Den trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501224/bmid_den-trifidu-UgY-501224.jpg
5
5725
5725
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Četla jsem několikrát, možná i proto, že to byla pro mě první postapokalyptická knížka a fascinovalo mě to.
Dobrá ukázka toho, jak málo stačí, aby se lidstvo posunulo na potravním žebříčku, a jak rychle se najde něco, co toho využije. Celkový popis rozpadu civilizovaného světa - věci, které člověk bere za samozřejmé, protože prostě nějak fungují - najednou nemá kdo spravovat - mě hodně bavil.
Co mě naopak nebavilo je fakt, že mi vlastně na žádné postavě nijak zvlášť nezáleželo, nedokázala jsem si je oblíbit.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl :-). Myšlenka inteligentních roslin s nebezpečnými šlahounky je vskutku úžasná. Už je to dlouho, co jsem to četl, ale určitě si to opět někdy zase zopakuji.
Knihu opravdu vřele doporučuji :-).
Jakožto milovník sci-fi literatury jsem si tuto knihu nemohl nechat ujít, ale že bych z ní byl nějak unešený, to se nedá říct. První polovina mě bavila, líbil se mi námět padajících meteoritů, které zapříčinily slepotu obyvatel na Zemi, i masožravé rostliny ušly, ale největší problém, se kterým jsem se musel při čtení potýkat, byl autorův styl psaní. Nevadí mi, že používá spisovná slova, ale stejný způsob vyjadřování mi už neseděl v přímé řeči, kde postavy mluvily dost strojeně a nepřirozeně. V druhé polovině jsem se už navíc nudil, autor se opakoval a jak už tu někdo psal, trifidi měli dostat v ději víc místa.
Trochu mi tam chybělo větší promyšlení celé katastrofy a trifidi podle mě hráli až vedlejší roli...
Tato kniha byla moje první kniha v tomto žánru.
Do půlky zajímavé, potom se zápletka začne neustále opakovat a nakonec to skončí zcela otevřeně.
Jednoho dne se Země probudí slepá a po ulicích se začnou prohánět lidožravé kytky.
Nepopiratelně je to skvělá kniha!
Nebudu ale předstírat, že jsem od ní čekala o něco více trifidů (zatím mi přijde, že jsem se toho o nich moc nedověděla). Je to krásně ale zcela krásně vystavěný příběh skrývající mnoho smyček a dalších vysvětlení.
Hold jsem na od ní přece jen čekala trochu více a obávám se, že pokračování by o tom co mě nejvíce zajímá nejspíš uspokojivou informaci nevydalo. :(
Po přečtení jsem prostě strašně na vážkách jaký postoj k této knize zachovat :(
Ke přečtení jí zcela jistě mohu doporučit.
Den Trifidů je jedna ze základních knih žánru. Knihu jsem četl několikrát a stále se k ní čas od času vracím. Motiv apokalypsy, první kroky v „novém světě“, boj o přežití, záchrana blízkých, romantický motiv tváří v tvář konci světa, kdo z nás snílků by to nechtěl zažít (a přežít)? OK, v reálném světě asi nikdo, ale pěkně se o tom sní. Nadčasový příběh čtenáře doslova pohltí, v textu není nudná pasáž, stále se něco děje a nemyslím teď „akci“, děj se velice svižně posouvá dopředu a čtenář ho prožívá s protagonisty. Je velmi snadné sžít se s hlavním hrdinou, prožívat a cítit to co on. Sympatie k hlavní postavě je za mě jeden z důvodů proč se ke knize opakovaně vracím. Podobně autentický dojem konce světa jsem nalezl jen v několika málo dalších knihách. V dnešní době může být archaičnost textu pro mnohé těžko stravitelná, nicméně na čtivost to v žádném případě nemá vliv. Naopak, z mého pohledu podtrhuje atmosféru a uvěřitelnost příběhu. Jen je třeba si připomínat, že kniha byla vydána v době, kdy se teprve rozjížděla konzumní společnost, neexistoval internet, mobily, … Přesto tvrdím, že jde o zásadní knihu, která by měla být na čestném místě v každé sci-fi knihovně.
Den Trifidů nás uvede rychle do děje katastrofou, která připravila o práci všechny optiky a ostatně nejen je.
Dopad katastrofy je o to horší, že dává šanci dalšímu živočišnému druhu, který trpělivě čekal na svou šanci v chovných ohradách. Nutno podotknout, že stejně jako v případě alienů si lidé za rozšíření trifidů mohou sami. Nevím, jestli je to náhoda, ale podobně jako alieni, jsou trifidi opatřeni žahadlem, které jim zesnadňuje „manipulaci“ s člověkem.
Tato naprostá klasika sci-fi si v ničem nezadá například s Remarquem, kdy je pojítkem hlavních hrdinů zdánlivě bezvýchodná situace, nutnost pragmaticky chladného uvažování a popíjení alkoholu. Tento postoj je bezpochyby ovlivněn koncem druhé světové války, po níž zmíněné romány vyšly.
Budu asi jeden zmála, ale kniha mě tolik neoslovila. Nejspíš je to způsobeno velkým očekáváním a tím, že jsem ji dlouho odkládal. Každopádně už chápu takový halo kolem této knížky, opravdu jo, jenže jsem z ní takový prožitek neměl. Den trifidů je stará kniha, beru to v potaz a vůbec jí to nevyčítám, spíš naopak.
