Dělám si to sám
Martin Váša
Sedmadvacetiletý (už?!) Martin se snaží. Fakt. Na své blízké si vždy udělá čas, byť na úkor jiných blízkých; články do časopisu, kde pracuje, odevzdává s předstihem, třebaže jsou na hony vzdálené zadání; část výplaty posílá na spořicí účet, aby ji pak před výplatou zase vybral; dobře jí, venku, protože sám uvaří sotva čaj; má členství v posilovně a (evidentně) umí věci podat tak, že vypadají lépe, než jaké ve skutečnosti jsou. To poslední ho naučil Instagram. Je sám. Protože má fóbii ze seznamek a nevypadá zrovna jako Andrés Sanjuan (stojí za to vygooglovat), asi sám i zůstane. Když nad sebou tak přemýšlí, je buď nejlepší, nebo nejhorší člověk na světě. Nemůže se rozhodnout. Najisto ví jediné: Dělá si to sám. A píše si o tom deník.... celý text
Přidat komentář


U knih se nesměju. Jakože nikdy. Tady mi to teda 2x ujelo, a to nahlas, takže odpouštím nižší literární hodnotu. Musím teda říct, že ten vtip a nadhled mi velmi seděl, neměla jsem pocit, že by to bylo přehnané, strojené. Prostě se mi to líbilo a pobavilo.

Už je to nějaký čas, co jsem z této knihy četla ukázku. Líbila se mi, tak jsem si knihu pořídila. Pak ale pár měsíců trvalo, než jsem se k ní dostala - a to byla asi největší chyba. Ačkoli je to "jednohubka", tak jsem se s ní trápila několik dnů. Vůbec se mi do čtení nechtělo. Na druhou stranu ale uznávám, že se člověk nad některými hláškami od srdce zasměje. Pokud hledáte něco pohodového a úsměvného, může to být dobrá volba.


Čekali jste od toho vrchol knižní tvorby? Já ne. A o to víc jsem si to užila. Martin píše deníkový záznamy zajímavě a chytlavě, vlastně jsem byla na každou jeho milostnou eskapádu šíleně natěšená, bavily mě jeho slovní obraty, zamyšlení, fórky...
Naprosto odpočinková kniha a na konci je to skoro jako Carrie a Petrovski...♥ Jen doufám, že s lepším koncem! :-)


Nejdřív jsem měla pocit, že mě kniha nechytne, ale nějak mě lapila, bavila, zasmála jsem se autorovým obratům, intelektualismu, svérázným prarodičům... Váša nedoříkává vše, ani neomílá detaily do umrtvení, příběh ubíhá svým tempem přiměřeně a mně zůstal pocit ze sympatické i vtipné knihy.


Nejde o žádný velký psychologický román, ani světoborný romantický příběh. Dokonce jsem ze začátku knihy uvažoval, jestli tohle chci vůbec číst. Naštěstí jsem počáteční krizi překonal a pak už měl jasno. Tohle chci číst! Obyčejný příběh, obyčejný člověk, obyčejné problémy, které řeší spousta z nás. A to je na tom to neobyčejné. S Martinem jsem se rychle ztotožnil a začal chápat jeho názory a způsoby řešení situací. Forma zápisků v deníku neruší, naopak posouvá děj rychleji ku předu, což knize prospívá. Není to úplně na pět hvězdiček, ale jako prvotina rozhodně nedělá autorovi ostudu. Ano, jde sice o takovou letní jednohubku, kterou i já přečtu za dva dny, ale něco po ní ve mně zůstalo. Pocit, že má někdo podobné starosti jako já a že si to všechno dělám sám.


Styl deník, kde jsou popisovány běžné situace z pracovního i soukromého života, ale i zamyšlení nad sebou samým a způsobem života. Líbilo:-)


Nic literárně převratného, ale jako jednorázová oddechovka pro současnou generaci třicátníků zabere spolehlivě. Velmi se mi líbí autorův jazyk a styl vyprávění. Když ho srovnám s jinými spisovateli této generace a obdobného žánru, kteří jsou momentálně v kurzu, přijde mi, že jeho prvotina za nimi rozhodně neztrácí.
* Ve srovnání třeba s autbiografickými vyprávěnkami Ivany Chřibkové mě rozhodně víc baví autorův jazyk, je literárně vyzrálejší, lépe volí slova na míru tomu, o čem píše.
* Gradace příběhu a struktura knihy mi rovněž sedla víc, než v poslední knize Radky Třeštíkové Veselí.
* Nejvíc se ale nabízí s Pažskou buznou Jiřího Markvarta - za mě je mistr zkratky, ale možná až moc vulgární, Váša á v knize trochu více optimismus a nějakého poslání, nechce jen šokovat sondou do buzního světa.


