Deník japonské manželky
Veronika Ageiwa
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367551/bmid_denik-japonske-manzelky-Gpv-367551.jpg
4
549
549
Když se Veronika poprvé seznámila se spolužákem z Japonska, neměla ani tušení, že se do něj zamiluje a za několik let s ním odletí do Tokia, kde mu porodí syna a začne žít jako skutečná Japonka. Čeká ji celá řada výzev, aby zapadla nejen do odlišného kulturního prostředí, ale hlavně do své nové rodiny: koupat se nahá v lázních s tchyní, tradiční japonský pohřeb dědečka, kluzké knedlíčky „moči“ a práce v japonském obchodě. Zvládne být i přes všechny překážky opravdovou japonskou manželkou? K večeři nám máma udělala specialitku. Rozmočený rýžový žoužel moči v polévce. Zase mi to připadá na hranici poživatelnosti, ale co bych neudělala pro naše budoucí vztahy. Takže do sebe tu žužlavinu statečně soukám. Když už to mám skoro za sebou, dozvím se, že na to občas starší lidé umírají. Prý to pořádně nespolknou a zadusí se. Ale maminka má i osobní historku: „Jednou jsme tu měli na výměně studenta z Ruska. Taky jsem mu uvařila tohle jídlo, ale vůbec to nechtěl a říkal, že to nejde sníst. A vidíš, ty jsi to snědla jako nic. Tak to asi nebude tak špatné, jak mi tvrdil on.“... celý text
Přidat komentář
Takové nenáročné letní čtení. Bylo zajímavé číst o kulturních rozdílech mezi Čechy a Japonci, ze začátku mi přišlo, že Kótovy postřehy byly zajímavější než Veroniky, u které jsem se nemohla zbavit pocitu, že ji Japonsko něčím štve a chyběl mi tam ten láskyplný důvod, proč se přestěhovala. Ke konci knihy to ale bylo přesně naopak. Kótových poznámek ubylo a i to málo, co zůstalo už postrádalo jiskru. Nicméně si myslím, že z této česko-japonské zkušenosti šlo vytěžit více.
Perfektní kniha na letníodpoledne. Pobavila mě. Zajímavé novinky ze života jiné kultury.
Úžasná kniha, u které se pobavíte a ještě se dozvíte mnoho informací o Japonsku. Trochu mě mrzelo, že později hodně ustupoval Kóta na úkor Veroniky. Což je pochopitelné, neboť se jedná o zápisník manželky. Ale jeho pohledů tam mohlo být klidně více. To je však pouze drobný detail.
Deník japonské manželky je opravdu japonský se vším všudy. Všechno slušné a korektní, nic osobního. Nejvíc intimní je chvíle, kdy si tchyně Veronice stěžuje, že pár před nimi ve frontě jsou pěkní hanbáři, když se takhle na veřejnosti klidně drží kolem ramen. No teda!
Člověk by ani netušil, v kolika maličkostech se dá na druhém konci světa něco dělat jinak. Například pouštět vodu tím, že se páčka zmáčkne dolů.
Zelený list na autě - obdoba naší značky Z, zajíc - pro začátečníky, to máme podobné. Co ale nemáme, je něco podobného pro starší (pomalejší) lidi. To Japonci se toho nebojí. Senioři prý tam jezdí se značkou suchého listu na autě:)
A takových roztomilých drobností a rozdílů je celá kniha. Moc pěkné!
Je určitě potřeba mít hodně odvahy a lásky, když se provdáte do zcela odlišné kultury - kniha je velmi zajímavá.
ze začátku jsem se nemohla do knížky začíst, takže jsem ji stále odkládala, ale postupně se zlepšovalo, nakonec hodnotím 5 hvězdičkami
Když si Češka vezme Japonce a přestěhuje se do jeho rodné země. Veronika se přizpůsobuje životu v Japonsku, učí se řeč, najde si brigádu v prodejně s oděvy - tamní poměry jsou šokující. Postupně se jim narodí děti a nějakou dobu stráví v zahraničí - to mi chybělo více rozepsané. Zajímavých bylo pár postřehů od manžela.
Skvělá, vtipně psaná oddychovka na odpoledne. Bavil mě styl psaní a popis života v Japonsku.
Skvělá, čtivá a oddechová knížka. Některé věci a rozdíly pobaví, některé vedou k zamyšlení. Jsem ráda, že se mi dostala k ruce, doporučuji.
Příjemná oddychovka, sem tam jsem se i zasmála, takže za mě velmi povedená knížka. Doporučuji.
Moc zajímavá knížka jen škoda že autorka úplně přeskočila období života v USA a ve Francii.
Kniha se mi líbila, jsem moc ráda, že se mi dostala do ruky a mohla jsem nahlédnout do jiné kultury. Je to psáno svižně, čtivě, forma deníku, kdy se střídala Veronika s Kótou, mi vyhovovala.
