Dej mi své jméno
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/426436/bmid_dej-mi-sve-jmeno-JOK-426436.jpeg
4
1029
1029
Dej mi své jméno série
1. díl >
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2019
,
Slovart (ČR)
Originální název:
Call Me by Your Name, 2007
více info...
Přidat komentář
Tohle je nejsilnější milostný příběh, jaký jsem kdy četla. Zaryl se mi až do morku kostí.. Je to vlastně taková báseň.. o lásce a mládí. Zasazená do horkých letních dní italského venkova. Autorovi se podařilo čtenáře vtáhnout do příběhu, jako kdyby stáli Eliovi po celou dobu po boku. Bylo to tak živé. Knihu jsem četla pomalu a po částech, abych ji skutečně prožila a neokradla se unáhleně o ten nadpozemsky nádherný zážitek.
Po dlouhé době kniha, která mě uchvátila. Obě hlavní postavy jsou sympatické, děj je opravdu emotivní. Pravděpodobně si ji přečtu znova.
ED: nejdřív přečíst, potom kouknout na film...
Tak tohle byla bomba! Viděla jsem nejdříve film, který se okamžitě dostal do mých oblíbených a navíc čtenářská výzva... Takže bylo jasné, co bude následovat. Čekala jsem klasickou young adultovku, což se částečně také splnilo, ALE navíc jsem dostala jako za odměnu krásným jazykem popsané ty nejniternější pocity, obavy, radosti, naděje,...bylo tam VŠECHNO! Navíc když se těsně po dočtení kouknete opět na film, oceníte spoustu malých detailů z knihy. Už se těším na další díl!
P. S.: Jestli někdo opravdu takhle přemýšlí, tak teda nevim. To se pak nedivím, že má v hlavě zmatek ještě větší. Říkat něco jen proto, aby to vyznělo nějak a ve skutečnosti je to také úplně jinak a navíc do toho ještě vložit šifru pro ty chytřejší a vnímavější....
Dej mi své jméno jsem četla už v září minulého roku po zhlédnutí filmu, který mě uchvátil. I když jsem nepřečetla mnoho knih, protože nedokážu číst rychle a čtení je pro mě docela zdlouhavé, byla to ta nejlepší, která se mi dostala pod ruky. Opravdu málo knih ve vás nechají emoce i dlouhou dobu po přečtení. Téhle se to povedlo na sto procent, ještě doteď nemůžu zapomenout na silný příběh plný touhy, lásky, objevování a strachu, na všechny osudové momenty, jak radostné, tak smutné. Všechno to ve mně něco zanechalo a uvědomila jsem si, jak moc je pro lidi důležité pochopení, tolerance a podpora, což se jim bohužel ne vždy dostává, ať už jde o cokoliv.
Knihu si rozhodně jednoho dne přečtu ještě jednou, určitě mi něco mezi lyrickými pasážemi uniklo.
Protože André Aciman má svůj autorský styl, čtení pro mě ze začátku byla výzva, pak jsem si ale zvykla a ponořila se do Eliových myšlenek. Moc se mi líbilo, že v knize převažovaly spíše lyrické části, protože pro román to není typické.
Kolik podobných knížek je? Mnoho určitě ne.
Knížka je psaná spíše formou myšlenek, které se honí v Eliově hlavě než, že by to bylo vyloženě vyprávění nějakého příběhu, ale i ten příběh tam je a možná touto formou zanechá v čtenáři ve výsledku i silnější a emotivnější stopy. Alespoň ve mně zanechal... Možná skoro každý z nás má ve svých srdcích nějakého "menšího či většího" Olivera :-)
Ač žiji dosti často v knižních světech, tak tento mě překvapil. Zlomil srdce, rozbil na tisíc kousků.
Už několik dnů si snažím utříbit myšlenky a vyjádřit, co tato kniha zanechala. Netroufám si tvrdit, že je o lásce. Je to mnohem hlubší cit, prolnutí těl i duší...
Vlastně jsem ráda za ten závěr, protože tento silný a zároveň křehký vztah by realitu běžného života nepřežil.
