Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/197/bmid_den-trifidu-65e21a7d53c5a.jpg
5
5757
5757
Když v roce 1951 vyšel poprvé Den trifidů, měl autor John Wyndham za sebou už řadu románů a povídek, s nimiž však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil několik knižních vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval již nastálo vědecko-fantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý jev na nebi způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklostí, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1999 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Tak jsem konečně přečetl i tuhle scifi postapo naprostou klasiku, o které jsem mnohokrát slyšel, ale nějak se mi za ta léta nikdy nedostala na pořadník.
Příběh je vlastně jednoduchý, lidstvo přijde skoro stoprocentně o zrak a přežívání znepříjemňují rychle se množící a částečně inteligentní masožravé chodící kytky. A i v této době dokáže kniha zaujmout, pobavit a donutit čtenáře k nějakému tomu zamyšlení. Za mě spokojenost.
Věřím, že v době svého uvedení byl Den Trifidů velkolepý svou myšlenkou rozvádějící post-apokalyptický svět. Na začátku 21. století , kdy je toto téma velmi rozvedené v televizní produkci a také častým motivem u počítačových her bohužel působí všedně. Podobných příběhů se ke mně dostalo dost z jiných směrů dříve a tato kniha nad nimi nijak nevyniká. Největší přínos vidím v historické hodnotě pomáhající mapovat rozvoj žánru, z toho důvodu v hodnocení trochu přidávám.
Příběh se mi líbil, měl napětí a post-katastrofický děj , ale nutí i k zamyšlení .
Velmi zdařilá post-apokalyptická kniha, která má velmi propracovaný děj a čtenáře nikde nenudí. Navíc příběh je opravdu velmi silný, drží čtenáře v napětí, co bude dál.
“Jádrem šoku se jevila právě ta prostota celé katastrofy. Uprostřed důvěrně známého světa člověk snadno zapomíná na všechny síly, které tento svět udržují v rovnováze, a jeho jistotu považuje za něco samozřejmého.” Docela síla číst tuto knihu zrovna v této době. I když člověk si z mládí částečně pamatuje, do čeho jde.
Ale přinesla mi i veselý “příběh”. Zrovna v době nejhlubšího začtení se jsem potřebovala přestěhovat docela vzrostlou dracenu. Odnesla jsem ji večer do auta, postavila dozadu za sedadlo řidiče a pak četla hodně k půlnoci. Ráno už jsem si samozřejmě na žádnou kytku nevzpomněla, v garáži sedla do auta a při výjezdu na ulici se podívala do zpětného zrcátka. Mám pokračovat ...?
To se nedá jinak hodnotit. Jsou knihy, které přečtete, děj pěkně jede, ale druhý den už si nepamatujete, o čem to bylo. Tady Vám příběh zůstane v hlavě opravdu dlouho a přemýšlím, jak bych se v podobné situaci zachovala já, kdybych byla vidoucí...
Klasika žánru post-apo sci-fi, která je v dnešní době opět velmi aktuální. Já jsem si na ni vzpomněl také v souvislosti s pandemií. Jak by dopadla lidská společnost, kdyby svět, jak jsme ho znali, přestal fungovat? Propracovanou vizi této situace najdete právě v této knize.
Není důležité, jak svět skončí, ale jak se s tím poperou lidé. I takto pojal svou knihu John Wyndham. Většina obyvatel planety oslepla, nemohoucí lidstvo začínají ohrožovat pohybujíci se rostliny, dříve lidmi využívané pro výrobu kvalitního oleje. Kdo je ale větším nepřítelem trifidi nebo lidé samotní? Budou si lidé vzájemně pomáhat, nebo zneužívat slepců. A jak byste se zachovali vy, kdybyste najednou zničehonic oslepli? Dokázali byste přežít? Jí jsem snahu o přežití hlavního hrdiny Billa sledoval opravdu s napětím.
