Delírium
Lauren Oliver
Láska je nákaza, príčina vážnej choroby, ktorou sa nesmieme nakaziť. Lena, hlavná hrdinka úvodnej časti trilógie s názvom Delírium, si užíva „posledné“ leto pred svojimi osemnástymi narodeninami. To by nebolo nič neobvyklé, avšak pre ňu to znamená zásadnú zmenu. Deň, kedy podstúpi zákrok, ktorý ju má uchrániť pred nakazením deliria amor nervosou – tá znemožňuje jasne myslieť a oslabuje schopnosť robiť správne úsudky. Presne určená budúcnosť, manžel, práca – nalinkovaný život bez bolesti, na ktorý sa roky predtým tešila. No len dovtedy, kým nestretne Alexa. Ten otočí jej život naruby a Lena si uvedomí, že všetko, čo ju doposiaľ obklopovalo, bolo len dômyselnou spleťou lží…... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , CooBooOriginální název:
Delirium, 2012
více info...
Přidat komentář
Sice jsem ohodnotila pěti hvězdničkami, ale kdyby se mohly dávat půl hvězdičky, Delirium by určitě dostalo jenom čtyři a půl. Náměr byl dokonalý. Po zničených světech HG a Divergence se mi líbilo, jak normálně a všedně tento dystopický svět působí. Líbilo se mi, jak hlavní hrdinka zcela měnila v průbehu knížky svůj pohled na svět kolem sebe. Líbilo se mi, jakým stylem autorka psala. Něteří jí vytýkají, že dělá dlouhé popisy a asi je to i pravda, ale na kouzlu knížky to nic neubere. Výtky mám hlavně k tomu, že jsem z kníky měla někdy pocit, že si autorka nepohrála s charaktery postav, hlavně s Alexem. Některé věci mi přišly ryze povrchní. A z celé knížky na mě trochu dýchala předvídatelnost a proto bych strhla půl hvězdy. Ovšem celkově se mi kniha mic líbila! Měla jsem přečteno během tří dní. :)
Skvělá kniha, překvapivý konec :) Na začátku trochu zdlouhavé, ale potom to chytí spád a nejde se odtrhnout :) Za mě plný počet :)
Tato knižka se mi rozhodně libila svym zajimavym a originalnim namětem. Myslim, že po přečteni toho dilu ji nemam co vytknout.
- v mém příspěvku se mohou objevit zápletky děje -
Jak už zde psali jiní uživatelé, zaujal mě hlavně námět, který měl velký potenciál. Upřímně si myslím, že autorka to ale nezvládla zrovna nejlépe...
Celou knihu jsem přečetla tak, že jsem spoustu nudných dialogů a pasáží prostě přeskakovala, nebo spěšně přelétla očima. Autorčin styl psaní mě nijak nezaujal, ale může to být také špatným překladem, takže raději Lauren nebudu z ničeho obviňovat.
Postavy mi přišly nudné, velmi nudné. Nezajímavé. Asi nejvíc jsem si oblíbila Hanu. Byla to dívka, která se ničeho nebála - tím mi byla velmi sympatická. O to víc mě pak zklamalo, když nechtěla s Lenou a Alexem utéct. Proč, proč, proč? Autorka to tím úplně zazdila a mě jen zbývá doufat, že se objeví v posledním díle. (druhý už jsem přečetla)
Lena byla suchá a nezajímavá - jednoduše jsem si k ní nemohla najít cestu a vůbec nechápu, co na ní Alex viděl (mnohem lépe by mi pasoval k Haně).
Lenina matka mi přišla trochu jako blázen. Myslím, že lidé se vážně takhle v reálu nechovají. To, jak popsala svoji celu slovem láska, bylo už vážně moc. A že díky svému přívěsku a možná pár lžícím dokázala vytvořit tunel?
Jak už jsem psala, příběh není tak propracovaný. Velmi mě rozesmálo, když jsem se dozvěděla že postava xxx zemřela na rakovinu. Tak oni se umí člověku hrabat v mozku, aby potlačili lásku, ale rakovinu vyléčit neumí? Hm.
Něco ke konci... celkově jsem nebyla překvapená. Alex umřel, fajn... Nepřipadalo mi to nijak dojemné a co já už nad knížkami posmrkala kapesníků!
