Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29820/bmid_den-trifidu-65e238215baa1.jpg
5
5767
5767
Když v roce 1951 vyšel poprvé Den trifidů od, měl autor John Wyndham za sebou už řadu románů a povídek, s nimiž však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen v časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil několik knižních vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval již nastálo vědecko-fantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý roj meteoritů způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklostí, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Přidat komentář
Sci-fi nepatří k mým oblíbeným žánrům, ale v každém z nich je alespoň pár klasických románů, které stojí za to si přečíst. Trifidy jsem ulovil v knihobudce, takže to byla jasná volba. Obyčejně vracím knížky zase zpátky, ale tentokrát za ni půjde do světa nějaká detektivka, co s ní, když znám stejně vraha.
Příběh je velmi čtivý a nastíněné následky rozpadu civilizace vypadají opravdu logicky a hodnověrně.
Jednoho dne oslepne většina lidstva na zemi. Jen málo lidem zůstal zachován zrak. Ti budou bojovat proti tvrdým nepřátelům – trifidům. Velkým rostlinám, které se dokáží pohybovat a smrtelně ublížit.
Jedno z mála sci-fi, které se ke mně dostalo a hned zrovna od mistra tohoto žánru. Jak ho nečtu, tak se mi kniha špatně hodnotí, ale na druhou stranu mě překvapila a čtení mě bavilo.
Od začátku je příběh napínavý a čtivý. Na to, že je napsán už v roce 1951, je neskutečně nadčasový, působí současně. V některých pasážích mě překvapilo, jak je to drsné. Ač je to příběh hlavně o trifidech, více mě bavily ty pasáže, ve kterých se autor o nich zrovna nezmiňoval a řešilo se tam samotné přežití, nevidomost, budoucnost. Ale to bude hlavně tím, že nejsem fanda sci-fi.
Po dočtení jsem se podívala i na film (z roku 2009) a to tedy za mě ne, ani jsem ho nedokoukala.
Této knížky jsem se bála zbytečně. Myslela jsem si, že mi bude trvat, než se začtu a vůbec, než knihu přečtu, ale opak byl pravdou, a nakonec jsem ji přečetla skoro najednou.
Další důkaz, že se člověk nemá bát vystoupit z komfortní zóny a občas sáhnout i po jiném žánru.
Den Trifidů mi před lety doporučila kolegyně z práce, pro kterou to byla nejlepší sci-fi. To nemůžu posoudit, protože tento žánr jde docela mimo mě. Ale Trifidy jsem nejprve poslouchala načtené panem Norbertem Lichým a musím říct, že i pro mě se stala knížkou oblíbenou. Tentokrát jsem příběh četla a přišel mi snad ještě lepší. Den Trifidů můžu doporučit každému. Už začátek vás určitě vtáhne do děje a nejde je o to, jak přežít na nastalém chaosu. Je tam i láska, naděje i uvažování o tom, jak se každý k té nové situaci postaví.
Patřila jsem k těm, kdo byli nadšení, když bylo oznámeno, že v novém kole budou #klasikomilove číst sci-fi, ale nakonec jsem se k prvnímu dílu dostala až po celém měsíci, a to ještě k opáčku z dřívějška. Poslechla jsem si Den trifidů, což je snad první sci-fi, které jsem v životě přečetla. Přivedl mě k tomu tenkrát můj drahý manžel a vlastně jsem k tomu byla hrozně skeptická, ale má očekávání byla nakonec velmi překonána a já si to vychutnala do posledního písmene. A jak se tu začaly objevovat ohlasy, říkala jsem si, že bych si to mohla zopakovat, ovšem tentokrát jsem si to dala do uší (pro mě velmi nezvyklé!).
Musím říct, že jsem si z tohohle dnes už takřka legendárního románu Johna Wyndhama zdaleka nepamatovala vše. Utkvěla mi samozřejmě hlavní dějová linka a taky atmosféra, ovšem na co jsem už od minula zapomněla, to jsou ony rozvleklé Billovy úvahy, které mi teď místy trochu lezly na nervy… Ale to hlavní je, že mi to pořád přijde strašně chytlavé a napínavé čtení.
