Dej mi své jméno jsem měla přečteno za tři dny – jedním dechem. Je to nádherná kniha o touze, o lásce, o sbližování, o pochybnostech, o hledání sebe sama. Lyrický popis pocitů dospívajícího Elia, který se zamiloval do o několik let staršího Olivera, je vykreslený na pozadí letního italského pobřeží – tápání Elia tak dokresluje lepkavé horko, slunce, moře, pohoda prázdnin a sladkých broskví. Závěr knihy mi připomnělo to, čeho jsem se v dospívání bála já --- /SPOILER ALERT/ --- že se budu bát následovat svoje sny a to, co v životě chci, a že pak o 20 let později ve mě zůstane jenom sladkohořká nostalgie. /KONEC SPOILERU/. Aciman mi ve svých narážkách na kulturu, na knihy, na hudbu připomíná knihy Haruki Murakamiho, intelektuálním zasazením a bezstarostnosti mládí potom Snílky. Díky knize mám chuť strávit prázdniny někde v malém italském městečku na pobřeží, číst filosofii a jíst broskve a fíky.
Po knížce bych asi nesáhla, kdybych nejdřív neviděla film, který mě bavil a hlavně se mi líbil styl, kterým byl natočený, tak jsem si říkala, že nějak podobně by mohl být příběh i napsaný. Četla jsem ho v originále a rozhodně nezklamal. Byly tam sice někde uprostřed určité části, kdy už mě to moc nebavilo, protože se tam vlastně nic moc neděje, kniha je hlavně o pocitech, myšlenkách a atmosféře. Tohle všechno je tam ale popsáno velmi dobře. Léto v Itálii a to, co se vytvoří mezi Eliem a Oliverem je živé a neuvěřitelně upřímné. Všechny pocity tam jsou až brutálně otevřené a krásně zachycené, stejně jako spousta zajímavých myšlenek. Čtení jsem si užila a určitě se ke knize za nějaký čas vrátím, abych tam našla ty věci, které mi při prvním čtení unikly.
Mně osobně se kniha moc nelíbila. Těšila jsem se na ni, ale nesedl mi autorův styl psaní. Jediné, co bych na knize vyzdvihla, je poslední kapitola a také to, jak sugestivně Aciman dokázal vystihnout atmosféru onoho léta v Itálii.
Knihu jsem četla v originále.
Zpusob jakým je napsaná se mi velice líbil. Acimov si se slovy krásně hraje, vše zní velice líbezně a poeticky.
To je jediný duvod, proč knize dávám dvě hvězdičky.
Elia jsem nemohla vystát. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, co to sakra čtu. Na to, jak je kniha krátká jsem ji četla strašně dlouho, protože se mi do jejího čtení vubec nechtělo.
Jsem na sebe hrdá, že jsem ji dočetla a velice ráda ji pošlu někam dál. Vracet se k ní nehodlám.
Musela jsem si nechat pár hodin odstup, než knihu zhodnotím. Na začátku jsem to chtěla vzdát, na prvních stranách nebylo nic poutavého a já se musela přemlouvat k dalšímu čtení. Ale pak jsem knize propadla.
Příběh je krásný, nádherně popisuje Itálii, mnohdy se mi zdálo, že jsem právě tam. Co však bylo nejkrásnější, tak určitě popis letní lásky kterou Elio s Oliverem prožívali. Zatím jsem nečetla knihu, kde by byla sexualita takto vyprávěna a propírána, ale vůbec mi to nevadilo. To co ti dva mezi sebou měli bylo prostě nádherné. Také mě překvapil konec knihy a docela se těším, jestli bude i pokračování :)
Když jsem knihu dostala do rukou, tak jsem byla hodně zdrženlivá. Nechtěla jsem ten příběh znát, protože jsem už znala jistou obscénní část a i přesto, že mi všichni tvrdli, že to vážně stojí za to, tak jsem byla zdrženlivá. Nicméně, do knihy jsem se zabořila a no... zamilovala jsem se. Zamilovala jsem se do letní Itálie. Zamilovala jsem se do Olivera a jeho břitkého jazyka, kdy řekl vždy přesně to správné, ostré a inteligentní. Pro mě to byla vážně velmi inteligentní četba. Ano, jsou zde scény, z kterých jsem třeštila oči, ale to je dnešní dobou. Naopak jsem naprosto potěšená přístupem autora k otevřenému projevu o sexualitě. Bylo to podle mě odvážné, ale prostě dobré. Na to jak jsme pokročilá doba vzhledem ke středověku, jsme právě v tomhle naopak totálně uťápnutý. Lidé se čím dál víc uzavírají a tohle téma není pro každého. Abych to shrnula... jsem naprosto nadšená. Kniha mi dala nespočet vět, nad kterými jsem se pozastavila a vychutnávala si skladbu slov. Některé jsem si i zapsala, protože v jednoduchosti obsahovali inteligenci. Příběh se mi líbil a rozhodně jsem ráda, že jsem tomu nakonec šanci dala!!
Táto kniha je poézia sama o sebe. Pri jej čítaní som bola 17 ročný chalan v Taliansku ktorý si nie je celkom istý svojimi pocitmi(orientáciou). Vážne sila, dlho som predýchavala a potom film, vďaka úžasným hereckým výkonom a teraz anglický originál. Neskutočne sa teším na pokračovanie.
LATER!
... na pět písmen. ROMEO. Stojíš za slovem, závisíš na pouhém "ANO." Když jeden objevuje, opěvuje druhého. Jen a jen pro to krátké zachvění srdce, do kterého ti vlétne... poetická nábojnice s nejkřehčím citem. Odbourá /po/tíže zemské. Rozezní doteky v tóniny nebeské. Očarovaní smrtelníci, kteří jste zabloudili do zátočiny blízkosti něžné, nechejte proudit celým tělem. Koncert lásky, míry, mezí neznalé, v nejniternější podobě. Láska jako intimní krajinka. Estetická, intelektuální, symfonická pavučinka. Melodie erotického zátiší. Ochutnej, pij ze mě. Nektar božstev. Tu lahodnou, prchavou bohatost extáze těl.
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualita
Autorovy další knížky
2018 | Dej mi své jméno |
2020 | Najdi mě |
2020 | Enigmatické variace |
2024 | Džentlmen z Peru |
Co můžu říct. Prostý milostný příběh, který umným perem autora rozkvetl v něco, co se čtenáře dokáže hluboce dotknout.
Když jsem knihu vzala do rukou, nic jsem o ní nevěděla. Ani do jakého roku je příběh zasazen, co mám očekávat, nic. Okamžitě po pár prvních stránkách na mě dýchla osmdesátá léta a horké italské léto. Moře, piniové borovice, prach cest, maloměsto ochromené létem. Neuvěřitelně jímavě vykresleno.
Veskrze se pro mě jedná o příběh o spojení mezi dvěma bytostmi v nezadržitelném proudu času a navzdory okolnostem. Život ve vzpomínkách vs. držení kroku s tokem času.
Touha. Naplnění. Stesk. Bezmoc. Ze všeho čiší až jakási nostalgie, specifický pocit pro jedince a zároveň univerzální všem. Vše tohle si ve mně jako ozvěnou našlo odezvu.
Ke konci druhé poloviny knihy se příběh trochu zpomalil, nehorázně mě nebavil protahovaný večírek v Římě, to jsem místy i přeskakovala odstavce.
A ta část po návštěvě Říma se mi četla ještě hůř, protože přes slzy se fakt blbě čte.
4*/5*