Dita Saxová

Dita Saxová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259421/bmid_dita-saxova-vVe-259421.jpeg 4 263 263

Román o tragickém osudu židovské dívky, která přežila koncentrační tábor, ale nedokázala se vyrovnat se svým postavením v poválečném světě. Autor líčí návrat citlivé mladé dívky z koncentračního tábora, kde zahynula její rodina a kde byla svědkem neuvěřitelného utrpení. Chce si vynahradit ztracená léta, dohonit studium, navázat přátelství a uvěřit, že život má i své krásné stránky. Nedokáže se však po přestálých zkušenostech vžít do normálního života a uvěřit ve vlastní budoucnost. Spisovatelovy úpravy týkající se rozsahu i hloubky zpracování podtrhují význam tématu, které po celý život neopustil a jež je povážlivě aktuální i v dnešní době – tématu holocaustu.... celý text

Přidat komentář

grillica
27.02.2018 4 z 5

Dita. Pěkná holka, možná díky svému překvapivě árijskému vzhledu, štěstí v neštěstí ostatních, shodou náhod, přežila druhou světovou válku, Terezín, koncentrák, své rodiče i prarodiče. Po válce žije v Praze v domově mládeže, snaží se studovat, stýkat s lidmi, navazovat přátelství, žít "normální" život. Jenže nejde zapomenout. Užívat si života, tak jak by se to za normálních okolností od mladé hezké holky očekávalo. Na okolí nejspíš působí, že to má dost na háku, nějaké ty plány do budoucna, dá každému kdo si o to řekne a celkově se má fajn, i když pár šrámů na duši by se našlo, to dá rozum.
V hloubi duše je ale pořád tam s nimi, s dětmi v Terezíně, se svými příbuznými, se všemi, kteří vyletěli do povětří. Jak o tom mluvit s těmi, kdo to nezažili? Jak, a proč vlastně, o tom mluvit se spoluúčastníky celého toho nešťastného konečného řešení? Nejde zahubit pocit přeživšího, smutek, myšlenku na nespravedlnost; někde někdo určil: "tak a Židé zmizí z povrchu zemského." Četlo se mi to těžko, jak kvůli ději-neději, v okamžiku, kdy rozhovor náhle končí přesunem do Ditiných myšlenek, proudu úvah a vzpomínek, a najednou se dialog objeví z ničeho nic zpátky po dvou stranách; tak kvůli myšlence knihy jako takové. Odsouzení již odsouzených, smrt už mrtvých. Beznaděj a deprese, která vysvobozením a navrácením do "normálního" života ani náhodou nekončí, ač se snažíte ze všech sil.

Poselství této knihy je silnější než kniha samotná. Mimochodem, po přečtení Hany od Mornštajnové, jelikož mi Ditu několik lidí k Haně doporučilo: Hana mě tedy zasáhla mnohem víc, smutek, svíravost, na konci jsem brečela a brečela.. A to u knih vydržím hodně. Je to tak strašně strašné a (ne)skutečné a skvělé: https://www.databazeknih.cz/knihy/hana-324332

katerina9455
10.11.2017

Dita Saxová je výborná kniha. Ovšem dost se liší první vydání z roku 1962 a přepracované vydání z roku 2007. Přečetla jsem obě vydání a musím říct, že jednoznačně lepší je první vydání. Příběh je skvěle napsán se všemi pocity mladé židovky, která si prožila něco nepředstavitelného a nyní se musí porvat s novým životem. Bohužel nenajde to, co hledá a tak páchá sebevraždu. Pan Lustig je opravdu vynikající! A stejně jako kniha je skvělý film z roku 1967!!!


KikiZ
22.03.2017

Chápu že ne každému se to čte lehce a určitě mám pochopení pro negativní hodnocení, ale já tu knihu miluju, milovala jsem a milovat vždycky budu. I když mne Dita lezla místy trochu na nervy. A stejně jsem měla vždycky nejradši požitkáře Andyho Leboviče. Prostě ho chápu. Byla jsem před časem velmi nemocná a když je Vám pak lépe, ty dny, kdy Vás nic nebolí a můžete si prostě dřepnout v kavárně a dát si tam ten nejlepší a nejdražší dort a říct si...kašlu na prachy, zítra tu nemusím být,...nebo jít do galerie a dívat se na krásu, na krásné obrazy, opravdu to cítit a vnímat celým srdcem. Nebo jet na výlet na nějaký zámek nebo do přírody. Vnímat věci opravdu a srdcem.

PeťkaW.
21.03.2017 3 z 5

Ač si pana Lustiga velmi vážím jako člověka i jako spisovatele, nepřišla jsem tomuhle dílu na chuť. Uznávám jeho hodnotu, ale mě si nezískala. Děj mi přišel zdlouhavý, nezáživný, každou další stránkou jsem se prokousávala hůř a hůř... Krom konce, který byl o něco poutavější. V knize je pár pasáží, které mají spád a jsou zajímavé, ale utápí se v šedém zbytku.
Pro mladší čtenáře musí být jen těžko stravitelná. Většina knih se zaměřuje na jednu, popřípadě pár filozofických myšlenek. Tady jich je na každé straně několik, což na jednu stranu oceňuju, protože člověk dostane opravdu spoustu námětů k přemýšlení, ale na stranu druhou ho z toho pak bolí hlava a nestačí všechno to kvantum plně pobrat a ocenit. Musím ale uznat, že některým z těchto myšlenek se podařilo mě totálně rozebrat...

