Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/197/bmid_den-trifidu-65e21a7d53c5a.jpg
5
5757
5757
Když v roce 1951 vyšel poprvé Den trifidů, měl autor John Wyndham za sebou už řadu románů a povídek, s nimiž však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil několik knižních vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval již nastálo vědecko-fantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý jev na nebi způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklostí, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1999 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Můj otec byl naprosto necitlivý k mému věku, kdykoliv narazil na zajímavou knížku nebo film, který bych měla vidět. Nevím, jak přesně mě ovlivnilo, že jsem ve čtyřech letech viděla starou Zkázu Poseidonu (a pak měla noční můry) a v osmi četla Den Trifidů. A taky měla noční můry. Ale i denní, třeba projít nějakou vysokou travinou pro mě byl svého času vcelku problém.
Knížka je prostě... strašná (a tím nemyslím knihu a jak je napsaná, ale když si představím, že by se to stalo nám). Stejně jako třeba Kmen Andromeda, Malevil nebo Kingovo Svědectví. I když tady je ta slepota a průlet komety... takže vlastně Andromeda a spol jsou asi pravděpodobnější.
Boj o přežití lidstva v obklopení obřích chodících nebezpečných rostlin... to se na vás podepíše. Navíc boj lidí mezi sebou, omezené zdroje, starost posledních vidících o slepce, ale děti se rodí v pořádku! Zdroje docházejí, Trifidi se stahují blíž a blíž...
Skvelá kniha, dej bol výborne premyslený, nestrácal som sa v ňom.
Postavám som doslova uveril, ony aj ich rozhodnutia boli opísané neuveriteľne realisticky.
Veľmi spokojný som tiež s vysvetlením pôvodu meteorického roja, ktorým sa prakticky celý príbeh začal.
Trifidov si určite ešte niekedy v budúcnosti znovu prečítam...
Za mňa 10/10, nemalo to chybu :)
Nechápu, proč jsem se této knize celý život vyhýbala. Teď mi ji půjčila vnučka a já jsem ji přečetla jedním dechem.
Táto kniha predbehla svoju dobu o niekoľko dekád, definovala žáner apokalypsy, prežitia, prispôsobenia sa. Vyšlo aj ako veľmi dobrá audiokniha.
Konečně jsem se dostala k jednomu ze základních kamenů dnes už obsáhlého žánru. Nevěřila jsem svým očím, když jsem zjistila datum vydání, no jenom to potvrzuje, že kniha je někde o level výš. A s klidem můžu prohlásit, že za takových sto let (pokud ještě někdo bude číst knihy) bude pořád aktuální.
Dokonalost. Všechno řečeno. Pro sebe uvažuju, že ji mám blízko Merleho Malevilu - ale Malevil je tak osobní, blízký. To u Wyndhama není, takže zatímco Malevil jsem četl a poslouchal víckrát, Den trifidů jen dvakrát. Jako by Windham nedokázal trpět spolu se svými postavami? Je fakt, že popisuje mnohem víc utrpení než Merle, který ho nechává za zdmi izolovaného hradu, takže otázka, kdo je poctivější a odvážnější.
Téma lidské arogance za covidu krutě aktuální, ale to nemá cenu zmiňovat, to je neměnná konstanta, na kterou se dá vsadit vždycky.
Pokračování Noc trifidů bylo fajn, že některé věci vysvětlilo a logicky dotáhlo, ale naprosto nedosahovalo úrovně předlohy.
Ku knihe som sa dostala na základe pozitívnych ohlasov tu na databázi, aj keď som úplne nemyslela, že ma zaujme sci-fi s prerastenými rastlinami. Je to skvelá kniha, ktorá aj na menšom počte strán dokáže výborne vykresliť príbeh a psychológiu postáv. Čítala som ju jedným dychom a často som sa zamýšlala nad dominanciou ľudstva ako takého a ako málo stačí, aby sa to otočilo - v tomto prípade si ľudia svoju skazu vypestovali sami.
V knihe sa okrem nebezpečenstva zo strany Trifidov ukazujú aj hrozby zo strany preživších ľudí navzájom medzi sebou, ktorých zúfalstvo doháňa k šialeným a často nemorálnym činom. Prekvapila ma nadčasovosť knihy, hoci bola písaná pred viac ako 50 rokmi, jej posolstvo je aktuálne aj dnes.
