Dívka na klíček
Paolo Bacigalupi
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94894/bmid_divka-na-klicek-ycX-94894.jpg
4
238
238
Jsme v mrazivé blízké budoucnosti, kdy svět ovládají kalorické korporace, ropný věk pominul a vedlejší dopady bioinženýrských chorob řádí po celém glóbu. Co se bude dít, když se kalorie stanou měnou? Když se bioterorismus stane nástrojem velkých korporací a když jeho následky naženou lidstvo do éry posthumánní evoluce? Anderson Lake pracuje pro společnost AgriGen v Thajsku jako kalorik. Navenek je ředitelem továrny, ale nenápadně pročesává bangkocká tržiště, hledá potraviny, o kterých se myslelo, že už vyhynuly, a doufá, že se zmocní bohatství ztracených kalorií minulosti. Potom ale potká Emiko... Emiko je dívka na klíček, zvláštní a překrásné stvoření. Není to lidská bytost, patří mezi Novolidi; je uměle vytvořená, vypěstovaná v líhni. Naprogramovali ji tak, aby uspokojovala dekadentní rozmary jistého obchodníka z Kjóta, ale teď skončila na ulicích Bangkoku. Nadějný autor Paolo Bacigalupi napsal jeden z nejlépe hodnocených science fiction románů poslední doby. Dívka na klíček získala hned pětici významných žánrových ocenění včetně Huga a Nebuly. Je to svižný dystopický thriller, ale i vize ponuré blízké budoucnosti, ostrá jako žiletka.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , ArgoOriginální název:
The Windup Girl, 2009
více info...
Přidat komentář
Dívka na klíček amerického spisovatele Paola Bacigalupiho je jako mohutný parní stroj. Na začátku je jen spousta páry, dunění a funění, které kolosem nedokážou nijak pohnout. Jak se ale kotel rozehřívá, dávají se kola pomalu do pohybu, masa železa se pohne a pak už není síla, která by toto rozjeté monstrum dokázala zastavit. S každou další stránkou přibývá rychlosti, stejně jako jistoty, že tahle jízda nemůže skončit jinak než totální zkázou. Zpočátku není vůbec lehké prodrat se k jádru tohoto geniálně zkonstruovaného příběhu. Jakmile se to ale podaří, objeví se pod tou šedou odstrašující krustou vpravdě neuvěřitelný a originální svět Krung Thepu, v jehož uličkách, továrnách a ministerských palácích se může člověk v okamžení ztratit. Ale může zde také najít stovky, tisíce dojmů a pocitů, díky nimž zapomene na ubíhající čas. S Emiko, Jaideem, Kanyo i Andersonem Lakem budete doslova dýchat, žít a umírat. Dlouho jsem váhal, jestli Dívce na klíček přiřknout čtyři nebo pět hvězd, nakonec jsem se rozhodl pro čtyři, neboť ze začátku jsem s dějem opravdu zápasil a jistá těžkopádnost mě provázela po celou četbu. Nic to ale neubírá na faktu, že je to úžasná a výjimečná kniha.
Bacigalupi nám opět nabízí znepokojivý pohled do budoucnosti Země, zdevastované válkami, nemocemi, nedostatkem zdrojů, zkrátka všemožnými negativními lidskými zásahy. Tentokrát okusíme ingredience asijské, konkrétně thajské kultury. Autor umí čtenáře vtáhnout do prostředí, tradic i mentality národa dokonale, aniž by se uchyloval k přehnané popisnosti.
Zrovna tak představuje postavy, které mají hlavní vliv na události románu: žádné hluboké psychologické sondy, přesto je každý charakter jedinečný, vícevrstvý a uvěřitelný. Nenašla jsem si oblíbence, ovšem i tak jsem se s hlavními (anti)hrdiny dokázala na nějaké úrovni ztotožnit, najít pro ně pochopení, cítit lítost nad jejich utrpením.
Dělalo mi trochu starosti, jestli při nedostatku času a soustředění nebudu mít problémy sledovat děj, ale ve skutečnosti na mocenských hrátkách, na všem tom přetahování o vliv v izolovaném království nebylo nic složitého. Snadno a ráda jsem se do tohoto zajímavého, byť krutého a neveselého světa vracela. Bacigalupi mi opět potvrdil, že je v mé TOP10 autorů zaslouženě. Kromě toho Argo zase vyrobilo hezkou, kvalitní knihu a překlad Richarda Podaného lze jedině pochválit. Pátá hvězda unikla jen o fous.
