Deník
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/209444/mid_denik-V1l-209444.jpg
4
3405
3405
Dospívající Anne psala od 12. června 1942 do 4. srpna 1944 deník. Po prozrazení skrýše byla rodina odvezena do koncentračních táborů v Německu, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků a zdramatizován. Toto české vydání obsahuje poprvé nově nalezené a dosud nepublikované stránky.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2004 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Přečíst by si měl rozhodně každý. I když to nemusí být snadné, některé pasáže jsou opravdu dost zdlouhavě filosofické na to, kolik bylo Anně let. V posledních letech není možné neseznámit se s podobnými, většinou krutými osudy Židů. Neměli bychom ale zapomínat na ty, kteří byli ve stejném smrtelném nebezpečí proto, že se snažili všemožně pomoct. Doporučuji k přečtení knihu Zachránit, kterou napsala Miep Giesová, bez níž a několika dalších by Anna svůj deník nejspíš neměla možnost napsat.
Jsem ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla, člověka to donutí zamyslet se nad dobou, ve které on sám žije a porovnat jí s tou válečnou. Dala bych jí jako povinnou četbu dnešním dětem na ZŠ.
Příběh podle skutečné události očima mladé Anny je dechberoucí, moc ji děkuji, že tento deník psala. Ale já měla s dočtením problémy, nejsem si jistá, jestli to bylo tím, že příběh znám, všichni víme, jak skončí, nebo tou deníkovou formou - proto jen 4 hvězdy.
Pozoruhodná kniha. Velice mě zaujala, i když jsem o ní už mnohé předem věděla (i to, jaký tragický osud Annu čeká).
Nejvíc mě překvapilo, jak vyspělý je Annin styl psaní i uvažování, i když hlavní témata jsou pro takto starou dívku typická (spory s rodiči, první lásky, pitvání se ve stále stejných problémech, hledání sebe sama). Anna byla neuvěřitelně statečná dívka a silná osobnost a válečné zážitky a zkušenosti uspíšily její dospívání. Nesporný je její literární talent - kdyby přežila, jistě by literaturu ještě o mnohé obohatila.
Zajímavé bylo sledovat vliv událostí na psychiku obyvatel Zadního domu. Naprosto chápu, že to musela být šílená ponorka, že si všichni hrozně lezli na nervy, že byli nervózní, protivní atd. Navíc často řešili malichernosti, protože na tom nebyli tak špatně jako třeba lidé v koncentráku, kde už jde jen o holý život. Vlastně je smutné, že v knížce všichni vyznívají dost nesympaticky, i když za normálních okolností by takoví zřejmě nebyli... Ani vztah mezi Annou a Peterem by pravděpodobně jinde a jindy vůbec nevznikl...
Nemějte mne rádi, ale... přišlo mi to straašně zdlouhavé ,,Milá Kitty," ,,Tvoje Anne"
Jedná z mála knih v povinné četbě která se dala číst bez sebemenšího problému.Kniha má spád ,děj,napětí prostě vše co správná kniha má mít.Je až neuvěřitelné co musela vše malá Anny zažít strach,napětí,nevěděla nikdy co se muže stát za hodinu či hned .Je až bohužel smutné že dané šílení německého vůdce spojené s s vyvraždovaním židu spojené s násilím vůči ním se postupně vrací do Německa zatím naštěstí jen ve slovní podobě
Skutecny pribeh Anny, ktera se s rodinou pres dva roky schovavala v dome. Pribeh skonci tragicky...
Deník je taková provařená klasika. Kdo by to neznal. Jenomže, přeci tady něco pokulhává. Deník je spíš pro mladší ročníky a je mi líto, že se mi knížka nedostala do rukou ještě na škole. Takto to bylo jen poohlédnutí za minulostí s jistou dávkou sklíčenosti, když člověk ví, jak to dopadne. Nicméně, Annin styl psaní byl „pecka“. Po dlouhé době hezká volba slov i postarší větná konstrukce. To mě bavilo. :)
Krásný, ale na druhou stranu velmi smutný pribeh, který se bohužel stal. Pěkně napsáno a myslím, že se ke knize časem vrátím.
