Děti nikoho
Hana Hindráková
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126810/bmid_deti-nikoho-ge1-126810.png
4
205
205
Když David, John a malá Susanne osiří, skončí v rukou krutého strýce. Chlapci se rozhodnou, že utečou. Sestřičce slíbí, že se pro ni vrátí. Tehdy netuší, co dívenku u strýce čeká. V Nairobi lepší život nenajdou, skončí v dětském gangu, kde platí tvrdé zákony, drogy a násilí. John se z gangu vymaní díky dívce Kioni, zatímco Davida spaluje pocit viny za smrt malé sestry…... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla za pár hodin. Přiblížila mi problematiku dětí na ulici, která v Keni je. Jen mě překvapilo, že na konci knihy byl takový nezvyklý happyend. Takový těžko uvěřitelný.
Velmi poutavé čtení. Dětí mi bylo velmi líto. Tyto knihy by si měli přečíst všichni, aby si vážili toho, jak se máme my a naše děti skvěle.
... těžký život dětí ulice, drsný vstup do gangu. Buďme rádi, že nežijeme v kenžském prostředí. Kniha se četla sama, konec mi připadal až moc hapyendový.
Na knize oceňuji, že se snaží podat poctivou výpověď o životě v Keni, je vidět, že autorka Afriku miluje a rozumí jí. Moje první kniha od ní a určitě budu pokračovat.
Přečetla jsem to za víkend, moc se mi to líbilo. Žádné osudy nejsou černobílé, některé věci jsou pro evropana možná i nepochopitelné a my se máme ve výsledku dobře.
Velice poutavé vyprávění plné kontrastů, srovnání života obyčejných lidí na keňském venkově, v městském ghetu i těch nejbohatších obyvatel ve vilové čtvrti hlavního města. Jde o napínavé životní příběhy postav z různých koutů země a různých majetkových poměrů, jejichž osudy se postupně začnou setkávat a vzájemně proplétat. Příběh je plný nečekaných událostí, je velmi autentický a je z něj cítit, že autorka prostředí Keni velmi dobře zná.
Přečteno za jeden večer, díky krátkým kapitolám, což mi přišlo skoro až na škodu. Pro představu života dětí na ulici v Africe kniha nezklame, ale literárně velmi slabé. Jak napsala "imy.angel" viz níže.
Milé čtenářky a čtenáři, protože mi velmi často píšete zprávy, v nichž se ptáte na život Davida (který mě inspiroval k napsání knihy Děti nikoho), ráda bych vám dala možnost se ho zeptat téměř osobně. Cokoliv, co vás zajímá, napište do komentářů k mému článku na facebookové stránce https://www.facebook.com/hindrakovahana/?ref=settings. Zanedlouho odlétám do Keni, kde se s Davidem uvidím a udělám s ním pro vás rozhovor na můj blog http://kenaocimaspisovatelky.webnode.cz/blog/. Hanka Hindráková
Děti nikoho jsem přečetla za jediný den, nešlo se odtrhnout! Ale čekala jsem něco úplně jiného,asi že půjde autorka víc do hloubky problematiky a příběh bude reálnější .Chvílemi to byla trochu červená knihovna ,celé se mi to zdálo dost naivní a styl autorky jednoduchý.I přes to bych knihu doporučila, bavila mne a těším se na další :-)
Velmi dobře napsaná kniha o tom, jak děti žijí v Nairobi. S čím jsou nuceni se vyrovnávat, bojovat, čemu se musí postavit, jen aby přežily. V určitých okamžicích mi běhal mráz po zádech, když jsem si uvědomila, že to je realita, že ty děti to tam nemají bez rodičů vůbec lehké. Kniha popisuje, pro nás téměř nepochopitelný, život dětí na ulici.
Syrový příběh , který mě nenechal klidnou, nutil mě se zamýšlet a takové knihy, které mají v sobě poselství mám ráda. Do posledních řádků jsme doufala a zároveň se bála, aby má naděje nebyla planá.
