Dharmoví tuláci
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39035/bmid_dharmovi-tulaci.jpg
4
515
515
V polovině 50. let podnikl Kerouac s básníkem Garym Snyderem výstup na kalifornskou horu Matterhorn. Krom setkání s přírodou, jež ho později inspirovalo k pobytu na hoře Desolation Peak, o kterém píše v Andělech zoufalství, se tato cesta stala i setkáním s buddhismem, jež mu Snyder zprostředkoval. Protikladem této duchovní roviny je líčení divokého městského života. V něm se objevuje další z Kerouacových přátel, Allen Ginsberg, a na veřejném vystoupení čte svoje Kvílení.... celý text
Přidat komentář
Milo prekvapila, páčila sa mi o mnoho viac ako Na ceste. Neviem ako pri iných vydaniach ale vydanie z tohto roku 2019 má konečne poriadny doslov asi prvý čo sa mi páčil a zo záujmom som ho prečítala. Strašne vidno v jeho rozmýšľaní a slovách vplyv tragédie na jeho život (smrť brata). Vďaka tejto knihe som si uvedomila že hocakú tragédiu prežijeme nikdy na ňu nezabudneme nikdy sa nás nepustí ale zároveň nás krásne zmení, spraví nás jedinečnými ale vždy tu bude a bude nás ovplyvňovať. Zároveň si všímam že pri ťažkom živote človek siaha po knihách, horách a náboženstve ako pán Kerouac - človek sa snaží nájsť sám seba. Krásny smutný človek, krásny príbeh.
Hodnocení této knihy je obzvlášť těžký oříšek, protože je to knížka vskutku iniciační. Pokud vás dovede tam, kam chce, budete ji muset opustit. Na jednu stranu na mě v rané dospělosti silně zapůsobila, dovedla mě k zenu, japonské estetice a hlavně ke Garymu Snyderovi a odtud k antropologii. Takže přesně souhlasím s předchozím komentářem, že jde o knihu s potenciálem měnit lidské životy. Na druhou stranu mi právě odtud, kam mě dovedla, začala připadat jako dost naivní, neautentická, povrchní a tak trochu na efekt. Jenže o tom ta kniha je. O rozdílu mezi beatniky a Gary Snyderem, který k nim měl generačně a přátelsky blízko, ale nikdy se za beatnika nepovažoval. Kniha přesně vystihuje rozdíl mezi mladickým nadšením pro všechno, co je jiné, tedy nezralým hledání svobody za každou cenu, a opravdovým zaujetím, které už ví, co chce a jde si disciplinovaně za svým. Sám Snyder to vystihl slovy (nevím už, jestli je to v knize, nebo jsem to slyšel na jeho přednášce): "Jacku, ten tvůj buddhismus je jako šlehačka na narozeninovém dortu." Děkuji tedy Kerouacovi, že mě seznámil se svým přítelem, a současně se mu omlouvám, že jsem ho právě kvůli němu opustil a vydal se jinou cestou. A pro všechny ty, kterým se stalo něco podobného, doporučuji po přečtení Dharmovým tuláků Snyderovu knihu "Zemědům", která na ně vlastně navazuje, ale jde fyzicky i mentálně mnohem dál – tam, kam už Kerouac dojít nemohl.
Cestovanie dychberúcou americkou prírodou s ruksakom na chrbte. Prenikanie buddhistického učenia do amerického spôsobu života. Hľadanie seba samého vo svojej samote a tichu prírody, ale aj hluku a spoločnosti ostatných beatnikov.
Jednoducho Kerouac.
"To celý je prostě svět plnej tuláků s ruksakama na zádech, dharmovejch tuláků, který odmítaj souhlasit s všeobecným požadavkem, aby spotřebovávali všechno, co se vyrb, a museli proto pracovat, aby měli tuhle výsadu konzumovat, všechny tyhle sračky ve skutočenosti nikdy nechtěli, jako ledničky, televize, auta, nebo přinejmenším aspoň ty nový luxusní káry, tukový oleje na vlasy, deodoranty a všechny ty hovadiny, který po týdnu nakonec stejně najdete v popelnici, tyhle všichni jsou totiž uvězněný v systému, kterej se skládá z práce, výroby, spotřeby, práce, výroby a spotřeby ..."
