Děti, které přežily Mengeleho
Lisa Rojany Buccieri , Eva Mozes Kor
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245839/bmid_deti-ktere-prezily-mengeleho-dIl-245839.jpg
4
636
636
Evě Mozes bylo deset let, když byla se svou rodinou poslána do Osvětimi. Zatímco její rodiče a dvě starší sestry byli posláni do plynových komor, Evu a její dvojče Miriam si vybral coby pokusné objekty muž, který byl znám jako Anděl smrti – Dr. Josef Mengele. Dívky byly podrobeny sadistickým medicínským experimentům a musely každodenně bojovat o svůj život. V tomto neuvěřitelném příběhu, který sepsala samotná oběť děsivých událostí, jsou čtenáři svědky dětské odolnosti proti mimořádnému zlu. Eva byla například vystavena infekci, u níž Mengele věřil, že bude smrtelná, a bude pak moci provést pitvu i na Miriam, která měla sloužit jako „srovnávací vzorek“. Přežila – a dodnes neví, jaké onemocnění to bylo. Po osvobození tábora sestry založily skupinu, která podporovala bývalé oběti Mengeleho experimentů.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno: 2015 , GradaOriginální název:
Surviving the Angel of Death, 2009
více info...
Přidat komentář
Velice srozumitelně napsaná kniha, žádné dlouhé pasáže, vše rychle navazuje a knihu tak máte přečtenou za jeden den. Téma holokaustu je ale o zamyšlení a následném vstřebání pocitů.
O holocaustu jsem toho precetla spoustu,ale tahle kniha ke dostala a vzpamatovavala jsem se z ni pekne dlouho. 5 hvezd z 5!
Na tema holocaust uz jsem precetla spoustu knih, pribehu, zpovedi apod. Dalsi mi do ruky prisla tato knizka, ac na jednu stranu tak utla, na druhou stranu plna informaci. Samozrejme neni tak detailni jako jine delsi knihy na toto tema, presto me prekvapila tim, ze s nekterymi informacemi jsem se jeste nesetkala. Take jsem rada, ze autorka popsala svuj zivot i po skonceni valky a vlastne az do sveho stari. Doporucuji jako rozsireni obzoru na toto tema, nebo naopak jako kratky uvod do teto problematiky. Tyto i dalsi pribehy opravdovych lidi a zverstev na nich spachanych by namely zustat zapomenuty, proto, ac se nejedna vzdy o prijemne cteni, je potreba tyto pribehy cist a sirit dal, neuhlazene, neupravene, neobrusovat casem fakta, nezlehcovat, ani nevynechavat, naopak zduraznit zlociny spachane lidmi na lidech do vsech detailu, jen hruza muze vyvolat v lidech hruzu tak, aby nemeli chut ji opakovat. Sirme myslenky miru dal, i diky sirenim takovychto knih.
Půjčím si slova z knihy: Hněv a nenávist jsou emoce, které vyklíčí ve válku. Odpuštění je mír. Je konečným aktem sebeuzdravení.
Nikdy a v žádném případě se nevzdávejte svých snů. Všechno dobré v životě je možné. Posuzujte lidí dle jejich činů a charakteru. Odpusťte svému největšímu nepříteli a každému, kdo vám ublížil - uzdraví to vaši duši a osvobodí vás to.
Nikdy a v žádném případě se nevzdávejte. Vždy je možné přežít a naplnit své sny.
DOPORUČUJI !!!
Krátka knižočka v ktorej som sa nič nové nedozvedel málo toho bolo opísané to čo prežili už niekde okolo 140 strany ich rusi oslobodili tak že velké sklamanie
Opět příběh o druhé světové válce, těch odpornostech ke kterým docházelo. Opět přečteno jedním dechem a po dočtení jsem mela dlouho o čem přemýšlet.
Kniha je napsána velmi čtivým stylem - žádné zbytečné natahování, stále čtete dál a dál! Jasná fakta, pravdivý příběh! Vyprávění je o pekle v Osvětimi, které prožívala dvojčata - sestry Miriam a Eva, jako experimenty Mengeleho. Je zajímavé sledovat příběh z pohledu nejdříve dětí a později dospívajících žen. Je to první kniha mezi mnoha přečtenými, kde se rodina Židů nesnaží popírat svoje náboženství. Veřejně se hlásí a později si zachovává svoji víru a snaží se náboženská pravidla respektovat i v koncentračním táboře, bohužel bez úspěchu. Obdivuji, jak si lze i v takové situaci někde hluboko uvnitř zachovat lásku a nakonec dokázat i odpustit spáchaná zvěrstva a začít nový život!!!
