Dívka, již jsi tu zanechal
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226510/bmid_divka-jiz-jsi-tu-zanechal-gL5-226510.jpg
5
2528
2528
Píše se rok 1916, když francouzský malíř Édouard Lefevre odchází bojovat na frontu. Jeho mladé manželce Sophii zůstává na památku její portrét, na svou dobu poněkud nezvyklý. Poté co městečko, kde Sophie žije, padne do rukou Němcům, ocitají se jeho obyvatelé na samé hranici absolutní bídy a pro kousek chleba musejí často dát všanc i holý život. A tehdy Sophiin portrét upoutá pozornost nového Kommandanta. Německý důstojník je obrazem doslova posedlý a Sophie je odhodlaná riskovat cokoliv – rodinu, svou pověst i život –, jen aby mohla znovu spatřit svého muže... O bezmála sto let později dostane Liv Halstonová od svého muže darem působivý portrét mladé ženy, který koupil za pár šupů na ulici. Posléze se ovšem ukáže, že obraz má nesmírnou cenu, a rozhoří se boj o to, kdo je jeho skutečným vlastníkem. A Livino přesvědčení o správnosti věcí podstoupí náročnou zkoušku. Stejně jako Sophie je však pevně odhodlaná bojovat za to, co má na světě nejraději...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
The Girl You Left Behind, 2013
více info...
Přidat komentář
Pěkné čtení pro odpočinek - moje první od autorky a vybrala jsem si ji na základě doporučení několika oblíbených čtenářů ...
Zanechané dívky jsou vlastně dvě - Sophie, jejíž muž odchází do války - a potom portrét Dívky, již tu zanechal...
A kolem tohoto obrazu vedou dvě dějové linie - válečná a současná ...
Příběhy se prolínají - a i mě více zaujala část válečná - okupace malé francouzské vesničky a velké odhodlání Sophie najít svého muže ...
Závěr vyzněl pozitivně - a tak to u romantické knihy má být.
Knihu jsem si koupila někdy v době jejího vydání, líbila se mi anotace, jen jsem neměla čas se do ní hned začíst. Pak jsem postupně začala odhalovat, jaký druh literatury Jojo Moyes píše, a trochu mě to vyděsilo. Co jsem si to, proboha, koupila? Vždyť je to úplně mimo žánry, které běžně čtu! Ale protože nejlepší je postavit se strachu čelem, pustila jsem se do toho (jo, a taky se mi to hodilo do letošních plánů).
První část, ta z války, je na plný počet, bez debat. Na začátku druhé části jsem protáhla obličej, jestli za tohle dám víc jak dvě hvězdičky, budu se divit (asi nebyl úplně dobrý nápad hned překonat časovou mezeru, měla jsem začít s druhou částí knihy raději až druhý den, takhle to byl moc velký kontrast). Postupně se to zlepšovalo, takže jsem vůči dějové lince ze současnosti přestala být tak skeptická. Jasně, spousta věcí byla lehce předvídatelná. Třeba Paul. Vlastně i konec soudního sporu, byť nás autorka nechá pěkně dlouho čekat. Na konci první části jsem byla lehce nakrknutá, chtěla jsem vědět, co se stalo se Sophií, a chtěla jsem to vědět HNED. Postupem času mě ale tak pohltil průběh soudního procesu, že jsem Sophiin osud odsunula na vedlejší kolej (naštěstí pro hodnocení knihy, že mě to už moc nezajímalo, jinak bych za to strhla hvězdičku, i když něco podobného se taky dalo čekat).
A stejně mám pocit, že mi autorka dluží několik vysvětlení. Pár mých otázek se ozřejmilo v průběhu děje, ale stejně bych ráda věděla víc o Aurélienovi a hlavně: jak Paul našel Édith?!
Dva příběhy, dvou různých žen, které od sebe dělí skoro století. Na jedné straně Sophie, která se snaží zvládat život za 1. světové války. Na druhé zase Liv, která se pere se životem po smrti manžela. Obě je spojuje jen jeden obraz, a to, že ne jejich vinou se všechno a všichni obrátí proti nim a zůstanou úplně samy. To asi znáte všichni, ten moment, kdy si přijdete na celym světě úplně sami, kdy si připadáte na dně. Možná proto mě tenhle román chytil o něco víc za srdce. Konečně od Jojo zase skvělej počin. Poutavej příběh s originální zápletkou.
