Den zkázy v Britském muzeu
David Lodge
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16446/bmid_den-zkazy-v-britskem-muzeu-16446.jpg
4
155
155
Veselá románová satira se zaměřuje na problémy nechtěného těhotenství v mladém, katolicky orientovaném manželství. Utrápeného manžela obavy z nového těhotenství jeho ženy přivádějí z míry natolik, že mu všechno padá z rukou a bezděčně tropí pošetilosti. Skutečným překladatelem je Antonín Přidal, který měl v době komunistické totality zákaz publikovat, své jméno pro překlady z angličtiny mu propůjčil Mirek Čejka.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Přidat komentář
Jako neznaboh mohu těžko posoudit vliv církve na každodenní manželský život. Docela mě překvapilo jak lehkým perem se dá popsat, pomocí panoptika karikatur, významný společenský problém.
Navnaděn "Hostujícícmi profesory" či "Profesorskými hrátkami" jsem byl poněkud zklamán. "Den zkázy v Britském muzeu" vedle nich působí ještě poněkud nevyrovnaně a jaksi přepjatě. Z části za to asi může fakt že Lodge, jak přiznává v doslovu, v jednotlivých kapitolách záměrně parodoval významné autory moderního románu. Asi to ale nebude důvod hlavní, neboť v Hostujících profesorech si s formou pohrává také (byť přirozeně poněkud jinak). Spíš mi vadila jakási nepravděpodobnost, která vytváří onu "pověstnou" hráz mezi "knihou a životem". U Lodgeových mladších děl jsem měl vždycky dojem že jeho hrdinové nejsou "postavami z románu" ale že mají mnohé ze skutečných živých lidí, tady ještě tolik ne přestože v ní řeší mnohé velmi reálné problémy (katolíci a postgraduální studenti jistě vědí své ;o). To je taky důvod, proč knihu dost dobře nelze číst jako čistě humoristickou, přestože je v ní skvělého humoru skutečně velmi mnoho. Jednoduše řečeno, je v ní vlastně "všechno" a možná proto to nebylo úplně ono... Celkový dojem: 80%
1974 - Odeon - přeložil Miroslav Čejka
Velice milá knížka jednoho z mých oblíbenějších autorů.
V naší převážně ateistické a velice realistické společnosti přeci jen poněkud obtížněji nachází právě takové čtenáře ve kterých by téma pilulky, (zda ano, či ne,) opravdu naplno rezonovalo.
Dávám 3,6 - tedy 4 hvězdičky. Rád bych tento komentář ještě doplnil několika citacemi. Proto se k němu chci ještě vrátit.
Prozatím tedy opravdu jen stručně: "Včera dostal náš nejmladší jakousi vyrážku, asi to bude křivice." - (kapitola 8 - strana 151)
Za přínos a aktuálnost 3, ze setrvačnosti - oblíbený autor 4.
Mimochodem příjmení hlavní postavy - Jablick, se zdá nasvědčovat možnému českému vlivu???
Protože jsem katolička a vím, kolik přátel podobné problémy řeší, text ve mně velmi rezonuje. Chechtám se a zároveň soucítím.
Žádné velké nadšení. Knížka se čte dobře, ale nijak mě nepohltila a vracet se k ní určitě nebudu.
Mám rád chytrý humor. Mám rád grotesku. Mám rád knihovny. Mám čtyři děti. Ty mám samozřejmě také rád… Přestože jsme s manželkou nepoužívali metodu „vatikánské rulety“ (viz kniha) a přestože doba pokročila v tomto směru rázným krokem dopředu, utrpení nejistoty a netrpělivé očekávání periody znám. Vlastně znám i další Jablickovi strachy. Ty existenční. Kniha mě rozesmála. Bavila mě. Ani jsem neměl pocit, že by příběh až tak zestárl.
Jinak je zapůjčení této knihy – příznačně k ději – ukázkou toho, jakou práci může odvádět dobrá knihovna. V tomto případě Jihočeská vědecká. Den zkázy jsem našel na výstavce věnované nedávno zesnulému překladateli Antonínovi Přidalovi (13. 10. 1935 Prostějov – 7. 2. 2017 Brno). Vzpomněl jsem si při tom na další Lodgeho knihu „Hostující profesoři“, kterou jsem si kdysi dávno koupil v antikvariátu – také kvůli ilustraci Adolfa Borna na obálce. A z hluboké džungle podvědomí se vynořil matný pocit, že se mi kniha velmi líbila. Takže jsem si půjčil i tuto. Inu tak…
Výborný humor, už navždy mi utkví výborná anti - antikoncepční rada mladému muži spočívající v záměru utlumit pudy prostřednictvím tělesného sebezničení při sekání dříví...:-) Doporučuji všem, nejen mladým katolickým manželstvím!
Pro katolickou vícematku a celoživotní uživatelku symptotermální metody prostě must-read :)
Také jsem kdysi psala disertaci očekávajíc přírůstek do rodiny, ale "dni zkázy" se to nepodobalo ani vzdáleně. Bohu díky. Smích nad Adamovými trampotami je o to úlevnější, oč víc je vědoucí. A k tomu podáno s takovým vtipem a hravostí, Woolfovou, Kafku, Joyce a Hemingwaye mi ani nemusel nikdo napovídat, ač jsem literární sotvavzdělanec.