Tolik knih již bylo napsáno na téma 2. světové války, spousty jsem jich přečetla a stále znovu a opakovaně jsem při čtení skutečných příběhů lidí, jež se tato doba více než osobně dotkla beze slov.
Popravdě nechápu, jak někdo může dát této knize jednu, dvě hvězdičky nebo i tři hvězdičky.
Příběh, který se ukrývá v knize je skutečný, paní Eva se svojí sestrou Miriam si ho prožily a musely si, s dalšími stovky dětí projít peklem, už jen kvůli tomu by mi to bylo blbé dát tak nízké hodnocení.
Příběh je silný, neskutečný, plný emocí a překvapení. Když tady teď sepisuji své pocity, klepou se mi ruce, protože stále nemohu uvěřit tomu, že se to opravdu dělo. Že opravdu žili lidé, kteří dokázali páchat takový zlo jiným, nevinným lidem.
Stojí za přečtení.
Vzdávám hold paní Evě za to, že i přes to, čím si prošla, ji neopustil humor :)
Tak nevím, čekal jsem asi něco jiného. Těžko hodnotit takovou knihu, přišlo mi to jako pokus přiživit se na "módním" tématu, obsahově ještě dobré, ale styl jakým je kniha napsaná je na úrovni slohové práce žáka Základní školy.
Kniha zachycuje neuvěřitelně smutný a zároveň silný příběh dvojčat, která v pouhých deseti letech jsou nucena čelit tak strašlivému zlu. Je to příběh jejich vzájemné lásky a toho, že i v té nejšílenější situaci se dá přežít když člověk nerezignuje a pořád se snaží.Je obdivuhodné, že i tak strašná zvěrstva, co na nich páchal Mengele, jsou nakonec schopná odpustit.
Tato kniha je taková odpolední jednohubka, která má velké řádkování a silné stránky, nicméně nese reálný příběh sester, dvojčat, které přežily Mengeleho pokusy na dvojčatech v Osvětimi.
Vyprávění jednoho z dvojčat vás přenese zpět do roku 1944, kdy byly ony i s celou rodinou transportovány do Osvětimi. Při selekci, kde se se svou rodinou viděly naposled, je před zplynováním zachránilo to, že byly jednovaječná dvojčata - tedy vhodný materiál pro Mengeleho pokusy.
Z příběhu je cítit obrovské odhodlání a sourozenecká láska, která je o to silnější a intenzivnější právě ve chvílích, kdy se zdá být vše ztraceno.
Tato kniha se nevyžívá v přesných a krutých popisech zrůdností a zla páchaných na Židech a dalších lidech, ale popisuje neskutečné odhodlání dětí, které musí přežít, aby přežila i jejich druhá biologická polovička. Kniha je doplněna i o fotografickou přílohu, která umocňuje celkový dojem z knihy. Za mě ano.
Nepředstavitelné, co ta osoba J.M. dokázala páchat na dětech. V knížce je skoro neuvěřitelně psáno, že v deseti letech už dokázaly přemýšlet prakticky, nesobecky a vzájemně se podporovat, což jim zachránilo život. Ale ten závěr u soudu, to bych tedy nečekala. :( Doporučuji zhlédnout na YT video: Dívka, která odpustila nacistům.
Očité vzpomínky z pekla zvaného Osvětim. Přestože je už mnohé známo, přestože snad každý viděl fotografie, film nebo slyšel nějaké vyprávění, pokaždé když se znovu vydám na tuhle strastiplnou cestu do minulosti, uvědomuji si, že nedokážu pochopit dvě věci: 1. jak mohl člověk na člověku páchat takové zlo, a 2. jak někdo mohl něco takového přežít. Osobní vzpomínky malé Evy jsou dojemné, děsivé a zároveň plné naděje. Její poselství je jasné: Nikdy nic nevzdávejte!
Pokaždé, když se mi dostane do rukou kniha se skutečným příběhem z 2. světové války, rozmýšlím, zda ji vůbec otevřít a číst...Když to udělám a dočtu...jsem obvykle rozebraná na kationty a anionty....rozhodnutá, že už NIKDY!!!. Přesto to příště udělám znovu...nejspíš skrytě prahnu pro té lekci pokory, kterou mi každé takové dílo udělí a současně mě utvrzuje v přesvědčení, že pro člověka má svoboda tu nejvyšší cenu.
