Den Trifidů
John Wyndham (p)
Když v roce 1951 vyšel poprvé Den trifidů, měl autor John Wyndham za sebou už řadu románů a povídek, s nimiž však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil několik knižních vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval již nastálo vědecko-fantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý jev na nebi způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklostí, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1999 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Velmi poutavá kniha o tom, že lidstvo se jednou zahubí samo...
Autor nám naštěstí dal velmi sympatického hlavního hrdinu, který si ví se vším rady, na můj vkus trochu až moc. Ale to mu bez výčitek odpustím. Příběh není jen hlubinnou psychologickou sondou do člověka samého, ale i do společnosti a politických systémů. Je k nevíře kolik myšlenek Wyndham do knihy zahrnul. Kromě kritiky tu máme ale dilemata, která čtenář chtě nechtě řeší s hlavním protagonistou. Ne, že by kniha byla bez chyby, některé úvahy na mě byly až moc dlouhé, takže jsem párkrát u čtení ztratila pozornost, ale vzápětí mě autor probudil pořádnou akcí. Děj plyne stejně jako čas na postapokalyptickém anglickém venkově, Líbí se mi i kontrasty, které nám autor předkládá příroda x člověk. technika x život bez elektřiny, bujná divočina x umírající hospodářská zvířata... Den trifidů můžu jen doporučit, a to i čtenářům, kteří sci-fi neholdují.
Skvělý katastrofický román, který mi v mnoha ohledech připomínal Válku světů, ale snad ještě více mi evokoval Kingovo Svědectví. Kniha ač velmi krátká se dotýká skoro všech témat, které v souvislosti s celosvětovou apokalypsou nastávající. Většinou nimterak hluboce, ale nevynechává snad opravdu nic. Problém jídla, zásobování, zákonů, velení, náboženství, rovnoprávnosti etc. Výčet by mohl pokračovat.
Děj většinu knihy ubíhá velice rychle a ani chvíli jsem se nenudil. Přemýšlím, jestli je u tohoto díla na škodu absolutní plochost veškerých postav, ale nejspíš ne. Umím si představit, že by kniha byla znamenitá i kdyby měla dvojnásobnou délku a postavy rozpracovanější. Stejně tak velký potenciál by měla i romantická linka. Ale není si proč stěžovat. Před přečtením jsem měl představu, že trifidi budou od začátku kardinální hrozbou, ale k mému překvapení tomu tak nebylo. Dá se spekulovat, jestli tato kniha byla myšlena jen jako čirá fikce, nebo měla mít i jakýsi nádech varování.
Přestože řazena do žánru SF, tak si myslím, že dnes žijeme v době, kdy se podobný scénář, podobný jako je popsán, může stát i realitou. Velmi dobře napsaná kniha, která zaslouží 5*.
Na to,že jsem na tuhle knihu čekala přes rok v knihovně tak jsem docela zklamaná čekala jsem více. Kdysi jsem viděla film a ten se mi zdál lepší než tato kniha,ale i tak se mi líbila.Klasická kniha, která vede k zamyšlení a srovnání s naším současným světem.
Originální postapokalyptický námět i zápletka. Aneb když planetu ovládnou obří masožravé květinky a z člověka se stane jen slepá moucha na konci jejich potravního řetězce. Ale hlavní hrdina musí mít samozřejmě výjimku, aby nám mohl odvyprávět, co přesně se stalo a co dalšího se bude dít. Atmosféra je výborná a temná. Námitky nemám ani proti popisu chování člověka v situacích, kdy jde o život a vítězí tak v každém z nás zvířecí pud sebezáchovy. Ke konci už mi však přišlo, že kniha postrádá ten skvělý spád který měla na začátku. I přesto je ale dle mého názoru nálepka kultovní sci-fi oprávněná a doporučovala bych jej každému fanouškovi sci-fi k zařazení do povinné četby.
