Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/197/bmid_den-trifidu-65e21a7d53c5a.jpg
5
5757
5757
Když v roce 1951 vyšel poprvé Den trifidů, měl autor John Wyndham za sebou už řadu románů a povídek, s nimiž však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil několik knižních vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval již nastálo vědecko-fantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý jev na nebi způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklostí, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1999 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Bohužel si nemyslím tak jako autor, že slepý znamená automaticky zbytečný nebo mrtvý. A jenom nevěřícně kroutím hlavou nad plnými skladišti, která slepí lidé nemůžou najít a kytkami plnými kvalitního oleje, které se nedají jíst.
Kdyby se to aspoň dalo číst jako legrace, ale je to všechno napsané tak vážně...
Pro mě je nejzajímavější asi konec, kdy se objevují novodobí otrokáři. Ale hlavní "hrdina" i pak jako obvykle mizí v dáli, což je jeho jediná taktika už od začátku, kdy utíká z nemocnice, aniž ho třeba napadne podívat se po nějakém doktorovi.
Nakonec utíká k lidem, kteří "si nemohou dovolit živit slepé muže", ale jenom ženy kvůli chovu. Inu dobře mu tak.
Škoda ale, že ho trifid nebacil po hlavě, aby se trochu probral :-)
Postapokalypticke Sci-Fi sa da chytit za rozne konce, ale tu sa toho autor zmocnil s bravurou.
Zamyslenie sa nad tym, ako sa nam nove postupy a technologie mozu vymknut z ruk a drobnymi, malymi krokmi sa dostaneme na okraj priepasti.
BTW - ten napad s kracajucimi rastlinami je vynikajuci.
Knihu jsem načal v audio verzi, ale bobužel jsem měl jen prvních 30min. Začátek mě ovšem tak navnadil, že jsem se musel "zakousnout" do knihy v psané podobě a během pár hodin jsem ji "shltnul"
Kniha je výborně napsána, nabízí zajímavé morální problémy člověka a jak se zachovat k bližnímu svému po katastrofě. Je důležitější pomoct, co nejvíce lidem kolika dokáži nebo myslet na budoucnost a zachovat se trochu krutě?
Taky je zde zajímavé téma v podobě odplaty přírody člověku.
Mrzí mě, že autor nepokračoval i ve druhém díle i přesto si i Noc Trifidů přečtu :)
Nemám tak nějak,co bych k tomu napsala, i když tento žánr moc nečtu, tak toto se opravdu povedlo, zasloužených pět hvězdiček. Super.
Kdybych nevěděla, že to bylo napsáno v době, kdy žánr katastrofických distopií nebyl ještě vůbec na světě, tak bych napsala, že to je jedna z nejlepších knih toho žánru, kterou jsem četla. Takhle jen smekám před výbornou knihou s úžasnou atmosférou. Ta je nepřekonatelná především na začátku celého příběhu, až jsem chvílemi chtěla přestat číst, jak na mě také padala tíseň a beznaděj celé té situace. Moc se mi líbily také pasáže, kde se řeší veškerá morální dilemata spojená s pomocí druhým, s tím, jak dál fungovat. A konečně jsem pochopila všechny ty táborového hry na trifidy. Že by to ale mohlo být až takhle, to mě tedy nenapadlo. Až teď bych ty hry teprve ocenila. A přiznám se, že jsem moc ráda za ten konec.
Velmi nadčasová kniha popisující svět, kterého zastihla katastrofa, vlastně dvě. Naštěstí hlavního hrdinu jedna z katastrof v podobě meteoritického roje, který oslepí většinu obyvatelstva, mine. Během několika momentů, kdy unikne z nemocnice, kde byl hospitalizován, zjistí, že něco není v pořádku.
Postupem času odkrýváme co stálo za druhou katastrofou v podobě chodících kytek, nazývaných trifidi.
Dále sledujeme hrdiny, kteří se snaží přežívat ve světě, kde je velmi málo vidomých jedinců a mnoho slepých.
