Dívka s pomeranči
Jostein Gaarder
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285342/mid_divka-s-pomeranci-qHA-285342.jpg
4
1032
1032
Hrdinou této knihy je Georg, kterému zemřel otec, když byl hodně malý. A teď se najednou najde jeho dopis adresovaný synovi. Napsal ho krátce před smrtí, protože věděl, že mu chtěl předat některé své myšlenky a poselství, kterým by tehdy malý Georg nerozuměl. Tento emočně nabitý příběh vypráví o nemoci a marném boji, ale také o naději. A samozřejmě tady najdete pár filosofických otázek.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Albatros (ČR)Originální název:
Appelsinpiken, 2003
více info...
Přidat komentář
Zpočátku napínavé díky záhadné dívce, pak zamýšlení nad životem, smrtí, vesmírem, zbytečností, nadějí. Mnoho dobrých myšlenek v romantickém příběhu. Ale přesto jsem se do téhle knihy nezamiloval, něco mi na ní nesedělo. Že by byla trochu účelová a nepřirozená? Nevím.
str. 154 ...Už to chápu. Najednou chápu dosah toho všeho. Teprve teď chápu celou svou myslí, co to znamená-být. Něco mě hryzne v břiše. Je mi nevolno. Ale zároveň se i zlobím. Zuřím při pomyšlení, že jednoho dne zmizím - a budu pryč, ne týden nebo dva, ne čtyři roky nebo čtyři sta let, ale navěky. Připadám si jako oběť podvodu a krádeže, protože nejdřív přijde někdo a řekne: Prosím, tady máš celý svět, ve kterém se můžeš pohybovat. Tady máš chrastítko, tady vláček, tamhle školu, kam na podzim začneš chodit. A v příštím okamžiku se zachechtá: ha ha, to jsme tě převezli! A celý svět ti vyškubnou. Mám pocit, jakoby mě celý svět podvedl. Není čeho se chytit. Nic mě nemůže zachránit. Neztratím jenom svět, neztratím jenom všechno, co mám rád. Ztratím sám sebe. Hups - a jsem pryč! ...
Po pochutnání si na Sofiině světě jsem dostal chuť na další pamlsek z kuchyně pana Gaardera... předem jsem jen tak nakoukl do místních komentářů k této knížce... a říkal jsem si, že to udržím. Inu, neudržel jsem. Snad ani nejde tímto jezírkem proj(č)í(s)t suchou lící a neuronit ani jednu krůpěj...
Krásné, jímavé, hluboké i ve své jednoduchosti až zdánlivé banalitě. Je obdivuhodné, jak moc se dá říct na tak malém prostoru - na rozdíl od mnoha knih, které oč jsou tlustější, o tolik mají řidší text. Moc mě těší, že se pořád píší knížky o něčem (NĚČEM) možná tak všedním, že už to ani nevnímáme, považujeme to ono za samozřejmost, cynicky do toho šťouráme a buransky kolem toho povykujeme...
U komentáře k Sofii jsem to nenapsal, tady musím: Gaarder je mistr ve svém oboru.
Já musím říct, že tohle je zatím jediná kniha, která mě při čtení doopravdy rozbrečela!
Tahle kniha mě dojala...=) A takovým pěkný nenásilným způsobem. Je v ní krásně popsaný vztah rodiče k dítěti.
Nádherný příběh o tom, jak na nás minulost působí, i když už jsme si mysleli, že je dávno pryč...
Dívka s pomeranči je snad jediná kniha, u které jsem brečel jako malý kluk. A to mám čtyřicítku a dvě děti s manželkou na krku. Naprosto skvělá kniha, u které jsem litoval jediné: že je tak krátká...
Je to opravdu krásná kniha o tom, jak lze předat poselství i po letech, aby se k dítěti dostalo ve věku, kdy bude schopno věci chápat. Je to kniha pro děti, ale měli by jí číst i dospělí, aby si stále uvědomovali, jak je důležité dávat dětem lásku a hovořit s nimi o smyslu života a o lásce . Nádhera.
Jaká tajemství může skrývat dětský kočárek. Opět půvabně gaarderovky podaný epistolární příběh.
Téhle knize bych dala těch hvězdiček klidně i šest.. určitě můžu jen doporučit :)
Štítky knihy
dopisy filozofie zfilmováno norská literatura severská literatura pro dospívající mládež (young adult) otcové a synové ztráta blízkých
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sofiin svět |
| 2004 | Dívka s pomeranči |
| 2002 | Kouzelný kalendář |
| 1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
| 2017 |  Loutkář |
Prostý , krásný příběh, věděla jsem, kudy poplyne... a taky jsem ji proplakala....