Dekameron
Giovanni Boccaccio
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372865/dekameron-IAP-372865.jpg
4
1586
1586
Boccaciův Derameron, označovaný také jako " kniha krve a rozkoše". Je to mistrovské renesanční dílo, prosycené radostí, humorem, vtipem, erotikou - dílo, které oslavuje život. Tím víc překvapuje, že se zrodilo v bezprostředním střetu se smrtí. Literární odborníci dnes nedokáží přesně určit, kdy Boccacio Dekameron vytvořil. Ví se jen tolik, že na něm začal pracovat roku 1348, v době, kdy ve Florencii zuřila morová epidemie nebývalého rozsahu. Boccacio napsal Dekameron proti smutku a nemoci. A napsal jej tak, že ještě po polovině tisíciletí stojí za to, abychom se těšili z jeho stránek.... celý text
Přidat komentář
kniha z řad povinné četby, dobře se čte, zajímavý román, který mě úplně neoslovil.
Tentokrát jsem poslouchala jako audioknihu. Autor mistrně zachycuje charaktery lidí, které se ani po sedmi stech letech nezměnily, přestože žijeme v jiných podmínkách. Překvapilo mě, s jakou lehkostí a samozřejmostí mluví autor o nevěře, podvodech, vztazích v rodině, kdy hrdina podvede či zabije bratra, poměrech v církvi, stojí na straně těch, kdo páchají přestupky i zločiny, schvaluje je. Kniha byla pro mě velkým překvapením, žádné suchopárné vychovávání ve stylu legend a kronik tehdejší doby, ale plnokrevný život společnosti. Ukazuje tehdejší hodnoty, poměry ve státě, v církvi, v rodinách, bez cenzury.
Napsané sice v diametrálně odlišné době než dnes, ale přesto v některých věcech velice současné... Povaha lidí se věky nemění a i když se dnes díky historickým událostem vytratila středověká existence, lidé přemýšlí pořád stejně. Obsahově místy nahoru a dolů, protože některé povídky byly méně záživné než jiné. Celkově asi nebudu mít v dohledné době náladu na opětovné čtení, ale za aspoň jedno přečtení kniha rozhodně stojí.
Tahle bichle, která má přes 700 stran, mi zabrala dva týdny a teď, když jsem ji dočetla, mě přepadá lehký smutek. Připadám si, jako bych s knihou strávila půlku života.
Ze začátku jsem se zděsila, ale poměrně rychle jsem si zvykla na styl psaní. Líbilo se mi, jak si Boccaccio hraje se slovy. Některé příběhy byly skvělé, některé zase horší, ale dohromady tvoří mistrovský celek. Za mě nejlepší byly poslední dva příběhy.
Postavy mi byly sympatické, nejvíc mi k srdci přirostl Dioneo, jeho příběhy byly nejlepší.
Knížka mě vlastně docela překvapila, čekala jsem nějakou splácaninu, ale ve skutečnosti to bylo hodně čtivé a Boccaccio si získal můj velký obdiv.
Dekameron je vlastně i k dnešní době celkem aktuální koncept, kdy se lidé během moru snaží najít způsob, jak se zabavit. V tomhle případě si po dobu deseti dnů vypráví deset příběhů, jejichž kvalita je pochopitelně různorodá. Obecně se však vztahují k tomu, že někdo někoho podvedl, okradl, obelhal, měl s někým sex apod., což zrovna není tematika, kterou bych měl nějak v oblibě. Kniha nám obecně přiblíží dobu, ve které Boccaccio žil, kdy jde samozřejmě vidět, že se lidé nezměnili a chovají se pořád stejně.
Když město zachvátila epidemie nebezpečné nákazy, uchýlila se skupina lidí do dobrovolné izolace, kde se rozhodli strázně přečkat. Dlouhé chvíle si krátili povídáním příběhů. Převážně lechtivých příběhů.
