Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/197/bmid_den-trifidu-65e21a7d53c5a.jpg
5
5757
5757
Když v roce 1951 vyšel poprvé Den trifidů, měl autor John Wyndham za sebou už řadu románů a povídek, s nimiž však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil několik knižních vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval již nastálo vědecko-fantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý jev na nebi způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklostí, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1999 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Moje první sci - fi, které absolutně zbožňuju! V mládí jsem na knihu narazila u staršího bratra... a od té doby má čestné místo mezi mými "top" knížkami. Četla jsem ji už několikrát, celý příběh mám pořád v hlavě a když ji vidím v knihovničce, tak mě to zahřeje u srdce!
Knihu jsem četl před lety a celkově se mi líbila. Zajímavý a originální námět, při kterém je nejprve lidstvo oslepeno a poté napadeno smrtonosnými rostlinami neznámého původu. Knih s tímto námět jsem moc nečetl. Vzpomínám si pouze na knihu SKLENÍK. :)
Knihu jsem četla kvůli výzvě, nejsem fanoušek sci-fi, ale tohle bylo super dobrodružné a napínavé. A že tam chodily kytky? .... no a co?!:) Mělo to náboj a četlo se to samo.
Je zajímavé, jak v knize se mnohem více snese fakt, že celá zápletka je prostě béčkové sci-fi z 50 .let, což dokazují i veškerá filmová zpracování, která se v tom duchu nesou. V knize je ale mnohem větší prostor na hlubší myšlenky, motivace postav i omáčku v podobě historického okénka, a to všechno pomáhá k tomu, že je tato kniha víc, než jen béčkové sci-fi z 50. let. Je úžasné, jak stará ta kniha je, protože v celém průběhu mě nezarazila jediná věc, u které by to bylo poznat. Klidně to mohlo být napsané v roce 1990 a nic by tam nemuselo být jinak. Je to moc pěkné apo a post-apo dobrodružství, které není natahované a hrozně by se mi líbilo, kdyby někdo tuhle látku zpracoval jako openworld počítačovou hru.
Zase jedna dobrá stará kniha, co si zaslouží 5*.
Ten konec mě bavil úplně neskutečně. Kniha je celkem tenká a rychle přečtená a i když mě scifi nebere, tohle bylo hodně dobré, taková něžná verze knihy Tma od Neffa :-).
Někdy soudíte knihu podle přebalu a vyhýbáte se knize celá léta a to by se nemělo.. ! Jsem ráda, že jsem do této kultovní knihy šla, začátek a konec bombový.
Nemám ráda scifi. Ale nadčasovost, aktuálnost a faktická možnost, že se něco takového může reálně opravdu stát, podtržené obdobím vzniku - před 70 lety - dělá z knihy veledílo neuvěřitelných rozměrů. Z postapokalyptického románu Johna Wyndhama jednoduše mrazí.
Co způsobilo náhlou slepotu všech lidí na světě? Byla to snad pomsta přírody za staletí plenění naší planety nebo lidstvo skutečně dokáže zničit samo sebe?
"Nejotřesnější na tom je, když si uvědomíš, jak hladce jsme přišli o svět, který nám připadal tak bezpečný a zaručený. Člověk snadno zapomíná na všechny síly, které ho udržovaly v rovnováze a jeho jistotu, kterou považoval za samozřejmou."
Emocí jako je v knize Den Trifidů, aby člověk jinde v životě pohledal. A tak i přes nepříjemnou pachuť a úzkost, kterou ve mě kniha zanechala, je zde i něco, co nutí k zamyšlení. "Dokud trvá život, trvá i naděje..."
Prazáklad všech postapokalyps. Pro mě velmi kvalitní a čtivé, ačkoli nejsem milovnice scifíček. Kniha je natolik důkladně řemeslně zpracovaná, že jsem vzala žánr konečně na milost a definitivně odhazuji vlastní sci-fi předsudky!
Den trifidů je moja prvá kniha od Wyndhama a týmto svojim dielom sa pre mňa jeho autor radí po bok mojich obľúbencov Asimova a Clarka...Krásne napísané a inteligentné sci-fi.
Dostal jsem to, co jsem čekal. Postapo jak má být. (poslech audioknihy v podání Norberta Lichého)
O knize jsem slyšela už na základní škole, ale tenkrát jsem se k ní nedostala. Našla si ke mě cestu až teď a jsem za to ráda. Rozhodně by nám mohla pomoc otevřít oči.
Pro mě je tento román srdcovkou, protože nám ho převyprávěla učitelka na základní škole. Příběh je spíše mozaika možností, co by se mohlo stát, kdyby lidstvo přišlo o jeden z nejdůležitějších smyslů. Autor prezentuje na jednotlivých postavách, jak lze k takové katastrofě přistupovat. Pohybuje se přitom na škále od chladného pragmatismu až ke křesťanské lásce a seběobětování, přičemž nám autor neříká, který přístup je ten správný. To ať posoudí čtenář.
