Deset malých černoušků
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58764/bmid_deset-malych-cernousku-84L-58764.jpeg
5
5966
5966
Na sídlo, vybudované na ostrově kdesi v devonském hrabství, je pozváno deset lidí, kteří spolu na první pohled nemají naprosto nic společného. Snad kromě toho, kdo je pozval. Hostitel se však zatím neobjevil. Místo toho se při večeři ozve zvláštní hlas z gramofonu, který každého z hostů obviní ze zločinu. Nedlouho poté je první z hostů nalezen mrtev. Napětí začne sílit, neboť začíná být jasné, že vrah je zřejmě na ostrově a chystá se znovu udeřit – přesně podle dětské říkanky…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2005 , Knižní klubOriginální název:
Ten Little Niggers / And Then There Were None, 1939
více info...
Přidat komentář
Moje neoblíbenější. Hodně promyšlená. A říkanka o deseti černoušcích této knize dává ještě víc. Film mě zklamal. Agatha Christie dokázala zmást každého čtenáře. Nikdo nemůže říct, že přišel na to, kdo je vrahem..?
Možná kniha, kterou mám od Agathy nejraději. Fakt dokonale promyšlená. Jedna z mála knih, u kterých jsem se opravdu bála. Některé scény, kdy autorka popisuje myšlenky postav a to včetně myšlenek vraha... marně se snažíte domyslet, která z myšlenek patří které postavě. To si Agatha chytře nechala pro sebe. Atmosféru vzrůstajícího napětí a děsu to tvoří prostě dokonale.
nemusím moc detektivky ale tohle je klenot a určitě to nejlepší co jsem od A.CH. četl
... moje první Christie a určitě nebude poslední ... skvělá knížka ... konec mě dostal .. já si prostě myslela, že tam s nimi někdo je :o))
Kniha,která jednoduše bere dech. Od začátku do konce jsem ani netušila, kdo tím vrahem je. Velice povedená kniha.
Pravidelně se ke knize Deset malých černoušků vracím. Od samého začátku Vás vtáhne a tak se horko- těžko odkládá a proto ji přečtete jedna báseň. Kniha je geniální, a nenudí ani když jí čtete už po cca třicáté (mluvím ze zkušenosti). Jednoznačně jedna z nejlepších knih Agathy Christie.
Mé spolubydlící šly brzy mé výkřiky typu "To je geniální!" , "Další mrtvej!" na nervy, naštěstí to trvalo jen jeden večer, protože od té knížky jsem se nedokázala odtrhnout, dokud jsem ji nedočetla :) A to jsem to původně zamýšlela jen jako knihu na zabavení během cest vlakem :)
Nejsem fanouškem detektivních knih (po pravdě Deset malých černoušků je první z žánru, kterou jsem kdy četl), ale tahle se mi velmi líbila. Skvělá atmosféra a pro mě naprosto nečekané rozuzlení. Doporučuji!
Moje první od Agathy Christie, nalákaly mě pozitivní ohlasy, takže jsem měla vysoké očekávání. Zezačátku jsem si říkala, cože je na té knížce tak úžasného, zajímavý příběh to ano, dobrý nápad s dětskou říkankou taky, ale že by to bylo až tak napínavé.... spíš jsem cynicky čekala, kdo další přijde na řadu :-) ... ale postupně s tím, jak černoušků ubývalo, mě atmosféra ostrova odříznutého od světa postupně pohltila. A celou dobu jsem čekala na konec, protože jsem byla hrozně zvědavá, jestli je teda vrah zahradník nebo kdo :-) A závěrečným dopisem se všechno tak nádherně propojilo. Hned jsem si četla některé pasáže znovu, jestli mi budou některé náznaky jasnější, když už vím, ale musím se přiznat, že bez přiznání pachatele bych na to nepřišla.
Dobrá detektivka, ale radši mám příběhy s klasickým detektivem a vyšetřováním. Jinak ale docela dobrá. Když jsem četl konec, běhal mi mráz po zádech. Byl to divný pocit - nechtěl bych zůstat takhle sám na ostrově!
Prý nejlepší detektivka od krále či královny žánru. Z této logiky vyplívá, že je to vůbec nejlepší detektivka. A s tím musím stoprocentně souhlasit!
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány smrt zfilmováno ostrovy anglická literatura sérioví vrazi plánovití, inteligentní vrazi zfilmováno – TV seriál detektivky podle říkanekAutorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Klasická viktoriánská detektivka autorky, která s tím, o čem píše, nemá žádné zkušenosti. Příběh, jehož podnětem byla tehdy známá písnička o černoušcích, je slušně promyšlen: jednotlivé postavy jsou výraznými typy, způsob zabíjení je přes omezené možnosti pestrý, prostředí a příčiny zabíjení tajemné, přes uvedení řady stop košatost příběhu nedovolí čtenáři odhalit vraha. Čtenář si tak ani nevšimne, jak je to v mnoha případech přitažené za vlasy: Armstrong sedne na lep vrahovi, aniž by ho napadlo, že daný nápad skrytého pachatele nijak nenapálí a že vrahem může být i ten, kdo celý plán vymyslel; vrah sehraje mrtvolu tak dobře, že si žijícího těla (dýchá, není strnulé) v dlouhé scéně nikdo nevšimne; páchají se sebevraždy, aniž by pro ně byl přesvědčivý důvod. Celé to bohužel působí příliš vymyšleně.