"Každý, kdo kdy vlastnil poklad, trpěl asi věčným strachem o život."
Co se stane, když je tím pokladem zrak? Co když lidstvo z čista jasna oslepne, až na pár jedinců, kteří měli štěstí?
Hlavni hrdina Bill Masen se probouzí v nemocnici, kam byl převezen po tom, co na něj zaútočil TRIFID. Neobyčejná rostlina, kterou lidé pěstují na výrobu oleje. Tyto kytky jsou ale velmi nebezpečné. Jsou masožravé, velké jako člověk, mají vymršťovací chapadlo s jedem a navíc můžou vytáhnout své kořeny ze země a pohybovat se. Jak ale zjišťuje náš hrdina, ani to není vše. Trifidi mohou mezi sebou i komunikovat.
Bill měl ale štěstí v neštěstí. Díky nehodě měl totiž zavázané oči, a tak zelená světla neviděl. Je tedy jedním z mála lidí, kteří neoslepli. Když vyjde z nemocnice zjišťuje, že svět, jak ho znal, už neexistuje. A že začíná doba, kdy každý bojuje jen a jen za svůj život. Své přežití.
Co je ale horší? Masožravé rostliny, nebo chování lidí vůči sobě navzájem? Kdo je pro Billa větší hrozbou?
"Nebylo by správné, aby jeden druh tvorstva převládl natrvalo."
Úžasné postapokalyptické sci-fi. Ačkoli bylo napsáno před cca 80 lety, nic se nezměnilo. Wyndham zde řeší aktuální téma i pro dnešní dobu.
Sci-fi plné akce, napění. Dej plyne rychle a já se od knihy nemohla odtrhnout. Přečetla jsem ji za dva dny a nechápu, jakto, že jsem na ni nenarazila už dávno.
Moc se mi líbilo, jak hlavní hrdinové řešili morální dilema v extrémní situaci. Nevím, jak bych se zachovala já na jejich místě. Zachránit ostatní?Zachránit svůj vlastní život? Krást, rabovat, zabít někoho? Autor mne vyloženě vtáhl do děje. A i když se mi mnohdy nelíbilo, co postavy dělaly, musím říct, že v té situaci bych nejspíše jednala stejně.
"Dokud trvá život, trvá i naděje."
Na někoho může být v knize málo střetů lidí x trifidů. Mne ale přišlo skvělé, že ve 2/3 knihy byli lidé spíš nepřátelští vůči sobě navzájem.
Byla to opravdu kometa, co způsobilo slepotu? Nebo za to může člověk? I to se nakonec dozvíte.
"Smrt je jen závěr živosti. Teprve rozklad znamená definitivní zánik"
A musím říct že knihu si chci koupit i do své knihovny. Ono tak moc jsem si ji zamilovala. Určitě během života ještě několikrát přečtu.
Nadcasove na svou dobu, i kdyz...filozoficka taskarice odena do havu sci-fi,ktera neni vubec daleko od pravdy,ba naopak...
Stará dobrá sci-fi několikrát lépe či hůře zfilmována, na tehdejší dobu to musela být naprostá pecka. Musím přečíst brzy znovu, snad se mi to bude líbit jako tehdy. Po letech to čtenář vidí vše jinak, ale hodnocení nechávám ze staré doby prvního čtení. Mám tak trochu obavy číst Noc Trifidů od jiného autora. Na téma inteligentích masožravých rostlin mohu doporučit novější skvělou knihu Ruiny.
Slyšeno jako audiokniha
Jaj, tak tohle mě hodně bavilo! Originální, čtivé, pecka. Doporučuji
Knížku jsem velmi dlouho odkládala, nakonec jsem však nelitovala. Cením hlavně nadčasovost díla a napětí.