Celkově bych příběhu dala tři nebo dvě a půl hvězdičky z pěti.
Ke knížce jsem přišla náhodou a jsem za to vděčná. Ze začátku mě moc nezaujala, ale po pár hodinach jsem se přistihla, že čtu a stratila jsem pojem času. Velmi mě potěšil konec. Konečně něco jinýho než št'astné a předvídatelné konce. Určitě doporučuju :)
Kniha mě na začátku moc nezaujala, ale potom jsem se nemohla odtrhnout a četla jsem ji jedním dechem :)
V obchodě mě kniha strašně zaujala, už jen svým tématem. Nečekala jsem, že to bude takové fantasy- fakt, že fantasy nesnáším. Začala jsem číst a ... vdžycky jsem myslela, že je důležité, a že to tak spisovatelé i dělají, aby zaujala kniha hned na začátku. Ale tahle byla prostě nudná, zdlouhavé vysvětlování toho "režimu" mě nebavilo a knihu jsem odložila. Když jsem se k ní teď (po snad měsíci) vrátila zjistila jsem, že by to nemuselo být zas až tak špatné, ale zajím vážně nechci nic říkat. Jsem za pátou kapitolou, která se ppodle mě začala už rozjíždět. No uvidíme, jak to půjde dál.
Ale musím říct, že tuto spisovatelku obdivuju. Není moc lidí, co takhle dokáží psát. Chvílemi scifi, pak i hezké s trochou romantiky, pak zase ta skutečnost jejich "režimu", a do toho úvahy, sny a myšlenky, popis města, krajiny kolem.. to bude asi celá Lauren Oliver.
Na Delirium jsem byla zvědavá, čekala jsem slaďák první třídy. Při čtení mě překvapilo, jak moc depresivně na mě knížka působila. Jak si autorka vyhrála se svým světem. Jak moc ovlivňuje náš život láska. Ale bohužel Lena mi byla občas trochu nesympatická, což bych ale byla ochotná skousnout - ocitnout se v její kůži, těžko říct, jak bych se sama chovala. Jenže -POZOR SPOILER- co ten konec? Tenhleten Alex, ten byl ale úžasný, byl tam kde měl být, všechno znal, vždycky věděl, co říct a co udělat. Achich ouvej, mně už tím potom lezl na nervy (dobře, střídavě s tím, že jsem ho obdivovala a Leně trošku záviděla). Na konci mi však v hlavě blikalo obrovské COŽE? - jednak jsem nějak nemohla rozdýchat Alexovu smrt, ale hlavně poslední odstavec: "Můžete postavit zdi až do nebe, ale já najdu způsob jak je překonat. Můžete mě zkusit držet tisíci pažemi, ale já najdu způsob, jak se vám vyprostit." Vždyť všechnu práci za ni udělal Alex! -KONEC SPOILERU- Četlo se mi hezky (to ano, čtivost dílu upřít nemůžu - hltala jsem to, jak buchtu právě vytaženou z trouby), líbil se mi jazyk ("zaskřehotám, jako by mi v krku umírala žába"), ale spokojená jsem úplně nebyla.
*Hlasitý povzdech* Nějak nevím, co si o tom mám myslet. Námět se mi líbil, moc, ale zpracování? *Další povzdech* Už po dočtení Chvíle před koncem, jsem měla vědět že se do tohoto kousku nemám pouštět. Prostě mi Lauřin styl psaní vůbec nesedí. Zbytečné a zdlouhavé okecávání krajiny a myšlenek. Bez mučení a zcela dobrovolně se přiznávám, že jsem ji ani nedočetla.
Když jsem začala číst, hned z prvních dvou kapitol jsem poznala, že jsem si lepší knihu už od Ježíška vybrat nemohla.:( Děj je spracován opravdu promyšleně a originálně, ale trochu depresině. Postava Leny mi lezla někdy na nervy, ale v tu chvíli tam přispěchal Alex nebo Hana a bylo to v pohodě. Alexe jsem si opravdu oblíbila(a to nebyl ten roztomilí modrooký blonďáček), protože mi přišel prostě sympatický a hodný a milí.... Vymyšlené to má autorka skvěle je to zas něco jiného.
Jediné co můžu vytknout je, že děj je někdy zdržován zbytečným popisem a přirovnáváním. No a taky, že první polovina knihy běží tak pozvolna,ale jakmile jsem překročila pulku bylo akce až až.