Niektoré pasáže mohli ísť viac do hĺbky, ale s odstupom času si myslím, že je kniha je dokonalá práve tak, ako je. Ak autor dokázal podať všetko dôležité na relatívne malom rozsahu, na čo príbeh plniť zbytočným balastom navyše :-)
Z mého hlediska asi nejvýznamnější sci-fi román, jaký se se mnou potkal. A potkali jsme se celkem 2x. Porvé v roce 1977 (Mladá fronta), kde byl lehce jiný úvod (myslím, že z nějakého ideologického důvodu) a podruhé v roce 1990 (Odeon), kde už bylo vše na svém místě. Nic to ale neubírá z nejvyšších kvalit této postkatastrofické fikce. Je mi jen líto, že se dosud neobjevilo stejně kvalitní a zásadní filmové zpracování (i když britská dvoudílná televizní verze z r. 2009, nebyla úplný průšvih). V současnosti, kdy je pomocí počítačové animace možné stvořit jakýkoliv svět, by to asi stálo znova za pokus.
Překvapivě se mi líbilo i volné pokračování "Noc Trifidů" od Simona Clarka (2001), které po filmovém zpracování přímo volalo. Ale asi málo, když k tomu dosud nedošlo.
Nezpochybnitelně nejvyšší hodnocení !
Audiokniha. Je pravda, že tento žánr vůbec nemusím, ale je dobré občas zabrousit i mimo své oblíbené žánry. A musím pochválit. Paráda. Jsem nadšen, velmi zajímavé a nadčasové dílo.
Absolutní pecka, nechápu, že jsem kolem toho tolik let kroužil a říkal si, taková stará vykopávka. A ejhle… skvěle vystavěný příběh, od začátku se něco děje a to v podstatě nepřestane až do konce. Klobouk dolu za tuto knihu z roku 1951 .
K této knize je tady spousta skvělých komentářů a já už asi nic nového nevymyslím, takže aby řeč nestála.. Tato kniha je geniální, nadčasová a tyhle knihy jsou prostě klenotem v knihovně každého kdo má fantazii posunutou o něco dál..
(SPOILER)
Velkou Británii i celý svět zasáhla ničivá rostlina druhu trifidů, jejichž uměle vyvolaný vznik nedokázal nikdo zachytit, což tak trochu představuje paralelu s dneškem, kdy se potýkáme s virem Covid-19: "Rusové, jak jim bylo vlastní, původ trifidů tajili a mlčeli jako hrob".
V knize mě nejvíce zaujal začátek, který vysvětluje původ a vlastnosti trifidů a zobrazuje,, jak tyto potvory obrátily planetu vzhůru nohama. Dobrá, byť o trochu slabší, mi připadala druhá polovina příběhu vykreslující proces vytváření si přeživšími jakž takž bezpečného zázemí v té okolní spoušti. Nejnudnější pro mě bylo číst o vztahu Billa a Joselly, který v ději však dostává značný prostor. V knize taktéž spatřuji i v rámci fikčního světa některé nelogičnosti: Proč vláda hned po zaznamenání nebezpečí nevyslala své ozbrojené síly do akce? Proč daleko dříve než po těch mnoha letech nezačal sofistikovaný výzkum trifidů a možného boje proti nim?
Celkem vzato mně ale přelouskání Dne trifidů zajistilo čtenářsky příjemné zakončení letošního roku.
Celý příběh se mi moc líbil. Způsob, jakým autor příběh psal, dokázala jsem se vžít do děje. Při nějakých úsecích mě docela zamrazilo, například projíždění pozdějším Londýnem. Z téhle knihy mi plyne více než jedno ponaučení. I když tato kniha nepatří mezi nejnovější, stále zapadá do přítomného světa a způsob, jakým je napsána si myslím, že ještě dlouho bude. Rozhodně všem čtenářům doporučuji přečíst.
To je tak, když člověk jednu z klasik žánru, kterou však místo dnes lákavého labelu postapo označoval autor jako logickou fantasy odkládá tak dlouho, až vyjde první vydání v originálu bez předlistopadové cenzury (aspoň tak to vydavatel tvrdil...). No a musím říct, že podobně jako u dalších velkých jmen jako Clark či Herbert jsem byl opět překvapen, jak to páni autoři už tehdy zvládali napsat a že knížka neztratila nic ze své atraktivity, zajímavosti a náboje.
Kde dnes potřebují autoři zombíky či aspoň různé postapo klany, Wyndham si vystačit s něčím tak prostým jako jsou kytky. No, úplně obyčejné kytky to nejsou, trifidi se umí pohybovat, komunikovat spolu a lovit nic netušící oběti žahadlem, takže zase nejde o "vzpouru tulipánů", ale trošku promakanější flóru, takovou Adélu co ještě nevečeřela na steroidech :). Ale to nic neubírá na tom, že autor dokáže skvěle popsat tísnivou atmosféru světa poté, co většina obyvatel oslepla díky zeleným paprskům a vývoj společnosti po této události je dosti sugestivní a nemám problém věřit tomu, že by to tak mohlo dopadnout i v reálu. Takže od teď žádné koukání na zelené jevy na obloze. Jistota je jistota, neb být sežrán Adélou nikdo nechce...
