Dívka, již jsi tu zanechal
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226510/bmid_divka-jiz-jsi-tu-zanechal-gL5-226510.jpg
5
2527
2527
Píše se rok 1916, když francouzský malíř Édouard Lefevre odchází bojovat na frontu. Jeho mladé manželce Sophii zůstává na památku její portrét, na svou dobu poněkud nezvyklý. Poté co městečko, kde Sophie žije, padne do rukou Němcům, ocitají se jeho obyvatelé na samé hranici absolutní bídy a pro kousek chleba musejí často dát všanc i holý život. A tehdy Sophiin portrét upoutá pozornost nového Kommandanta. Německý důstojník je obrazem doslova posedlý a Sophie je odhodlaná riskovat cokoliv – rodinu, svou pověst i život –, jen aby mohla znovu spatřit svého muže... O bezmála sto let později dostane Liv Halstonová od svého muže darem působivý portrét mladé ženy, který koupil za pár šupů na ulici. Posléze se ovšem ukáže, že obraz má nesmírnou cenu, a rozhoří se boj o to, kdo je jeho skutečným vlastníkem. A Livino přesvědčení o správnosti věcí podstoupí náročnou zkoušku. Stejně jako Sophie je však pevně odhodlaná bojovat za to, co má na světě nejraději...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
The Girl You Left Behind, 2013
více info...
Přidat komentář
Tak konečně jsem jí dočetla. Musím říct že toto je první kniha od Jojo která mi dělala problém. První část knihy jsem přečetla za jeden večer, bylo to velmi poutavé, zajímavé. Avšak druhá část knihy pro mě byla docela zklamání. Ze začátku mě to vůbec nebavilo. Musela jsem se nutit abych to četla. No ale nakonec jsem se přece jen začetla. Konec knihy byl velmi napínavý, a nečekaný. Líbil se mi takový ten převrat.
Takže nakonec. Kniha bylo zajímavá líbil se mi pohled dvou dívek z jiných dob, bylo tam hodně tajemství a takové té nejistoty. A ještě ty dopisy a úryvky z deníků to bylo něco pro mě.
Takže za mě hezké, jednoduché čtení.
Průměrná kniha. Momenty z minulosti o původu obrazu jsou moc hezky napsané. Jakmile se však autorka přenese do současnosti, jedná se o červenou knihovnu.
Jedna z mých oblíbených knih, které jsem četla už několikrát a pořád mě baví. Obzvlášť se mi líbí příběh Sophie, ale i Liv jsem si poměrně oblíbila, i když jsem jí občas měla chuť nafackovat a taky mi tam nějak nesedělo její počínaní v ohledu k její finanční situaci (například mobil hozený do Temže mě naštval). Ale přijde mi, že autorka dobře vystihla válku i bojovné, zapálené a nadějeplné charaktery obou hlavních hrdinek. Hrozně jsem doufala v dobrý konec, hlavně pro Sophie, kniha se hrozně příjemně čte a stojí za to, se k ní i vracet.
Za mě zatím vůbec nejlepší kniha od J. Moyesové, ačkoli to možná není spravedlivé, protože jsem zatím četla pouze tři knihy (ještě Než jsem tě poznala a Poslední dopis od tvé lásky). Dívka, již jsi tu zanechal, ve mě však zanechala nesmazatelné stopy, příběh byl syrový svou opravdovostí, svou bolestí, nadějí, láskou, vírou a neskonalou odvahou... Názory na hrdiny se měnily s ubývajícími stránkami a dost často mě autorka dokázala zaskočit něčím nepředvídatelným, co jsem možná předvídat měla (obvykle se mi to stává)... Po dočtení knihy jsem dobře půl hodiny nemohla přestat brečet... A myslím, že kousek mého srdce zůstal napořád tam...
Kdyz se chcete odreagovat a pritom si precist dobry roman pro zeny, sahnete po Jojo Moyes. Vetsinou se nespletete, od pribehu se nemuzete odtrhnout a proste vas bavi. Nevyzaduje po vas napnout veskere intelektualni schopnosti, ktere mate, ale zaroven nemate pocit, ze ctete plytkou cervenou knihovnu.
Knížky od Jojo Moyesové mám moc ráda. Jsou dostatečně romantické, takže potěší každou ženu a zároveň přináší i něco navíc, něco, co vás přinutí nad knížkou přemýšlet. Příběh jednoho obrazu, dvou žen a spousty spletitých osudů. Je neskutečné vidět kolik příběhů se za uměleckými kousky skrývá.
Knížka vám ukáže, že to co je správné podle práva, často nemusí být správné z lidského hlediska
Opět - jak tomu často bývá - dvě časové roviny, v obou se odehrávají zajímavé příběhy. Popis francouzského maloměsta a jeho obyvatel v době 1.světové války byl určitě velmi vydařený a příběh velmi dramatický, jak jinak. V "současnosti" se mi moc líbila cesta, kterou k sobě postupně našly Liv a Mo. Postava Davida působila až neskutečně kladně, ale proč ne? Jeho skleněný dům bych opravdu ráda navštívila, abych mohla pozorovat hvězdy a hlavně abych si prohlédla ten veledůležitý obraz . . .
