Dívka, již jsi tu zanechal
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272584/mid_divka-jiz-jsi-tu-zanechal-WNh-272584.jpg
5
2534
2534
Píše se rok 1916, když francouzský malíř Édouard Lefevre odchází bojovat na frontu. Jeho mladé manželce Sophii zůstává na památku její portrét, na svou dobu poněkud nezvyklý.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2015
,
Ikar (ČR)
Originální název:
The Girl You Left Behind, 2013
více info...
Přidat komentář
Tohle byla tak nádherná kniha! Po knize Poslední dopis od tvé lásky jsem myslela, že už mě Jojo nepřekvapí ničím tak srdceryvným, ale tohle byla taková nádhera, až se mi chtělo brečet, že jsem na konci knihy. Kniha je pro všechny romantické duše. Nádherný příběh hluboké lásky (jak Sofiiny k Édouardovi, tak Liv k Davidovi). Nejvíc se mi líbily pasáže z minulosti.
Dlouho se mi do knihy nechtělo a jak to tak bývá, strašně se mi líbila. Odrazovala mě válečná tématika. Ale příběh není jen zasazen do první světové války. Je tam i současnost a také druhá světová. Kniha byla propracovaná, zachytila významné etapy a osudy lidí ve 20. století. V překladu se mi lépe četla Sophiina část, kde autorka použila já formu. U Liv jsem nikdy nevěděla, o kom se autorka zmiňuje a moc mi nesedí používání přítomného času a 3. osoby (to je na překladateli).
Téma restitucí bylo hodně poutavé a vidět to z druhé stránky je nutné. Všechno není jen černobílé a všechno není jen o penězích.
Sophie mi přirostla k srdci svou odvahou, svým osudem. Liv mě trochu štvala, ale Mo byla tím pozitivním vyvážením.
SPOILER
Popravdě nevím, co jsem čekala, ale toto rozhodně ne. Ten příběh byl tak promyšlený, uvěřitelný a působivý. Věděla jsem jen, že děj se má odehrávat v období první světové války, takže i linka ze současnosti pro mě byla milým překvapením. Zůstává ve mě jen jedna otázka: Kde se vzala ti potomci pana Lefèvra, dožadující se obrazu, když si Sofie s Édouardem změnili jméno a zřejmě neměli žádné děti?
Krásný a zajímavý příběh, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Bylo pro mě zajímavé přečíst si o životě obyvatel v obsazeném městečku a milostná linka to okořenila.
Po sérii knih “Než jsem tě poznala” musím říct, že toto mě dostalo. Prostředí válečné Francie mě vtáhlo, sice některé pasáže z Londýna jsem musela přeskakovat, přišly mi občas zdlouhavé, ale rozuzlení bylo překvapivé, dojemné. Po téhle knize jsem rozhodnutá, že s autorkou rozhodně nekončím. :)
Po přečtení knihy jsem brečela skoro celý večer.. Ale doporučuju ji. Je to krásný, dojemný příběh.
První kniha od této romantickými příběhy známé autorky, která však nemá obvyklá sladká témata..... Nezklamala, bylo to tak, žádný přeslazený snový příběh. Téma 1SV a umění bylo hodně zajímavé.
Bylo tam od všeho trochu – láska, záhada, napětí, bolest, prohra, štěstí, všeho akorát na skvělé čtení! Četla se tak skoro sama, střídání časových úseků bylo vždy včas, aby byl člověk v napětí co bude dál a neodtrhl se od knihy, a to až do samého závěru, protože ten se předpokládat nedal (jakkoli držíte palce:o)
Musím říci, že s ohledem na životní poznání se mi dostalo pod kůži, jak určité situace v době války, ale i míru mění lidské charaktery a ovlivňují přátelství, důvěru v lidi kolem vás, zvláště ty, jež pokládáte za nejbližší. Každá doba prověřuje jak osobně, tak i ty ostatní.... Jen v době války jde o život. I když možná nejen v době války :o((
Velmi příjemné čtení, i když musím přiznat, že posledních sto stran už jsem kousala. Ne že by mě to nebavilo, nebo že by to bylo dlouhé, ale už jsem se těšila na rozuzlení a ono se to táhlo. Konec byl pozitivní - v obou dějových linkách.
Kniha se mi libila,jen byla pasaz kde byla obtiz se prolouskat...jinak musim rict,ze konec me dost prekvapil.
Krásná kniha, ale z nějakého důvodu se mi nelíbila až tak moc, jako ostatní autorčiny knihy - přišlo mi, že občas jsem se jí musela trošku prokousávat.
Kniha ,která mě bavila...Hlavně ta část z první světové války , jsem četla se zatajeným dechem...Dokonalá propojenost,souzněnost...Mělo to vše...Krutost i části , které Vás úplně pohladí po duši....
Další krásná knížka od Jojo Moyes, kdo má její knížky rád, tak nezklame. Dobře se čte. Četla jsem po Poslední dopis od tvé lásky a v porovnání se mi tato líbila o trochu méně. Ale doporučuji a určitě se k ní někdy vrátím.
Mně ta Moyesová asi fakt nesedí. Já jsem schopná bulet i u reklamy na toaleťák, když tam dají štěňátko, ale tohle už je druhá knížka od Jojo Moyes a zase nic, ani kapka.
Příběh nebyl špatný, ale autorka tak strašně klouže po povrchu za pomoci prázdných postav, že to ve mně nevyvolává žádné emoce.
Úžasně propojený 100 let starý příběh Sofie a současné hrdinky Olívie, děj skvěle graduje až ke strhujícímu závěru, hodně místa na romantiku, ale i sebereflexi všech postav, v knížce si přijdou na své milovníci detailních zápletek, ale i drobných vtípků, historických události v pozadí venkova i současného hektického městského života .... prostě to tak nějak celé zapadá do sebe a rozhodně nemohu nic vytknout, přála bych všem čtenářům více takových knih, pro mě ideální! (Prosinec: 944 str.)
Moc mě bavila myšlenky vyprávět příběh ve dvou časových rovinách a vzájemně je střídat a poodhalovat tajemství Dívky, již si tu zanechal. Příběh byl nádherný, napínavý, zajímavý a velmi dojemný. Mám pouze jedinou výtku a to, že bych o několik desítek stran zkrátila celý soudní proces, protože jsme se trošku točili v kruhu a už to bylo zdlouhavé.
Dvě časové roviny mám moc ráda a myslím, že se Jojo Moyes povedly. Trochu mně vadila zdlouhavá urputnost hlavní hrdinky, protože to vypadalo, že po soudní při možná získá obraz, ale zůstane s ním na ulici.
Krásný příběh, posledních sto stran jsem se nemohla odtrhnout od čtení, abych se dozvěděla, jak to celé vlastně dopadne. Za mě velké doporučení.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Londýn láska Paříž soudní procesy obrazy (umění) prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Nádherná kniha!!! Téma světových válek zrovna nemusím, ale kniha jako je tato ve mně vždy probudí zájem dozvědět se víc o osudech lidí, kteří válku(války) zažili. Kniha mě vždy vtáhla asi na dvě hodiny denně, rozhodně to není ten typ, kde vám stačí číst půl hodinky.
Knihy s velmi podobným příbehem, které se mi taky moc líbily byly "Alicina síť" a "Slavík".