Dělám si to sám
Martin Váša
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/350183/mid_delam-si-to-sam-TvO-350183.png
3
262
262
Sedmadvacetiletý (už?!) Martin se snaží. Fakt. Na své blízké si vždy udělá čas, byť na úkor jiných blízkých; články do časopisu, kde pracuje, odevzdává s předstihem, třebaže jsou na hony vzdálené zadání; část výplaty posílá na spořicí účet, aby ji pak před výplatou zase vybral; dobře jí, venku, protože sám uvaří sotva čaj; má členství v posilovně a (evidentně) umí věci podat tak, že vypadají lépe, než jaké ve skutečnosti jsou. To poslední ho naučil Instagram. Je sám. Protože má fóbii ze seznamek a nevypadá zrovna jako Andrés Sanjuan (stojí za to vygooglovat), asi sám i zůstane. Když nad sebou tak přemýšlí, je buď nejlepší, nebo nejhorší člověk na světě. Nemůže se rozhodnout. Najisto ví jediné: Dělá si to sám. A píše si o tom deník.... celý text
Přidat komentář
Nejdřív jsem měla pocit, že mě kniha nechytne, ale nějak mě lapila, bavila, zasmála jsem se autorovým obratům, intelektualismu, svérázným prarodičům... Váša nedoříkává vše, ani neomílá detaily do umrtvení, příběh ubíhá svým tempem přiměřeně a mně zůstal pocit ze sympatické i vtipné knihy.
Nejde o žádný velký psychologický román, ani světoborný romantický příběh. Dokonce jsem ze začátku knihy uvažoval, jestli tohle chci vůbec číst. Naštěstí jsem počáteční krizi překonal a pak už měl jasno. Tohle chci číst! Obyčejný příběh, obyčejný člověk, obyčejné problémy, které řeší spousta z nás. A to je na tom to neobyčejné. S Martinem jsem se rychle ztotožnil a začal chápat jeho názory a způsoby řešení situací. Forma zápisků v deníku neruší, naopak posouvá děj rychleji ku předu, což knize prospívá. Není to úplně na pět hvězdiček, ale jako prvotina rozhodně nedělá autorovi ostudu. Ano, jde sice o takovou letní jednohubku, kterou i já přečtu za dva dny, ale něco po ní ve mně zůstalo. Pocit, že má někdo podobné starosti jako já a že si to všechno dělám sám.
Styl deník, kde jsou popisovány běžné situace z pracovního i soukromého života, ale i zamyšlení nad sebou samým a způsobem života. Líbilo:-)
Nic literárně převratného, ale jako jednorázová oddechovka pro současnou generaci třicátníků zabere spolehlivě. Velmi se mi líbí autorův jazyk a styl vyprávění. Když ho srovnám s jinými spisovateli této generace a obdobného žánru, kteří jsou momentálně v kurzu, přijde mi, že jeho prvotina za nimi rozhodně neztrácí.
* Ve srovnání třeba s autbiografickými vyprávěnkami Ivany Chřibkové mě rozhodně víc baví autorův jazyk, je literárně vyzrálejší, lépe volí slova na míru tomu, o čem píše.
* Gradace příběhu a struktura knihy mi rovněž sedla víc, než v poslední knize Radky Třeštíkové Veselí.
* Nejvíc se ale nabízí s Pažskou buznou Jiřího Markvarta - za mě je mistr zkratky, ale možná až moc vulgární, Váša á v knize trochu více optimismus a nějakého poslání, nechce jen šokovat sondou do buzního světa.
Knihu jsem ani nedočetla, došla jsem do třetiny a zjistila, že děj vůbec nikam nevede. Jako jo, místy tam padne nějaký vtip, ale není to tak žhavý, že bych se musela zbytkem knihy prokousávat s otázkou: Má to vůbec nějakou hlavní dějovou linku?
Sice jsem teprve za půlkou ale už musím ohlásit, že kniha je moc milá a vtipná, dokonale mi zpříjemňuje ranní cesty metrem do práce. Doporučuju!!
,,Zlato, víš, když má na sobě jídlo kožíšek, tak už je na odchodu."