Nejsilněji ovšem na mě působil fakt, že je to až moc uvěřitelné, že by se to takhle podobně mohlo skutečně stát.
Co mi v tomto románu ale chybělo, bylo nějaké vyvrcholení. Celé je to takové neukončené, což přikládám tomu, že dílo původně vycházelo časopisecky na pokračování.
Knihu jsem začal číst někdy před patnácti lety s doporučením, že se jedná o skvělé sci-fi. Kniha se pak ztratila a já jí nedávnou někde koupil za pár kaček a pustil se do čtení. Začátek příběhu je parádní. Velmi rychle jsem se sžil s hlavní postavou a dost často jsem v myšlenkách odběhl a uvažoval, jak bych se sám v podobných situacích zachoval. Stáří knihy nebo chcete li příběhu je hlavně znát v momentech, kdy se hlavní postava potýká s morálními rozhodnutími. Přesto se dá hovořit v mnoha ohledech o nadčasovosti. Pokud přijmete, že Bill je tak trochu klikař a některé postavy jsou napsány ve stylu účel svědčí prostředky (Coker), tak vás příběh nadchne bez ohledu na to, že postrádá větší gradaci a velkolepé finále. Jednoduše klasika žánru, která by si třeba zasloužila úctyhodné filmové zpracování.
Tahle kniha ve vás zanechá zneklidňující pocit - jak jsem si mohla doteď myslet, že lidé jsou se svou rozumovou a technickou vyspělostí předurčeni vládnout zemi napořád? Trifidi jsou velmi působivý postapokalyptický příběh, nemůžu nic vytknout. Kam se hrabou všechny chodící mrtvoly a natahované zfilmované služebnice. Jakmile rostlinky zachrastí listy a vyzývavě se postaví před váš plot, jde z toho pořádná hrůza.
Posloucháno jako audio kniha - namluvil Jiří Zavřel. Od té doby, co jsem slyšela knihy namluvené panem Zavřelem jim dávám přednost. Jeho hlas posouvá dojem z příběhu na vyšší stupeň. Den trifidů je další z knih typu co by se mohlo stát, když se budeme cítit neomezenými a neohrozitelnými vládci planety. A to mě baví. Bavila mě i tato kniha...
Zajímavá knížka, která se dostala na pořadí ke čtení zrovna v této zajímavé době.
Autor na to, kdy knížku napsal, myslel opravdu nadčasově, jsem ráda, že jsem si ji v klidu vychutnala.
Musím jít bohužel proti davu. Kniha mě zklamala. Může to být tím, že jsme podle zdejšího hodnocení měl přehnaná očekávání, nebo, že jsem poslouchal audioknihu z roku 1977. Úvod knihy mě dost zaujal, nicméně postupně se kniha udávala tempem, které se mi příliš nezamlouvalo. Nejdříve byly některé pasáže příliš zdlouhavé a pak se linka zase posouvala až příliš rychlým tempem. Na svou dobu to byl určitě unikát, ale pro mě je to spíše průměr.
Koukám, že nejsem jediný, koho koronavirus dohnal k (již několikátému) přečtení :-)
Jo, je to klasika a i když není kdovíjak akční, je tu parádně popsané chování lidí v nestandardní situaci.
Tuto knizku jsem dostala jako darek,osobne bych si sci-fi nikdy nekoupila.Tim pro me bylo vetsi prekvapeni ze me dej uplne pohltil a cetl se jednim dechem.Nebylo tam zbytecne moc postav a knizka se nedala odlozit dokud jsem nezjistila jak to skoncilo..Pribeh mi necim silne pripominal dnesni neprijemnou situaci s Koronavirem,mozna i to prispelo k tomu,i presto ze je to sci-fi,me knizka nadchla a prijemne prekvapila :)
Přečteno znovu v období karantény a pořád stejně skvělé, jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
Dobře napsaná kniha. Myslím, že vede k zamyšlení... Naprostý základ pro čtenáře sci-fi.