Démonológ
Andrew Pyper
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342156/bmid_demonolog-G33-342156.jpg
3
93
93
Profesor David Ullman patrí medzi najváženejších odborníkov na démonologickú literatúru – predovšetkým na Miltonov Stratený raj. Paradoxne, nie je veriaci, svoj predmet skúmania vníma iba ako výplod fantázie. Jedného dňa ho navštívi tajomná Štíhla žena s ponukou, aby letel do Benátok a preskúmal akýsi „fenomén“. Hoci sprvu odmieta, napokon sa predsa len ocitá v Benátkach so svojou milovanou dvanásťročnou dcérou Tess. Na adrese, ktorú Davidovi poskytla záhadná žena, nájde muža pripútaného v kresle. Ten nezmyselne bľaboce, očividne nie je pri zmysloch... David si odrazu uvedomí, že jeho slová nadobúdajú význam, a keď mu chlap zopakuje posledné, desivé slová jeho mŕtveho otca, pochopí, že muža posadol démon. Po návrate do hotela nájde stáť dcéru na streche vysoko nad vodným kanálom. Predtým, než do neho dievča skočí, prednesie poslednú prosbu: Nájdi ma. Ak chce vystopovať démona, ktorý uniesol jeho dcéru, musí si poradiť s hádankami a symbolmi zo Strateného raja – inak ju naveky stratí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
The Demonologist, 2012
více info...
Přidat komentář
Zaujalo mě téma knihy - démoni. Ale čekala jsem něco jiného. Kniha se dala číst, ale mezi ty lepší, bych ji nezařadila. Každopádně za Miltona dávám palec hore.:) Konec bohužel mě nenadchnul vůbec (a to je pro mě hodně důležité.)
...autor se zbytečně zaplétá do složitých filozofických úvah, které ale děj nijak neobohacují. Ta užvaněnost shazuje potenciál minimálně o polovinu. Prvních 80 stran jsem doslova protrpěla, než děj dostal jakýs takýs spád a potom se střídaly opět užvaněné pasáže s trochu svižnějšími úseky. Pro mě zklamání a 2 hvězdy dávám možná i trochu neoprávněně za natěšenost, kterou jsem před přečtením prožívala...
Forma vyprávění z pohledu první osoby je místama peklo. Teprve až v momentě, kdy na scénu přišla O´Brianová se to dalo snést.
Závěr autor utnul naprosto nepochopitelným způpsobem. Ne, nepovažuji za nutné aby bylo všechno polopaticky vysvětlené. Otevřené a nevyslovené závěry mi nevadí, ale konkrétně u této knihy to působí tak, že už prostě spisovatel nevěděl kudy kam a tak šlus.
Další věc, která mi na knize vadila je to, jakým způsobem se autor snažil protlačit Johna Miltona. Chápu, že je to zřejmě jeho oblíbenec a že má Pyper "nastudováno", ale myslím si, že to šlo protlačit do děje míň násilně. Takhle to na mě působí, že prostě vyraboval něčí dílo a horkou jehlou spíchnul příběh kolem něj.
Titul jsem zakoupila jako e-book který se tvářil, že má 330 stran. Jaký zklamání bylo, když děj skončil na straně 265 a zbytek byly jen plky, děkovačky a reklamy na jiné knihy...
ZÁVĚR: Když se konečně prokoušete dějem, tak je najednou konec a vy si řeknete" "A to je jako, do háje, všechno...?"
Myslím, že to mělo mnohem větší potenciál - kniha se skládá z pěkných momentů, které ale nejsou nijak propojené. Mnohdy mi přišlo, že autor prostě neumí chytit šanci za pačesy.
plno vět jsem jen prolétla očima. konec byl divný. dalo se to číst, ale žádná pecka to nebyla
Není to žádné dobrodružství a napětí, jde spíše o prostý horor a thriller. Je to takový námět ušitý na scénář filmu s označením žánru: mysteriózní, horor, thriller, v němž jde o duchařinu, či spíše v tomto případě o démoninu :). Autor se ve vyprávění neztratil. Vývoj událostí dobře narůstá a graduje, jen si myslím, že Pyper zvolil špatnou vyprávěcí perspektivu. V Démonologovi je vše psáno z pohledu první osoby. Čtenář očima vypravěče tak spatřuje různé lidi či duchy kteří se mění a mizí, čemuž jde těžko uvěřit. Pro knihy s označením horor a thriller se hodí spíše zaběhlý a osvědčený objektivní úhel pohledu, tj. 3.osoba jedn.čísla, kdy vypravěč stojí mimo příběh. Mistr King zkrátka ví, jak k takovému žánru přistupovat. Četl jsem už horší slátaniny a vyprávěcí postupy, takže musím dodat, že autorovi se nevšední román, pardon horor, docela povedl. Popravdě, prvních dvě stě stran je dobrých ale chaotické a méně uvěřitelné finále trochu zklamalo.
Zpočátku čtenáře zaujme výborný popis prostředí – benátské uličky a kanály, baziliky a pamětihodnosti – a zajímavý nápad s využitím tak tajemného díla jako je Miltonův Ztracený ráj. Jenže jakmile se v ději začnou objevovat démoni a duchové, člověku dojde, že jde spíše o podprůměrný horor s nadpřirozenou tematikou. Na nadpřirozenu není nic špatného, ovšem autor jej dávkuje po tak velkých dávkách, že tomu člověk nemůže uvěřit, ani kdyby sebevíc chtěl. Vše jde zkrátka příliš rychle, jako by hlavní hrdina nebyl obyčejný profesor literatury, nýbrž profesionální dešifrátor (SPOILER ALERT rychlost, s jakou si spojil pasáž Satana o slunci a Floridu – „sluneční stát“, je ohromující).
Čekala jsem trochu víc... Prostě oddechové čtivo, na můj vkus trochu málo démonů a temnoty. Nápad dobrý, ale nevyužitý potenciál. Slibované Benátky, na které jsem se těšila, jsou s bídou v pětině knihy. Závěr se mi líbil, potěšil mě, ale musím se přiznat, že způsobil, že vůbec netuším, co se to vlastně po celou dobu odehrávalo a jak to bylo s Tess...