Désirée
Annemarie Selinko
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36690/bmid_desiree-Mr9-36690.jpg
5
472
472
S půvabem a vlídným humorem vypráví Annemarie Selinko osudy Eugénie Désirée Claryové, dcery marseillského obchodníka s hedvábím, která byla Napoleonovou první láskou. Převratné historické události, Napoleonova cesta ke slávě i jeho pád - to vše je viděno stále trochu udivenýma očima jeho mladičké snoubenky. Déesirée žije v Napoleonově důvěrné blízkosti, vídá ho v kruhu početné rodiny Bonapartovy i oficiálně na recepcích a slavnostech jako manželka francouzského maršála Jeana Baptista Bernadotta, pozdějšího krále švédského. Vztah Désirée a Napoleona si přes neustálé zvraty uchovává zvláštní napětí, nostalgii první lásky. Autorka ústy Désirée sděluje spoustu zajímavostí a drobných událostí, které se odehrály v zákulisí velmocenských plánů. Historická fakta jsou předvedena z jiné perspektivy: ženy se neúčastní válečných tažení, vítězství pro ně znamená mužův návrat, porážka prosebné cesty k vlivným a mocným - takový je svět žen kolem Napoleona, zachycený v deníku měšťanské dcerky, která vstoupila do historie jaksi proti své vůli.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1981 , PráceOriginální název:
Désirée, 1951
více info...
Přidat komentář
Autorce se mistrně podařilo skloubit fikci se skutečností. Vdechnout život lidem , kteří utvářeli historii . Desirée se stává poslem dobrých i špatných zpráv . Je svědkem vzestupu i pádu svojí první lásky. Je vždy na správném místě a správné straně. Milující manželka, milující matka , nešťastná a osamělá královna Švédska a Norska.
Román je moc pěkně napsaný, i když se historických faktů moc nedrží. Ale nevadí, i tak má pevné místo v mé knihovně.
Désireé jsem četla asi v deváté třídě, ale dojem z knížky mi zůstal dodnes. Poutavé vyprávění. Dějiny mě zajímaly vždy a toto dílko nenásilně popisuje historické události i Napoleona jako osobnost.
Moc krasna kniha. Docetla jsem ji a hned jsem na internetu vyhledavala dalsi informa o Desiree. Roman se cetl sam a byl moc poucny. Zadna hodina dějepisu mi nepředala tolik informaci o Napoleonskych valkach a zalozeni Svedskeho rodu Bernadottu, tak jako tato kniha. Z oblacku romantiky jsem spadla, kdyz jsem se na webu docetla, ze Desiree za sveho života mela milence a ze obsah knihy odpovida pravde pouze ve 40%. Presto vsechno vim, ze se k přečtení knihy brzy vratim.
Moje nejmilejší knížka, málokdy se ke knížkám vracím, ale tuto knížku jsem četla mnohokrát a určitě se k ní zase vrátím. Knížku nejde brát jako knihu faktů, ale jen jako román. Pěkně se čte i Císařovna Josefína nebo Napoleon a ženy
Knihu som čítala už druhýkrát a aj teraz sa mi páčila, hoci z nej cítiť, že bola písaná už veľmi dávno. Napoleon ako mladý zaľúbený generál mal moje sympatie, a hoci inak nie som jeho veľkou prívrženkyňou, obdivovala som jeho zanietenosť, schopnosti i genialitu, ktorá sa však uberala nesprávnym smerom.
V druhej časti knihy bolo trochu veľa politiky, hoci chápem, že to bolo nutné, život i osudy Désirée i celej rodiny však boli na jej pozadí detailne vykreslené.
Naozaj zvláštne, ako jedna malá udalosť dokáže ovplyvniť celý život ... Ale... predsa nič nie je náhoda...
Neskutečně poctivý a skvěle napsaný historický román, na kterém je snad nejpodivnější to, že takhle se to skutečně stalo. Autorka zřejmě věnovala obrovský kus práce přípravě a co mně fascinuje ještě víc je skutečnost, jak dokázala decentně naznačit charaktery a konflikty osobností doby románu, aniž by se pouštěla do jistě oprávněných a objektivních soudů o historických osobnostech typu Napoleona, ale hlavně i onoho Barnadotta, který zradil kdekoho, aby nakonec získal a hlavně udržel alespoň tu korunu ve Švédsku, když už ten kalkul s nástupnictvím po Napoleonovi (v podřízenosti ruskému carovi) úplně nevyšel. Ale Desiree byla podle všeho, co se o ní dá zjistit asi skutečně taková, jako ji Anne Marie Selinko popisuje. Tedy velmi sympatická, inteligentní a vnitřně silná žena, která dokázala obdivuhodně snést jak pády, tak vzestupy svého osudu.
Nádherná kniha, četla jsem jí jako šestnáctiletá. Autorka mě donutila odjet do Francie, vidět některá místa na vlastní oči. Dodnes se ráda vracím ke knize i k místům.