Ne, to není vladní doporučení ze dnů sílící pandemie, takhle přečkala parta mladých Florenťanů morovou ránu v Boccacciově Dekameronu. A docela je to bavilo
Napíšu to takhle - poměrně chápu, že tahle kniha byla ve své době zakázaná. Je opravdu hodně odvážná a ačkoliv v ní není vyloženě explicitní erotika, tak té lehké je tam skutečně hodně (odhadem tak v půlce povídek). Některé povídky jsou slabší, některé jsou ale opravdu dobré - ať už vtipné, poučné nebo nějakým jiným způsobem zajímavé. A je jasné, že není možné udržet vysokou úroveň u všech 100 povídek. Navíc se to četlo opravdu dobře, kniha je sice celkem dlouhá, ale tím, že to plyne rychle, to člověku ani nepřijde... Celkově je to opravdu velice dobrá kniha plná zajímavých myšlenek a vhledů do tehdejší společnosti.
Tato kniha není krátká a chápu pocit některých lidí, že povídek je v ní příliš a některé se zdají být jen mírně upravenými příběhy, které již byly čteny. Ale není takový celý náš život? Jen mírné se lišící cosi, co už před námi bylo?
Oceňuji na této knize hlavně množství kreativních metafor týkajících se intimních partií a oblasti sexu, které vás nepřestanou překvapovat a bavit. Zároveň je to zajímavý vzhled do již minulých časů, byť těžko mohu posoudit, jak autenticky je tehdejší svět popisován. Některé povídky jsou lepší, některé horší a některé prostě úžasné. Vybere si každý.
Když jsem tuto knihu poprvé vzal do ruky, málo jsem věděl o povaze textu, který mne čeká, ale měl jsem před sebou dva týdny nuceného nicnedělání. Lepší knihu nebyla v dohledu, tak jsem otevřel tuhle. A po několika stránkách už jsem ani neměl pocit, že byl lepší potřeboval.
Dekameron jsem četla už podruhé a je pozoruhodné, že před čtyřmi lety jsem knihu vnímala odlišně. Můj všeobecný názor na ni se ovšem nezměnil. Kniha se mi už tehdy líbila, ale myslím si, že po druhém přečtení jsem ji ocenila více. Rozhodně bych ji doporučila, ale musím Vás varovat před stylem jakým je napsaná. Než se pustíte do čtení zamyslete se nad tím, kdy byla kniha napsána.
Boccaccio knihu napsal jako kratochvilné čtení pro ženy, de facto jde o pozdně středověkou červenou knihovnu, místy hraničící s erotikou. Osobně musím říct, že počet povídek podobných témat byl na můj vkus zbytečně vysoký, trošku se to zasmičkovalo a mnoho z textů mi připadalo zbytečné číst a nudily mě. Jiné texty mě ovšem bavily a překvapovaly svou rozmanitostí, ačkoli většina z té stovky velice krátkých povídek prostě směřovala k sexu, což se rychle omrzí... Úvod knihy je ovšem považován za nejlepší popis morové epidemie z roku 1348, a ačkoli morem je celá kniha uvozena a rámována, samotné příběhy o něm pak již nevypráví. Ty se spíš orientují na milostné příběhy, tuny nevěr a lstí, mnoho textů spíše hraničí s anekdotou. Výsledkem je jakási sonda do dobových mravů, zvyků a jejich porušování. Říká se, že Dekameron je – prostřednictvím povídek různé kvality – dohromady oslavou lásky. Nevím, nemůžu úplně souhlasit. Jenže moje myšlení a myšlení člověka čtrnáctého století je dost jiné, a tak čtu Dekameron dosti odlišně od dobového publika. Na druhou stranu, když se nad tím zamyslíte, sice do dnešních dnů zmizel koncept středověké cti, proměnila se struktura společnosti a bůh už pro nás nehraje takovou roli... ale lidé jsou vlastně pořád úplně stejní.
