Deník běžkyně v nejlepších letech
Zuzana Součková
Nikdy jsem nevěřila, že dokážu doběhnout dál než na roh naší ulice. Je možné, aby ženská, která nedostala do vínku sportovní talent, začala před padesátkou, ve věku, kdy její vrstevnice končí, běhat? Dnes, několik let po padesátce, vím, že to dokážu. Na svém kontě mám nejen půlmaratony, maratony, 24hodinové běhy, ale i terénní triatlony a horské běhy. Dokazuji tím svému okolí, že všechno jde, když se chce. Věk je jenom číslo a všechno je to v hlavě. Po celý jeden rok jsem zapisovala formou deníku svá běžecká dobrodružství, své myšlenky, niterné pocity, vnitřní monology, pochybnosti o sobě i o svém konání. Radosti a strasti na trati běžecké i životní. V knize nehledejte tréninkové plány, ale určitě v ní najdete myšlenky, které zastihnou občas každého z nás, emoce, které nejsou nikomu cizí, možnost ztotožnit se. Doufám, že vás pobaví, rozesměje, přinese radost i motivaci. Podařilo se mi splnit cíl, který jsem na začátku roku vyslovila, a to uběhnout v jednom roce tisíc mil? Co jsem v onom roce prožila, co mě dostalo na kolena, co mě rozesmálo či rozplakalo? A naopak, co mi pomohlo překonat trable všedních dnů? To všechno, a ještě mnohem víc, se dozvíte v mé knize. Pro své čtenáře jsem do ní zapsala i recepty na jídla, která jsou nejen pro běžce více než vhodná.... celý text
Přidat komentář
Super knížka, ve které se běhající ženy, které neútočí na stupně vítězů, mohou konečně s někým identifikovat :) Běhám dlouho a po přečtení této knihy mě běhání začlo bavit ještě víc.. Zuzčiny hesla typu "každý kopec má jednou konec" a "běhám proto, abych si mohla dát čokoládu" mi pomáhají překonat každou krizi..
Bohužel, literárně naprosto mimo, ale psáno srdcem a s obrovským nadšením. Paní ráda běhá. Začala až ve středním věku a chce se o své nové já podělit. Určitě existuje spousta čtenářek, které ani žádný vysoký sloh neočekávají, rády se pobaví a třeba taky nazují boty a vyběhnou. Za mne ale prosím ne, o běhu existují mnohem lepší knihy.
Tu a tam jsem natrefila na pěkné obraty, tu a tam na kapitolu co měla hlavu a patu (zpravidla reportáže ze závodů). Ovšem jinak kniha plná klišé. Když už to vypadalo, že autorka natrefila na hlubší myšlenku, vyzněla plytce. Jediná kapitola, která mě bavila byla ta, jak byla autorka nucena vypít sklenici mléka se škraloupem, to bylo humorně napsáno. Ovšem zazděno košilatou hrůzou. Sloh na nízké úrovni, jako by to napsal školák. Nemohu vůbec doporučit. Bohužel.
Přestože je běhání nudný sport, překvapilo mě, jak o něm autorka dokázala napsat poutavou knížku. Od začátku až do konce jsem se bavila, knížku přečetla jedním dechem. Jedna z nejlepších knížek, kterou jsem o běhání kdy četla. Hodně dobrý! Doporučuji všem, kteří se chtějí pobavit, a přitom hledají motivaci k běhání.
Knížka nepostrádá spád a napětí, nechybí v ní nadhled, sebeironie i humorné okamžiky na pozadí tak náročného sportu jakým běh je.
Je to knížka o životě, nejen o běhání.
Tohle se moc nepovedlo... O běhání se dočtete jenom klišé a banality a zbytek připomíná blogísek pro čtenářky Vlasty.
Autorovy další knížky
2018 | Běh života s úsměvem |
2019 | Diagnóza žena |
2014 | Když se dáma rozběhne... ani v padesáti není pozdě |
2016 | Deník běžkyně v nejlepších letech |
2022 | Po schodech nahoru, po čumáku dolů |
Skvělá kniha. Také běhám, ale s autorkou se nemohu rovnat, sahám jí sotva po kotníky a to jsem o 14 let mladší. Má můj obrovský obdiv. Kniha se četla sama a moc mě bavila a často rozesmála. Bežkyním doporučuji. Ostatní gaučáci to nepochopí a ať raději nečtou.