Nevím, jestli dokážu přečíst Najdi mě. Bojím se, že mě uvede do hlubší melancholie, než Dej mi své jméno.
Asi první kniha, jejíž filmová adaptace je mnohem lepší. Zatímco film mi po emoční stránce promluvil do duše (bukvice nejsem), tak předloha je pozérský žblecht poplatný LGBT vlně.
Knížka byla sice čtivá, ale já měla s některými pasážemi problém. Mám ráda, když se děj víc hýbe, tady ale převažovaly myšlenkové pochody. A konec mě docela zklamal. 3*
Tahle knížka je naprosto jedinečná v tom, jak popisuje pocity zamilování. Nikde jinde jsem se nedokázala takhle ztotožnit s tak sáhodlouhým popisem emocí, tak jako v Dej mi své jméno - takhle se asi cítí lidé, kteří milují poezii, když čtou svou oblíbenou báseň.
Autor se velmi často pohybuje na hraně vkusnosti, což je zajisté klíčem k věrnému popisu lidské psychiky. Koneckonců u několika momentů jsem si říkala: To je moc, takhke přece nikdo nepřemýšlí... ale pak jsem si sama vzpomněla na chvíle, kdy se moje mysl vydala do temnějších míst. Bohužel pro každého je tato hranice jinde a asi 2 věci byly za hranou i pro mne. Přesto však hodnotím velmi kladně.
Tuto knihu mám opravdu ráda a opakovaně se k ní vracím, a to ze dvou důvodů. Opravdu výstižně zobrazuje intenzitu pocitů i zmatenost sedmnáctiletého člověka, který se zamiluje tak, jak se to člověku stane jen párkrát za život. Neví, co s tím, jde tak trochu ode zdi ke zdi...všechno vnímá tak silně a osudově, jako to dokáže jen takhle mladý člověk. Prostě mě autor vždycky velmi přesvědčivě přenese do doby, kdy mi bylo náct.... No a ta druhá věc je atmosféra letní Itálie. Svítí slunce, plavete v moři, odpolední horko prospíte, cpete se čerstvým ovocem a jediné, co řešíte, je to, že jste zamilovaní. K tomu na bonus máte ještě hlubší myšlenky o tom, že když milujete druhého člověka, nezáleží ani tak na tom, jestli je to muž nebo žena, nebo jak si vybrat svoji cestu a prožít ten skutečný život, ne jen jeho stín. No a spoustu dalších, prostě při každém čtení je o čem přemýšlet.
Po dlouhé době jsem se začetl do žánru Young-Adult. O této knize se zmínila Sára, brigádnice, která sice knihu nečetla, ale viděla film a ten se jí moc líbil. Anotace knihy mne zaujala, a tak jsem se rozhodl, že knihu vyzkouším. Přečetl jsem několik stran a řekl jsem si, že knihu odložím, že asi nebudu ztrácet čas knihami, které jsou primárně určené pro mládež. Už jsem těchto knih v minulosti s tématikou LGBT přečetl hodně. Přečetl jsem si mezitím jinou knihu, ale nicméně jsem se ke knize vrátil, nedalo mi to. Musím říci, že jsem se rozhodl správně. Kniha se nečte úplně jednoduše, poněvadž je proložena řadou myšlenek a styl psaní asi nemusí sedět každému čtenáři. Každopádně jsem se začetl a po celkovém uvážení hodnotím knihu na 5*, tj. 100 %.
Hlavní postavou je Elio, sedmnáctiletý kluk, který se zamiluje do Olivera, kterému je 24 let. Elio hraje na klavír a kytaru, jezdí na kole, s oblibou navštěvuje knihkupectví, nemá moc kamarádů, má skvělé rodiče. Oliver vyučuje na vysoké škole a v domě Eliotů tráví své chvíle prázdnin, pracuje na své knize a zároveň pomáhá jeho otci s různými pracemi. Stráví spolu 6 týdnů. Kniha má 4 části.
