Dělníci moře
Victor Hugo
Patnáctileté vyhnanství na normandském souostroví pobídlo V. Huga k napsání románu zasazeného na tento svérázný kousek země v průlivu la Manche. Hlavním hrdinou je místní svobodomyslný a tudíž v očích mnoha obyvatel podivínský a nebezpečný rybář Gilliatt. Gilliatt žijící mimo zdejší společnost, přesto poctivě pracující a naslouchající potřebám svého okolí se tajně zamiluje do neteře příslušníka místní smetánky Lethierryho, který je mj. vlastníkem prvního parou poháněného člunu, ze kterého pramení jeho bohatství. Okolnosti a zrada však Lethierryho částečně připraví o jeho výrobní prostředek. Na záchranu lodi vypíše odměnu v podobě ruky své spanilé neteře. Toho by se mohl odvážit jenom šílenec. Jeden však na ostrově je…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1923 , Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (Antonín Svěcený)Originální název:
Les Travailleurs de la Mer, 1866
více info...
Přidat komentář
Už v průběhu četby jsem se musel v duchu omluvit všem svým profesorům češtiny, kteří mě nabádali abych četl klasická díla a já natruc četl vše, jen ne povinnou četbu - škoda, mohl jsem se pokochat tímto skvostem daleko dřív.
Dílo plné nádherné poetiky a postřehů, které jsou, a z toho až mrazí, platné i dnes.
Klobouk dolů.
Zřídka komentuji knihy které jsem nepřečetla od prvního do prvního písmenka, ale tato kniha je (dle absence komentářů soudě) tak neprávem opomíjena že mi to nedá: důvod proč číst Huga jsem už popsala u autora samotného a ať už se rozhodnete knihu číst celou nebo ji alespoň pečlivě prolistovat, myslím že nebudete zklamáni, protože síla některých pasáží dokáže uchvátit a nepustit stejně pevně jako chapadlo chobotnice hrdinu právě tohoto románu (mimochodem kapitola kde autor popisuje chobotnici je možná nedokonalá, měřeno z dnešního úhlu poznání, ale i tak je úžasná a jeden si zrovna říká, jak mohl považovat za nejděsivějšího tvora moře chudáka žraloka).
A abyste neřekli že jen tak prázdně tlachám, na závěr úryvek:
"Všichni tvorové vnikají do sebe navzájem. Hniloba, toť výživa. Děsné vyklízení zeměkoule. Člověk je masožravec a zároveň hrobař. Život náš zakládá se na smrti. Tak zní hrozný zákon. Jsme všichni hroby.
V soumračném našem světě tvoří osudná nutnost tohoto řádu netvory. Ptáte se: k čemu? Je tomu již jednou tak.
Je to vysvětlení? Je to odpověď na otázku? Ale proč pak nevládne jiný řád? A otázka stojí před námi znovu.
Žijme, budiž tomu jakkoliv.
Leč hleďme, aby smrt byla pro nás pokrokem. Směřujme k světům méně temným.
Následujme svědomí, jež nás tam vede.
Neboť nezapomínejme toho nikdy, lepší dá se nalézt pouze nejlepším."
Závěr je v celku strhující, kniha graduje, ale jen pozvolna. Autorův sloh je také krásný a propracovaný, pouze, při popisu krás Normandských ostrovů, je až příliš důkladný a detailní.
Štítky knihy
moře a oceány francouzská literatura Normandie mořeplavci plachetnice převyprávění, literární adaptace světová literaturaAutorovy další knížky
2014 | Chrám Matky Boží v Paříži |
1928 | Bídníci |
2000 | Muž, který se směje |
1975 | Bídníci I. |
1967 | Devadesát tři |
Knihu jsem úspěšně přečetla po měsíci a musím říct, že mi toto umělecké dílo dalo zabrat. Je to kniha těžká a ne vždy na ní má člověk náladu. Musím se přiznat, že začátek je úplně nejhorší. Prokousat se popisem krajiny je trochu očistec. V této knize nehledejte zvraty ani napětí, ale odkaz a kochejte se vyjadřováním a krásou jazyka. Chtěla jsem dát nejdříve 3 hvězdičky, protože dílo je opravdu těžké, ale za posledních 100 stran přidávám i tu čtvrtou. Všem co vydrží přeji krásné počtení.