Kniha rozhodne nepatri mezi nejlepsi, ale mela spad a mne se libila. Holcickam jsem drzela palce do posledni stranky!!
Další skutečný příběh z 2. světové války, který vypráví o dvojčatech Evě a Miriam, které jsou společně s jejich rodiči a dvěma sestrami deportování do koncentračního tábora Osvětim.
Eva a Miriam si byly hodně blízké, jedna bez druhé neudělala téměř nic. V knize se vyskytovaly situace, kdy byly pro sebe vzájemnou oporou, a pokud by si vzájemně nepomáhaly v těžkých chvílích, nepochybně by zemřely v koncentračním táboře. Dokázaly se jedná pro druhou obětovat a přitom každá z nich riskovala svůj život, aby zachránila tu druhou.
V knize se dočteme o jejich životě v Rumunsku, o jejich rodině a také se dozvíme, jaké byly jejich osudy po 2. světové válce.
Nejhroznější snad pro všechny lidi včetně dětí byl Dr. Mengele, který dělal pokusy na dětech!!! Největším jeho zájmem byly pokusy na dvojčatech!!! Jeho pokusům bohužel neunikly ani Eva s Miriam..
V epilogu mne zaujaly myšlenky, které vyslovila Eva, když se připravovala tato kniha. Podle mého názoru je velmi těžké odpustit Dr. Mengelemu, poněvadž ubližoval dětem, jinak to nelze nazvat!!! Jakoby tento člověk v sobě neměl žádné city, jakoby by byl ledová skála a člověk nevěděl, co si má o něm myslet. Pochopitelně z něho měli strach všichni, včetně vojáků SS. Pokud lidé, kteří přežili Mengeleho pokusy, mu odpustili, tak se jim hluboce klaním a obdivuji je za to, že to dokázali. Zmařil zbytečně tolik lidských životů včetně dětí, které měly celý život před sebou!!! Zastávám názor, že takový člověk jako byl Dr. Mengele a jemu podobní si nezaslouží odpuštění!!! Ať se na něj dívám z jakéhokoliv úhlu pohledu, tak nelze ničím ospravedlnit to, co dělal!!! Myslím si, že většina čtenářů se mnou bude souhlasit, ale mohou se nalézt také čtenáři, kteří budou opačného názoru..
Citáty z epilogu:
Hněv a nenávist jsou emoce, které vyklíčí ve válku. Odpuštění je mír. Je konečným aktem sebeuzdravení. Odpuštění vidím jako vrchol vysokánské hory. Jedna její strana je temná, bezútěšná, mokrá a je velmi nesnadné po ní vylézt. Jakmile se však člověk dostane na vrchol, spatříte druhou stranu pokrytou květy, motýly, bílými holubicemi a sluneční září. Z vrcholu můžeme vidět obě strany hory. Kolik lidí by si zvolilo vrátit se na tu chmurnou stranu, když se mohou vydat vstříc slunečnímu svitu a květinám?
Nikdy a v žádném případě se nevzdávejte svých snů. Všechno dobré v životě je možné. Posuzujte lidi dle jejich činů a charakteru. Odpusťte svému největšímu nepříteli a odpusťte každému, kdo vám ublížil - uzdraví to vaši duši a osvobodí vás to.
V závěru knihy se nachází fotografická příloha, poznámky překladatelky a také mapa Holokaustu.
Není potřeba psát dlouhý komentář, název knihy vypovídá hodně. A konec knihy ODPUŠTĚNÍ, snad silnější než celý příběh.
Tohle je TOP mezi knihami o Osvětimi.
Přečteno na jeden zátah, doslova!!
Chvílemi jsem měla pocit, že jsem s Evou a Miriam na místě.......Psáno hodně sugestivně.... pokusy dr. Mengeleho, popisované hodně syrově.....
Období po válce a návratu do rodného městečka mi připomínal román Hana. Kdy si sousedé nevěděli rady, jak se k navrátivším vlastně chovat.
Je mi to všechno strašně líto. A jsem vděčná za tento typ knih. Tato doba se musí neustále připomínat. Lidé rádi zapomínají a zlehčují. Ač lidé nadávají na všechno, máme se dobře!!!
Dala bych knihu jako povinnou četbu. Autorce díky.
Knihu jsem precetla za par hodin. Styl vypraveni je jednoduchy a hodne srozumitelny. Ocenuju fotografickou prilohu. Pribeh, ktery dodava nadeji.