Téměř 70 let starý román, ale stále aktuální. Scifi o tom, jak se lidstvo samo může zničit výdobytky civilizace. Velmi čtivá, svižně napsaná. Nejde jinak než plný počet hvězdiček.
Jedno ze základních děl světové sci-fi literatury. Příběh o incidentu, který připraví lidskou populaci o schopnost více než důležitou pro naše běžné fungování a žití. Oslabení největší žijící šelmy na této planetě následně využijí Trifidi, rostliny původně pěstované pro cenný olej, které začnou v postapokalyptickém světě projevovat výjimečné schopnosti a dokonce i vlastní inteligenci, aby se pro člověka staly nebezpečným nepřítelem.
Velice nadčasová kniha pracující s konceptem pomíjivosti lidských životů a jejich výtvorů, kultury a společenských zvyklostí.
Den trifidů byla jedna z knih povinné četby. Dokonce jsem ji začala číst, ale pak přestala. Po čase jsem se k ní zase vrátila a musím říct, že ten konec mi vyrazil dech.
I když mám sci-fi velmi ráda, půjdu u této knihy poněkud proti proudu, jelikož mi Den trifidů moc nesedl. Autor zde přináší řadu zajímavých myšlenek (co je důležité ve společnosti, otázky morálky, ...) a klade závažné otázky (Vážně je člověk pánem planety, jak se domnívá? Kdo má právo rozhodovat, která cesta ke znovuzrození civilizace je správná? Je vidoucí člověk skutečně cennější než nevidomý? atd.), což se mi líbilo. Ale přišlo mi, že tyto otázky tu jsou sice hozeny do prostoru, ale autor na ně odmítá jakkoliv odpovídat. Asi na tom není nic špatného, když autor nechá čtenáře, aby sám pracoval s textem a domýšlel si některé věci sám. Ale mně to v případě této knihy nesedělo. Některé věci tu jsou tak rozpracované dost povrchově, což mně osobně přišlo škoda. Asi bych spíše ocenila nějaké větší a hlubší rozpracování než povrchní naznačení.
Také se mi zdálo, že některé postavy na celou situaci nereagují úplně adekvátně. Spíš bych čekala různě rozmanité bouřlivé reakce na takovou katastrofu, co všechno změní ze dne na den. Ale ty hlavní postavy na řadu podnětů reagují poněkud odevzdaně a pokorně. A vůbec mi kniha připadala taková bez emocí, hodně odosobněná. Jak to mám v některých knihách ráda, tady mi tento styl psaní nevyhovoval.
Jsem ráda, že jsem se s příběhem mohla seznámit, ale asi jsem čekala trochu něco jiného, vzhledem k množství nadšených ohlasů. Nicméně oceňuji audio zpracování, které jsem měla k dispozici. Oceňuji především naraci Norberta Lichého - jeho podání mi vyhovovalo a pan Lichý odvedl skvělý kus práce. Hudební doprovod mi pravda nebyl úplně příjemný, ale respektuji ho - doplňoval neutěšenou atmosféru knihy, což asi bylo záměrem.
Co se ale příběhu samotného týče, hodnotím průměrně.
Velmi originální nápad. Kniha velice čtivá. Moc se mi líbí začátek - většina knih má začátek nudný a nezajímavý. Zde mě začátek opravdu překvapil a nutil mě číst dál; chtěla jsem vědět, co bude následovat.
„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“
Skvělá příručka pro fandy a pěstitele kytiček. To takhle jednou na východě vypěstili Adélu, která krom toho, že ještě nevečeřela, nepotřebuje ani květináč. Chodí sama na špacír a její semeno má výkon jako ZIL, což rusum asi šmakuje. Na západě maj pochopitelně kulový, a tak se Adélku rozhodnou čmajznout a pěstovat jí úplně všude, protože bejt bohatej je prostě lepší, než bejt třeba chudej. To si pak ani nemůžeš vlízt do vany plný prachů a vyrochnit se v nich.
Má to ovšem takovej háček. Ti na zapádě viděli akorát pár dílů vychytávek ládi hrušky a myslej, že maj tim pádem v hlavě wikipédiji o kytkách. Nechci ze západního tábora dělat úplný kretény, osobně si myslim, že na východě by to byla taky jen otázka času, kdy by to pohnojili trošku jinak.
Pak už si jenom můžeš lámat halvu nad tím, Jestli Adéla začne bejt přínosná jako bolševník v karlovarskym kraji, nebo jestli rusa nakrkne krádež adély a nadělá po světě trošku jinej svinčík, než Adélka.
Svinčík tam bude tutově, to můžu zaručit. Taky můžu zaručit, že tě ta brožurka chytne a nepustí. Já to tak měl, a to nejsem úplně největší fanda kytek. Možná mě spíš přitahovala vidina apokalypsy.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
Se Dnem trifidů jsem se poprvé setkala u maturitní četby a ani trochu nelituji jejího výběru. Jenže tento skvost nabírá úplně jinou atmosféru, pokud v reálném světě zrovna vypukla celosvětová pandemie!