Jakej je rozdíl mezi trifidem nebo jakýmkoliv jiným živočichem a člověkem, když přece oba jednají především pudově? Ten, že my máme neustále plnou hubu humanity, inteligence a civilizace a stačí málo (nemluvím teď přímo o knize) a 99,9% lidí se chová hůř než ta zvěř. Čímž nechci říct, že já bych byla jiná, jo...
Lidstvo je prevít, na kterej je zatím i ta příroda krátká, ale už brzo se, doufám, vybije buď samo nebo konečně přiletí mimozemští stvořitelé a svými masivními biči tu udělají konečně pořádek, Rimmere.
Wyndham byl úžasnej filozof, pragmatik a prognostik (to trefil, že trifidy vyšlechtili Číňani :-)), příběh jako takovej je samozřejmě perfektní, ale mě se celou dobu dělalo na blití. Kde už je konečně ten slibovanej věk Vodnáře?!
Den Trifidů mi byl doporučen už před delší dobou, ale pořád se mi do něj nechtělo, nejsem moc velkej fanda sci-fi. A je to pecka, moc mě to bavilo. Nadčasové postapo a trifidi jsou parádní protivník lidstva. Možná bych ocenila trochu víc konfliktů a bojů s kytkama než jen budování nového živobytí, ale i tak je to super čtení.
Chvíli mi trvalo, než jsem tu v seznamu našla to správné vydání:-)... I když bych asi měla přečíst i nějaké novější, zaujala mě poznámka o různých překladech z dob komunistických a nynějších, tak si půjdu ověřit, jak na mne zapůsobí "správný" překlad:-).
Knížku jsem přečetla už před 3 měsíci,ale pořád jsem z ní plná dojmů. Je neuvěřitelné, že toto dílo vzniklo už před víc než půlstoletím, takto nadčasově napsané knížky se hnedtak nevidí. Líbí se mi, jak je hlavní hrdina celou dobu až skoro flegmatický, všechno prostě bere tak,jak to přijde, tuto vlastnost mu dost závidím :-)
Přišlo mi, že ze začátku byly knižní formulace trochu krkolomné, ale pak si to krásně sedlo, prožíval jsem útrapy spolu s postavami, některé scény byly vážně dojemné. Zajímavé je, že kniha není dějem vázaná na konkrétní období (jen zhruba od širšího využití automobilů veřejností), člověk si může představovat současnost i časy dále v minulosti a stále to funguje, autor to napsal velice chytře. Spoustu "tropů" pak člověk zná už dávno z sci-fi a postapo filmů, tohle je ale takový dávný předchůdce, který to dělá velmi povedeně.
K této knize jsem se v rámci letošní výzvy vrátila po mnoha a mnoha letech, a znovu jsem nadšená, i když mě tentokrát zaujaly i jiné aspekty příběhu, než jenom napínavá sci-fi linie. Nějak jsem víc vnímala tu obrovskou zranitelnost a křehkost naší civilizace a naprosto tomu neodpovídající, neměnné chování lidí. Tento mistrně napsaný příběh opravdu nestárne a proto se dá číst pořád.
Nejsem úplně přítel čtení knih, které jsem už jednou četla, čtenářská výzva ale mluví jasně. Když tak nad tím přemýšlím, je to hrozně přínosné! Nejen, že si člověk nepamatuje detaily, ale mění se pohled tím, v jaké životní etapě se čtenář zrovna nachází. Kniha je to skvělá, nadčasová, poutavá. Tak se těším, až si ji přečtu znovu a pak ještě jednou.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
Kniha mě nadchla, přečetl jsem ji doslova jedním dechem. Autor skvěle vykresluje postapokalyptický svět. Uvažoval jsem, jestli by dnešní svět na tom byl taky tak katastrofálně, kdyby dnes téměř všichni oslepli. Na trifidy už by dnes asi strčil roundup . Jinak je kniha pořád aktuální, vůbec nepůsobí nějak zastarale. Na to, že je napsána v 50. letech je to super. Nemám co bych vytknul, určitě doporučuji.