Skvělé jsou popisy strategií, které se po oné katastrofě hned začaly objevovat – a s tím i to, jak tu má tolik lidí tak typicky potřebu obhajovat svůj vlastní náhled na věc jako jediný možný přípustný. A pak tu samozřejmě nesmí chybět oportunisté, kteří ze situace chtějí sobecky vytřískat co nejvíce pro sebe samé – to je v celém tomhle sci-fi románu asi nejrealističtější a pro člověka nejtypičtější rys…
Tohle bylo milé znovushledání!
Přiznám se, že než jsem se do knihy začetl, čekal jsem až epický souboj mezi člověkem a přírodou, kdy si masožravé rostliny začnou podmaňovat svět. Mé očekávání se částečně vyplnilo, ale zhruba ve třetině knihy začala být kniha spíše sociologickou sondou popisující vztahy lidí v určitých skupinách v podmínkách chaosu. Ačkoliv mi to přišlo trefné, ztratila se tím jistá dynamika děje, jež se vrátila zpět až v posledních kapitolách. Přesto oceňuji zdatně zvládnutou ich formu. Autor byl velmi pečlivý a zachoval kontinuitu příběhu z pohledu jedné postavy. Kniha mi vrátila jistou chuť po vědeckofantastické literatuře, jíž nebude na škodu si čas od času přečíst.
Tohle mě bavilo! Téma velmi zajímavé, barvitě vylíčený a tak nějak velmi lehce akceptovatelný a realistický příběh mě docela vytáhl a ne a ne pustit. Zkrátka se to četlo opravdu samo. Asi za to velkou měrou může i parta překladatelů, kteří z mého pohledu odvedli výtečnou práci. Každopádně tahle nenápadně vyhlížející kniha byla pro mě velmi milým a příjemným objevem a jsem rád, že jsem se nenechal odradit dobou vzniku a přečetl jsem si to. No a když si to člověk zkusí představit a tak nějak dostat se do té popisované reality, tak to muselo být fakt drsné psycho a nechtěl bych to zažít ani náhodou.
Zajímavě pojaté téma, kdy je apokalypsa pojmuta tak trochu "jinak". Není to nic velkého, nekonají se žádné výbuchy, spíše pomalý skon lidské civilizace, přežití pouze několika vybraných jedinců a návrat několik století zpět. Dá se říci, že Trifidi samotní jsou pouze doplňkem, neboť největší díl práce vykoná oslepující "kometa". Hlavní postavy jsou zajímavě napsané, celý koncept je uchopen tak trochu jinak a čte se to poměrně dobře, ačkoliv si z mnoha důvodů nemyslím, že by to bylo zcela realistické. Ale doufám, že nikdy nebudu mít možnost si svoji teorii ověřit. :)
Nápad skvělý, začátek dobrý, konec obstojný a všechno mezitím vcelku zklamání. Vesměs jednotvárné cestování náklaďáky, potkávání různých skupinek atd., přičemž samotní trifidi jsou pouze kulisou na pozadí, to mě úplně ze židle nezvedne. Škoda, čekala jsem víc.
K této knížce mě dokopal taťka a asi dobře udělal. Příběh mě celkem zaujal. Dobře se četl. :)
Další varování, které nikdo nevyslyší. Vzrušující a hořce osvobozující dílo, které by si měl přečíst každý sci-fi fanoušek. Upřímné lidské jednání a morální dilemata. Hrdinů jsou přeci jen plné hřbitovy a nelze spasit všechny. Trifidi jsou už jen třešnička na dortu bídné situace. Osobně jsem si užila popisů, jak příroda opět dostává pod svou kontrolu velkoměsta. Zažít bych to nechtěla, ale v jejich nuceně novém způsobu života je cosi smysluplného, co nám v pohodlné moderní době možná občas chybí.
Den trifidů...
Možná opravdu lehce přeceňovaná, dnes už klasická postapo literatura.
