Deník Anny Frankové
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352211/bmid_denik-anny-frankove-PTl-352211.png
4
3405
3405
Tmavovlasá dívka s plachým úsměvem. Když si ve třinácti letech začne psát deník, přemýšlivá Anna netuší, jak se její osud dramatický změní. Ocitne se s židovskými rodiči a dalšími lidmi v přísně utajené skrýši. Venku zuří 2. světová válka, ona se v deníku svěřuje vymyšlené kamarádce Kitty: upřímně, se stopami pubertálního vzdoru i zbytků dětské bezelstnosti, líčí sny, touhy a naděje…... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2017 , AlpressOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Výzva 2022 - postava jež se skrývá. Tohle je asi jedna z těch nejsmutnějších knih, co jsem kdy četl. Bylo to poprvé, kdy jsem si uvědomil, že Židé nebyli jen položky, čísla a řádky ve statistikách, ale lidé z masa a kostí, se svými touhami, radostmi, názory a chutí do života.
Zkrátka povinnost přečíst všemi lidmi co sympatizují s jakýmkoliv extremismem a i těmi ostatními, co mají plnou ledničku, střechu nad hlavou, Netflix a každej rok nový nakouslý jablko za 20k a stejně nadávají na to, jak se mají špatně!!
Deník Anny Frankové jsem se chystala přečíst už dlouho, takže na něj konečně došlo. Ze začátku jsem se do knihy nemohla vůbec začíst, bylo pro mě těžké se orientovat ve velkém množství postav, což si asi v polovině vyprávění sedlo. Nejvíce obdivuji Annu za její literární talent a také za to, že je kniha i vtipná, což vzhledem k době, kdy deník psala je opravdu úžasné. Jen mě mrzí, že vztah Anny s Petrem nemohl mít pokračování, byl by to krásný šťastný konec té šílené války. Co se však Anně podařilo je to, že se stala slavnou spisovatelkou, jak si přála. Snad se tato zvěrstva na lidech nebudou opakovat...
Knizka me ze zacatku nebavila, tak jsem ji ani cist nemela chut. Zacla me bavit, az se to zacinalo propletat s Petrem, pak jsem zbytek knihy zhltla za skoro dva dny :D . Urcite stoji za precteni, a take me ted laka navsteva Domu Anny Frankove v Amsterdamu driv nez predtim.
Říkala jsem si, že kniha bude strašná nuda. Později, když jsem se pořádně do toho začetla, začala mě bavit. Velice mě překvapil styl, kterým Anne svůj deník psala. Ocenila jsem také napětí a vtipné scény. Knihy se vůbec bát nemusíte:)
Dva roky schovávání se v úkrytu - den, jako každý jiný, a kdyby to byla normální kniha, dalo by se říci, že fádní, ale co také čekat za strhující příběhy z úkrytu o několika místnostech omezené velikosti, bez denního světla, bez čerstvého vzduchu a bez osobního soukromí, každý den s jedněmi a těmi samými lidmi, a přesto to školačka, která za ty dva roky postupně vyzrává v dospívající dívku, dokáže svým dokonalým slohem hodným spisovatelky popsat tak, že do té fádnosti se toho vejde mnoho. V jejím deníčku jsou její střídavé nálady a pocity, vztek, sebelítost, nenávist, dobré i nedobré vztahy se členy rodiny a obyvateli úkrytu, "ponorková nemoc", beznaděj, zamilovanost, její postupná vyzrálost a moudrost, a hlavně optimismus, že už brzy musí být zase dobře, přestože bohužel.... Pro mě to bylo fascinující tím, že to bylo opravdové, neumím si sebe představit na místě Anny, asi bych zešílela hned první měsíc, ale chápu, tehdy to byla jiná doba, byla válka a hlavně strach.
(SPOILER)
Než jsem knihu otevřela, pomyslela jsem si, bude to jiné než ty knihy z války, kdy je psali pamětníci po válce ve svých vzpomínkách, kniha bude tady a teď. A bylo! Anne svoji knihu nazvala také jako: Výlevy srdce ošklivého kačátka. Kdyby v pozadí nebyl život a skrývání se před válkou, byl by to běžný deník náctileté dívky, o vlastních pocitech, vztazích, těle, myšlenkách a žití s lidmi z okoli. Zde však figuruje život na malém prostoru v neustálém strachu na pozadí války, což mě zaujalo nejvíce.