Tady není co komentářit.Wyndham byl vynikající autor, ačkoli napsal jen pár knih, tak kvalita byla rozhodně nadprůměr. Den trifidů se považuje za nejznámější a nejlepší román, dočkal se filmového a seriálového zpracování. Kniha se právem řadí do klasiky. Je skvělá. Doporučuji.
Po tolika komentářích napsat něco nového, to mám šanci asi jako sněhulák ve slévárně. To ale nic nemění na skutečnosti, že z mého úhlu pohledu je číst tuto knihu počtvrté daleko smysluplnější, než byť jen poprvé číst třeba „O čem sním, když náhodou spím“.
Tato apokalyptická a postapokalyptická sci-fi je prostě geniální, skvělá až závislácká. A svůj podíl na tom (v tomto vydání) má i překladatel Jaroslav Kořán. Pět hvězd je prostě málo!!!
Kdysi dávno nám cizí náhodný starší pán o tomto díle velice poutavě vyprávěl. Potají jsme se mu smáli a připadal nám trochu divnej, a o knížce jsme usoudili, že je to asi nějaká blbost.
Prd… Je to dobrý! Stojí za přečtení.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
(SPOILER) Slavná postapokalyptická kniha z padesátých let, která připomene zombie filmy. Jen s tím rozdílem, že místo zombíků ohrožují lidi zabijácké rostliny (tzv. Trifidi), a aby toho nebylo málo, tak ještě drtivá většina obyvatelstva oslepla.
Obyvatelé Londýna se kochali meteorickým rojem, aby se druhý den probudili slepí. Hlavní hrdina Bill Masen to prospal v nemocnici, kde skončil kvůli fascinujícím rostlinám, které lidi využívali k výrobě levného oleje, jenže málokdo tušil, že se v nich skrývají zlověstné choutky. Po probuzení je Bill svědkem totální chaosu a zhroucení civilizace, v němž vidí jen hrstka lidí a zlé pohybující se rostliny bičují lidi svými smrtícími žihadly. Ne zrovna námět na další disneyovku.
Přichází to, co znalci znají ze zombie žánru. Tvoří se různé skupinky, které se snaží přežít, a ukazuje se, že je člověk ohrožován nejen monstry, ale i sebou samotnými. Takový člověk totiž může mít v tomto nově vzniklém bezpráví různé cíle. Ve Dni trifidů je situace opravdu vážná, a tak se objevuje nemálo drsných a depresivních scén.
Hned od začátku a v podstatě po celou délku románu je zde překvapivě mnoho zdánlivě racionálních lidí. Přemýšlí až vědecky nad tím, co udělat a mají různé ambiciózní plány. Také se tu nahlas přemýšlí nad morálním aspektem celé situace. Hlavní hrdina je vlastně vědec (biolog), a tak možná až chladně dojde k závěru, že nemůže pomoci všem slepým, a tak musí ignorovat jejich prosby o pomoc. Musí se soustředit na záchranu civilizace. Kdyby se soustředil na krátkodobou pomoc vybraných lidí, kteří jsou stejně odsouzeni k zániku, zabil by tím brzy i sám sebe. Někteří to "vidí" jinak, například věřící paní se svou komunitou, kde musí lidi těžce dřít, aby pomohli nevidomým. Ale taky se najdou lidi, co to mají přesně opačně a představují si budoucnost ve vykořisťování nevidomých.
Kniha se dobře čte a některé postavy jsou zajímavé. Hlavní hrdina není takový monstrum, jak by se možná mohlo z předchozího odstavce zdát, spíš je to poměrně fajn přemýšlivý chlapík. Pak je tu hlavní ženská postava Joselle, která má zajímavou minulost. Proslavila se napsáním sexy knížky o sobě, jenže netušila, že jí to přinese do života nálepku dívky lehkých mravů - většina lidí totiž knihu nečetla, jen zná její provokativní název, případně filmovou adaptaci. Bohužel se ale po jejím neobvyklém představení rychle stává klasickým objektem touhy, který věrně následuje hlavního hrdinu.
Zajímavý je i Coker, jehož postava je mixem dělnické a vyšší třídy (což se v Anglii dodnes děsně řeší) a který díky své inteligenci dokáže pěkně zamotat hlavu lidem kolem sebe. Bohužel ten v knize moc není a spíš se tu jinak hemží nevýrazné a jednoduše zapomenutelné postavy. Den trifidů se však v konečném důsledku nesoustředí tolik na to, jak spolu fungují jednotlivci (jako kupříkladu Živí mrtví), ale spíše na fungování společnosti jako takové.
Na závěr trochu kritiky: Romantická část knihy trochu drhne a není moc zajímavá. A na to, jak má kniha zezačátku dobře našlápnuté tempo, se konec už trochu táhne. Přesto je Den trifidů stále působivá a originální kniha.
Sedm dvouokých mezi slepými z deseti.