Prvotné nadšenie opadlo, zrejme som od knihy čakal viac. Po tom, čo som sa začítal, si ma však získala. Zen mi je blízky a hoci Kerouacovi vytýkali, že sa v podstate len viezol na jeho vtedajšej popularite a to, čo v knihe prezentuje má so zenom ako takým pramálo spoločné, kniha aj tak zanechala dojem. Dielo o hľadaní, buddhizme na americký sposob a s odkazom na mnohých umelcov vtedajšej doby.
Miluju Kerouacův neotřelý osobitý styl psaní, který se mi s postupujícím věkem zarývá do srdce čím dál drásavěji a nutkavěji. Odjakživa jsem sympatizovala s jeho netypickým vnímáním světa, popisy scenerií, událostí a charakterů, hledáním svého pravého já, bojem s ukřičenými vnitřními démony a rozbory hlubokých myšlenek, které se mnohým zdají jako nekonečné "tlachání" bez konce. Jack Kerouac svým démonům nakonec podlehl, ale i tak mě stále fascinuje, jak se s nimi snažil vypořádat a jakou výjimečnou silnou osobností byl.
Dharmové tuláky považuji za jedno z jeho nejvydařenějších děl.
V mém srdci bude mít navždy své nenahraditelné místo, a proto mu vzdávám uctivý hold ve svých knihách.
Tahle kniha pro mě představuje největší literární zklamání tohoto roku. Autorova amero-budhistická filosofie mi přijde uhozená, jako vše co američani přežvýkali k obrazu svému. Literárně taky žádná pecka.
Mám k této knížce zvláštní silnou vazbu. Když jsem se k ní před pár měsíci po letech vrátil, očekával jsem, že mě Kerouacův styl nyní již odradí určitou přepjatostí výrazu (předtím bych řekl patosem). Na místo toho jsem hltal každou stránku víc než kdy předtím - a došlo mi, že nejlepší je Dharmové tuláky číst v lese pod stromem.
Dharmovým tulákům jsou vlastní především dva motivy: přátelství a duchovní cesta osamělého člověka. Střídají se zde pasáže věnující se oslavě bujarého, společenského života mezi beatníky, mladými umělci a západními buddhisty a pak ty, které se zaměřují na osamocené hledání vlastní spirituality, vlastního prožívaní skutečnosti. Příběh je prodchnut úžasnou dvojznačností, která ale nepůsobí tak nesourodě, jak by se zdálo - od samoty ke společenství a od společenství znovu do ozdravné (ale často i náročné) samoty. Duchovní, mystizující prvek, který například v Kerouacově On the Road není dostatečně patrný (a spíše je přebit alkoholismem a erotickým vytržením), je v Dharmových tulácích všudypřítomný.
Hodnotím jednoznačně maximem už pro osobitost a vytříbenost Kerouacova stylu. Hlavně ale proto, že kdykoli si vzpomenu na toto dílo, na hledání, strádání a radosti mladého Kerouaca vtěleného do literárního hrdiny, cítím potřebu všeho nechat a naslouchaje potřebám své duše putovat po křivolakých stezkách světa.
Jedna z poněkud klidnějších beatnických výpovědí soustředící se trochu více na duchovní cestu a přípravu na nadcházející osamělou službu na vrcholu hory než na bláznivé pitky a řádění, která je pro mě současně jednou z nejlepších Kerouacových knih vůbec, asi také proto, že krásně ukazuje kontrasty městského ne příliš spořádaného života se střídmějším přístupem prodchnutým toulkami po horách a zároveň zachycuje pronikání buddhistického učení do americké kultury. 95 %
Tahle kniha patří mezi mé nejoblíbenější. Pamatuju si, že jsem ji četla někdy na konci základky nebo v prváku na střední a zásadně mě ovlivnila, protože mě přivedla k buddhismu. Plná moudrosti, lásky k přírodě, svobodě a přátelství. Myslím, že je mnohem lepší než Na cestě.