Jeji popisy sexuality, vztahu s rodiči, střídání nálad, vidina sama sebe, hledání svého místa, touha po dospělosti, lpění na otci, první láska, neshody s matkou a zároveň touha po jeji přízni a obdivu okoli, by jistě interpretovali pocity všech adolescentů, a proto by knihu měli číst i oni, nejen dospělí a odbornici z psychologie a sociologie.
Na závěr: ,,Chci žít po své smrti.", se ji podařilo, ale za jakou cenu...
Je mi Anne moc líto, byla tak plná naděje, když popisovala postup spojeneckých vojsk. Pro jejího tatínka to muselo být strašné, vrátit se jako jediný a pak ještě procházet její deník a vydat ho. Udělal dobrou věc, věděl, že si to Anne takto přála, ale pro něj to muselo být neuvěřitelně těžké, jednak z pohledu, že přišel o celou rodinu, tak i ohledně toho, o čem všem Anne v deníku píše o sobě, o Petrovi, ale hlavně o vztahu s matkou. Jsem moc ráda, že jsem si její deník přečetla, je to podle mě jedna z knih, kterou by si měl přečíst každý.
Anne byla duše, kterou bych ve svém životě potřebovala. Úplně jsem obdivovala, jak je na svůj věk chytrá a vyspělá. Možná to bylo i tou dobou... Deník je skvělé dílo a konec mě rozplakal. Anne byla skvělá slečna, přirostla mi k srdci. Kolik let přežívali v úkrytu, což je další obdivuhodná věc!, a když už cítili lepší zítřky, tak je z úkrytu lapili. Přežil jenom její tatínek. Tato kniha ve mně vyvolala tolika pocitů, že nemám slov. Anne je hrdinka.
Každý by si měl tuhle knihu přečíst. Vybrala jsem si knihu k maturitní četbě, protože je to něco jiného a formou deníku, takže se to čte dobře.
Anne psala o potížích soužití, jak se svojí rodinou, tak s cizí. I když se někde Anne opakovala a psala o tom stejném, nevadilo mi to. Muselo být těžké se skrývat a dělat, že neexistují.
Opravdu chápu, že to muselo být pro jejího otce těžké se rozhodnout, zda knihu vydat nebo ne. Některé pasáže byly velice osobní.
(pozn.: 2018 jsem byla v divadle na téhle inscenaci a líbilo se mi to, teď jsem měla možnost porovnat jak knihu, tak divadlo. Obě věci ve mě zanechaly mnoho pocitů.)
Dnes je výročie oslobodenia koncentračného tábora Auschwitz-Birkenau, čoho sa Anna žiaľ nedožila. Ona bola so sestrou transportovaná do Bergen – Belsen, jej rodičia práve do Osvienčimu. Tento týždeň sa na nás zo všetkých strán valí tematika holokaustu, čo je ale dobre. Nech všetci vedia, nech všetci vidia, nech všetci pochopia, nech nikto nezabudne.
Táto výnimočná knižka je autentickým denníkom, ktorý si začala 13-ročná Anna písať krátko pred tým, než sa so svojou rodinou uchýlila do úkrytu v Amsterdame pred nacistami v čase okupácie Holandska. Mimoriadne svedectvo napätej doby z rokov 1942-44 obsahuje popisy všedných udalostí sledovaných z perspektívy mladého dievčaťa. Odhaľuje jej bohatý duševný život a nesie v sebe posolstvo viery a nádeje, že ani v najťažších dobách sa nestráca nádej. Ta nádej, koľko jej len Anna mala. Kniha nie je opisom vojny, je opisom života dievčaťa, ktoré dospieva, mení sa na ženu, prvýkrát sa zamiluje a tak veľmi chce žiť.