Mandrejka
10.07.2016 1 z 5

Knihu jsem chtěla číst k maturitě, ale nedočetla. Nudná, zamotaná kniha, děj se táhne, je nezáživný.. Je pravda, že sama bych po této knize nikdy nesáhla, chtěla jsem ji číst vyloženě k maturitě, ale protě to nešlo. Možná ji někdo jiný ocení, ale já to nedokážu, Dita Saxová není můj šálek kávy, bohužel...

Monique201
22.11.2015 3 z 5

Možná jsem si měla přečíst původní, nerozšířenou verzi. Nevadí mi složitější jazyk a dlouhé stránky o myšlenkách, ale dialogy v citátech a rčeních se mi začaly velmi rychle zajídat. Nevnímala jsem souvislosti. Proto jsem zvolila taktiku prostě číst, nechat to na sebe působit a co mě nezajímá, nechat plavat. A tak se mi stávalo, že mě místy kniha nadchla a začetla jsem se a Ditu jsem, co se vztahů zejména k D.E. týče, chápala. Chápu, proč nemohla vést normální život. Zajímavý příběh, bohužel pro mě rozplizlý a s žádným spádem.

Cleo De Nile
23.09.2015 2 z 5

Přiznávám se, že (možná zatím, možná ne) nejsem schopna tuhle knihu tak úplně docenit a pochopit hlavní hrdinku. Některé myšlenky tam byly zajímavé, ale jinak mě to moc neoslovilo. Tyhle poválečné knihy mě celkově moc nebaví, ale povinná četba je povinná četba :))

jaja1989
23.02.2015 3 z 5

trochu nudny pribeh o tom, ze prezila koncentrak, ale nebyla schopna prezit ve svete po nem trochu nefer o proti tem co neprezili

Luxiee Axony
26.01.2014 5 z 5

wow.. Arnošta Lustiga mám velmi ráda jako spisovatele a především jako člověka. Přestože už není mezi námi, vážím si ho nesmírně. Odhodlala jsem se k přečtení Dity a přiznám se, že jsem několikrát chtěla knihu položit a otevřít ji až za pár let (což budu muset udělat stejně). Je to podle mého velmi náročná kniha. Na spoustu věcí přijdete až časem, když o tom budete přemýšlet. Na nějaké věci třeba nepřijdete vůbec. Rozhodně ale myslím, že není spisovatele, jako byl pan Lustig, protože jeho knihy jsou impozantní a budu je číst, dokud nepochopím. :)

Atuin
27.11.2013 5 z 5

Je to ve své podstatě nelehká kniha, protože je to kniha neveselá, peroucí se s vámi o cosi ve vás co chcete nějak změnit a vypudit, ovšem pohltila mě na jediný dlouhý večer - možná kdyby Lustig hrdince nedal do ruky toho Krysaře bylo by to snažší- mě to jako celek drásalo a tím zároveň ztrhlo. Kniha si nese klima Lustigovo knih, celý velký náčrt a koncept jeho dokonalé výřečnosti na toto téma, neupozorňuje zvlášť na to a na ono, takže nemá předěly pod kterými by se akumulovala vsvětlení,příběh vysvětlení nepotřebuje, nelze si zaklapnout s pocitem a všechno dobře dopadlo, protože nic dobře nedopadlo. Vždy v člověku zůstane nějaké to podloží kam se nahrne vše zažité a přežité a sdílí to s ním život. Lustig tahle podloží znal a odhalil je aniž by na ně zvlášť upozorňoval.

Li@
27.10.2013 2 z 5

Tak tohle nešlo...

Kula
21.11.2012 1 z 5

Možná je věk 17 let na docenění této knihy málo, ale moje vzpomínky na Ditu Saxovou, kterou jsem četla na gymnáziu, jsou strašné. A myslím, že se k ní nebudu schopna vrátit ani ve zralém věku.

Gahanka
29.04.2012 5 z 5

naprosto nádherná kniha. Nečetla se mi příliš dobře, ale hlavní hrdinka mě omámila...

pajunček
07.02.2012 4 z 5

„Život není to, co chceme, ale to, co máme“

Je to dost těžké čtení, více než 400 stran je v podstatě mozaika vzpomínek, myšlenek a pocitů hlavní hrdinky. Román nemá klasický příběh, ale o to víc z něho vystupují prožité hrůzy a následná beznaděj a nemožnost žít „normální“ život. Lidé, kteří se vrátili z koncentračních táborů jsou svět sám pro sebe, ostatní jim nemohou rozumět a oni si nerozumí s nimi, i když se někteří snaží zakrývat to veselím a snahou dohnat vše ztracené a užít si, co to dá.
Styl psaní je pro Lustiga typický, z knihy však dýchá smutek a beznaděj…