Deník
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233336/mid_denik-z1v-233336.jpg
4
3405
3405
Annelies Marie Franková (12. června 1929 - březen 1945) v roce 1933 s rodiči uprchla z Německa do Amsterodamu, kde se rodina od roku 1942 skrývala v půdním bytě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 do 4. srpna 1944 deník. Po prozrazení skrýše byla rodina odvezena do koncentračních táborů v Německu, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků a zdramatizován. Toto české vydání obsahuje poprvé nově nalezené a dosud nepublikované stránky. 5. vydání... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2014 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
I když jsem ke knize už od začátku přistupovala s tím, že jde o deník náctileté slečny, tak jsem knihu přelouskala bez většího zaujetí. Příběhů z této doby je napsáno hodně a pro mne mnohem působivěji, s větší vypovídající hodnotou. Snad kdybych knihu četla rovněž když mi bylo -náct, ocenila bych ji určitě více. Nejvíce mne zaujal "posun" autorky v průběhu těch dvou let, její vyzrávání, změna či utříbení názorů i chodu myšlenek... to je skutečně zajímavé.
Krásná kniha u které nejde nebrečet. Hned po pár stránkách jsem jí absolutně propadla. Vždycky, když ji dočtu, říkám si: "Kéž by o tom Ann věděla, že se jí aspoň z části splnil sen - vyšla její kniha a stala se z ní slavná spisovatelka" a je mi hrozně líto, že se o tom, jak miliony lidí "žerou" její knihu nedoví. Ještě víc je mi snad líto, že o tom, jakým úžasným, veselým, silným a chytrým člověkem Ann doopravdy byla, se dozvěděl pouze její otec, a to až po válce, po přečtení jejího deníku.
Skutečný deník malého děvčete ze kterého se stane slečna, ukazuje vnitřní pochody a popisuje prožitky celé židovské rodiny. Vypráví v deníku, jaké byly podmínky přežívání v úkrytu, mezilidské vztahy, vnitřní rozpolcenost, prožívání zamilovanosti i naděje na konec války a konec skrývání.
Hrozně mě mrzí, že se Anne nemohla stát takovým člověkem, jakým chtěla. Ještě charakternějším, ještě odhodlanějším, ještě veselejším, ještě lepším.
Od knížky jsem ale asi čekala víc.
Skvělá a velmi silná knížka. Abych pravdu řekla, kam se hrabe Lustig vykrádající sám sebe, když máme Deník Anny Frankové, který není psán, aby dojímal davy lidí, ale neskutečně lidsky. Jak taky autorka mohla vědět, že se něco takového stane, že deník bude vydán a stane se takovou klasikou. Mě je snad ještě bližší, protože Anna je ve zhruba stejně stará jako teď já a nedovedu si představit sebe v její situaci, bez naprostého spojení se světem jenom s pár lidmi okolo. Docela ji obdivuji, že se nezbláznila a optimisticky doufala až do poslední chvíle. Budiž nám fotografie usměvavé Anny a její tragický osud varováním před podobnými experimenty, jako byla druhá světová válka.
Zklamání - taky jedna z těch přeceňovaných. Příběh samozřejmě silný, tak jako spousta dalších od těch, kteří zažili hrůzy války.
Anna mala veľmi bohatý vnútorný život a tú svoju mladú hlávku plnú všelijakých myšlienok a pocitov, preto sa tých 26 mesiacov zdá, akoby uplynuli rýchlo. Ale dva roky sú stále dva roky, o to viac, že sa odohrávali na pozadí takých smutných udalostí, a že ich prežili v takých "neľudských" podmienkach. To že Anna, bola na svoj vek veľmi uvedomelá a duševne a rozumovo vyspelá, netreba ani pripomínať.
Sice jsme tuhle knížku četla už asi před rokem, ale při pohledu na tuto knihu, se mi zdá, jako by to bylo včera. Strach, který cítili při každém hlasitém kroku si ani nedovedu představit. Musela to být úžasná dívka...
Kniha na mne určitě zanechala hlubokou stopu a nikdy na ni nezapomenu. Vždy si ji budu pamatovat jako silnou a krásnou knížku, ke které se jednou zase vrátím.
Škoda, že nakonec dopadla tak tragicky.
Nemůžu říct, že jsem se nudil, ale ani nemůžu říct, že by mě to vyloženě bavilo, nebo že by se mě to vyloženě dotklo. Ano, téma holocaustu je děsivé ale ti tak se omezím na "pouhé" čtyři hvězdy. jinak Anna Franková na svůj věk píše výborně a určitě lépe než kde jaký dospělý. Měla rozhodně talent. Nebýt Hitlera, mohla z ní být třeba dobrá spisovatelka...ale její díla by nebyla určitě tak slavná a čtená jako její deník...
neuvěřitelný spisovatelský talent mladého děvčete...nemohla jsem tuhle knížku číst před spaním....
Je to kniha, do které se snadno vžijete a potom všechno cítíte s Anne.
