Dievča, ktoré čítalo v metre
Christine Féret-Fleury
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386267/mid_dievca-ktore-citalo-v-metre-py4-386267.png
3
180
180
Ak máte radi knihy, ak sa občas pristihnete, že čítate ponad plece svojho suseda vo vlaku, ak s obľubou snívate a navštevujete antikvariáty – vtedy je táto kniha ako stvorená pre vás… Juliette sa každý deň v tú istú hodinu vezie metrom po trase číslo šesť. Najradšej zo všetkého pozoruje tých, čo okolo nej čítajú.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , MottoOriginální název:
La fille qui lisait dans le métro, 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha, která nezačala špatně, avšak skončila jako okopírovaná (shoda s knihou Pojízdný krámek snů).
Přiznávám, že jsem si vypsala pár krásných citátů o literatuře. Ale nedostala jsem se pod kůži hrdinům, kteří mi připadali příliš nereální.
A vůbec mi chyběla v příběhu nějaká vážnost, která by poukázala na normální život.
Copak by vážně někdo bez většího rozmyslu opustil stabilní práci a vrhl se do pochybného zaměstnání?
To by člověk vážně neváhal a hned se ujal malé dívenky, kterou vůbec nezná?
Možná jsem komplikovaná já...
Chyběly mi myšlenkové pochody, nějaká psychologie postav...
Asi jsem od knihy čekala něco jiného...
Tento příběh nedoporučuji.
Musím říct, že se to vyvíjelo úplně jinak, než jsem podle začátku čekala. Příběh mě vlastně nakonec trochu zklamal, na druhou stranu jsem tam našla spoustu inspirace ke čtení a zamyslela se sama nad sebou. Takže výsledek dobrý :-)
Vcelku slibný začátek, ale nedošel bohužel naplnění. Zase jedna z nedočtených knih.
Knížka mě nejdřív hodně zaujala...: Příběh o vášnivé čtenářce, která čte, kde může, a dokonce i v metru? To bude pecka, jde se na to! Ale už na začátku jsem zjistila, že to nebude to, co jsem očekávala. Hlavní hrdinka mi svou povahou vůbec nesedla. Stále se vracela do minulosti, jako by nedokázala žít v přítomnosti. Ale dobře, přimhouříme oko, někdo takový může existovat... Jenže i děj mě zklamal. Těšila jsem se, že se do toho autorka opře, a vytvoří z tak nádherného tématu něco dechberoucího (což by jistě šlo). Ale s postupem času mě počáteční nadšení opouštělo víc a víc, až mé čtení nakonec skončilo někde uprostřed knížky. Nedočetla jsem ji. Možná jsem měla, abych aspoň věděla, jak to dopadlo. Ale to prostě nešlo.
Jedna hvězda navíc za relativně originální "dějové" chvilky, za občasnou nepředvídatelnost.. Jinak? Kniha vám nějak proteče před očima a je pryč, aniž něco zanechá. Možná jen ten pocit, že čas, který jste u ní strávili, byl nejspíš zcela zbytečný.
Hrdinka často v myšlenkách utíkala až kamsi za hory a já se dost často ztrácela, o čem že to je zrovna řeč. Podivné postavy, podivný děj, podivné "rozuzlení".. vyvolává to ve mně opravdu jen takový ten pocit po vypití velmi zředěné bezové šťávy - takové to něco tam bylo, ale vlastně nevíte co, ani jestli vám to chutnalo.. a vlastně vás to ani nezajímá..
Škoda potenciálu. Jinak zajímavá obálka..
Kniha, ktorá sa nečíta ľahko. Ale bolo v nej niečo, čo ma nútilo sústrediť sa a neprísť tak o zaujímavé myšlienky, s ktorými som sa inde nestretla. S hrdinkou sa nemusíte stotožniť, pochopiť ju, ale pochopíte, že ľudia nie sú rovnakí rovnako ako knihy..
Já bohužel nesdílím takové nadšení, jak někteří z vás. Od začátku na mě příběh působil až sektářsky. Jakoby "knihy" byly v životě to nejdůležitější a proto je "musíme" uctívat. Nejspíš tuto knihu ocení hlavně ti, kteří si libují v čichání, laskání se se stránkami, a já vlastně nevím co všechno někteří jsou schopni s nimi dělat. Já miluju knihy, ale nejsou pro mě modlou, jako zde v příběhu, a proto jsem ho nejspíše nepochopila správně a proto mě nebavil. Ke konci jsem četla aniž bych vůbec věděla o čem čtu. Nic ve mě nezanechala, ale chtěla jsem ji dočíst "co kdyby náhodou". Jenže nic, prostě NIC.