"Copak nemá každý právo na svou fixní ideu?"
Výborná kniha, dobře jsem se pobavil. Takový humor se mi zamlouvá a baví mě. Také při čtení této publikace jsem se zasmál. Je to první kniha, kterou jsem od tohoto autora četl. Budu se zajímat o jeho další knihy.
Anglický humor miluji. A tohle je jeden z jeho parádních kousků, ke kterému se vracím vždy, když se chci při čtení zachechtat nahlas. A funguje to znovu a znovu.
Další z knížek do seznamu knihovny a knihovníci:
Do jisté míry mě vzrušovalo, že jsem svědkem jednoho z těch klasických zápasů o moc a prestiž, typických pro životy ctižádostivých mužů a vyčerpávajících vlastně většinu jejich času a energie. Náhodnému pozorovateli by se snad zdálo, že nejde o nic vážného, ale možná na této rozmluvě závisely další osudy anglistiky na naší universitě.
Posléze se kravál v trubkách ústředního topení zmírnil a ustal. Briggs řekl:
„Jsem rád, že jste se zmínil o mé knize, pane kolego. Mám-li být upřímný, nechce se mi do stěhování hlavně kvůli mé sbírce.“ Briggs ukázal na obrovskou, ohavnou, červy prožranou knihovnu, v níž byla uložena jeho sbírka anglických esejistů: Addison, Steele, Johnson, Lamb, Hazlitt, Belloc, Chesterton . . . dokonce i Egbert Hoptrop byl zastoupen útlým svazečkem v tuhém plátně, vytištěném soukromě kartuziánskými mnichy na ručním papíře. „Nedovedu si představit, že by se do vašeho kabinetu vešla,“ vysvětloval Briggs.
To byl jeho trumf. Jeho sbírka byla proslulá a nikdo by si netroufl mu navrhnout, aby ji rozbil. Bain ztratil svůj nonšalantní výraz a vypadal naštvaně; ducaté tváře mu trochu zrudly. „Zařídím u pedela, aby to změřil,“ odsekl a zmizel.
jednoduché, zábavné a docela i čtivé. Ale pro mě lehké zklamání. Po doporučení mé mámy, která okomentovala knihu jako "čtivo na dovolenou", jsem se do knížky pustil hned. Za dva dny dočtená, bez dovolené jsem se taky obešel, ale vzít si toto s sebou na dovolenou tak asi matku budu proklínat do horoucích pekel. Na druhou stranu se kniha dobře čte, rychle ubíhá, má dobrý spád. tak jako tak to není moc můj šálek čaje. Možná je ten humor až moc vykonstruovaný a je ho tam nejspíš až hodně. v jednom momentě se smějete a potom hlavní hrdina před někým utíká. Za jeden den se dá stihnout hodně. Ale takový Pratchett nebo Zelazny konstruujou jednodušeji a nenásilně a funguje to několikanásobně lépe.
Perfektní vtipná kniha, škoda že skončila tak brzo ... Vtipné čtení, nápaditý humor. Epilog se čte hůř, ale to jenom díky tomu, že autor a překladatel jeho prostřednictvím nejspíš skládají poctu objektu výzkumu hlavního hrdiny - nejdelší větě v anglické literatuře :)
Kouzelný anglický humor, ale bohužel přečteno po sérii knih od mistra tohoto oboru - P.G. Wodehouse, tím pádem ode mne kniha dostává zřejmě horší hodnocení, než by jinak dostala... Ale je to čtivé a milé! :)
V první třetině knihy naprosté nadšení, ale zbytek knihy jsem se už tak moc nebavil.
Předběžná poznámka: V každém případě je nutné si přečíst vydání "porevoluční", neboť komunistický cenzor vyškrtal z knihy spoustu pasáží, jak upozorňuje v doslovu skutečný překladatel Antonín Přidal.
Kniha velmi vtipně popisuje trápení předkoncilního britského katolíka, atmosféru postgraduálního studia a akademického postředí Londýna let šedesátých. Autorův doslov navíc zasazuje knihu do literárního kontextu - každá kapitola je parafrází a parodií na některého dílo z velké části britské literatury, počínaje Joyceovým Odyseem (celé se to odehrává během 24 hodin). Při druhém čtení se určitě na tuto formální stránku také zaměřím. Kniha ale stojí za to i jako příběh.
Autorovy další knížky
| 1980 |  Hostující profesoři |
| 2000 | Svět je malý |
| 2006 | Den zkázy v Britském muzeu |
| 2009 | Nejtišší trest |
| 2012 | Výkvět mužství |
Viac než literárne "hrátky" v pozadí ma zaujalo to, čo sa aj v anotácii podáva ako hlavná téma: dvaja manželia, dvojnásobný počet detí a k tomu poznanie, že žitie predmanželskej čistoty je nič oproti žitiu tej manželskej. A dilema, či všetky tie záznamy, teploty, hlieny, pochybnosti, každomesačné stresy a spol. sú naozaj také kľúčové, aby vydláždili či, naopak, zahatili cestu do Neba. A to všetko vo veľmi, fakt veľmi vtipnom podaní. Byť ateistom, inovercom či vlažným katolíkom, smejem sa asi ešte viac. Byť sebou (katolíckou viacnásobnou matkou), smejem sa tak trochu cez slzy :D.