Žádný Napoleonův životopis by mi nemohl v hlavě utkvět víc, než ten z pohledu jeho první lásky. Knížku mi doporučila návštěvnice zámku po prohlídce Napoleonova salonku - velké díky jí.
Moje nejoblíbenější kniha ze všech. Četla jsem ji snad stokrát, a tisíckrát pár stránek kdekoliv.
Neuvěřitelně krásně napsané, vždy mi zvedne náladu. Poprvé jsem ji četla asi v šestnácti. A od těch dob u mě pořád vede, přestože jsem přečetla moře knih.
Zvláštní, že autorka takového obsáhlého románu nevytvořila ještě něco...škoda.
Jednou jsem jí půjčila a už se mi nevrátila. Tak mi manžel sehnal v antikvariátu tu stejnou, stejné vydání. Slzela jsem tenkrát dojetím.
jedna z nejkrásněji psaných knih - hladí po duši, jakoby ji vyprávěla nejlepší přítekyně
(Uwaga spoilery!) Můj mozek se stále nacházel v jakémsi myšlenkovém vakuu, které do něj vnesli Bratři Karamazovi, a úporně jsem hledala nějakou knihu, u níž se mi nebude točit hlava přívalem nových otázek vedoucích k pochybnostem o vlastní existenci. Kolem Désirée jsem prošla třikrát se slovy, že čtení ženských románů je signál upadající mysli, ale napočtvrté jsem ji odnesla do vany, že to zkusím. Když jsem se o hodinu později nahlas smála u scény, kdy Désirée poprvé potká Jeana-Baptista Bernardotta, změnila jsem názor.
" 'Promiňte, občane,' řekla jsem, protože obr zděšeně ustoupil, když jsem do něho vrazila. 'Promiňte, ale já bych ráda patřila k vám.'
'Co byste ráda?' zeptal se obr vyjeveně.
'Já – já bych ráda na okamžik patřila k vám. Dámy totiž smějí do domu madame Tallienové jen v doprovodu kavalírů. A já musím dovnitř, já musím – a nemám žádného kavalíra.'
Přeměřil mě pohledem odshora dolů a vypadalo to, že není zrovna nadšen. Pak mi v náhlém rozhodnutí nabídl rámě a řekl: 'Pojďte, občanko.' "
Jsou ženské romány a ženské romány. Ze jména Lenky Lanczové mi bylo zle už ve čtrnácti, ale Annemarie Selinková se mnou dokázala téměř nemožné. Désirée je dárek od ženy pro ženy. Román s jemným, inteligentním humorem, napsaný vyzrálou dámou, která mu dala veškerou svou noblesu a nadhled. Sepsala příběh dívky, která vyrostla z mladé zamilované holčičky, co hodila sklenici šampaňského pod nohy Josefíny Beauharnaisové, po znalou ženu se švédskou korunou na hlavě. Do konce života zůstala hrdou malou Claryovou, dcerou obchodníka s hedvábí v Marseille. Politika pro ni neznamenala nic, ale běda, pokud měla její sestra Julie nakřivo korunu! Nestála o velký svět, dostala se do něj proti své vůli, ale vypořádala se s tím bravurně.
Krásné a velmi čtivé odpočinkové letní čtení. (Fuj, čtyři přívlastky za sebou a nevím, kde jsou čárky. Sakra!) V každé je kousek romantického citu. Nelze číst pořád Bratry Karamazovy. V rámci svého oboru dosáhla Annemarie Selinková stejně kvalitního výkonu jako FMD a zaslouží stejné uznání. Bez začervenání 5/5.
" 'Nemáš nový kožich, Désirée?'
'Ano, představ si – císařův dárek na rozloučenou. Poslal ho za mnou kurýrem do Nyborgu v Dánsku. Zvláštní, že?'
'Domnívám se, že jsi ho nemohla odmítnout.'
'Jeane-Baptiste, taková žena se ještě nenarodila, aby odmítla sobolí kožich!' "
PS: Díky za tip, že šampaňské nechává fleky na šatech. Dobré vědět. Může se to hodit. Proč mi tyhle praktické rady zatajili?
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Tuhle knihu si můžu číst pořád znovu a znovu.
Historické romány mají své kouzlo, od této knihy jsem se nebyla schopna odtrhnout a četla bych klidně pořád dokola, vtáhne do děje....Krásná práce...:-)
Pro mne jeden z nejcennějších kousků v mé knihovně. Byla jsem zvědavá na komentáře ostatních - a nemýlila jsem se.
Jedna z knih, ke kterým se musím vracet. Mám ten příběh moc ráda, přestože je vyprávěný nevyumělkovaným,prostým jazykem /a nebo právě proto/.
Nádherná knížka, četla jsem ji už dávno, ale celou ji přečetla za necelý týden, nemohla jsem se odtrhnout.
Désirée
Nádherný román pojednávající o výjimečné ženě. Jelikož je Napoleon má citovka, nemůžu si knížku vynachválit.