Deti chovateľov slonov
Peter Høeg
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113577/bmid_deti-chovatelov-slonov-e2x-113577.jpg
4
104
104
Tilte Finová tvrdí, že človeka v živote nestretávajú problémy, ale výzvy. Ak je to pravda, stojí spolu s bratmi Petrom a Hansom pred obrovskou výzvou, keď sú ich rodičia odrazu nezvestní. Iným deťom by možno padol kameň zo srdca, no traja súrodenci to vnímajú inak, rozhodli sa po rodičoch pátrať a chcú ich nájsť skôr ako polícia či pochybné okultné spolky - Finøvci sa totiž zaoberajú zázrakmi. Deti sa na svojej ceste stretávajú so všakovakými pokútnymi existenciami, príslušníkmi rôznych spoločenských vrstiev a snažia sa nájsť odpoveď na najťažšie existenciálne otázky. Darí sa im to nielen umom a bystrosťou, ale najmä vierou v dvere, ktoré človeka privedú do slobody, hoci sa mu zdá, že niet kam uniknúť.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Slovart (SK)Originální název:
Elefantpassernes børn, 2010
více info...
Přidat komentář
Mám tak trochu rozporuplné pocity a musela jsem si při čtení dělat přestávky. Naprosto shodně s mým názorem se vyjádřila ve svém komentáři "džej", tak bych se nerada opakovala.
Moc pěkná, vtipná kniha, a hlavně pro mě velké překvapení, jak odlišnou věc může napsat autor tak velice smutné knihy jako je Cit slečny Smily.
Mnoho popisů, jmen, komolení jmen, chvilkama jsem měla dojem, že je to plácání příběhu, ale přesto hodnotím kladně. Fajn oddechovka u které se nemusí přemýšlet.Mile napsaná pohádka pro dospělé.
Všetko sa točí okolo detí vyrastajúcich na fare s veľmi svojskými rodičmi (otec - kňaz, matka – kutilka, vynálezkyňa a zároveň kostolná organistka), ktorí sa popri svojej oficiálnej pracovnej náplni „okrajovo“ venujú „výrobe zázrakov“....no a tie následne nenápadne implementujú do praxe (rovno vrámci bohoslužieb). Jedného dňa však bez stopy zmiznú. Deti sa rozhodnú pátrať na vlastnú päsť, pretože za zmiznutím šípia nejakú rodičovskú nekalosť, pokus o podvod storočia (nejde o spoiler).
Po nekonečne smutnej „Slečne Smille“ by som od Hoega čakala hocičo, ale určite nie hravé, sviežovtipné dielko s podtónom detektívky. Toto bol taký nečakaný obrat o 180 stupňov, pri ktorom ma značne zaskočila predovšetkým štedro naservírovaná miera humoru a ostrovtipu.
Hlavným postavám – násťročným súrodencom - boli autorom implementované reakcie a postrehy, ktoré svojou inteligenciou, bystrosťou a logikou nezodpovedajú ich veku, čo samozrejme môže byť terčom kritiky a dá sa s tým súhlasiť. Avšak práve na tejto disproporcii je román postavený, rovnako ako desiatky ďalších úspešných kníh (napadá ma napr. S elegancí Ježka od Muriel Barbery), takže človek to buď akceptuje a baví sa, alebo neakceptuje a kniha ho neosloví (oboje sa dá pochopiť). Oceňujem, že Hoeg sa neubránil istej extravagancii (viď mŕtva spolupasažierka Ribe z Vibe) a pokúsil sa vybočiť z rámca, kde bol (je) doteraz práve vďaka jeho najznámejšiemu dielu zaradený. Považujem to za veľmi vydarený experiment.
Nenaplněná očekávání bývají ošidná. Právě u tohoto příběhu se mi to potvrdilo = zpočátku mě kniha navnadila zajímavými úvahami, vtipnými glosami a "moudry" poskládanými jen tak ledabyle do fantaskního děje. Později (někde za půlkou) mi ale přišlo, že vtip i moudrost se ztrácejí úměrně přebujelosti příběhu. Škoda.
Ačkoli teď si vzpomínám, že i u knihy Cit slečny Smilly... se závěr trochu vymykal celému pojetí, možná tenhle postup k Hoegově tvorbě patří.
