Deník citového vyděrače
Simona Monyová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94471/bmid_denik-citoveho-vyderace-kyn-94471.jpg
4
494
494
Srbský spisovatel Dušan Radović řekl: „Jsou muži a muži. Někteří dokáží udělat šťastnými mnoho žen, a některým se s bídou povede udělat nešťastnou jen jedinou.“ František, hlavní protagonista knihy Deník citového vyděrače, se této teorii vymyká, a úspěšně ničí život své (v pořadí již čtvrté) manželky.
Přidat komentář
Typická Simona Monyová. Kniha je čtivá, ale příběh na mě působil až děsivě. Takový malý domácí thriller po česku. Nejhorší je vědomí, že takoví lidé žijí mezi námi a jejich protějšek to nejenom že nepozná včas, ale často si svou situaci odmítá připustit a řešit. Nejen jejich tělo, ale i duše se ocitá na vozíčku...
Mám moc ráda knížky Simony Monyové a proto když jsem našla v letošní výzvě kniha, která má v názvu 21písmen byla moje volba jasná. Je to opět moc hezký příběh ani se neztačíte divit co zla může být od jednoho chlapa
Čtivé, nemohla jsem se dočkat dalšího čtení. Až neuvěřitelné, jak lidé dokáží tajit své emoce a myšlenky.
Přečteno v době úmrtí manželky. Když člověk ví, co se jí doma dělo, je to až úděsně autentické. V knize se dobře ukazuje obrázek útrpného muže, který se přetvářkou a manipulací staví do role trpícího chudáka, aby mohl ovládat svou mladší a úspěšnější ženu. To, že to vygradovalo až v hořký závěr absolutního podvolení se a závislosti na partnerovi, je takovým smutným mementem samotného osudu autorky.
Všechny knihy od autorky jsou úžasně napsané a čtou se velmi rychle. To platí i o této knize. Jen ten konec knihy mne vykolejil..... Byl takový - domyslete si sami....
(SPOILER) Precteno jednim dechem za jediny vecer. Sel z toho mraz po zadech - nejvic ve chvilich kdy zacal psychopat svoje utoky stupnovat. Nejhorsi na tom je, ze takto nemocni muzi se ve spolecnosti skutecne pohybuji a stale dost zen pada do jejich siti aniz by poznaly, ze je neco spatne (ostatne nebyt toho deniku, Alena by asi dal nemela tuseni o tom, ze za jeji uraz muze psychopaticky manzel - i kdyz by me zajimalo jestli Alena upadla kvuli mnozstvi leku nebo jestli na ni nastrazil nejakou past).
První knížka od Simony Monyové, kterou jsem četla. Její životopis je mi znám, nicméně se mi dosud žádná její knížka nedostala do rukou, což po přečtení Deníku citového vyděrače hodnotím jako velkou škodu. Knížku jsem zhltla během jednoho dne, nemohla jsem si pomoci. A nutí mě se zamyslet nad tím jak se silná žena najednou může stát slabou. To je případ ze života a pro mnohé z nás může být tato knížka otevřením očí a jakýmsi milníkem.
Na strane 28 som si povedala, že to neveští nič dobré. Manžel sa dokonca spolčuje s matkou proti Alene, samozrejme podáva jej správy takého obsahu, aké vyhovujú jeho záujmom. Matka mu to "žerie" a ani si nedá tú námahu vypočuť si dcérinu verziu. Veľmi zlé. Vadí mi tam aj to, že Alena akoby nemala možnosť uchopiť situáciu do vlastných rúk a pomocou telefónu alebo notebooku si objednať madlá do kúpeľne aj keď jej už je jasné, že na manžela sa v tomto spoľahnúť nedá. Alebo zavolať nejakej kamarátke. Akoby žila v akomsi sociálnom vákuu. To je nebezpečný signál a radšej nechcem vedieť, kam to až zájde. Nemám rada horory.
Tuto knihu jsem četla již před několika lety. Při čtení mi běhal mráz po zádech čeho všeho je schopen psychopat svou láskou.
Dobře napsaná kniha, moje prvni od autorky. Neskutecný, kam az clovek je schopen zajit, aby mel kontrolu nad druhym. Jen mi nevyhovovalo, jak byl psany denik a do toho se vyjadrovala Alena (mohlo to byt napsane napr.kurzivou).
Vcelku drsná sonda do soužití ústředního páru. I když tam bylo plno humorných scén, postupem času úsměv hořkl . Dychtivě jsem četla další deníkové šílenosti psychopatického manžela a hrdinku snad i litovala. To, že byla schopnou podnikatelkou evidentně nestačilo na to, aby poznala, s kým má tu čest.. pán působil poněkud archaicky a neškodně, jenže zdání klame..
Téměř každá kniha na mě zapůsobí a beru si z ní něco k srdci, někdy je to něco poučného, někdy jen zatoužím po vášnivé lásce z románu, někdy se usmívám, jak si lidé dokáží pomoc a jak vtipné situace život přináší.
Tahle kniha na mne působila trošku trpce. Představa že silná žena, které vybudovala prosperující firmu a má finanční zázemí se neumí vzepřít ňoumovi? Ono je lehčí, respektive pohodlnější, v ten daný čas nepodnikat drstické kroky, ale ten čas tak rychle letí, že člověk buď zůstane celý život nešťastný, nebo se pro ten radikální řez rozhodne, až bude úplně vyždímaný a spoustu prázdných let mu proteče mezi prsty... Za mě dobrá a dobré je za tři....
Začátek nic moc, potom jsem se nestačila divit. Kam až je člověk schopný zajít, aby měl druhou osobu pod kontrolou a dělala jen to co chce on. Chtěla bych vědět, jak by to pokračovalo. To se už ale bohužel nedozvím...
Dobře napsaný čtivý příběh, doporučuji.
Pozor jen na utnutý závěr - příběh by si zasloužil propracovanější a nápaditější zakončení. A také zrovna kvůli němu nejsem nadšená z pesimistického pohledu na invaliditu, pokud by se hrdinka držela poslední věty. V týdnech po úrazech je to typické a pochopitelné (to autorka vystihla), ale jako poselství knihy, které z toho díky konci a postoji postav vyplývá, mi to pije krev. 80 %
(Ono se totiž i v křesle dá vypadat atraktivně, pracovat, mít rodinu, cestovat... žít! A ne, že ne.)
Skvěle napsaná kniha (moje první od autorky).
Manipulace, citové vydírání, sebestřednost a bezcitnost - smutné, i takový je život.
V kontextu s osudem autorky o to více děsivé.
Kniha se čte jedním dechem.
Vřele doporučuji.
Moje zatím nejoblíbenější kniha autorky, přečtena jedním dechem - o to víc zatajeným, díky pocitu, jak moc se asi příběh podobá vlastním zážitkům autorky....
Štítky knihy
pro ženy česká literatura manželství vozíčkáři
Autorovy další knížky
| 2011 |  Srdceboly |
| 2003 |  Tchyně a uzený... |
| 2006 | Sebemilenec |
| 2005 | Krotitelka snů |
| 2011 | Citová divočina |
Hezky čtivé. Přečteno pomalu jedním dechem. Ostatně asi jako většina knih této autorky. Zajímalo by mě jak je možné, že autorka tyto příběhy je schopna napsat tak, jako by je opravdu zažila. Takové malé domácí peklo. Jak je někdo schopen zajít až za hranice.....