Knihu musím ohodnotit velmi kladně. Ano, je velmi dlouhá a je to na delší dobu (pro mě čtyři měsíce občasného čtení), ale za to je velmi krásná. Většina příběhů je krásných, z některých jsem měl zvláštní pocit. Nejvíce oceňuji autorovu upřímnost. Přečtení nelituji.
Když přihlédnu k tomu, jak dlouho tomu je, co příběh(y) vznikl(y), dávám jednu hvězdu navíc. V dobové mentalitě jsou lehce satirická a drobně erotická vyprávění svým způsobem zajímavá, ovšem velmi často se opakují. Archetypy postav se moc nemění, jsou poměrně šablonovité, což s dalšími příběhy dnešního čtenáře s postupem času a přibývajícícmi příhodami stále víc nudí. Nemyslím, že kniha dnes nemá co nabídnout, jako sonda do 14. století je příběh dobrý a stojí za přečtení. Nebo se o přečtení, ehm... alespoň pokusit :-D
Od Dekameronu jsem očekávala nějaký vyšší smysl - kritiku lidské povahy, lidského konání, nebo něco podobného. Už předmluva mě z tohoto naivního obláčku srazila, jelikož sám autor svému dílu nepřiznává vyšší ambice, než pobavit "domácí hospodyňky". Možná jsem prudérní suchar, ale drtivá většina povídek mě nejen že nepobavila, ale některé mě znechutily natolik, že jsem si musela dát od čtení na delší dobu pauzu (4 měsíce v rozečtených je pro beletrii rekord). Ze 100 povídek se v budoucnu vrátím k 16, což je docela slabé skóre. Hodnocení přidávám za to, že autor (i když některé povídky byly dosti přehnané) celkem dobře vystihl různorodou podstatu člověka. Celkové hodnocení 2,5*. Mi scusi, Giovanni.
kniha se mi moc libila, vybrala jsem si ji do maturitni cetby. byla hezky napsana a cetla se mi svizne, ackoliv jsem ji nedocetla celou. pokud vahate, urcite doporucuji precist, je to nenarocne cteni.
Četla jsem Dekameron snad někdy před dvaceti lety, i tehdy se mi některé povídky líbily víc a některé míň. Ale tenkrát byl celkový dojem lepší, než jaký mám z knížky teď. Proto jsem přidala hvězdičku navíc. Asi je to vše způsobené tlakem momentální situace. Měla jsem si vybrat jinou knížku, ale když už jsem ji rozečetla....
Mohu se přidat ke komentáři čtenáře "konicekbily". Skutečně velký rozdíl v názoru na knihu v rozpětí let. Také jsem ji kdysi dávno četl, tentokrát jsem se k ní vrátil s jistým očekáváním a dočetl s poněkud, řekněme zklamáním. Spíš než vtipné a lechtivé je to, tak jak je pojmenováno ve zmíněném komentáři, úsměvné. Dočetl jsem s námahou a přiznávám velmi nepozorně a možná, že bych knihu odložil nedočtenou, kdyby nespadala do Výzvy 2021. Tím se tak trochu přiznávám k účelovému znásilnění svého čtenářského vkusu :-(.
Štítky knihy
láska mor zfilmováno 14. století italská literatura rozhlasové zpracování renesance (literatura)
Část díla
Den čtvrtý: Příběh čtvrtý
1352
Den čtvrtý: Příběh desátý
1352
Den čtvrtý: Příběh devátý
1352
Den čtvrtý: Příběh druhý
1352
Den čtvrtý: Příběh osmý
1352
Autorovy další knížky
| 1975 | Dekameron |
| 1964 |  Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 1992 | Malý Dekameron 1 aneb Podoby lásky |
| 1984 | Fiesolské nymfy |
| 1992 | Malý Dekameron 2 aneb Obratnosti lásky |
Povinná četba, která mě vážně bavila. Knihu jsem přelouskala během pár dnů. Dobře se čte, kniha obsahuje vtipné a smutné příběhy.