Přiznávám bez mučení (auuuuvajs , to sakra bolí:), že ač mám rád postkatastrofické romány, tak tento jsem nedočetl.Autor umí dobře psát i potřebná fantazie na popsání takového světa mu nechybí, ale nemá to zajímavé postavy a děj (takový "Trifidi" s "Cestou" na "Malevil" mají teprve "Bídné roky" :)
Dlouho mě trvalo, než jsem se naladil na svět v knize a pochopil, co se dříve vůbec stalo, že je v takovém stavu a jak fungují ty kalorie a tak. Možná je kniha přívětivější pro čtenáře znalé autorových povídek, ale mě stálo dost energie u knihy prvních 50 stránek vydržet. Nakonec mě ale myšlenka tohoto biopunkového světa zaujala a dal jsem ji prostor. Bohužel ale hlavní postavy v knize jsem si neoblíbil, a to ani dívku na klíč a to má všechny předpoklady :). Vůbec jsem neměl potřebu jim fandit a byly pro mě jen další součást tohoto zvláštního univerza. Popravdě jsem od knihy čekal o dost více. Tím ale neříkám, že je špatná, protože i teď, nějaký pátek od přečtení, si dokáži vybavit některé scény a divné situace, které byly natolik silné, že se mě celé zaryly do paměti a to ne každý autor dokáže. Ale jako celek nefungovala a proto dávám průměr.
Nějak jsem se nemohl začíst. A pak jsem jsem pořád přemýšlel o hrázích a přílivu a odlivu a bouřích.
Po výborné sbírce výborných povídek Čerpadlo 6 je Dívka na klíček prostě.. zklamání.
Autorovi se sice povedlo vykreslit pěkný biopunkový dystopický svět, ale celý děj, postavy, vyústění jsou strašně nezajímavé a nudné. Nakonec celá kniha tak nějak vyšuměla do ztracena a nezanechala ve mně žádný hlubší dojem.
Postapokalyptický svět , svět úpadku a nedostatku. Děj knihy je zasazen do blízké budoucnosti , odehrávající se v Thajsku. Světu vládnou velké korporace ,které řídí absolutně vše. Příběh dívky Emiko , dívky na klíček uměle vytvořené , novočlověk nebo škubadlo. Emiko sní o útěku a svobodě. Bacigalupi vytvořil drsný svět , který už byl popsán v Čerpadlu 6 povídky - Kalorik a Na žlutou kartu. Autorovy knihy mám rád a jinak tomu není ani u této knihy. Čerpadlo 6 považuji za jednu z nejlepších povídkových knih co kdy vyšli. Celosvětové ohlasy čtenářů jsou jasné , Bacigalupi je hodnocen jako jeden z nejlepších autoru sci-fi poslední doby. Ocenění jeho knih je taky jasné Hugo a Nebula. Za mě plný počet hvězd. Komu se nelíbila Dívka na klíček nebo Čerpadlo 6 doporučuji přečíst Hrnečku vař nebo Otesánek , ale to je trochu jiné sci-fi.
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla a zorientovala co jsou to ty kalorici, kličkopružiny a celkové fungování společnost. Není to kniha, která by mě zaujala natolik, že bych si ji přečetla znovu, ale byly to příjemně strávené dva dny.
Velice zajímavé téma, a zároveň dosti děsivá představa, že bychom takhle jednou mohli dopadnout....
Na Dívku na klíček jsem se dost těšila, ač to byla moje první knížka od Bacigalupiho. Ze začátku jsem se se zatajeným dechem seznamovala s hrdiny, ale...
Zdá se mi, že autor vykreslil zajímavou (a ne nepravděpodobnou) budoucnost, do které ale bohužel zasadil mimořádně sucharský příběh. Stále ještě přemítám, jestli měl děj vůbec nějakou zápletku. Více než polovinu knihy se autor vypisuje s postavami (velice zajímavými postavami s propracovanou minulostí) a omáčkou kolem nich, ale když už čtenář čeká konečně pořádný zvrat, nastane nějaká ta politika a konec.
Asi to sem vůbec nepatří, ale hrozně mě mrzelo, jak dopadl Bacigalupiho Sandokan, úplně mi trhal srdce způsob, jakým se nějakou dobu choval ke Kanye. To ostatní ignorovali jeho phí nebo její samomluvu?
Ve výsledku jsem poněkud rozčarovaná, ale rozhodně přečtení nelituji.
Nuda, nuda a zase nuda. Jedna z mála knih, kterou jsem nedočetl. Asi v půlce jsem ji znechuceně zaklapl a vrátil. Jediné hézké jsou na ní ilustrace desek...
Zajímavé téma a velmi dobře zpracované. Jen jsem občas se trochu ztrácela v postavách... Ale to je spíš moje chyba, než autora.
Thajské sci-fi zklamání
Na knihu, kterou jsem si vybral na základě ocenění Hugo 2010, jsem se velice těšil. Bohužel fázi očekávání nahradila fáze zklamaní. Děj je do 2/3 velice strnulý, rozvinuté příběhové linie nedávají žádný smysl vzhledem k tomu jak se děj ubírá (neubírá!). Trochu mi vadil i překlad knihy, ano určitě to byl překladatelský oříšek, ale již jsem určitě přečetl lépe přeložené sci-fi novely. Poměrné zajímavé téma, kalorických společností není moc využito. Od knihy rozhodně nečekejte cyber-punkovou atmosféru, spíše thajský mačetový chaos. Zachraňuje to alespoň finální část knihy, která se čte velice dobře a autor zde příběhové linie katalitickou formou protne.
Považuji se již ze středně pokročilého čtenáře sci-fi, ale na knihy od Asimova, Herberta či Clarka ta knížka nestačí. Potenciál prostředí v kterém je Dívka na klíček zasazena je nevyužit.