Na začátku nejprve pevně doufáte, že všechno dopadne dobře, v půli deníku se vším souhlasíte a kroutíte hlavou nad určitými osobami (jejich chováním, způsobem domluvy...), které Anne představila, a na konci litujete všechny, které postihl tak krutý osud (!) Nejradši bych doslov nikdy nečetla, ale stalo se... V těch chvílích opravdu cítíte buď jen lítost nebo nenávist (vůčí nacistům). Říkáte si, proč ti lidé vzali všechno, co si Anne naplánovala, co si představovala, všechny dovednosti, zájmy a celou její budoucnost. Téměř tři roky si prožila chudobu a bídu v zadním domě.
Anne psala všechno, co cítila, své myšlenky a vyjadřovala tak své nálady a obavy. Nepsala tam všemožné detaily z 2. světové války, prostě jen, jak to prožívala ona. V mnoha okolnostech jsem s ní souhlasila. Teda na to, že jí bylo v těch letech 13-15, měla myšlenky jako dospělá. Dokázala bych její zápisky číst neustále!! ...Opravdu: takový osud si tak milá dívka nezasloužila!! Jednou se chtěla stát spisovatelkou, tou se však stala až po smrti. Jsem ráda, že Annin otec se zasloužil o vydání deníku své dcery, jinak bychom tohle všechno nevěděli. Kniha mě hodně dojala.
Poprvé jsem knížku četla ještě na základní škole, kdy frčela éra druhé světové války. Jo, doslova frčela, hltala jsem Remarqua po stovkách a mezi ně zapadla i mamčina Anna Franková. Člověka napadnou tisíce otázek. Na které už těžko někdy někdo odpoví.
Rozhodně doporučuji!!! Kniha na mě velmi zapůsobila, je psaná čtivě. Dokonale popisuje hrůzy nacismu. Velmi smutný je jen osud Anne Frankové.
"...při každém trápení zbývá jestě něco krásného. Když to pozoruješ, objevuješ stále více radosti a nacházíš bývalou vyrovnanost. A kdo je šťastný, učiní šťastnými i ostatní. Kdo má odvahu a důvěru, nikdy nezahyne v neštěstí." Kéž!
Velmi působivé. Díky této knize si člověk více uvědomí, jak lidé (děti) prožívali válku. Co vše jim bylo odepřeno, v jakém strachu museli žít a s čím se vyrovnali. Doporučuji navštívit Amsterdam- vidět dům, kde se příběh odehrává má své kouzlo.
„Upřímně řečeno nechápu, jak někdo může říct: „Jsem slabý“, a slabý taky zůstane.“ V Deníku je skvěle vykreslen psychologický posun dívky, které nemůže dělat nic jiného, než se vzdělávat. Lze vidět, jak se z pubertální holčičky stává dospěle smýšlející mladá žena (myslím, že až příliš rychle). Navíc je tam popisována historie války tak trochu z druhé strany. Dnes máme hodně informací o tom, jak byla válka dlouhá a kde se co stalo. Lidé v tom malém příbytku měli omezené informace a každý den doufali, že už jsou o trochu blíž konci války. My ale víme...
Škoda, že nakonec fakt umřela... trochu jsem doufala že přežije! :( Ale jinak knížka je skvěle popsaná...
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Zprvu, když nám o Anne říkali ve škole jsem si myslela, že to je jen další propagace utrpení židů a to jak se to furt dokola omílalo mě nebavilo. Ale její příběh mě docela zajímal a řekla jsem, že si to někdy jen tak pro zajímavost přečtu, abych věděla jak je to napsané. A před pár dny se mi její kniha dostala do ruky a já si řekla, proč ne, když se mi tu tak ukázala, tak si ji přečtu. A byla jsem nadšená. Nečekala jsme, že to může být tak dobré. Anne mi přirostla k srdci. Uvažovala jako já a její myšlenky byly tak krásné, že jsem si jich několik musela vypsat. Nemyslím si, že je to podvrh a věřím že Anne existovala, protože přesně tak vnímavé mladé dívky uvažují a pokud má někdo talent projeví se u něj už v tak nízkém věku. Kniha byla krásnou ukázkou dospívání mladé dívky z dítěte na ženu a i vyrovnávání se s nelehkou dobou. První zápisky byl takové nevinné a roztomilé a ne moc kvalitní, ale postupem času se Anne začala vyvíjet a více přemýšlet a i její myšlenky začaly dávat smysl a byly stále krásnější. U knihy jsme stále kývala usmívala se, protože jsem si mnoho věcí myslela přesně tak jako ona. Sama jsem si podobným vývojem prošla a proto mi je Anne moc blízká. Je škoda, že nakonec zemřela, ale stejně si ve svém životě ujasnila, co chce a možná i zemřela šťastná s tím, že věděla jaká je. Našla se, což mnoho lidí o sobě říci nemůže. Anne byla moc krásná, milá a chytrá dívka, která věděla co od života chce, jen se narodila do špatné doby. Věřím, že ve svém dalším živote dostala možnost žít. Jako Anna si splnila sen, že chce světu něco předat v tom dalším si snad splní to, že ho prostě bude jen žít. Třeba si sama tu knihu v novém životě četla a přišla jí moc povědomá.
Deník Anne Frankové je nádherné čtivo a já jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Už od prvních řádků mě vtáhla do sebe a druhý den jsem ji měla dočtenou. Byl to moc nádherně strávený čas s Anne a jsem jí moc vděčná, že jsem si mohla přečíst její krásné myšlenky a sama si ujasnit, že ty mé jsou správné.