Myslím si, že příběh, který nám vypráví autor, může být založen klidně na skutečné události a věkové rozmezí našich hrdinů nemusí hrát žádnou roli. Někdy se v životě seznámíte s člověkem, kterého si na první pohled zamilujete, a vaše srdce ví, že tato náklonost potrvá do konce života. Přejete si z celého srdce, abyste mohli být s ním do konce života, abyste se vedle něj probouzeli a zároveň usínali, abyste si povídali naprosto o všem, abyste byli k sobě upřímní za všech okolností, abyste trávili společné chvíle, abyste se smáli a radovali ze života po boku člověka, se kterým chcete strávit celý život. Z celého srdce po tom toužíte a neustále na něj myslíte. Neuběhne ani jediný den, abyste si na něj nevzpomněli. Tak to také probíhalo v případě Eliota, do jehož domu každý rok přijížděli lidé, kteří v něm strávili určitý čas, nicméně až v případě Olivera v něm propukla vášeň. Nemohl si pomoci, vášnivě se zamiloval, toužil po něm. Obdivoval ho pro jeho osobnost. Oliver se choval přirozeně, dělal a říkal to, co si myslí, což u některých lidí může vyvolat rozpaky, z druhé strany však zůstal svůj, takový jaký je ve své nejvnitřnější podobě, což se mi líbilo. Elio a Oliver jsou Židé. V knize budeme sledovat, jak se bude vyvíjet vztah těchto dvou mladých mužů, nahlédneme do myšlenek a prožitků Eliota. Zajímavý byl také výlet do Říma, kde prožili společné chvíle. V zadní části knihy je uvedeno, že kniha není vhodná pro mladší čtenáře. Kniha obsahuje erotické pasáže, ale autor podle mého názoru těmto scénám nevěnuje moc prostoru. Možná někteří mladší čtenáři budou zklamáni a řeknou si, že očekávali mnohem více sexuálních prožitků, i když některé sexuální prožitky mohou některým čtenářům připadat až nechutné a rozum se jim bude pozastavovat nad určitými scénami. Některé věci, které prováděl Elio, byly zvláštní, ale z druhého hlediska musím brát ohled na jeho mladý věk. Sexuální prožitky mohou být u každého jedince různé, ať už jsou v jakémkoliv věku.
Během života se člověk seznámí s řadou lidí, které si oblíbí. Může také nalézt člověka, na kterého do konce života nedokáže zapomenout. Vzpomíná na společně strávené chvíle, kdy se cítil šťastný v jeho společnosti a přál by si, aby s ním mohl žít napořád, byl jeho partnerem. Jenže mnohdy to nejde z různých důvodů, nicméně jsem přesvědčený o tom, že tyto krásné chvíle zůstanou navždy v jeho srdci a nikdy na tyto okamžiky nezapomene. Budou v něm ukotveny napořád a během života si na ně občas vzpomene.
Viděl jsem také film, který se mi líbil. Film určitě doporučuji. Celkově se držel knižní předlohy.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Jak to, že někteří lidé si při snaze přiblížit se k nám procházejí samotným peklem, a my o tom nemáme ani nejmlhavější tušení? Jak to, že uplynou dva týdny, kdy s nimi neprohodíme jediné slovo, a my si na ně ani nevzpomeneme?
Lidi, co čtou, se za čtení schovávají. Skrývají to, kým jsou. Lidi, kteří se schovávají, nemají vždycky v oblibě to, kým jsou.
Pokud ve své situaci cítíš bolest, konejši ji, a jestli cítíš plamen, nezhasínej ho, nebuď k němu krutý. Chceme se vyléčit dřív, než je záhodno, a vyrveme přitom ze svého nitra tolik, že před třicátým rokem zkrachujeme. Pokaždé, když si začneme s někým novým, tak tomu člověku můžeme nabídnout stále méně a méně. Konec něčeho může být hrozný, když nám v noci nedá spát, a dívat se, jak na nás ostatní zapomenou rychleji, než bychom si přáli, není o nic lepší. Ale necítit nic, abychom se vyhnuli veškerému citu – to je plýtvání!
knihu sem si přečetla ze zvědavosti.Zpočátku sem si myslela že ji ani nedočtu ale nakonec mě příběh dvou mladých mužů celkem i bavil.Krásné bylo jak jejich vztah s láskou pochopil otec jednoho z nich.