Nejzajímavější myšlenky knihy jsou v podobě úvahy, zda přežívat ve větších skupinách a starat se o slepé. Určitě se mi líbilo uvažování hlavního hrdiny o kometě a následném meteoritickém roji, kdy popsal konspirační teorii o možném úmyslu obyvatele oslepit.
Kniha se mi velice líbila a doporučuji všem sci-fi a postapo fandům. Celkové hodnocení 95%
Moje první a zřejmě poslední sci-fi v životě, přečtena někdy na přelomu základní a střední školy :) Od té doby již ani jediná z tohoto žánru. Přesto dojem stále přetrvává.
Dokonce jsem po letech potkala v práci o málo starší kolegyni, se kterou naprosto sdílíme stejný zážitek z této parádní knihy. Teď bych asi ráda zkusila audio o kterém píše buturenka. Přečíst znovu, nevím, spíš ten poslech.
Nesmírně čtivá a zajímavá kniha. Navíc velmi poutavě zachycuje lidskou povahu a náš způsob uvažování. Kvalitní postapokalyptické sci- fi, jež svou kvalitu ukazuje nadčasovostí a myšlenkami, jež čtenáře nutí, inu, k zamyšlení. Jeden se místy při čtení pozastaví a říká si: "Ona nám to ta příroda jednou vrátí..." Někdy si zkrátka neuvědomujeme, že naše existence visí na vlásku a cokoli může ono pomyslné vlákno našeho bytí přetnout a ukončit.
Naprosto uvěřitelná kniha, která ale kvalitou neuvěřitelně přepálila začátek, aby mě ve druhé polovině ždibíček nudila v průběhu nadcházejícího. Autorovi se nicméně nedá upřít neuvěřitelná deprese a smutek, co se čeří snad z každé další napsané věty, která se snaží popsat dystopii, ve které vládnou buď psychopati a nebo trifidi. Nic mezi tím neexistuje. Oceňuji ale skutečnost, jak neuvěřitelně aktuální tento námět je a jak kvalitně a odvážlivě je napsán. A to i přesto, že tento příběh pochází z hlavy člověka žijícího v padesátých letech. Klobouk dolů.
Tak tuto knížku jsem přečetla poprvé v roce 1982 a spadla mně brada, a zůstal příběh teto knížky v hlavě, známí a kamarádi o teto knížce moc nevěděli, až na jednoho kolegu, ten chodil na stejný gympl jako já, a to se nepočítá, minuly týdnem jsem se stáhla na audiotece p. L ichého, a stále je to příběh, který mě chytnul
Moc pěkná kniha, její nadčasovost a tím i kvalita je dána, podle mne tím, že ukazuje celou katastrofu z pohledu jedince, který hledá řešení a musí se v omezeném čase rozhodovat. Rozhodování však není černobílé, buď zlo, nebo dobro. Rozhodování je bolestné, má spoustu odstínů, spoustu možných dopadů a následků. Člověk předem neumí všechny konsekvence posoudit, natož říci které zlo je menší. Kniha zajímavě ukazuje hledání člověka, jak se s katastrofou vyrovnat a jaké všechny možné scénáře se mohou vyskytnout. Ať už jsou nakonec rozhodnutí jakákoli, největší sílu a největší roli má naděje a chuť žít.
Skoro sedmdesát let stará kniha, ale není to vůbec znát. Neskutečně napínavé, s uvěřitelnými charaktery a spoustou chodících masožravých kytek. Být v kůži hlavního hrdiny, asi bych se bál i uprdnout.
Přečetla jsem jedním dechem, nějak krátká knížka :) Hodně k zamyšlení, ale zároveň tak napínavé, že není čas přemýšlet ...
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Pro příběh je možná charakteristické, že jediné charaktery, na které budu v životě nadále vzpomínat, budou Trifidi.
Kreativnější, silnější i týmovější než lidé - bez chuti a zápachu.
Do čtení jsem se chvílemi musel nutit, osud postav mi byl - bohužel - lhostejný.