Děti, které přežily Mengeleho

Mela by to byt povinná četba. Krásně, citlivě, srozumitelně napsaná kniha. Jake utrpení museli všichni prožívat

Velmi silný příběh dvojčat, která přežila Mengeleho pokusy. Ač je kniha velmi útlá, je velmi obohacující. Doporučila bych ji jako povinnou školní četbu k rozšíření obzorů. Velmi Evu obdivuji a smekám před ní. "Nikdy a v žádném případě se nevzdávejte- Vždy je možné přežít a naplnit své sny."

Dobrá kniha, číst by to mělo být povinný...

Tento příběh vypráví autorka Eviným hlasem. Coby dospělá žena se vrací do doby, kdy byla malou holčičkou a pevně držela třesoucí se ruku své jednovaječné sestry. Stály před branami své děsivé pouti - a přežily.

Velmi smutný příběh vyprávěný očima desetileté dívenky, která bojuje v Osvětimi Březince nejen o život svůj, ale i své sestry - jednovaječného dvojčete.
Na konci je spoustu fotografií, které dobře doplňují příběh.
Obdivuji paní Evu, že přežila a ještě dokázala odpustit i dr. Mengelemu. Nechápu, kde se v malém desetiletém děvčátku vzalo tolik síly a odolnosti. Překonala nákazu neznámou nemocí, tisíce odběrů krve a ještě pro sebe a svojí sestřičku zajišťovala jídlo.

Hodně smutný příběh. Jako všechny ostatní s tímto tématem.. Na konci jsem měla husí kůži, kniha se četla poměrně rychle.. Ráda bych si na popud přečetla i něco o dr. Hansi Munchovi..

Tato kniha ve me v podstatě nezanechala zadne emoce,ano, toto tema je vzdycky smutne, ale tohle bylo napsane tak chladne,nijak do hloubky.
Mam precteno plno knih s timto tematem,ale tohle je ,bohuzel, nejslabsi z nich, ackoliv je to tema smutnea desive,to samozrejme nezpochybnuju..jen hur napsane nez ostatni knihy(viz. Mengeleho devce, to byla emocema nabita kniha, nebo Tater z Osvetimi, Osvetimska knihovnice, Osvetimska ukolebavka a dalsi..

Zase jen mohu napsat jako u jiných knih s podobnou tematikou, že obdivuji ty, co prežili.

Jedna z nejemotivnějších knih o Osvětimi. Možná i díky tomu, že je vyprávěna z pohledu tehdy 10ti leté dívky. Tolik krutosti a přitom statečnosti v jedné knize jí dává vyjímečnost.

Nevím proč, ale četla jsem jako další knížku po Tatérovi z Osvětimi a přišlo mi to ve srovnání slabší. Čekala jsem více detailů. Jinak se knížka četla svižně, hezky popsané momenty a na konci knížky fotografie.

Přečteno za pár dní. Kniha vás vtáhne do děje už od začátku. Neuvěřitelný příběh dvou malých děvčátek. Kde se bere tak velká síla k životu u malých dětí? Doporučuji! Rozhodně lepší než Mengeleho děvče, které o něm ani moc není.

Oceňuji fotodokumentaci.

Četla jsem více knih s touto tématikou, ale tohle bylo hodně krátké, stručné shrnutí, nic nového jsem se nedozvěděla a za pár dní si asi nevzpomenu co v této knize bylo. Např. Mengeleho děvče doporučuji rozhodně více

Clovek cloveku vlkem. Nepochopitelne, otresne svedectvi. Jak se nekdo muze dopustit takovych neskutecnych zrudnosti na bliznim cloveku, ba co hure na nevinnych bezbranych detech! Nejhorsi zlocin je ublizit diteti, at je dite cerne, zlute nebo bile, kazde ma tolik duvery k dospelym a jejich svetu, je na nich vicemene zavisle. Vrazi a tyrani deti si nezaslouzi nic jineho nez se smazit v pekelnych plamenech! Pani Eva ma muj nekonecny obdiv, ze v sobe nasla tolik sily a odpusteni.

Není to moje první kniha na toto téma a musím říct, že jsem od ní očekávala víc. Navzdory tomu je až neuvěřitelné, jak velkou vůli žít a přežít dokáže vykřesat desetileté dítě, které navíc přišlo o své nejbližší vydáno napospas nepřátelskému a život ohrožujícímu prostředí. Klobouk dolů přede všemi, kteří dokázali přežít takovou hrůzu!!!
Kniha je velmi čtivá a upřímně jsem ji zhltla na jeden zátah. Dodnes si pamatuji jinou, která mě dostala na kolena - přežila jsem Osvětim od Kristýny Žiwulski ...

Dvojčata Eva a Miriam byla společně s dalšími vybranými dvojčaty pokusnými objekty Anděla smrti – doktora Mengeleho. Jak bylo těžké přežít jeho experimenty, jak holocaust vnímala desetiletá dívenka? To je příběh Evy, dítěte, které přežilo Mengeleho. Útlá knížka s velkou výpovědní hodnotou, psaná jednoduše, srozumitelně a opravdově.

Anděl smrti, pokusy na lidech, mučení, plynové komory, hromadné vraždy. Co vše se může zrodit z pouhého pocitu nadřazenosti některých jedinců lidské rasy. Jsou schopni ji vyhubit, zničit a žít za cenu teroru, zloby a nenávisti. Ano, plynové komory už neexistují. Zato s popírači jejich existence se roztrhl pytel. Zdravý rozum by nám měl stačit k pochopení. Důležité je nezapomenout. A proto čtěme. Protože ti, co zažili a přežili, už vymírají. Nechávají však za sebou své vzpomínky. Díky za ně. Dvojčata Eva a Miriam Mozesovy, Miklós Nyiszli a další. Nehodnotím literární kvalitu díla. Přečetla jsem si cenné a smutné svědectví takřka nekonečného utrpení. V tom je hodnota této knihy. Nenechme naši minulost přepsat a umožnit druhým, aby se vrátila. A ano. "Nikdy a v žádném případě se nevzdávejte."

Je to takové malé poohlédnutí se za válkou a jejími obětmi. Takové malé polidštění toho všeho. S nánosem času politické dějiny dokážou objektivně zhodnotit co se za války dělo. To však nedokáže vykreslit to, jak ty hrozivé události prožívali obyčejní lidé, kteří byli uvrženi do něčeho zcela mimo představy humanity. Sama autorka v závěru uvádí, že její snahou bylo knížku napsat tak, aby byla srozumitelná a uchopitelná pro děti – co si myslím – se docela povedlo. A s tím se pak pojí i následný problém. Pro dospělejší publikum je knížka příliš jednoduchá. Taky se přiznám, že mě příběh přišel plochý. Na konci však, tam mě ovanul pocit sounáležitosti. Protože je jedno, kam patříme, snažíme se jenom přežít dobrý život.

Je to úžasná a neuvěřitelná kniha. Tuhle knihu by si měly přečíst děti na ZŠ. Aby viděly, že by si měly vážit toho, co mají. Je hodně obdivuhodné, co vše nedokázaly malé holčičky. a jak hodně pomáhá sesterská láska.