Knihu jsem ani nedočetla, došla jsem do třetiny a zjistila, že děj vůbec nikam nevede. Jako jo, místy tam padne nějaký vtip, ale není to tak žhavý, že bych se musela zbytkem knihy prokousávat s otázkou: Má to vůbec nějakou hlavní dějovou linku?


Sice jsem teprve za půlkou ale už musím ohlásit, že kniha je moc milá a vtipná, dokonale mi zpříjemňuje ranní cesty metrem do práce. Doporučuju!!
,,Zlato, víš, když má na sobě jídlo kožíšek, tak už je na odchodu."


Ale ten instagram má fakt dobrej. I bez filtru. Follow. Příběh mě docela bavil, některé myšlenky zaujaly a maminka se svojí angličtinou rozesmála. Myslím si, že Martin bude asi zajímavej člověk (v dobrém slova smyslu) :)


Já se teda vcelku bavila a hltala stránku za stránkou. (Překvapivě) se v knize objevilo i pár zajímavých zamyšlení nad životem. Jen škoda, že druhá polovina knihy už mi přišla slabší. 3,5* a jako oddechové čtení pro pobavení doporučuji.


Knihu bych hodnotil jako lepší průměr (70 %).
U některých událostí jsem se zasmál, některé události mi vtipné nepřipadaly. V knize jsem našel poměrně dost zajímavých myšlenek a s některými názory Martina jsem se ztotožnil.
V knize vystupuje poměrně hodně postav (hlavních i vedlejších - kamarádi, bývalí partneři aj.), ale nedělalo mi problémy se v tom zorientovat.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Budu sám navždy. No a co? Přátelé si zvyknou. Rodina taky. Co to píšu… Už si zvykli. Už se mě nikdo neptá, proč jsem single. Jako by věděli, že stojím za hovno. Budu takový ten člověk z jejich okolí, který nikdy nikoho nemá a nikdo přesně neví proč. Děti si potají šuškají, že skrývá nějaký strašlivácký tajemství! Ale je hodný a všichni ho tak vlastně mají docela rádi. Ale skrývá to strašlivácký tajemství! Ale mají ho rádi.
Lhaní já nesnáším. Vždyť to ani neumím. Dobrý lhář je podle mě takový, který svý lži sám věří a ani neví, že lže. Já si uvědomuju každou nepravdu a z každý je mi po zásluze zle.
„A hlavně, smysl života vůbec nehledej, protože není. Fakt. Nedávno jsem nad tím uvažoval a život je ve skutečnosti absurdní. Nic z toho, co řešíme, ve finále nemá až takovou váhu. Jsme tu nejspíš úplně zbytečně.“


Oddechové čtení plné přiteplených buzerantů. Nic převratného, dvakrát jsem se u toho uchechtnul.


Svižné, vtipné, chvílemi jsem musela přestat číst a utírat si slzy smíchu. Myslím, že hodně lidí se v těch historkách najde.


Martin Váša si to udělal sám. Napsal si knihu, kterou si chtěl nejspíš sám přečíst a obsadil se do hlavní role. I když jeho alter ego řeší dost povrchní záležitostí a občas působí dost ukňouraně, má to styl, je to zábavné, čtivé a nakonec je i o čem přemýšlet. Být originální a zároveň sám sebou je nová černá...
Štítky knihy
Praha homosexualita humor pro ženy ze života deníkové záznamy pro muže LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
2017 | ![]() |
2021 | ![]() |
2025 | ![]() |
Vzdávám to. Na to, že by měla být kniha oddychovkou, kterou slupnete za večer, jsem měla problém se ke knize vrátit.
Jako blog by to bylo fajn, jako kniha mě to netáhlo a v brzké době ji neplánuji dočíst.