Deset malých černoušků
Agatha Christie
Na sídlo, vybudované na ostrově kdesi v devonském hrabství, je pozváno deset lidí, kteří spolu na první pohled nemají naprosto nic společného. Snad kromě toho, kdo je pozval. Hostitel se však zatím neobjevil. Místo toho se při večeři ozve zvláštní hlas z gramofonu, který každého z hostů obviní ze zločinu. Nedlouho poté je první z hostů nalezen mrtev. Napětí začne sílit, neboť začíná být jasné, že vrah je zřejmě na ostrově a chystá se znovu udeřit – přesně podle dětské říkanky…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2005 , Knižní klubOriginální název:
Ten Little Niggers / And Then There Were None, 1939
více info...
Přidat komentář
Je to asi ostuda, ale byla to moje první kniha od Agathy. Má skvělý spád, neotřelou a výborně vypracovanou zápletku. Na mě je, jak už tu bylo zmíněno, ale příběh psaný moc suchopárně, nezáživně.
Vraždy podle dětské říkánky? Skvělý nápad, jen kdyby to nebylo tak anglické a suchopárné. Epilog vše vysvětlil, ale úspěšnost realizace takového naplánování vražd zdá se mi poněkud nereálná. Styl psaní poplatný své době by mi nevadil, ale za suchopárnost hvězda dolů.
A ještě jedna připomínka - tolik mrtvol v domě a žádný smrad?
Tak tohle bylo naprosto dokonalý! Ne nadarmo se autorce říká královna zločinu, tenhle příběh neměl chybu. Bylo neskutečně zajímavé, jak jednotlivé postavy začínají blouznit, obviňovat se mezi sebou a přestávají věřit takřka i sami sobě. Ten konec? To bylo tak dobře vymyšlený!
Parádne prostredie a parádna zápletka. Autorka umiestni desať ľudí na opustený ostrov a so svojimi postavami sa zahráva, až ich dostane na znesiteľnú hranicu. A zahráva sa aj s čitateľom, ktorý nevie kto je vinník a kto je obeť, či si obete zaslúžia, alebo nezaslúžia súcit a či je to takto správne. To si musí každý zodpovedať už sám.
Geniálne vystavaný príbeh s prekvapivým zakončením. Pred knihou som videl aj filmové spracovanie, to však vôbec nezachytilo hustnúcu atmosféru a hlavne vnútorné rozpoloženie postáv. Právom kniha označovaná za najlepšiu od Agathy Christie.
budem sa považovať za príslušníka šťastnej generácie, ktorá čítala knihy bez politicky korektných úprav, čiže pred hromadným vraždením literatúry.
detektívky nevyhľadávam, to už musí byť niečo extra (Pery Mason, Phill Marlowe). a Agátke som sa dosť úspešne vyhýbal a stále vyhýbam, pretože jej štýl mi veľmi nesedí. ale tento opus som si chcel prečítať ešte predtým, ako sa objaví na obrazovke (a nakoniec ani neviem, či som ho videl:)
takže spolu so Zabudnutou vraždou sú to dva príbehy, ktoré som zvládol. ale radšej si vždy počkám na nejakého (staro)nového Poirota (David Suchet) alebo slečnu Marplovú (Geraldine McKeown). neviem, ako to robia, ale v tomto prípade sú filmy a inscenácie vždy o tri úrovne vyššie ako predloha:)
Toto opravdu mohu sledovat jen jako televizní zábavu s krásnými kostými, záběry. Jako kniha utrpení
Přečteno na jeden zátah za večer.
Excelentní, takový závěr jsem nečekal.
Tohoto podezřelého jsem netipoval ano náhodou.
Někdy si říkám, že Agatha Christie prvně napíše závěr a pak až děj od začátku.
WOW!
Popravde se mi do toho tolik nechtelo ale ted jsem vazne rada, ze jsem si to precetla. Zcela vazne jsem z toho nemela dobry pocit a mela snad i strach? Uz jenom ta cast s gramofonem me usadila. Na zacatku mi delaly problem postavy ale rychle jsem se zorientovala. Jedna z nejlepsich knizek co jsem cetla.
Pro mne to byl svého času jeden z nejděsivějších případů Agathy Christie. Hrůza, výčitky svědomí a zmar na ostrově a jeden z černoušků hrající si na boha. - Každopádně zkusím nový překlad, jsem zvědavá na dopady hyperkorektnosti na interpretaci Královny detektivek.
Já jsem asi od legendární Agathy Christie očekávala víc, ale jako dobré to bylo, to bezpochyby. Rozhodně zajímavý a neotřelý námět. Sama jsem se i dost bála.
Velmi dobře napsaná detektivka, nepochybně předčí obě filmová zpracování, zejména to z roku 1965, které příběh značně mění a končí trapným happy endem.
Deset malých černoušků, geniální detektivka, jedna z nejlepších knih mé nejoblíbenější spisovatelky.
Jelikož jsem knihu četla již podruhé a viděla i televizní zpracování, věděla jsem, jak to všechno dopadne, a tudíž mi chyběl moment překvapení. Nicméně jsem si příběh dokonale užila, tu tíživou a podezíravou atmosféru, myšlenky i snahu přehlušit hlasy svědomí u obviněných a obětech zároveň, ale hlavně do detailu promyšlenou vynikající detektivní zápletku. Agatha je jednou z mých nejoblíbenějších autorek, přečetla jsem již mnoho jejich knih a viděla nespočet zfilmovaných příběhů Poirota i slečny Marplové, a přesto se k nim opět a opět ráda vracím.
Vzpomínka na Agathu Christie, kterou jsem před lety ráda čítávala. Rozhodně bych nechtěla být návštěvníkem takového ostrova.
Musím jít trochu proti proudu a dat jen 3*. Líbilo se mi spojení s basničkou a také jsem tápala kdo je vrah, ale uchvacena dějem jsem nebyla. Konec byl fajn, skvěle vymyšlené, ale zase, nic z čeho bych si sedla na zadek.
Dovedeno k dokonalosti. Gradace, tíživá atmosféra a strach. Konec brilantní. Tak útlá knížka a přitom nebylo třeba více slov.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány smrt zfilmováno ostrovy anglická literatura sérioví vrazi plánovití, inteligentní vrazi zfilmováno – TV seriál detektivky podle říkanekAutorovy další knížky
2017 | Deset malých černoušků |
2003 | Vražda v Orient-expresu |
2004 | Smrt na Nilu |
2001 | Záhada na zámku Styles |
2016 | Neočekávaný host |
Nemůžu si pomoct, ale tohle je lahůdka. Je to hotová symfonia paranoia. A okouzlující mi připadá symbolika s ulámanými figurkami černoušků. Jak se na ně postavy nejprve dívají ledabyle, a pak s hrůzou.