Kladné i zaporné postavy jsou uvěřitelně napsané a hlavně nejvíc best byla postava Cokera. Na něm bylo totiž nejlépe vidět zrání osobnosti, kdy si během katastrofy začal uvědomovat dopad věcí a měl snahu začít vše skutečně řešit. Jeho názory nebyly zcestné, ba co víc, jsem se s nimi i dokázal ztotožnit. Kniha se velmi dobře čte a především má dost zajímavých podnětů k zamyšlení... Přesto jsem neměl pocit, že by mě kniha vtáhla do děje a prožíval dobrodružství naplno s hrdiny. Na můj vkus to mělo málo akce.
Ději samotnému bych vytkl pár věcí. Třeba, když už se dostanete do varu, tak náhle to až moc rychle přeskočí jinam a vezme vám to možnost, si to víc vychutnat. A nebylo by k zahození více detailů a větší rozsah. A hlavně zaměření se na trifidy jako takové. Víc pasáží, kde by se vyskytovaly boje s nimi a více dramatu. Takhle je to v podstatě jen popis katastrofické události. Takže si říkám, zda by to bez nich nedopadlo stejně? … Dalším negativem byl ten konec-nekonec. Přišlo mi, jako by někdo vytrhl stránky v knížce a nepropracovaně a zbrkle ji ukončil. Neměl jsem pocit, že by se jednalo o otevřený závěr.
Pro mě jako pro fandu postapokalyptických knih byla povinost si ji přečíst, ale knížka mě tolik neuchvátila. Není ani dobrá ani špatná, ale jsem rád, že jsem ji přečetl. Den trifidu má stejně tak silný čtenářský fan klub, že ji moje průměrné hodnocení rozhodně neuškodí :)
P.S. Nevím, kdo dělal korekci knížky, ale tolik chyb je ostuda. Za sebe vydání z roku 2014 od BBArtu nedoporučuju. Radši si kupte to starší.
Moje hodnocení 6/10
Představa postapokalyptického sci-fi, kde chytré květinky mydlí zbytky lidské společnosti, se mi nejevila příliš zajímavě, ale opak je pravdou. Den Trifidů je naprosto skvělá a promyšlená kniha, která si rozhodně zaslouží tak vysoké hodnocení.
Den Trifidů obsahuješ všechno, co očekáváte od skvělé sci-fi: výborná originální zápletka, sympatické postavy - Billovi jsme fandila do poslední stránky, zajímavé nepřátele a spoustu napětí. Navíc výborně popisuje, jak se lidská společnost snaží vytvořit nějaké fungující uskupení přeživších, což po takové katastrofě je rozhodně velký oříšek. Celý příběh působí dokonale promyšleně a chytře.
Tahle kniha krásně ukazuje, jak konec jedné éry - té lidské, může přijít mnohem dřív než čekáme. Bezvadné sci-fi a pevně doufám, že ani nikdy v budoucnu nebudu mít na zahradě takovouhle krásně modifikovanou rostlinku.
Čekala jsem nějaký strašně děsivý depresivní postapo, a neuvědomila jsem si, že je to jedna z těch knih který s tím vůbec začly. Nejdřív mě to nudilo, ne že by se to četlo těžko, ale spíš tou staromódností projevů, postav a vůbec všeho mi to přišlo strašně cizí. No, změnilo se to a od Cokera a jeho proslovů a nadávání na neschopnost to už bylo fakt dobrý. A taky takový... vlastně miloučký. Hezký. Dopadlo to dobře.
Velmi zajímavé....... Doporučuji přečíst...... a jestli se někdy podívám na nějakou neobvyklou záři? Po přečtení této knihy asi ne, a na masožravky si budu dávat taky pozor :-)
Byla to kdysi má první kniha v tomto žánru. Přečetla jsem jí několikrát a vždy mě uchvátila. Hodně mne zklamalo filmové zpracování. Jistě , kniha na papíře je vždy poutavější.
Tato kniha je moje první, co si pamatuji. Jestli jsem před tím přečetla nějaké pohádky, tak ani nevím, možná tak Dášenku. Knihu jsem si půjčila od tety na vesnici, kde jsem trávila prázdniny a zrovna pršelo (počítače fakt nebyly).
Pamatuji se, že jsem se bála a že se mi o tom dlouho zdálo a že jsem pak i napsala povídku na podobné téma.
V každém případě se dá říct, že jsem se díky této knize stala knihomolem, i přesto, že tento žánr dnes není mým nejoblíbenějším.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptické romány
Skrýt reklamy
Jak jsem se na to těšil. Další kniha, kterou jsem odkládal a říkal jsem si - "Až mě jednou začne bavit zase číst, Den trifidů nesmím vynechat!". Bohužel, byl jsem celkově zklamán, asi jako jeden z mála. Při každé četbě jsem měl pocit, že vlastně vůbec nevím, kde jsem skončil. Nevěnoval jsem příběhu moc pozornosti. Den trifidů totiž nebyl ani tak o trifidech, jako o událostech, které následovaly po meteorickém (?) roji. A trifidi tam byli jako něco navíc. Některé věci nebyly dovysvětleny a kniha měla na můj vkus až moc přemýšlecích a uvažujících pasáží. Bavil mě začátek a poslední kapitola, která mě utvrdila v tom, jak to mohlo být dobré, kdyby takto byla vedena celá kniha. Strach o život, vlastní, či blízkých, strach z trifidů apod. Nic z toho jsem nepociťoval. Knihu jsem se snažil pak dočíst co nejrychleji, abych se už přesunul k další knize.