Tuto knihu jsem nedocetl.Nejak jsem nedokazal prenest pres srdce prach a hnus beatniku a jejich americke pojeti zenu.
Není moc zábavná, ale aspoň je slušně napsaná.
S doslovem jsem problém neměl, klidně si ho přečtěte.
Dualita buddhismu a amerického způsobu života mi přišla absurdní...pár zajímavých myšlenek celkový dojem nezachránilo.
K málokterému autorovi mám tak ambivalentní postoj jako ke Kerouacovi. Na jednu stranu měl určitě chvályhodné ideje, nad nimiž je dobré se přinejmenším zamyslet - nenechat se spoutat konvencemi a hlavně nechutným přízemním zápaďáckým materialismem a konzumerismem -, na druhou stranu měl hodně slabostí, které nedokázal překonat a ve svých knihách je dával možná až příliš moc najevo (i když to se dá ocenit jako rys upřímnosti), lze ho obvinit i z jistého pozérství a pokrytectví. Cenné a zároveň pochybné je jeho hledání jakési vyšší vnitřní svobody a uvolněného způsobu života - cenné proto, že Kerouac takto hledal dlouho a různými způsoby, pochybné proto, že byl téměř neustále (materiálně) závislý na ostatních (především na své matce) a že při svém hledání nejspíše selhal (jako ale většina těch, co se o toto pokouší), což lze usuzovat z konce jeho života, kdy se Kerouac doslova rozplynul v těžkém alkoholismu. Dharmoví tuláci na mě na jednu stranu působí jako velmi osvěžující kniha, která v člověku probouzí touhu zase se někam vydat a nic víc neřešit, ale na druhou stranu v ní nacházím spoustu řečí, které na mě působí jako čirý blábol (možná byla chyba nečíst knihu v originále) - občas prostě spousta slov, z nichž mnohá jsou nadbytečná a je těžké v nich hledat nějaký (vyšší) smysl. Různé narážky na buddhismus působí snad až prvoplánově a především povrchně. Buddhistické smýšlení by lépe vyplynulo spíše z popisu určitých činů a situací. Kerouaca považuji za nesmírně cenného kronikáře své generace, za inspirativního člověka, který pokud tvořil umění, tak to byly spíše jeho rané, ještě tzv. akademické romány.
Četla jsem ji před 20 lety a moc se mi líbila....hluboké myšlenky... ale chyba byla, že to byla moje první kniha od Kerouca a pak, když jsem četla Na cestě, mnohem slavnější román, tak jsem si ho už tak neužívala, pro mě jsou Dharomví tuláci Kerouacovou nejlepší knihou. Ale beatníci patřili k mému mládí, nyní bych je už asi nečetla...ale v knihovně je mám stále :)
Štítky knihy
buddhismus příroda zvířata, fauna americká literatura USA (Spojené státy americké) Beat generation, beatnici hory a pohoří společenské romány tuláctví, bosáctví, vagabundážAutorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Pokračování románu Na cestě a další z Kerouacových líčení života. Kniha začíná popisem básnického manifestu, legendárního čtení v Gallery Six, kde Allen Ginsberg přednesl svou proslavenou báseň Kvílení.
Hlavní hrdina Ray (Jack Kerouac) v knize prožívá chvíle sexuálních experimentů, duchovních i tělesných poznání – cestu za svobodou. Máme příležitost nahlédnout na počátky Beat generation a ruksakové revoluce . Ray se svými přáteli prožívá chvíle hlubokých budhistických duchovních poznání, cestuje po přírodě, leze po horách, jde za své hranice, ale také se pere s alkoholismem a svými psychickými stavy.
Dílo je nesmírně cenné jako důkaz svobodného lidského myšlení a ducha.