Deset žen
Marcela Serrano
Devět žen, každá úplně jiná. Nikdy předtím se neviděly, ale přesto si svěřují své příběhy. Nataša, jejich terapeutka, se je rozhodla sezvat dohromady, protože věří, že rány se mohou začít hojit jen tehdy, když se prolomí ledy mlčení. Není důležité, odkud pocházejí ani z jakých jsou poměrů. Nezáleží na tom, kolik jim je let a čím se živí. Všechny na bedrech nesou tíhu strachu, samoty, promarněných tužeb a nejistoty. Někdy za to může minulost, se kterou se nelze vyrovnat, jindy přítomnost, jež nepřináší to, co by si člověk přál, nebo nejistá budoucnost, která děsí. Matky, dcery, manželky, vdovy, milenky. Hrdinky tohoto románu přijímají Natašinu výzvu, aby se pokusily pohlédnout na svůj život novýma očima. Deset žen je znepokojující a překvapivý román, hluboce dojemný a lidský. Marcela Serranová v něm přináší odvážný a objevný pohled na mezilidské vztahy v dnešním světě.... celý text
Přidat komentář
Za víkend jsem přečetla Deset žen. Tolik životních mouder, pravd, plno lásky a radostí, ale také smutků, loučení, rozchodů a bolestí! Ale tyto ženy jdou stále dál a dnes a denně čelí dalším životním výzvám. Nutně se vkrádá otázka: Co bych asi vyprávěla ostatním ženám já? Moc jsem o tom přemýšlela. Ale jedno vím jistě. S tím, jak přibývá toho, co mám již odžito, přichází stále častěji to, co mi mockrát v životě chybělo - nadhled. Nadhled nad lidskou hloupostí, arogancí, zlobou, závistí, lží.... A to mě těší a baví. Doporučuji. Určitě se k této knize po čase zase vrátím.
Fantastická kniha,kde se dočtete mnohé životní pravdy.Knížku jsem si objednala a musím ji mít prostě doma,chci si ji přečíst znovu.
Pro mne velmi milé překvapení, na knihu jsem narazila náhodou v knihovně. Skvěle popsané příběhy deseti žen, každá jiná, všechny však nějakým způsobem bojují samy se sebou i okolím. Jedna po druhé vypráví svůj příběh ostatním a v závěru vypráví příběh psycholožky Nataši její asistentka. Předpokládala jsem, že se osudy žen propojí více než jenom na jednom setkání, v tomto směru jsem čekala více. Ale jinak parádní počteníčko, díky této knize se mi podařilo více pochopit i sama sebe. 4/5
Deset žen mne naprosto pohltilo. Marcele Serrano se podařilo na nevelké ploše vždy několika desítek stran postupně (a troufám si tvrdit, že mistrně) zachytit životní příběhy devíti žen rozdílného věku a postojů, pocházejících z různých podmínek, jež kromě ústřední postavy celé knihy, jejich terapeutky Nataši, a pocitu osamělosti ve světě, spojuje zároveň i jakási nevyslovená touha po životě a odvaha, s níž čelí každému dalšímu dni.
Postavy na mne působily velmi uvěřitelně a živě, včetně jejich terapeutky (přece jen jsou psychologové taky jenom lidi:-)), a plně sympatizovat jsem nedokázala ani s jednou z nich, neboť jsem se v něčem (ve vyřčené větě, určitém názoru, náhledu na svět, části jejich příběhu) ztotožnila s každou. Ženy si mne získaly svojí upřímností a všechny mne něčím obohatily.
Když to zkrátím, nejvíc na mne (tedy kromě samotného námětu knihy, a podle mého názoru také velmi zdařilé jazykové stránky) zapůsobilo poselství skryté mezi řádky, které mě současně jen utvrdilo v mém přístupu k lidem: nesuď člověka, nenahlížíš-li jeho život jeho očima.
Kniha nás provádí příběhy žen různých věkových kategorií, pocházejících z rozdílného prostředí. Ukazuje, že úplně každý člověk každý má své problémy, i když z pohledu ostatních může jít třeba o banální záležitosti. Každý prožívá věci jinak, každý je jinak vnímá a jinak ho ovlivní.
No a na závěr: My ženský jsme prostě silný :-)
K této knize mne napadá jediné slovo: plytký, ani jeden z příběhů se mi nedostal pod kůži a neprožívala jsem ho s jeho autorkou,tak jak bych si od takovéto knihy představovala, spíš jako bych četla nějakou brožuru..kdy, kde, co, ale nijak se mě to nedotýkalo..
