Divá Bára
Božena Němcová
Povídka z pera klasické autorky o statečné dívce Báře, která je ideálem průbojné ženy a která svým životem a konáním popírá dobovou konvenční představu o pasivní úloze ženy ve společnosti, je trvalou hodnotnou četbou určenou nejen těm, co jsou momentálně ve školních lavicích.
Přidat komentář
„Já miluju pánaboha, a proto se nebojím jeho posla,“ pronáší hrdinka při bouřce. Právě tak svobodomyslná je celá její povaha. Bára stranou společnosti vyrůstá ve svobodného, emancipovaného jedince, schopného přehodnocovat hodnoty. Ne, ona nebude ctít kostelníkovu autoritu a priori – místo toho mu po zkušenosti oznámí: „Nejsi, pane, nic hodného.“ Nebude nosit šněrovačku: rozepne ji, protože „bylo jí volno tak“. Je v tom kus nepoddajné autorčiny osobnosti.
Stejně jako v motivech lidové slovesnosti (v tomto případě písní), které k prózám Boženy Němcové patří. Nebo v apotheose Prahy, kterou obrozenci tolik milovali a kterou já miluji stejně, vidouc ji jejich očima: „Tam je krásně, že si to ani pomyslit nemůžeš! – Když jsem viděla Vltavu, zámek, krásné kostely, velikánské domy, zahrady – strnula jsem. A lidu chodí v ulicích jako o procesí, někteří vystrojeni i všední den, jako by svátek byl, kočáry jezdí ustavičně, hluku a zvuku […].“
Patrně nejslavnější povídka Boženy Němcové se čte krásně a plynule. Jen konec mi poněkud zkazil celkový dojem, ale nelituji, že jsem si „Báru“ přečetla. Je to součást české národní duše.
V Babičce jsem se nikdy nedostala dál, než na stranu 30, ale tohle se mi vážně líbilo. Ani mě neštvala archaičnost jazyka, nepravidelné tvary a přechodníky. Příběh byl krásný a moc doporučuji. Určitě si někdy Divou Báru přečtu znovu.
Babičku jsem přečíst nezvládla, dala jsem tedy šanci téhle tenké knížce a jsem příjemně překvapena. Svižně ubihající milý příběh, který potěší duši.
Divá Bára se mi moc líbila. Knížka je útlá, přečtená za par hodin v práci. :)
Postava Báry mi byla nanejvýš příjemná. Byla to odvážná dívka, která se ničeho nebála a nakonec se všichni bály jí. Samozřejmě kniha skončila jak nejlépe mohla. :)
Líbilo se mi. :)
Pohodové čtení než jsem si teda zvykla jak to je psaný, svým způsobem mohl Barče každý závidět ale místo toho ji odsuzovaly, krásný vztah s Eliškou i po par letech když přijela a nejlepší byl konec možná by i ukápla slzička. :-)
Charaktery propracované nijak zvlášť nejsou, ale přesto je to povídka pěkná,něco z ní plyne a čte se dobře. Tuším podle ní byl natočen i černobílý film, ne?
Štítky knihy
přátelství láska feminismus mezilidské vztahy vesnice české povídky romantismus (literatura) život na vesnici klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Prakticky celou první polovinu povídky mi bylo hlavní hrdinky strašně líto a celé mi to přišlo zahalené v takovém smutném oparu, jak to bylo výborně popsáno. Byl jsem tak rád za další pozitivní pokračování, které se místy neslo i v humornějším duchu, a dobrý konec pro Báru. Tehdejší společnost a vesničané vykresleny dost dobře. Celkově ale stoprocentně nádherný příběh a povídka.