Deset malých černoušků
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56192/bmid_deset-malych-cernousku-rhw-56192.jpeg
5
5986
5986
Na sídlo vybudované na ostrově kdesi v devonském hrabství je pozváno deset lidí, kteří spolu na první pohled nemají naprosto nic společného. Snad kromě toho, kdo je pozval. Hostitel se však zatím neobjevil. Místo toho se při večeři ozve zvláštní hlas z gramofonu, který každého z hostů obviní ze zločinu. Nedlouho poté je první z hostů nalezen mrtev. Napětí začne sílit, neboť začíná být jasné, že vrah je zřejmě na ostrově a chystá se znovu udeřit – přesně podle dětské říkanky…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1995 , Knižní klubOriginální název:
Ten Little Niggers / And Then There Were None, 1939
více info...
Přidat komentář
To bylo dokonalý. Autorce se klaním, prostě nepochopím--podle dětské říkanky napsat takovou dokonalost??
Nechápu
Z knihy je zajímavý poznatek- že Boži mlýny klapou pomalu, ale rychle. A tady to platí doslovně.
Ačkoliv jsem nepochopila-proč zrovna těchto 12 lidí? Proč ne jiných 12? Vím, ze to tam bylo zdůvodnění tím, že by je pachatel nedostal na ostrov, ale řekněte mi, že tam na první pokus zrovna tyhle všechny nahnal.
Ale i přesto:
Absolutně doporučuji
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a moc se mě líbilo jak to pan Vladimír Čech namluvil. Na knihu jsem slyšela samou chválu takže jsem si nečetla ani anotaci a měla vysoká očekávání.
Při poslechu jsem si pořad říkala kdy tam bude Hercule Poirot a pak přišel šok v podobě toho že on tam vlastně vůbec nebude.
Příběh byl skvělý, ze začátku jsem se trochu ztrácela ve jménech kdo je kdo, ale postupem času jsem se zorientovala. Do poslední chvíle jsem nevěděla kdo je vrah a konec mě opravdu hodně překvapil. Agatha Christie píše opravdu skvěle knížky jen je potřeba se na ně soustředit.
4,5*/5*
Moje první kniha autorky, kterou jsem četla díky čtenářské výzvě k tématu Kniha od autora, který získal cenu E. A. Poa.
A po dočtení této skvělé detektivní klasiky jsem si říkala, jaktože jsem od Agathy ještě žádnou knihu nečetla? :-O
Bavila mě, měla spád, a tajuplnost a záhadnost z ní jen sršela!
Rozhodně nelituji že jsem si tuto knihu vybral jako jednu z knih k maturitní četbě. V příběhu nebyly místa kde by příběh ubíhal pomalu, všechno to mělo spád a bylo to zajímavé. Do posledních pár stránek jsem netušil kdo je vrah, i když podezření jsem měl hodně (všechny úplně mimo). Většina postav byli sympatické a dobře napsané.
17.11.2020 - 4,5*
Oh well, na vraha jsem nakonec nepřišla. Možná bych tomu měla dát 5*?
Fůha! Tak tohle je nejlepší detektivka, kterou jsem kdy četla. Žádné brutality, žádné zvrácenosti a úchylárny, knížka ani nemá milion stran a x pokračování, je to jednoduše "jen" neskutečně chytře vymyšlený zhruba dvousetstránkový příběh, do jehož konce vážně, ale skutečně vážně, člověk neví, kdo je vrah. Možná nějaký krimi master by to odhadl, ale řekla bych, že většina takový čich asi nemá :) Co mě dostává je rok vydání 1939 - skoro po sto letech tento příběh vůbec nezastaral a vůbec mě nenudil, naopak, napínal až do stránky 199 :D Agathu, tu ženskou mazanou, bych moc ráda potkala - opravdu moc by mě zajímalo, jak na takový příběh přišla! :)
Nikdy jsem od autorky nic nečetla, většinou to bylo filmové zpracování. A lituji, že jsem nic nečetla dříve, bylo to naprosto skvělé a neodhadla jsem, kdo za tím vším je. Bravo. :)
Velmi chytře napsaná kniha. Originální. Do poslední chvíle jsem netušila, kdo je vrah. Určitě jedna z nejlepších detektivek!
Lahůdka a mistrovská práce královny detektivek. Už i já jsem se konečně dostala k tomuhle slavnému dílu a musím smeknout klobouk. Napětí by se dalo krájet, dech je sotva slyšitelný a vše kolem mě je v mlze. Jsou jen písmenka v knize a strhující příběh. Tady nám Agatha nedala absolutně žádnou šanci odhalit vraha dříve než... Ale to už si přečtěte sami.
Úžasná knížka. Bohužel moje prokletí se opět projevilo a věděla jsem kdo je vrah, ALE alespoň jsem nepřišla na provedení. Každopádně knihu doporučuji i lidem jako jsem já - co nemají rádi detektivky. Poslechla jsem jako audioknihu a nemohla jsem se odtrhnout.