Dojemně povzbudivá kniha o lidském směřování a smysluplném naplnění života. Krásná metafora v podobě na smrt jdoucího pavouka. Popis světa knižních příběhů jako prostoru pro naše šťastné sny a představy. Téměř filozofické dílko. Knižní tématika trochu evokuje Nonstop knihkupectví pana Penumbry od R. Sloana. Zde je však pouze příkladem činorodě užitečné životní poutě, byť se dá chápat jako upřimné, téměř láskyplné vyznání knihám.
K četbě je třeba klid a soustředění, aby se člověk mohl nořit, nořit a vnímat poselství autorky.
Dívka, která četla v metru. Kratičký román (ani ne na 200stran) na dva večery. Byla jsem na něj hodně zvědavá, protože komentáře a hodnocení nebyly zrovna pozitivní. Po přečtení jsem dumala nad důvody a myslím, že jsem na to kápla. Může za to anotace, po jejímž přečtení čtenář nabyde dojmu, že se v příběhu objeví nějaká zajímavá zápletka. Jaké je pak jeho zklamání, když zjistí, že žádné drama se nekoná.
Ode mě kniha dostala **** a libila se mi. Příjemná, lehce poetická oddychovka s krásným námětem a odkazem na literaturu. Mezi těmi všemi vraždami a vyšetřováním za poslední dobu to byla příjemná změna. Zbytek krátké recenze na blogu.
Jsem asi úplně mimo, ale s Dívkou, která četla v metru, jsem se zcela minula. Kniha bez děje, bez výrazné hlavní postavy a v mých očích i bez hlubší myšlenky.
Milá knížka o knihách. Někdo ji přirovnal k Amélii z Montmartru a musím uznat, že to sedí. Hlavní hrdinka zanechá nudné zaměstnání, protože náhodou objevila práci, která jí jde od srdce - měnit život lidí prostřednictvím knih, jež jim sama vybere. Příběh není rychlý a náročný, spíše pohodový a poetický. Děj plyne pomalu a čte se příjemně.
Tak jsem knihu s největším vypětím všech sil dočetla. Snad jen z důvodu, abych věděla, jak to dopadlo. Jak byla nudná na začátku, tak i skončila.
Nějak mě příběh vůbec nebavil. Juliette byla dost nudná a ostatní postavy takové obyčejné. Nápad byl hezký ale dal by se zpracovat mnohem lépe.
Tak jedna hvězda je za to, že se to četlo rychle, i když to bylo podle mého tím, že to jsou malé stránky, málo textu, slabá kniha. Ale jinak bych ji vůbec nedoporučila, nic se tam neděje, vše je nemastné neslané. Nápad dobrý, ale opravdu nedotáhnutý.
Mám dojem, že jsem knihu nepochopila. Četla se rychle, ale hrozně špatně.
Ocenit zde musím některé krásné myšlenky. "Všichni jsou odsouzeni všechno lopotně vysvětlovat slovy, která nikdy nejsou dostačující." a "... křehkými dívčinami, jejichž krása se rozpadla, jak se měnila slova, jimiž byla popisována." Takové věty nutily člověka, aby se zastavil, zamyslel.
Na pomezí kladů a záporů je potom charakter knihy, který mi občas trochu připomínal typy na čtení. Člověk si rozšířil povědomí o knihách a autorech, zopakoval si staré klasiky. Pěkný koncept, jen si myslím, že tam toho bylo až příliš.
A teď k důvodům, které mě vedly k udělení tak nízkého hodnocení.
Popisné části pro mě byly navýsost nezajímavé.
S postavami se čtenář příliš neseznámí a jen na něm, jak si je v hlavě dokreslí, aby nebyly tak k uzoufání ploché.
Jednání postav mi přišlo dost nahodilé, stejně jako to, co se jim v životě děje. Místy jsem měla pocit, jakoby autorka sama nevěděla, kam její příběh směřuje. Upřímně, já jsem smysl nepochopila ani na konci knihy. Kdybych měla říct, o čem příběh byl, vypadly by ze mě jen nějaké kusé nesouvislé útržky.
Možná tedy knihy měla mít onu osudovou 247. stranu (skutečnost v knize několikrát připomínaná), na které se bude zdát, že je vše ztraceno a za níž se děj začne vysvětlovat a celé to ve výsledku dá alespoň nějaký smysl.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dívka, která četla v metru |
| 2008 |  Nočný jazdec |
| 2011 |  Búrka v klube |
| 2007 | Za každú cenu |
| 2007 | Žriebä z Garrigues |
aj pekné, aj nekonzistentné, chvíľami mi to pripomínalo iné príbehy. letná oddychovka