Hezká kniha,akorát se člověk musí překousat tím úvodem,ale je to jen můj názor.
Příjemné čtení spíše oddechového charakteru.
První část knihy vyprávěnou z pohledu Sophie, která byla takovou zpestřující sondou do její minulosti, jsem si naprosto vychutnávala. Čtení mě bavilo, styl psaní byl lehký a děj pěkně plynul.
Druhá část knihy mě trochu zaskočila, autorka najednou přešla na vyprávění z pohledu třetí osoby, což mě mírně vyvedlo z míry. Z toho důvodu mi také nějakou dobu trvalo se opět ponořit do děje, ale naštěstí jsem si rychle zvykla.
Mé nadšení z knihy však asi v půlce trochu pominulo, zdlouhavé popisy mě začínaly nudit a k mému zklamání události nabraly spád až cca sto stránek před koncem. Z toho důvodu také podotýkám, že by vůbec neuškodilo, kdyby Jojo svůj román o nějakých sto stránek ochudila.
*** MENŠÍ SPOILER ***
Mám jednu osobní výhradu k závěru. Možná, že je chyba ve mně, ale ten přehnaně šťastný happy end mi byl až protivný. Dle mého názoru by bohatě stačilo všechno ukončit na stránce 386, kde se Liv dozví, že Sophie zemřela na španělskou chřipku v táboře a obraz jí byl Her Kommandantem ukraden. Myslím, že té Paulovy záchranné akce nás mohla autorka klidně ušetřit a pro Liv a Paula by to na straně 386 skončilo realistickým, uvěřitelným otevřeným koncem.
*** KONEC SPOILERU ***
Celkově knížku DOPORUČUJI, je vhodná hlavně pro líná letní odpoledne, kdy dokáže příjemně zpestřit den a posloužit jako účinná obrana proti nudě.
Tato kniha byla mojí prvotinou od Jojo a musím říci, že jsem ráda, že jsem se do toho pustila. První asi 4 kapitoly mi tedy trvalo se začíst, ale to přičítám spíše tomu, že na romány nejsem zvyklá. Pak když se děj přenesl do přítomnosti jsem se musela ke čtení trošičku nutit, protože to byl velký skok hlavně ve formě vyprávění, ale pak když jsem se do toho pořádně ponořila, musela jsem hltat další stránky, jen abych věděla jak to skončí. :)
Krásná, úžasná a milá kniha, plná lásky i napětí.
Také mě více dojal příběh Sophie, ale celkově super, mohu jen doporučit.
Trošku mě při prvních stránkách zamrzelo, že jsem sáhla po téhle knížce hned po Posledním dopisu, protože obě knížky střídají časová období, i když každá kniha období jiná. Ale stačilo se začíst a všechny pochyby byly pryč. Další skvělá Moyes, originální, čtivá, romantická, ... PS: Nakonec já stará cynička i plakala...
Nemám ráda knížky s válečnou tématikou. U Jojo Moyes jsem se překonala. A jsem za to hrozně ráda, protože Dívka, jež jsi tu zanechal; je ten nejsilnější příběh, co jsem kdy četla.
Co k tomu dodat? Po dočtení knihy mi došla slova...
A to se do knihy po přečtení anotace moc nechtělo...
Krásný, dojemný příběh, psaný s citem..
Příběh Liv mi přišel horší (nikoli špatný, jen v porovnání horší), tolik mne nezaujal. Oproti tomu příběh Sofie byl tak dojemný, krásně napsaný, že 5 hvězdiček je málo!
Kniha ukazuje ohromnou sílu lásky, která vás zcela pohltí.
Rozhodně stojí za přečtení!
Opět úžasné čtení od začátku až do konce.
Kniha plná lásky, zoufalství a hlavně naděje.
Velmi pěkné čtení. Více mě bavila část se Sofií, ale vlastně k tomu nemám co říct. Bylo mi jen líto, že kniha končí.
Moje první kniha od autorky....a jsem úplně nadšená a spokojená s autorčiným stylem psaním.Kniha je naprosto úžasná.Budu na ní ještě dlouho vzpomínat a přemýšlet o ní :-)
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Londýn láska Paříž soudní procesy obrazy (umění) prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Přiznávám, že knihu jsem četla v elektronické podobě vždy ve vlaku nebo MHD a musela jsem se přemlouvat abych ji nečetla i doma. Oba díly se mi líbily. V první části je válka a přežívání obyčejných lidiček napsaná s určitou romantikou, která mi vlastně dovolila číst dál neb přímo fyzicky nesnáším jakékoliv příběhy z války. O to lépe se mi četla druhá část, kde jsem netrpělivě čekala na rozuzlení. A jak je vidět ne vždy je vše jasné. Jen je třeba to nevzdávat a jít za svým snem a snad i trochu věřit své intuici protože všechno je možné.