Tato kniha byla pro mě zvláštní a o dost jiná, než normálně čtu. Ze začátku jsem se nemohla začíst, pak to šlo ráz na ráz, ale.......
V momentě, kdy jsem dočetla část, která se vztahovala k 1. světové válce a došla k části z roku 2006, jsem měla velký problém ve čtení pokračovat. Prvních pár stránek jsem louskala několik dní, až jsem nakonec knihu odložila zhruba na měsíc a půl. Předevčírem přišla opět na řadu a to hlavně proto, že jsem ji chtěla dočíst a tlačil mě termín vrácení do knihovny. No řeknu to ve zkratce. Po přelouskání prvních stran druhé části se nedalo přestat a knihu jsem dočetla během krátké doby. Konec byl sice pohádkový, ale vykouzlil mi úsměv na tváři. Nedojal mě, nerozbrečel a ani nenaštval. Vše se k dobrému obrátilo a všichni byli spokojení.
Knihu doporučuji, byla to první zkušenost s Moyesovou a určitě ne poslední. Další na řadě je Krasojezdkyně tak uvidíme. Za mě dobrý :)
Kniha mě zaujala hned od začátku a bavila mě až do samého konce. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, což nebývá u každé knihy. Tato se četla velmi dobře. Je to můj první román od této autorky, takže si ráda přečtu od ní i další příběhy.
Moje první kniha od této autorky a jistě né poslední. Skvěle napsaný příběh, škoda, že skončil. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Narozdíl od první přečtené Krasojezdkyně, měla tahle kniha jedno velké plus. Měla atmosféru a já jsem jí věřila. Je to sice klasický román pro ženy, v kterých si moc nebažím, ale o to víc je jiná. Moc mě bavil příběh o Sophii; doba, v které se odehrával i ta těžkost života a co je všechno potřeba překonávat. Současnost jsem začínala nerada. Najednou to bylo jako číst docela jinou knihu a tu, která mě tolik bavila, nechat rozečtenou. Nakonec mě ale začal bavit i příběh o Olivii zvané Liv a závěrem na sebe oba hezky navázaly.
Jojo Moyes má asi ráda happy endy, navíc takové dokonale vyumělkované. To mi konec nějak pokazilo, ale kdo by nechtěl, aby i v životě vše dobře dopadlo? Nemám jí to za zlé.
Je to krásný příběh, zajímavý námět, i když děj ze současnosti nebyl, aspoň pro mě, tak poutavý jako ten z první světové války. Ale jako celek, a hlavně s tím závěrem, to bylo krásné čtení.
Tato kniha mě velmi bavila. Oceňuji, když si dá autor/ka práci se zjišťováním historických skutečností, aby byla kniha co nejautentičtější a zde se to pravdu povedlo. Děj mě do sebe vtáhl a především se Sophií, ale i s Liv jsem příběh hodně prožívala. Ke konci knihy jsem měla husinu a měla jsem co dělat, abych udržela slzy, a tak by to podle mě mělo u dobré knihy být.
Nádherná knížka ♥ Vůbec jsem se nemohla odtrhnout...poutavý příběh, napínavý i dojemný.
Tak z této knihy jsem dost rozpačitá. Dějová linie odehrávající se v minulosti se mi strašně moc líbila, bylo to skvělé a úžasné. Dějová linie odehrávající se v současnosti mne ale děsně nudila, nebavila mne a postavy, které v současné linii vystupovaly, mi byly děsně nesympatické. Ve výsledku to byla pro mne jen průměrná kniha. Tu současnou linku bych klidně oželela a dala spíš přednost celistvému románu odehrávajícímu se v minulosti...
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Londýn láska Paříž soudní procesy obrazy (umění) prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Bylo to bezva. Jojo je sázka na jistotu. Příběh měl spád, obě dějové linky byly hodně napínavé. A musím říct, že příběh Sophie se mi líbil výrazně víc, než Liv. Bohužel mě Liv svým přístupem, kdy se neustále utápěla v sebelítosti ve strnulém přístupu k vlastnímu životu, po čase docela rozčilovala. A ta zarytost, s jakou trvala na tom, že obraz vybojuje zpět i za dost velkého rizika, že nakonec prohraje a přijde zcela o vše. A to zcela nesmyslné chování vůči Paulovi.. to už byla extrémní ukázka chudinky ublížené. Vím, že knížky autorky vždy končí happyendem, ale v případě Liv mi přišel celkem šroubovaný a zas tak moc mi k tomu všemu nesedl.