Démon: Bouřlivé výšiny
Ellis Bell (p)
Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy. Dvousvazkové vydání - 2 svazky (206; 224 stran)... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1923 , MarsOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Kniha, kterou jsem četla už několikrát a nikdy mě neomrzí a vždy v ní naleznu něco nového.
Kniha, která zůstane v (alespoň mojí) hlavě napořád. Jakmile někdo v mé blízkosti vysloví jméno Nelly, hned se nechám unést na Větrnou hůrku k Heathcliffeovi, Katce a spoustě dalším postavám, kterými je příběh hojně zasypán. Jsem ráda, že jsem se prokousala drobet nezáživným začátkem a dostala se až tam, kde se začíná rozplétat vskutku neuvěřitelný příběh.
Třikrát jsem nebyla schopná se překousat přes začátek a jsem ráda, že jsem se k tomu nakonec dokopadala, protože poté jsem knihu přečetla jedním dechem. Dokonalé vykreslení postav i krajiny. Skvělý psychologický román, vřele doporučuji :).
Musím říct, že jsem od této knihy měla velká očekávání. Než jsem si ji přečetla, věděla jsem jen přibližně, o čem by měla být. Absolutně nelituji, že jsem si ji přečetla. Celou dobu jsem očekávala, jak tato kniha dopadne a ten konec, ten jsem opravdu nečekala. Myslím, že tuhle knihu by si měl přečíst téměř každý alespoň jedenkrát za život. Doporučuji ! :)
Nádherná kniha. To napětí po dobu celého čtení, když nevíte, co se dál stane.. Naprosto mě nadchla tato kniha a těším se, až se k ní zase někdy vrátím.
Naprosto dokonalá kniha!! Ani nechápu, jak se tolik děje vešlo do tak malé knihy. Stala se mou obrovskou oblíbenkyní!! :-)
A musím říct, že konec mě také překvapil...
(SPOILER:celkem příjemně..mě překvapil ten konec :-D ) :-D
Na začátku jsem se špatně orientovala mezi postavami a nevěděla jsem, kdo je kdo. Poté mě ale kniha vtáhla do děje. Některé postavy jsem vážně nesnášela, ale nenašel se nikdo, koho bych naopak měla opravdu ráda. Snad jen Hareton mi byl již od začátku sympatický a bylo mi ho líto. Jo a vzít si vlastního bratrance mi přijde fakt úchylné, i když je to i dnes zákonem normálně povoleno.
Pro mě skvělý psychologický román. Autorka navíc měla odvahu rozhodnout se prorazit jako spisovatelka v její době (ano, samozřejmě pod pseudonymem, jinak to ani nebylo možné, přesto jí patří můj velký obdiv). Trochu jsem se obávala, aby kniha nebyla ve stylu "druhá Austenová", což mne nadmíru děsilo (kýčovité romantické příběhy 1× na sto způsobů mne opravdu neuchvátily), ale mé očekávání se naštěstí nenaplnilo. Je to neuvěřitelné, ale oblíbila jsem Heathcliffa i přes jeho zvrácenou povahu. Skvělé, skvělé, skvělé.
Perfektní kniha. Poprvé jsem ji četla jako náctiletá a byla jsem okouzlená. Teď jsem si ji přečetla jako třicetiletá a jsem v šoku. Zlo, nenávist, intriky...Kniha je bravurně napsaná, perfektní psychologické vykreslení postav.
To si člověk říká: Jak můžu některou z postav takhle přes papír nenávidět? A je fakt, že tu nenávist tam schytá skoro každý... Od služebné přes Katku a postupně všichni další. Mistrovské dílo a zároveň knížka, kterou není radno vytahovat při podzimní depresi :)
Neuvěřitelně pochmurné čtení. Kniha není smutná tím, že by umřel oblíbený hrdina, jako u mnoha knih - spíše naopak. Postavu, které je mi na prvních stránkách líto, po zbytek čtení nenávidím a přeji si, aby zemřela. Většinu postav knihy jsem upřímně nenáviděla. Když se konečně naskytl někdo, koho bych snad mohla mít ráda, ocitl se v blízkosti Heathcliffa a stala se z něj nesnesitelná osoba.
Nádherná kniha. Nestává se mi často, abych se do díla tolik vcítil a nenáviděl některou z postav a bál se o osud jiných. Děj ale pro mě není podstatný, charaktery osob i prostředí jsou vystižené jedinečně.
Román je dokonalý, nemluvě o atmosféře, kterou autorka udržuje až do poslední stránky.
Možná je to jenom můj názor, ale postavy nelze mít rád. Zprvu mi tolik nevadil Heathcliff, ale nakonec se z něj vyklubala nejnenáviděnější postava vůbec. Nelly a pan Lockwood mi nevadili, ale nebyl důvod, proč si je uchovávat ve větší oblibě. Nebála jsem se smrti oblíbeného hrdiny, protože jsem tam zkrátka žádného oblíbeného hrdinu neměla. V polovině románu jsem soucítila s Isabellou, ale i ta mě později zklamala.
