Devátý dotek
Mirka Šimková
Už nikdy nebudeme stejní jako předtím. Už nikdy nebude nic jako dřív. Kniha je opravdovým živým zachycením událostí jedné rodiny v domku za Plzní, v Ovečkově – muž a žena, čtyři děti, dva psi, kočky a šest ovcí. Deník vypráví velice intimní zpověď ženy, která se v úterý 24. listopadu dozví, že se její muž již nevrátí z práce, tak jako každý den ve čtyři hodiny odpoledne, protože se stal obětí nezaviněné dopravní nehody. Máma čtyř dětí, z nichž tříletá Klárka rok a půl bojuje se svalovou atrofií, si píše po ztrátě svého muže deník o všech přicházejících událostech, myšlenkách a pocitech. Den po dni, přímo v daném okamžiku, vypráví o smutku, ale i touze žít dál a milovat. Protože když nechcete být do konce života nešťastní, musíte s tím něco udělat… Kniha se sice jmenuje Devátý dotek, ale doopravdy je utvářena z tisíců doteků, obyčejných i těch zcela neobyčejných. Smutných, radostných, komických, tragických – nevybíráme si je, nelze si je vymyslet – to je život. Až s touto knihou pochopíte, že kdykoliv všechno může být doopravdy jinak, už od příštího rána.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha je doporucenim pro dalsi, kteri prozivaji osobni ztratu. A budme na sebe hodni.
Autentický příběh psaný formou deníku. Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem. Děj je napínavý, čtivý a dojemný. Tento příběh ve vás něco zanechá, několikrát jsem měla na mále a rozbrečela jsem se.
Nádherná kniha o tom že život se s nikým nemazlí. Obdivuju ženu, která překonala takovou ztrátu, někoho ztratit neznamená jen si připustit že už tady není, ale hlavně naučit se s tím žít. Soucítím se všemi, ktěří někoho ztratili.Lenka
Tak právě jsem začala číst tuto knihu... už po přečtení prvních pár stránek jsem neviděla na písmenka, jak to bylo smutné. Je to přece jen příběh ze života a každý kdo něco takového zažije hned si vzpomene na svou bolest, ale je fajn že v tom nejsme sami.
Poměrně těžké hodnotit, když jsem životní příběh autorky četla průběžně na jejím blogu a prožívala tak její Osudy v aktuálních časech. Z knížky už pak na mě dýchají spíše jen vzpomínky na dobu, kdy jsem stejné myšlenky už četla. Každopádně ale nesporně zajímavé a emotivní čtení.
Uspávající knížka, která mi prakticky nic nedala. Nemám rád tyhle osobní zpovědi. Koho zajímají?
Dobře napsán životní příběh. Ke čtení je to příběh náročný hlavně emočně, citově, duševně. Kniha se nedá číst někde na veřejnosti - ve vlaku, v čekárně a tak. Spíše v soukromí, případně i s kapesníkem. A já jsem ji nezvládla přečíst na jeden zátah, bylo těch emocí prostě moc naráz. Ač je ale příběh smutný, nejedná se jen o knihu neveselou. Mezi popisy, úvahách o bolesti v srdci a mezi snahou dobrat se odpovědi, proč se to stalo, proč to tak v životě chodí, jsou i zápisky úsměvné, veselé. Jsem ráda, že nemohu posoudit, zda kniha pomůže i dalším takto podobně osudem zasaženým, věřím, že určitě ano. Prostě moc dobře napsána knížka. Co ji trochu takzvaně "kazí", je to, že se jedná o opravdu skutečný popsaný reálný život jedné rodiny, ne nějaký románový, bohužel.
Devátý dotek
Kniha, která chytne za srdce, ať už jste prožili situaci podobnou té autorčině nebo ne. Přinutí člověka vážit si svých blízkých. Dnes tu jsme a zítra třeba ne :(.