To byly ale jen malé černé tečky na bílém papíře, a tak na kvalitě knihy nijak neubralo. Konec byl naprosto úžasně, smutno, akčno, otazníkovo skvělý. Hned se vrhnu na další díl.
Těm kdo mají rádi dystopie určitě doporučuju přečíst.:D
Do této knihy jsem se naprosto zbláznila. Na konci jsem brečela jak velryba minimálně půl hodiny. Je to moje srdcovka, možná nejoblíbenější kniha ze všech a rozhodně jedna z mála co ve mě vyvolala plno emocí.
Delirium jsem měla dostat k Vánocům - ale nevydržela jsem to a tajně se do něj začetla už předtím. Překvapilo mě jak se knížka čte lehce, během tří dní jsem ji měla hravě přečtenou. První co mě napadlo, když jsem po krátkodobém překvapení byla zase schopna myslet, bylo, že Lauren musí být génius. (A hned potom - proč se jen musel Alex obětovat?) Delirium mi přijde skoro dokonalé - nesmírně originální, čtivé, krásné... Smála jsem se nahlas u Lenina : „Ty jsi nahý!“, když si chudák Alex jen sundal tričko, a na samotném konci jsem pokropila stránku sprškou slz. Stálo to za to, díky Lauren. =)
Možné spoilery! :D
Ze začátku jsem netušila, co to za knihu bude. Láska jako nemoc? Hmm, o takovém tématu jsem ještě neslyšela. Ke knize jsem se dostala náhodou, když mi ji "vnutila" kámoška. Poprvé jsem nijak netoužila po tom, abych si ji přečetla. Ale když mi tedy byla zapůjčena, tak jsem řekla proč ne. No, musím říct, že námět je vcelku originální, tohle tu ještě nebylo (pokud já vím). Kniha má určitě mnoho plusek - čte se dobře, zajímá vás, co se bude dít...existuje tu mnoho věcí, které by pro vás byly absurdní. Chvílemi jsem si říkala, že svět se pomalu zase vrací do "horších časů." Nesmíte po určité hodině večerní vylézt z domu, dokud nejste vyléčení, o cestování nemůže být ani řeč (za plotem existuje jakási "divočina"), no prostě nic, v čem bych chtěla žít. :D Žádná svoboda, pokud porušíte nějaké to pravidlo, tak jdete šupem do basy(u nich se to jmenovalo nějak jinak, ale to si fakt nevybavím), ale tam by asi opravdu nikdo nechtěl, nene, to ne. :D
Když jsem se překousala přes úvod a pochopila jsem, co, kde, jak a proč, tak jsem se do knihy "zakousla" a byla jsem fakt zvědavá, co se bude dít a jak to všechno dopadne. Konec jsem trochu očekávala, přesto mě to překvapilo. No jo, autorka si musela a nechat nějaké překvapení do dalších dílů. :D
Tákže, když to jednoduše shrnu - bylo to zajímavé, neobvyklé a překvapivé. Myslím, že docela dobré vlastnosti, tak nevidím důvod, proč se nepodívat trochu do budoucnosti, co by nás mohlo čekat. Kdoví, třeba taky budeme léčit lásku...:D
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie láska USA (Spojené státy americké) pro dospívající mládež (young adult) zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
2012 | Delirium |
2011 | Chvíle před koncem |
2018 | Replika |
2013 | Pandemonium |
2015 | Zmizelé dívky |
- Neobvyklé "postapokaliptické" prostědí, které se tak na první pohled nemusí zdát. Přísný režim a nová pravidla.
- Kniha byla příjemně čtivá, občas napínavá a hlavně zamilovaná. Mohli jste si přečíst nespočet momentů, které vás hřáli u srdíčka a nenuceně jste se uculovali. A povzdychovali, jak může být svět tak nespravedlivý.
- Taky jsem zaregistrovala, že se autorce vytýká, že se moc rozepisuje, jednoduše používá dlouhé popisy. Mně to nějak nevadilo a moc jsem si toho ani nevšimla, ale po uvažování se můžu k této vítce možná i trochu naklonit.
- Taky jsme se nemohli vyhnou ani šoku, který se konal na konci knihy. Mě málem urval srdce.