Tato kniha mi přišla trochu jako psychologický román - tolik různých lidských stránek a vykreslení lidské povahy. Kdo tvrdí, že Emily postavy nepropracovala, tak zřejmě četl něco jiného než já, protože jsem se nikdy v žádném románu s tak propracovanými postavami nesetkala. Větrná hůrka je zkrátka jedinečný román. Emily žádnou postavu nevykreslila jako ideální, každý měl vlastnosti, za kterou jste ho mohli odsoudit.
U každé knížky prožíváte nějaké emoce, ale rozproudit ve mně takový vztek a nenávist k postavě nikdo kromě Emily nedokázal. Nejde ani slovy vyjádřit, jak strašně jsem nenáviděla Heathcliffa i jeho syna Lintona. Heathcliff pro mě znamenal lidskou bestii.
Každopádně se jedná o jednu z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četla a opět - kdo tvrdí, že ho kniha zklamala, a že je nudná, zřejmě četl něco jiného než já a měl by se opět vrátit k dívčím románům.
I přes mé veškeré sympatie k Janě Eyrové, Větrnou hůrkou jsem byla fascinována a její řádky jsem vyhledávala každou volnou minutu. Jsem velmi ráda za Charlottinu předmluvu k roománu, která mi umožnila nahlížet na Větrnou hůrku ze správného úhlu.
Připojuji se ke komentářům, které mají po přečtení pocit, že nikdo v tom příběhu nestál za zlámanou grešli. Všech postav jsem měla po krk po první stránce, kdy o nich autorka vyprávěla. Nelly jsem zpočátku trochu nadržovala, ale nakonec bych jí vzala pohrabáčem po hlavě. Ať jsem si to rozebírala jak chtěla, s plusovými body nakonec vyšel Heathcliff. Skládám hold autorce, jak bravurně vykreslila sobectví, rozmazlenost, lenost, pokrytectví a dno lidského zoufalství. Až mi zase někdo bude vykládat, že je to typický milostný příběh psaný pro ženy ženou, pošlu ho k psychologovi.
Z celé skupiny hlavních hrdinů jsem si nemohla vybrat, kdo z nich je nejsobečtější. Jediná opravdová osobnost, kterou jsem si hned oblíbila, byla samozřejmě věrná hospodyně Nelly. Ale jednotlivé osobnosti knihy byli tak skvěle popsány a vykresleny, že nemůžu jinak a dávám 4*.
Kniha se mi velmi líbila.Ponurá nálada a prostředí,skvěle vykreslené postavy a krajina,láska a nenávist jako by bez sebe nemohli být. Určitě jedna z nejlepších knih jaké jsem četl.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
2009 | Na Větrné hůrce |
1944 | Búrlivé výšiny I. |
1944 | Búrlivé výšiny II. |
Na Větrné hůrce jsem četla, protože se mi líbil název. Jeli jsme na zájezd do Anglie, já jsem nevěděla, co s sebou za knihu do autobuse, tak jsem si vzala Na Větrné hůrce. Knížku jsem za ten týden přečetla a když jsem si o ní doma něco dohledávala, nestačila jsem věřit svým očím. Jednak jsem zjistila, že slečna spisovatelka je spřízněna s autorkou Jany Eyrové, což mě překvapilo (ano, jak mladá a nezkušená jsem tehdy před půlrokem já byla) a taky jsem si téměř všude na netu mohla přečíst, že se jedná o temné psychologické, mistrně napsané dílo, což mě překvapilo ještě víc.
Já jsem v Anglii četla poměrně dobrý román s působivým koncem, ale postavy mi přišly hrozně nevýrazné. Takové chodící mrtvoly, u kterých, když je potřeba dokázat dobrosrdečnost, řeknou "Miluji tě" a když ta strašlivá zlá povaha, řeknou "Nenávidím tě". Téměř všechny mi byly ukradené a nějaký vnitřní boj či rozervání jsem při čtení rozhodně nepociťovala.
Taky mě poměrně zklamala celá forma knížky - čekala jsem, že vyprávění příběhu bude jenom na začátku a potom se do něj pan Lockwood už pořádně vloží. To jsem ale čekala nadarmo. Vždyť přece vyprávění příběhů, ať jsou sebepoutavější, přece nemůže být tak zajímavé jako ta příhoda sama.
Sice moc nechápu zařazení Na Větrné hůrce do té nejnablýskanější síně slávy anglické literatury, ale budiž, tato knížka mi zkrátila nekonečné přejíždění autobusem sem a tam a já jsem jí za to vděčná.