Vzhledem k tomu, že jsem byla požádána, zda bych si knihu přečetla a sdělila svůj názor, snažila jsem se být kritická, ale vyprávění o dětech, které v útlém věku přijdou o vše, především o to nejdůležitější - rodiče i domov, mně dostalo. Ano, postavy mohly být propracované maličko víc do hloubky, ale nebylo to nijak výrazným handicapem, takže hvězdičky neubírám. Protože i přes útlost je to kniha úplná. Autorka nikoho nesoudí, předkládá nám životní zvraty, pády i úspěchy protagonistů s nadhledem a přesto nám ukazuje surovost života na ulici, ve slumu, v gangu takovým způsobem, že to Vámi musí alespoň trochu otřást. Cítíte, že prostředí zná a ví, o čem píše. Rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od Vás přečetla, paní Hindráková :-)
Moc dobře popsaná realita, kterou mi z naší země často ani nevidíme. Tahle kniha mi otevřela nový obzor, který jsem nikdy dříve nevnímala. Téma mě velmi zaujalo.
Co se mi líbilo:
poutavý příběh - smutek, naděje, láska, bezvýchodnost, bída, autentičnost
prolínání děje a postav - některé zápletky (např . zjištění, že Moory otec byl slavný politik a že s Joy byly nevlastní sestry)
rychlá čtivost knihy
Co bych vytkla:
stručnost, krátké kapitoly
příliš erotiky, popisy sexu byly opravdu rozsáhlé, někdy víc než popisy jiných událostí
zakončení knihy - nevím jestli je to pravda ale zklamalo mě. Co s tou unesenou ženou s dítětem dělali, to ji někde zavřeli a čekali až na ni manžel zapomene? Divný závěr knihy, i to jak se vrátila na Štědrý den kde na ni čekal ve slumu manžel s dárky?
místy až moc náhod..
Pokud chcete rychle čtivou knihu (jednoduchý styl psaní) k vodě nebo při jízdě autobusem doporučuji, pokud chcete mistrovské dílo ve psaní - hledejte jinde. Za mě vcelku spokojenost.
Moc hezky napsaná kniha o drsném životě dětí na ulici.Příběh mě dojal a občas mi i slzička ukápla.Jakmile se do této knihy začtete uvědomíte si jak je život v Africe s porovnáním z naším krutý.
Byla to moje druhá kniha od H. Hindrákové a určitě si přečtu další.
a
Kniha se mi líbila víc než Dobrovolnice. Z počátku jednotlivé nesouvisející příběhy se pěkně spojily.
Tak za mě hodně slabé.
Téma - podle mě velice dobré.
Ale to pojetí - velmi strohé, kapitoly stejně dlouhé jak přes kopírák, věty velice jednoduché, často mi to přišlo jako sloh mých náctiletých dětí.
No a ten závěr - jak z červené knihovny.
Nebývám takto kritická, ale tentokrát to bohužel jinak hodnotit nejde.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Děti nikoho |
| 2017 | Smrtící byznys |
| 2014 |  Dobrovolnice |
| 2018 | Nezlomný |
| 2016 | Lovci lebek : český thriller z prostředí speciální pátrací jednotky |
Knihu jsem vyhrála v nějaké soutěži Naše Praha a obdržela ji i s podpisem autorky, za což moc děkuji. Jsem už důchodkyně a čtu zásadně v autobuse, když jedu z Odoleny Vody do Prahy a opačně. Musím říct, že tato knížka se čte opravdu sama! Nakonec jsem ji dorazila během jednoho dne, nevadí mi, že dopadla šťastně, spíš by mi vadilo, kdyby nedopadla šťastně, ale vadí mi vždycky, když si autoři popletou nějaké údaje nebo jména. Třeba na s.141 se praví, že David jezdil na skládku matátem a vybíral plasty, na nedaleké straně 158 chodil hodinu a půl pěšky a hledal předměty z kovu. No, dobře. Mohla se koneckonců změnit situace. Ale jak by mi autorka vysvětlila, že otec Joy byl už od strany 17 Charles a najednou ho dcera shání na s. 165 na ministerstvu a žádá "svého otce Johna Makaua"? Snad existují nějací placení korepetitoři, kteří to mají pořádně přečíst, aby jim takové chyby neunikaly! A jinak si myslím, že by stálo za úvahu udělat na konci knihy z těch afrických výrazů nebo přímo slovíček takový malý slovníček, že by to třeba i někdo ještě jiný než jenom já přivítal.