Skvělé sérum pro můj mozkový aparát. Určitě nevšední sci-fi. Mimo jiné, dobře zvolené tempo. Přečteno na pár záškubů.
Paolo Bacigalupi je jméno, které se dost často ve sci-fi kuloárech skloňuje. Po Čerpadle 6, které mě nijak zvláště nenadchlo, jsem si řekl, že zkusím i román ze stejného světa, ale bylo to pro mě zklamání. Působí to dost těžkopádně a nepřehledně. Místy jsem vlastně ani pořádně nevěděl co se děje a jaká postava zrovna mluví či co vlastně chce dělat. Zápletka je tu vlastně nijaká, protože autor spoléhá na svůj svět a jeho pravidla, což je asi jediné, co mi přišlo zajímavé. Nakonec jsem to po třetině knihy vzdal, protože nemám chuť ani čas číst věci, které mě prostě už z principu štvou a nebaví i když je to z mého oblíbeného ranku.
Námět knihy není vůbec špatný. Ovšem problémem pro mě při jejím čtení bylo nezměrné množství postav, u kterých jsem většinou nedokázala rozeznat zda jsou to "ti dobří" či "ti špatní". A během celé knihy jsem si nedokázala vytvořit žádný emoční vztah ani s jednou z postav a to je podle mě pro čtenáře velmi důležité, tak se pozná výborně napsaná kniha.
Proto nemůžu knihu ohodnotit jako výbornou, ale považuji ji za dobrou či uspokojivou knihu.
Já jsem teda poctivě zmaten. Netuším, jestli je to tím, že jsem nepochopil původní Bacigalupiho myšlenku tohoto románu, nebo jsem tam nenašel to, co jsem tam měl najít. Nebo ten román opravdu není až tak dobrý, jak většina říká. O čem to jako bylo? Co jako tím chtěl básník říci? Asi si budu muset najít nějakou recenzi, protože z toho, co jsem četl, jsem si nevzal vůbec nic. První polovina je brutálně nudná. Konkrétně Emiko je hrozná. Nejde ani pořádně popsat, co všechno si o ní myslím, ale to jak se chová, si myslím, že by se nechoval ani Novočlověk. Spíš je to problém autora, který od poloviny píše velmi krátké kapitoly, které ničím nezaujmou. Vůbec ničím. Hlavně teda ty kapitoly o Emiko. No vlastně o Andersonovi je to nuda, o Kanye je to nuda, jediný možná HockSeng je zajímavý... možná trochu. Jediné velké PLUS, které kniha má je úplně konec. Tedy začátek epilogu (který je jinak psaný o Emiko a je nudný jako parapet), kde se hráz konečně protrhne a alespoň něco se stane s Kung Threpem nebo jak se to jmenovalo. A vlastně s těmi cizími názvy jsem se ztrácel. Brutálně. Nevěděl jsem, co který výraz znamená (tedy kromě těch japonských od Emiko, jelikož jsem byl kdysi fanoušek Anime), ale jang kuej'c v čínštině (mandarínštině?), nebo samotný farang? Co to proboha je? Čekal bych alespoň nějaký slovníček na konci knihy, ale ono nikde nic. Kniha mě hrozně zklamala, vlastně ani nevím, proč jsem jí nakonec dočetl, ale vlastně toho nelituju... Aspoň vím, že od Bacigalupiho nic nečíst. Možná je čerpadlo 6 lepší, ale do toho už se nepustím.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie globální oteplování Thajsko Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) GMO - geneticky modifikovaný organismus přelidnění biopunk Locus Poll Award (ocenění) postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2011 |  Dívka na klíček |
| 2010 |  Čerpadlo 6 |
| 2013 | Prachožrouti |
| 2014 | Potopená města |
| 2016 | Vodní nůž |
Maminka mi vždy říkala, že v jídle se člověk nemá rýpat a že se musí dojídat! Asi si v sobě z toho nesu trauma a tak se léta snažil každou knihu dočíst, i když mi nechutnala. Časem jsem se asi tomuto návyku vymanil a když mne kniha nechytla cca. do sté stránky, prostě jsem jí nedočetl. Na jednu stranu se pak cítím provinile (přece jenom, maminky se musí poslouchat!), ale na druhou stranu vždy cítím ten pocit hrdosti, samostatnosti!
V téhle knize jsem se na začátku hodně moc rýpal. Magická stá strana se blížila a já už se nadechoval k výkřiku: DĚKUJI, ALE UŽ JSEM SYTÝ! Najednou se to ale zlomilo a kniha mi zachutnala.
Prostě to najednou zacvaklo, a už se to četlo samo. Začal jsem chápat souvislosti, pochopil jsem slova které jsem nechápal, prostě autorův svět se najednou otevřel a pak už jsem se od knihy nemohl odtrhnout.
Jako Čajomil jsem přirozeně fascinován asijskou kulturou a proto mi zasazení knihy do tohoto prostředí vyhovovalo. I když si myslím, že pochopení právě toho prostředí a orientace v něm je na knize asi z počátku to nejtěžší.
Nakonec jsem moc rád, že jsem to nevzdal.