Žiaľ o poslednej novinke z pera Petra Høega sa nemôžem vyjadriť lichotivo. Páči sa mi ústredná myšlienka, na základe ktorej kniha dostala meno a zopár úvah v nej obsiahnutých, avšak celkovo ma táto myšlienková rovina – hľadanie zmyslu života, rovnováha medzi dobrom a zlom – v tomto konkrétnom podaní vôbec neoslovila. Navyše ma nezaujala ani dejová línia, pripomínajúca súčasnú dobrodružnú literatúru pre deti a mládež, príbeh mi prišiel zbytočne prefabulovaný, reálnosti postáv som neuverila ani na okamih. Deti chovateľov slonov celkovou úrovňou ďaleko zaostávajú za najznámejším a najobľúbenejším románom Cit slečny Smilly pre sneh.
Moc se mi ten příběh líbil. Svým způsobem je to pohádka, ale napsána skvělým stylem. A mám moc rád i autorův humor ;)
Høeg je srdcovka, takže moje hodnocení nebude moc objektivní, ale mě to bavilo. A moc. Odsejpalo to, dialogy vtipný a byť mě Høeg stále nutí nepřeskakovat pohledem odstavce a číst hezky všechno pěkně popořádku, protože jinak přijdu průměrně o dva dějové zvraty na kapitolu, tohle se četlo bezvadně. U mě dobrý.
Při čtení téhle knihy jsem si připadala jako na horské dráze. Chvíli to bylo zábavné, vtipné, napínavé... a pak zase najednou nuda, zmatenost a divnost. Nechala jsem se nalákat na známé jméno a moc dobře to nedopadlo. Bylo to dost bizarní, ty jména... to byla úplná šílenost, ani na konci knihy jsem neměla jasno, kdo je kdo.
Mistrně napsaná veselá pohádka o ztracených rodičích a záchranné misi jejich kreativních, bystrých i břitkých potomků. Zatímco ve starších Høegových dílech se humor nachází především mezi řádky, při čtení jeho nejnovější knihy se možná leckdo bude smát i nahlas. Čtrnáctiletý vypraveč Petr (který se nezdráhá oslovovat čtenáře a rovnou mu tykat jako starému kamarádovi) spolu se psem Baskerem III. a staršími sourozenci –nezdolnou Tilte a ostýchavým lamželezem Hansem – zjistí, že je jejich rodiče opustili. Navíc to není poprvé, co tatínek a maminka (pochybující pastor a varhanice i vynálezkyně v jedné osobě) udělali chybný krok směrem k šikmé ploše, takže se úřady pokoušejí děti zadržet jako „rukojmí“. Skupinka absolvuje krkolomný útěk z ústavu pro choromyslné i cestu lodí v bizarních převlecích, přičemž stopy vedou na velkou výstavu vzácných náboženských artefaktů, kde se mají sejít představitelé všech myslitelných církví. Lze vůbec zachránit zločince před jeho vlastním promyšleným plánem, otevřít „dveře“ vedoucí k osvobození mysli a k tomu ještě všechny propojit v párech s jejich pravou láskou? Taková pěkně nastylizovaná oddychovka od autora, který umí být seversky temnější i sarkasticky naléhavější. Potěší, neurazí, jen nenaplní očekávání těch, kteří by si přáli něco "víc".
Štítky knihy
humor dánská literatura víra dětský hrdina společenské romány zmizení lidí rodiče a dětiAutorovy další knížky
| 2006 |  Cit slečny Smilly pro sníh |
| 2012 | Děti chovatelů slonů |
| 2009 | Tichá dívka |
| 1999 | Příběhy jedné noci |
| 2003 | Představy o dvacátém století |
Kniha mi připomíná bludiště, Peter se ve vyprávění vydává do různých odboček a děj se tedy posouvá dopředu jen velmi zvolna. Když kapitola začíná slovy: " Na tomhle místě, než budu o těchto událostech pokračovat, musím vysvětlit..." - a už jsem měla husí kůži. Jenže často na konci takových slepých cestiček čeká sranda, třeba jak Tilte zavírala do rakve důvěřivé oběti za účelem spirituální zkušenosti a Peter to vylepšil MP3 přehrávačem s Tibetskou knihou mrtvých na 2/3 rychlost. Nebo jak na ostrově Fino vydali informační brožuru, kterou vylepšili fotkama papoušků, anakondy, varana, orchidejí a na ostrov se hrnuli turisté v očekávání subtropického ráje ve Skandinávii.
A pod tím vším se line rodinná láska mezi sourozenci a k rodičům.