Ale ten instagram má fakt dobrej. I bez filtru. Follow. Příběh mě docela bavil, některé myšlenky zaujaly a maminka se svojí angličtinou rozesmála. Myslím si, že Martin bude asi zajímavej člověk (v dobrém slova smyslu) :)
Já se teda vcelku bavila a hltala stránku za stránkou. (Překvapivě) se v knize objevilo i pár zajímavých zamyšlení nad životem. Jen škoda, že druhá polovina knihy už mi přišla slabší. 3,5* a jako oddechové čtení pro pobavení doporučuji.
Knihu bych hodnotil jako lepší průměr (70 %).
U některých událostí jsem se zasmál, některé události mi vtipné nepřipadaly. V knize jsem našel poměrně dost zajímavých myšlenek a s některými názory Martina jsem se ztotožnil.
V knize vystupuje poměrně hodně postav (hlavních i vedlejších - kamarádi, bývalí partneři aj.), ale nedělalo mi problémy se v tom zorientovat.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Budu sám navždy. No a co? Přátelé si zvyknou. Rodina taky. Co to píšu… Už si zvykli. Už se mě nikdo neptá, proč jsem single. Jako by věděli, že stojím za hovno. Budu takový ten člověk z jejich okolí, který nikdy nikoho nemá a nikdo přesně neví proč. Děti si potají šuškají, že skrývá nějaký strašlivácký tajemství! Ale je hodný a všichni ho tak vlastně mají docela rádi. Ale skrývá to strašlivácký tajemství! Ale mají ho rádi.
Lhaní já nesnáším. Vždyť to ani neumím. Dobrý lhář je podle mě takový, který svý lži sám věří a ani neví, že lže. Já si uvědomuju každou nepravdu a z každý je mi po zásluze zle.
„A hlavně, smysl života vůbec nehledej, protože není. Fakt. Nedávno jsem nad tím uvažoval a život je ve skutečnosti absurdní. Nic z toho, co řešíme, ve finále nemá až takovou váhu. Jsme tu nejspíš úplně zbytečně.“
Oddechové čtení plné přiteplených buzerantů. Nic převratného, dvakrát jsem se u toho uchechtnul.
Zápisky kupř. o mailování s pracovnicí banky ohledně účtu a výpisky, kde mu naprosto free pracovnice píše v pracovním emailu smajlíky a nekonvenční slovíčka jako PRIMA DEN , anebo rozsáhlé úvahy, zda dělat chlebíčky na narozeniny bude nebo nebude...nebude protože nechce...ale možná by měl..TAK MÁ JE UDĚLAT ?!!!
....
Jsem starší než on a tak mi to vtipné nepřijde, už jsem na takové staré mládence asi stará.
Jedna hvězda.
Svižné, vtipné, chvílemi jsem musela přestat číst a utírat si slzy smíchu. Myslím, že hodně lidí se v těch historkách najde.
Martin Váša si to udělal sám. Napsal si knihu, kterou si chtěl nejspíš sám přečíst a obsadil se do hlavní role. I když jeho alter ego řeší dost povrchní záležitostí a občas působí dost ukňouraně, má to styl, je to zábavné, čtivé a nakonec je i o čem přemýšlet. Být originální a zároveň sám sebou je nová černá...
Dělám si to sám je mega příjemný čtení, všechny buzny jsou si v něčem prostě podobný, takže se v tom svym způsebem najde každá. Martin Váša má skvělej, sarkastickej a kousavej humor, já se tlemil od začátku až do konce, takže ať už jste homokláda nebo ne a neni vám takovej humor cizí, rozhodně doporučuju přečíst.
Čekali jste od toho vrchol knižní tvorby? Já ne. A o to víc jsem si to užila. Martin píše deníkový záznamy zajímavě a chytlavě, vlastně jsem byla na každou jeho milostnou eskapádu šíleně natěšená, bavily mě jeho slovní obraty, zamyšlení, fórky...
Naprosto odpočinková kniha a na konci je to skoro jako Carrie a Petrovski...♥ Jen doufám, že s lepším koncem! :-)