Zlověstní a podle všechno i inteligentní trifidi mají v knize mnohem méně prostoru než by člověk čekal. Když prominete tento fakt, na oplátku se vám dostane bližší nahlédnutí do lidské mysli, charakteru a nutkavého chování v těžkých chvílích.
Snaha o přežití a rozdílné chování jedinců i skupin tak zaručí sem tam i nějaký ten konflikt.
Není to náročná četba a konec zůstal opravdu hodně otevřen buď vaší fantazii, nebo druhému dílu, ovšem už od jiného autora.
Legendární sci-fi román, který jsem poprvé četla před 35ti lety a byla jsem naprosto nadšená. A není divu, v té době toho nebylo moc na čtení a sci-fi mě bavilo, byla jsem románem velmi překvapená, četla jej i moje maminka dlouho přede mnou a můj manžel několik let po mě. Všichni jsme v té době byli z knihy velice nadšení.
Den trifidů jsem si po letech nyní přečetla znovu a tentokrát bohužel už stejné nadšení nesdílím. Opravdu paměť hodně klame a ve mě zůstal dojem, že bojů se samotnými trifidy bylo daleko víc.
No už jsem někde jinde , už na mě kniha natolik nezapůsobila . Kniha je spíše post apokaliptická. Je zde rozebírán stav světa , kam se bude lidstvo po určité situaci , která na zemi nastala ubírat dál. Samozřejmě se zde odkrývají všechny negativní stránky určitých skupin lidí a že přežít za jakoukoli cenu je to nejdůležitější. Vždycky se najdou lidé, kteří chtějí ovládat a rozkazovat jiným. A v takovéto situaci jde demokracie úplně bokem, nyní se uazuje to, co v každém z nás opravdu je. Přesto je tu i náznak naděje.
Určitě je tato kniha klasika z níž vycházelo asi mnoho dalších autorů. Což je úžasné, ale pro mě už to nebylo dostatečně strhující ani překvapivé, ale je to asi tím , že jsem ji četla již po druhé.
Skvělá kniha! Zajímavé a sympatické postavy, fascinující dystopické prostředí... Nevěřila bych, že byla napsána tak dávno, předběhla svou dobu.
Jen jsem čekala více dramatičnosti...
Neskutečně depresivní čtení bez jakéhokoli nadějného nadechnutí. Příběhu by slušelo propracovanější zpracování, spousta otázek zůstala nezodpovězených, což mě štve.
Velmi poutavé čtení. Možná někomu přijde jako béčková literatura, ale musíme si uvědomit, kdy byla kniha napsána, a že mnoho různých katastrofických filmů si bere námět odsud.
Akčnější pasáže střídají zamyšlení hlavního hrdiny, ale kniha neztrácí na tempu. Až mi přišlo líto, že to nepokračovalo dále, že některé pasáže a popisy nebyly detailnější. Ale bezesporu napínavé čtení.
Míval jsem Den Trifidů rád velice rád. Ale když jsem ho četl nedávno, překvapilo mne, jak strašně slabá a béčková ta kniha je.
Já mám tento žánr ráda, protože prostě sice je to sci-fi, ale je přitom čím dál víc dost reálná možnost, že něco podobného nastane. V tomto případě ne tedy asi doslova s masožravými kytkami, ale po covidu a v současné době, by mě to prostě asi ani nepřekvapilo tolik jako dřív. Zároveň je to skvěle napsané a atmosféru i děj si vybavím dodnes, i když jsem četla dobře před 10 lety.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Úžasné sci-fi, které ani po desetiletí neztrácí na originalitě.
Kniha určitě donutí čtenáře přemýšlet, představovat si, jak by jednal on sám, porovnávat nejrůznější způsoby přežití v novém světě a uvědomit si, na čem vlastně v životě opravdu záleží.
Kniha, která se prostě nedá odložit, dokud nedočtete poslední stránku.
Trifidy teď nahradily zombíci, stejně se dají zabít, stejně zabíjí oni, stačí jedno kousnutí ( píchnutí) a je po vás.
Určitě si jí za pár let znovu přečtu.