Moc se mi líbil popis plesu Kóty: " Lidé jen tak chodí sem a tam, a zdá se mi, že v tom není žádný řád"...
nebo popis vánoc, jak je vidí a prožívá Japonec Kóta v Japonsku a v Čechách...
Hodně mi dalo i nahlédnutí do rozdílu, když zemře někdo blízký...ta jejich obřadnost má k naší hodně daleko......
Kniha zachycuje i období zemětřesení a zásah tsunami elektrárny Fukušima. Jsem vděčná, že jsem měla možnost vidět tuto situaci z pohledu někoho, kdo tam žije a koho se to týká.
Rozesmál mě popis nákupu v pražském supermarketu po té, co žila Veronika x let v Japonsku...ikdyž je to spíš ostuda, no.
Popis Veroniky o těhotenství a porodu v Japonsku, ten mě zajímal hodně...
Nebudu se rozepisovat podrobněji, ať si knížku každý přečte sám.
Doporučuji.
Hodně jsem se na ni chystala, hodně jsem se na ni těšila! Měla jsem kamarádku Japonku, která pobývala i se svým japonským manželem pracovně nějakou dobu tady, a ten rozdíl v kulturách byl skutečně obrovský. Zajímalo mě, jak vůbec může vypadat každodenní soužití dvou lidí z odlišného prostředí. Myslím, že je to ten typ knihy, asi jako moje oblíbené "Japonské reflexe", ke které se ještě časem vrátím. Veronika vás prostě pozve na návštěvu k Japoncům očima Čechů a dopřeje nám i Kótův pohled z druhé strany... Navíc se v té knize dozvíte spoustu věcí o japonské kultuře i mentalitě, které vám Japonec zkrátka jen tak sám od sebe neřekne - buď nemá důvod, nebo je to pro něj samozřejmé. A co je pro Japonce samozřejmé, je pro nás velké překvapení, a také naopak - prostě některé věci se musí "odžít" přímo na místě a v turistických průvodcích je nenajdete - je skvělé, že je někdo převyprávěl. Velké díky.
Ke knize jsem zprvu přistupovala s nedůvěrou. Nicméně postupně jsem se začetla a musím konstatovat, že mně přinesla nečekaně mnoho postřehů Jednak detaily ze života běžných Japonců - například ty obřadní záležitosti kolem pohřbů. Dále jsem netušila, jak šílený dril a šikana při "výcviku" prodavačky jsou v tamních poměrech považovány za normu. Střet našich odlišných kultur raději více nekomentuji a paní Veroniku velmi obdivuji. Zpracování knihy je trochu slabší, ale vyvažuje to přínos informací, podaných lehkou zábavnou formou. Takže čtyři zasloužené hvězdičky.
Kdysi jsem četla knihu Suši v duši, která také pojednávala o česko-japonském manželství, ale Deník japonské manželky se mi líbil mnohem více. Kapitoly psané Kótou na střídačku s Veronikou byly dobrým nápadem. V této knize jsem se dozvěděla opravdu hodně o běžném životě v Japonsku a za to jsem moc ráda.Popis každodenního života byl psán svižně, vtipně a s nadhledem, bez kterého by to asi nešlo.
Mentalita a běžný život jiných národů - to mne velmi zajímá. Musím říci, že je obdivuhodné, když se dva jedinci z tak odlišných kultur rozhodnout žít spolu, dozvěděla jsem se mnoho věcí, dokonce i zasmála - např. při popisu přidělování peněz japonským manželům.... zajímavá kniha
Deník japonské manželky
SPOILERY
Ze začátku jsem byla nadšená, ale postupně jsem čím dál víc přestávala chápat proč vůbec bydlí v Japonsku, když jí tam skoro všechno vadí a manžel na ni s prominutím kašle a nechává jí ve všem plavat (nebo tak ho alespoň líčila) a proč se neodstěhují do Čech, kde by nemusel makat od nevidím do nevidím a podle všeho by se i měli líp. Vrchol bylo narození syna, kdy byla autorka ráda, že se o něj v porodnici vlastně nemusí starat, několikrát napsala, jak se za syna stydí, protože je ošklivej a vypadá jak starej dědek a manželovi bylo úplně buřt, že se mu vůbec narodilo dítě a raději si hrál na mobilu hry. Jestli to mělo být vtipný tak asi nemám smysl pro humor. Kdyby si autorka odpustila být za každou cenu vtipná a zaměřila se více na reálie, které byly hodně zajímavé (např. brigáda v obchodě s oděvy? Asi bych raději umřela hlady než snášela byť týden takový despotický přístup) vyznělo by to lépe. Nicméně i tak doporučuji jako lehké letní čtení do mobilu. Fyzicky bych si knížku nekoupila, protože bych jí stejně už víckrát nečetla.