Zajímavé, kolik různě laděných příběhů může člověk prožít v takovýchto stísněných a monotónních podmínkách. Úžasné, jak si tak mladá slečna dokázala vážit a užívat života. Smutné... všechno ostatní...
Anne píše dobře, její zpověď je fascinující a přibližuje pohled na židovské uprchlíky. Muselo být těžké skrývat se a prožívat dospívání v omezeném prostoru stále se stejnými lidmi. Jistá ponorka ovládala často emoce všech okolo a přesto si Anne dokázala zachovat dobrý nadhled a zapisovat veškeré dění a pocity. Přesto ale musím říct, že mě kniha moc neoslovila a znovu se k ní asi už nevrátím.
Je poměrně těžké vypustit to, že vy na rozdíl předem od autorky deníku víte, jak vše dopadne. Píše o věcech, které se jí při ukrývání dotykaly, jaké myšlenky, přání, touhy ji napadaly. Několikrát při čtení jsem si říkala, že to třeba nakonec vše dopadne jinak, že na konci bude šťastný návrat z úkrytu k normálnímu životu, hrozně jsem ji přála, jako Anne několikrát zmiňuje, že na podzim 1944 už bude sedět ve školní lavici. Ale nedopadlo to tak, cítím hroznou nespravedlnost. A nerozumím tomu, proč se to všechno muselo stát, kolik mladých lidí si nemohlo splnit svůj sen, dospět, mít rodinu. Člověk by si měl vážit opravdu každé vteřiny, kterou prožije. Jsem sentimentální ano, ale zrovna jsem deník dočetla a tyto pocity nyní takhle cítím.
Deník jsem si chtěla přečíst jenom ze zvědavosti. Předtím jsem četla už spoustu knih o rodině Frankové, ale tahle mě moc nebavila. Vím, že příběh to byl smutný. Četlo se mi to těžko, když jsem věděla, jak to dopadne, ale přesto psaná forma jejího deníku mě nebavila.
Poslouchala jsem audio knihu. Čekala jsem trochu víc, ale i tak nelituji, že jsem si ji poslechla. Neustále o tom musím přemýšlet. Na to, že to psala docela malá holčina, jsou nějaké myšlenky opravdu k zamyšlení. Ta doba byla špatná a je dobré, že se dochovalo něco takového a snad jsme se dostatečně poučili na to, aby se to už neopakovalo.
V životě jsem si vždycky říkal, že každou knihu dočtu už jen kvůli úctě vůči autorovi. Tady to prostě nešlo. Knížka stojí a padá na tom že jde o deník, v podstatě se dá říct, že kdyby jste našli na ulici deník jakékoliv mladé slečny dočtete se tam tak nějak to samé (samozřejmě s ohledem k době). Myslím že jedna z nejvíc přeceněných knih vůbec.
Knihu jsem četla v době, kdy jsem byla přibližně stejně stará jako Anna, takže mě samozřejmě velmi hluboce zasáhla. Pamatuji si, že jsem to vůbec nedokázala pochopit, proč jí někdo ublížil, přece to byla malá holka a za nic nemohla. Její smrt mi přišla hrozivě nesmyslná, pořád jsem čekala, že se někde dočtu, že to dobře dopadlo a Anna přežila, i když jsem věděla, jak to dopadlo. Prostě moje dětská či dospívající mysl to nedokázala pochopit. Dnes už to vidím s odstupem, že Anna byla jedna z mnoha. O to je to ale děsivější, protože kolik takových holčiček zbytečně zemřelo... A kolik dalších lidí.
Kniha mě mile překvapila, doba je popsána tak nějak mimochodem, nenásilně vykresluje, jak se Židům v utajení žilo. I přesto však probíhal v rámci možností "normální" život dospívající dívky, se starostmi i radostmi všedních dnů.
Vracet se k ní ale rozhodně nebudu, příliš mě neuchvátila.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Myslím si, že je to jedna ze základních knih co by si měl člověk přečíst. Zajímavý pohled do života a pocitů mladého děvčete, které žije v tak nelítostné době. ALE musím se přizat, že jsem občas měla pocit, že je to zdlouhavé, některé části mi přišli nudné. Nicméně kniha sama o sobě není špatná a myslím si, že by si ji měli přečíst minimálně ti, kteří se o období 2. světové války zajímají.