Tak to byl mazec! Od knihy jsem moc nečekala, myslela jsem že nebude moc dobře napsaná, podle toho z jakého je roku. Opak byl ale pravdou. Všem knihu doporučuji, hlavně těm co se jim líbila kniha od Shari Lapeny Nevítaný host, tohle je o dost lepší. Hned se do knihy začtete, žádné extra dlouhé popisy, rovnou hezky jdete do děje. Po pár stránkách už se začne něco dít, vy čtete, čtete a najednou konec a říkáte si že ta kniha vlastně byla krátká. Příběh gradoval hned od začátku a do konce knihy neubral na síle. Mohu říct že vraha jsem tedy netipla! Zrovna ten se mě pozdával celou knihu jako nevinný člověk (samozřejmě né úplně nevinný člověk, víme jak to tam s nimi je, že) ale ne že by zabíjel. Moc se mě líbilo že to bylo podle té básničky, jen byly blbý že věděli že to je podle ní a stejně dělali vše stejně jak to v ní bylo napsané. Stejně zvláštní, že se jim nezdálo zvláštní pozvání na ostrov. Jinak závěr překvapivý, pak jsem znovu musela přečíst tu kapitolu, kde byly dva a vše pochopila.
Moje první kniha od A. Christie a byla skvělá, čtivá až do konce. Vůbec jsem netušila, kdo by za tím mohl stát. A. Christie je zaslouženě královnou detektivek. :)
Tohle je prostě klasika. Už jsem četla kdysi, ale nepamatovala jsem si. Deset lidí, kteří se prakticky neznají, se ocitne na pustém ostrově, kde odpadávají jeden po druhém. Vrah si s nimi hraje. Napětí a podezřívání roste. Je vrah mezi nimi a nebo je to někdo "zvenčí"?
Každopádně se to četlo velmi dobře. Zbožňuju detektivky od Agathy Christie.
Další kniha od A. Christie, na kterou jsem se velmi těšila, a která mě nezklamala. Skvělá zápletka, dobře vykreslené postavy a originální motiv pro vraždy. Neotřelé je i místo děje - ostrov, ze kterého není úniku. Kniha je, z mého pohledu, velmi čtivá, děj s přibývajícími nebožtíky graduje, zbývající přeživší se podezřívají navzájem, a to vše za doprovodu známé říkanky. Paní Christie měla opravdu velkou fantazii a cit pro dobrý námět. Za mě super detektivka a klasika, kterou by si měl každý přečíst.
Deset lidí je pozváno na ostrov, každý jiným způsobem a každý z jiného důvodu. Až na místě zjistí, že tajemný hostitel není a u večeře se dozvídají pravdu, proč tam jsou. Mají se postavit tváří tvář před spravedlnost. Vážení hosté začínají jeden po druhém umírat. Kam však zmizel vrah?
Královna a legendární tvůrce detektivek – toto označení právem patří Agatě Christie. Už dlouho jsem od ní žádnou knihu nečetla a o to víc jsem si tuhle vychutnala. Knížku jsem přečetla za jeden večer, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout a byla jsem napnutá, jak to všechno skončí a hlavně, kdo je vrah. Protože jsem ho vůbec neodhadla.
Moc mě baví styl, jakým autorka píše. Kniha je tak napínavá, snadno pochopitelná, i když je v ní více postav. Je také neskutečně čtivá.
Kdo ještě nezkusil nic od Agathy Christie a kdo má rád detektivky, určitě doporučuji.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány smrt zfilmováno ostrovy anglická literatura sérioví vrazi plánovití, inteligentní vrazi zfilmováno – TV seriál detektivky podle říkanekAutorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Sama sobě se divím, že ani v době největšího nadšení jsem toto špičkové dílo A.CH. nečetla, znala jsem jen filmové zpracování. Teprve pseudokorektní útoky na název knihy, které se poslední dobou šíří, mě konečně ke knize přilákaly. Chvíli mi ale trvalo, než jsem se do ní pustila - bála jsem se, že mě po tak dlouhé době už nebude bavit a jsa zvyklá na akční thrillery očekávala jsem, že příběh nebude mít spád. No, nemohla jsem se víc mýlit. Bez zdlouhavého úvodu jsou jasně definované postavy uvrženy přímo do centra dění a příběh se rozvíjí závratným tempem, přestože se autorka dokázala obejít bez většiny rekvizit současných detektivek. Je fascinující, jak dokázala vykreslit postupně narůstající napětí, strach a houstnoucí atmosféru nedůvěry v závislosti na počtu mrtvých, jak vzájemná podezřívavost měnila vztahy mezi přeživšími, jak se v některých případech pokusili vysvětlit či dokonce ospravedlnit své prohřešky. A i když jsem postřehla jednu drobnou logickou nesrovnalost (normálně se mi to nestává, vždycky autorům všechno sežeru i s navijákem), stejně se musím přidat ke všem nadšeným komentářům. Domnívám se, že by i současným autorům občas prospělo použít ve svých knihách některé z metod tvorby klasické detektivky.