Denník sa končí zápisom z 1.augusta 1944, ktorý urobila len pár dní pred tým, ako ich 4.augusta objavili nemeckí vojaci a kedy bola Anna so svojou rodinou deportovaná. Jej denník zostal v úkryte, kde ho objavila Miep Giesová a schovala ho. Keď sa jej otec Otto Frank po oslobodení vrátil do Amsterdamu, odovzdala mu Miep denník jeho dcéry. Ten spravil z neho niekoľko kópií, ktoré rozoslal ich rodine. Neskôr jej denník upravil do knižnej podoby a v júni 1947 kniha prvýkrát vyšla v Holandsku.
(SPOILER) Myslela jsem si, že je to je román o holocaustu, to jsem se teda spletla. Autorka píše z úkrytu, ve kterém žije s dalšími sedmi lidmi, kteří se zde uchýlili před odsunem do koncentráku. Většinu románu tvoří popisy denních hádek a života v úkrytu. Někdy nad tím, ale zůstává rozum stát. Ze začátku šeptají, a třeba celý den se nehnou z místa, aby se neprozradili a jindy jedné schované židovce rupne v bedně a začne luxovat tepich. Nebo proč si zapínají v úkrytu třeba budík, jsem taky nepochopila. Nebo ty jejich hádky, to přece muselo být slyšet. Ze začátku psáno hodně dětsky, vzhledem k věku autorky, ale ke konci se to rozjíždí svižně a snaha o filozofické úvahy o člověku, víře, naději a lásce. Zmínky o válce bohužel jen okrajově, jednak že Anna má omezené informace a nechce se o beznadějné situaci víc rozepisovat. Román o dospívání, hledání lásky a místa v životě a hlavně o naději a nezlomné víře v dobro.
Velký obdiv k tomu, jak Anne dokázala vyjádřit své pocity a popis různých situaci. Nedokáže to leckterý dospělý dnes. Nemluvě o dětech / dospívajících v jejím věku a v dnešní době. Na deníku je také vidět progres kterým Anne prošla za ty dva roky. V myšlení, v cítění i vyjadřovaní.
Pro mne velmi dnešní... Úžasná slečna velmi přemýšlivá a dospělá ,asi tušila že nemá moc času
Myslím že vše už bylo řečeno, člověk si na jednu stranu přijde nepatřičně, když čte cizí deník, na druhou je to velmi čtivé svědectví války pohledem puberťačky, se všemi jejími sny, touhami, náladami.
Je moc náročné číst, když víte okolnosti a jak to dopadne. A také musím přiznat, že jsem se cítila zahanbeně a nesvá, že zaprvé: čtu cizí deník, zadruhé: takhle poutavě psala taková malá holka, a to si psala jen svůj deník. Mrzí mě, Anno, že jsme ti nakoukli do soukromí, ale věz, že generace lidí po tobě moc potřebují příležitost vědět, pochopit, soucítit a nedopustit podobnou nespravedlnost, jako se stala tobě.
Neuvěřitelné čtení. Skláním se hluboce před těmito lidmi zavřenými v zadním domě. Do muzea, které z něj teď je, se musím jet podívat. Se svými dětmi. Aby si vážily svobody a míru.
Deník byl podle mého názoru o krutosti některých lidí. Ale zároveň o statečnosti lidí. Anne se musela společně s dalšími lidmi schovávat v zadním traktu, jednu dobu neměli co jíst, zažívala osamělé pocity, ale zároveň i šťastné, třeba když byla s Petrem. Strávili několik let v úkrytu, báli se, hladověli, nedýchali skoro čerstvý vzduch,...nakonec je odvezou do SS, kde i zemřou....Ale její dobro, ukrývající se v jejím srdci bude žít navěky.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Je poměrně těžké začít číst takovou knihu, či vlastně deník, a vědět o nešťastném konci jeho pisatele. Je těžké číst o trápeních, ale i o štěstí a zejména nadějích člověka a současně mu u každého zápisu odečítat zbývající čas. Je hodně těžké smířit se s faktem, co lidé byli, a stále jsou, schopni spáchat za zvěrstva na jiných.
Síla tohoto deníku není v jeho literární formě. Neslouží ani jako kniha o výpovědi válečných hrůz. Je to jen výpověď mladé dívky plné snů, které bohužel nemohly být naplněny.