Tato kniha mě hodně zklamala. Ani jsem ji nedočetla a myslím, že se k ní už nevrátím. Nalákala mě obálka a motiv knihy. Čekala jsem příběhy žen, které se společně setkají a navzájem si sdělí svoje zkušenosti, poučení, poradí se atd. Nezaujal mě ani jeden příběh. Myšlenka je hezká, bohužel ji autorka neuměla zrealizovat. Nejvíc bodů u mě získává obálka knihy.
Čekala jsem propracovaný román. Deset příběhů, které budou směřovat k nějakému cíli. Místo toho na mě čekalo deset povídek. Nic víc. Jedna dovyprávěla, další začala. A ty "povídky" nebyly ničím zajímavé, vlastně popis životů bez většího děje. Navíc měla autorka svůj osobitý styl, což je sice fajn, ale nedokázala ho nikdy pozměnit, takže mělo i všech deset žen vypravěčský styl stejný a všechny stejný charakter. Tedy spíše všechny žádný charakter.
Vlastně nemůžu říct všech deset - nedočetla jsem... Celé příběhy jsem přečetla dva, další asi tři jsem projela rychle, s přeskakováním a tím mi to stačilo. Ale bohužel nemůžu věřit, že dál by se něco změnilo... A vlastně vím, že nezměnilo, protože jsem si projela Natašu, abych věděla, jaký bude konec... S lítostí musím konstatovat, že byl dost nijaký, opět samostatný příběh, který neměl s těmi předchozími nic společného...
Zajímavé příběhy žen s různými traumaty...ale něco mi tam chybělo, měla jsem pocit, že to autorka na mě jen vychrlila.
Deset žen nám otevírá svoji duši a ukazuje svoji sílu při překonávání samoty a překážek, bolesti a zklamání, které ženy prožívaly odjakživa a prožívají i dnes. Právě proto se v těchto příbězích pozná leckterá z nás. Psycholožka Nataša je přesvědčená, že o trápení je třeba mluvit, abychom si získali odstup a nadhled a získali tak naději, že lze v našem životě leccos změnit. Mám ráda psychologické knihy, a tak mě tato oslovila a vyprávění všech žen mě hravě vtáhlo do děje.
Přiznám se, že mně to víc nudilo než bavilo. Nevím co tím autorka chtěla říct, chybí mi tam nějaká pointa. Kniha není napsaná špatným jazykem, to určitě ne, ale ty příběhy mne nijak nezaujaly. Za mne 60%
Nápad dobrý - provedení hrozné. Příběhy zajímavé, ale napsané takovým stylem, že mě to nebavilo číst. Za mě jednoznačně palec dolů. Naprostá ztráta času - škoda.
Nebylo to vyloženě špatné nebo špatně napsané, ale mě kniha trochu zklamala, čekala jsem určitě víc. Příběhy žen jsem čekala zajímavější, nějak tomu chyběl spád, pointa....něco navíc. Je to už nějakou dobu, co jsem to četla a nezanechalo to ve mně v podstatě nic.
Moc jsem se na tuhle těšila, moc. A stejně moc mě zklamala. Příběh deseti žen, jeden dost drsný, ostatní naprosto nezajimavé. Dokonce se mi stávalo, že jsem se přistihla, že čtu a přitom myslím na to co zítra uvařím.... Navíc ty příběhy byly bez pointy, bez konce....takové osekané nebo co.
Vím, že má spousty kladných hodnocení, ale za mě zklamání.
http://siraelxy.blogspot.cz/2015/03/marcela-serrano-deset-zen.html
Plný počet bodů. Řadím do kategorie knih, na kterou v knihovně čekáte půl roku, pak ji za pár dnů přečtete (chtělo by se mi napsat jedním dechem, ale to v tomto případě musíte každý příběh nějakou dobu "vydýchat") a pak běžíte do knihkupectví, abyste se k ní mohli znovu a znovu vracet. Děje se mi tak zhruba jednou ročně....
Ať už jde o smyšlené, nebo částečně pravdivé příběhy, dostaly mě. Každý jeden, postupně, tak jak šly za sebou. Kolikrát jsem si říkala, jaké hrůzné příběhy musí ženy v nejrůznějších koutech světa prožívat. I jen najít vlastní sestru trvá přes 20 let. To je síla. Vedle těchto příběhů, osudů a problému, mi moje problémy přišly docela malicherné a nicotné. Neuměla jsem si sebe samu představit ani v jednom z nich. Říkala jsem si, jak bych to asi řešila já sama. Jestli bych se takovému osudu dokázala postavit čelem. Zda bych ho řešila stejně jako ta či jiná zrovna ústřední hrdinka příběhu. Wow. doslova, Wow.
Za me teda taky ne...precteny 4 pribehy...bez pointy..bez smyslu...bez zakonceni.. zcela zbytecne...