Sama zápletka je opravdu dobrá, jen mě nebavily ty dialogy a neustálé omílání, jestli mě má rád, nemá rád, proč se se mnou nebaví, já to nevydržím, atd. Něco trochu ve stylu Padesát odstínů šedi, ale zabaleno do filosofického blábolení... ;-) Nějak mi nesedí k 17letému klukovi, aby se zabíral ve volném čase přepisováním not, hraním na klavír, četbě Herakleita... Prostě mě to celkově nenadchlo a knihu bych si rozhodně nechtěla znovu přečíst...
Na základě knihy jsem pak i zhlédla film, ale ten mě už vůbec neoslovil. To kniha byla mnohonásobně lepší... Některé pasáže ve knize i ve filmu jsem přeskakovala. Nic pro mě... ;-)
Jsem z toho strašně rozčarovaná. Plno věcí tam bylo nádherných, navíc je ta kniha napsaná opravdu krásným jazykem, ale spousta věcí mě tam taky neskutečně štvala. Celkově asi něco mezi 3* a 4*.
čtu tady samé pozitivní a nadšené komentáře...ale já je bohužel nesdílím. Kniha mne absolutně neoslovila.
Myšlenky v ní sice byly hluboké, ale bylo jich tolik, jedna přes druhou nebo jedna stále dokola...prostě jsem se nedokázala začíst.
Mám přečtené delší dobu, vlastně několik měsíců, ale nedokážu vyjádřit co cítím. Nemůžu najít ta správná slova.
How you live your life is your business, just remember, our hearts and our bodies are given to us only once. And before you know it, your heart is worn out, and, as for your body, there comes a point when no one looks at it, much less wants to come near it.
Stále to ve mně dozrává. Emocionálně velmi silná kniha, literárně nedokážu posoudit, protože je to téma příliš intimní. Velmi cenná je introspekce hlavního hrdiny, která umožňuje poznat to, co člověk většinou není schopen vyslovit, ba ani si uvědomit. Zajímaly by mě další autorovy knihy.
Krásná knížka o lásce, přátelství, o poznávání sebe sama, o nejistotě, o shledání. Děj se může zdát v knize na rozdíl od pocitů a myšlenek možná mírně upozaděn, o to je však příběh silnější. Určitě doporučuju k přečtení, film je taky dobrej.
~
» Během těch týdnů, které nás to léto svedly dohromady, se naše životy jen letmo dotkly, my však přešli na druhý břeh, kde se čas zastavil, nebe sestoupilo na zem a poskytlo nám příděl toho božského, co je už od narození naše. Dělali jsme, že to nevidíme. Mluvili jsme o všem, jenom o tom ne. Ale vždycky jsme to věděli, a i když jsme o tom mlčeli, tím víc jsme to potvrzovali. Našli jsme hvězdy, ty i já. A takový dar člověk obdrží jenom jednou. «
#callmebyyourname
Kniha je krásná. Je to sice YA a je to na ní trošku znát ze stylu, jakým je napsána, ale téma je nádherné. Věřím, že si získá každého, kdo někdy upřímně miloval.
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualita
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dej mi své jméno |
| 2020 |  Najdi mě |
| 2020 | Enigmatické variace |
| 2024 | Džentlmen z Peru |
U mě byla největší chyba, že jsem viděla napřed film a pak až četla knihu. Protože mi konec v knize přišel už moc přehnaný a ve filmu se mi líbil více. Jinak je kniha napsána spíše formou pocitů, což já mám ráda, ale chápu, že to každý nemusí. Stejně tak i samotné téma knihy. Monology jsou hrozně procítěné. Prožívala jsem vše s hlavním hrdinou a ze začátku pořád brečela. Po dočtení knihy jsem se tím nějak smířila, jak příběh dopadl. Ale po filmu jsem ještě dlouho brečela, ale pořád nad tím přemyšlela. Nejsmutnější je, když lidé, kteří k sobě patří, nemohou být spolu... Doporučuji.