Divočina
Cheryl Strayed
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/173359/bmid_divocina-R0u-173359.jpg
4
1492
1492
Premena životom bitého dievčaťa na silnú, zrelú a nezávislú ženu Každý z nás má dni, keď sa cíti nanič, keď má všetkého dosť, keď nič nevychádza tak, ako chceme. Hlavná hrdinka autobiografického príbehu - dvadsaťdvaročná Cheryl - sa takto cíti veľmi dlhý čas. Najskôr ju opustí otec, potom jej zomrie vo veku iba 45 rokov mama. Po matkinej smrti, ktorú Cheryl znáša veľmi ťažko, sa rodina rozpŕchne. Do jej života sa dostanú drogy a sex s náhodnými mužmi. Časté nevery vedú aj k rozpadu jej manželstva. V tomto okamihu sa uvedomí, že musí niečo urobiť, že jej život nemôže takto pokračovať ďalej. O štyri roky neskôr, v čase keď už nemá čo stratiť, urobí to najimpulzívnejšie rozhodnutie svojho života: odhodlá sa prejsť vysokohorský chodník Pacific Crest Trail od Mohavskej púšte cez celú Kaliforniu a Oregon až do štátu Washington, a to úplne sama. S diaľkovými túrami nemá nijakú skúsenosť a chodník je iba „nejasnou exotickou myšlienkou plnou prísľubov“. No znamená najmä nádej, že znovu poskladá svoj rozsypaný život. Netuší však, aká ťažká skúška ju čaká. Životom skúšané dievča sa vydá cestu bez náležitej prípravy. Putuje pešo s batohom takým ťažkým, že jej do krvi oškrie chrbát, príde takmer o všetky nechty na nohách, časť cesty prejde iba v jednej topánke… Hrdinka sa nevyhne stretnutiu so štrkáčmi či s medveďmi, prekonáva úmorné horúčavy, rekordný sneh, no vníma krásu i osamelosť svojej túry. Počas cesty zažíva najrôznejšie emócie: odhodlanie, hnev, beznádej, ale napokon katarziu a naplnenie. Divočina je napínavé rozprávanie okorenené humorom, ktoré živo zachytáva strach i radosť mladej ženy tvrdohlavo si raziacej cestu k cieľu napriek mizivej šanci na úspech. Púť dlhá 1 770 kilometrov ju takmer doženie do šialenstva, ale napokon posilní a zocelí.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
Wild: From Lost to Found on the Pacific Crest Trail, 2012
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si vybrala kvůli Čtenářské výzvě. Teď jsem za to moc ráda. Fandila jsem Cheryl.
Ke knize jsem se dostala náhodou a přistupovala k ní trochu s despektem - příběhy, kdy někdo projde nějakou cestu, vyleze na kopec nebo cokoliv jinýho a najde tím sám sebe, mi přijdou poněkud plytký, nevěrohodný a patetický. Ale Cheryl mě přesvědčila, že pro ni znamenala ta cesta opravdu změnu a že když si člověk sáhne úplně na dno svých sil, hodně se o sobě dozví.
Životní příběh hlavní hrdinky byl sice smutný, ale nijak originální. Přesto mě kniha nakonec oslovila svou upřímností. Cheryl líčí svůj příběh otevřeně, nezastírá přešlapy a naivní představy, se kterými se vydala na cestu absolutně nepřipravená. O to víc ji vlastně ale obdivuji, že to přes to všechno zvládla. Z celého příběhu je cítit ohromná energie a životní síla. Samotná divočina, která dala knize název, je však spíš okrajovým motivem, vše se točí kolem sebepoznávacího procesu hlavní hrdinky a jejích vztahů k lidem z minulosti i souputníkům z cesty.
Trvalo mi delsi dobu, nez jsem se odhodlala napsat hodnoceni k Divocine. Byla jsem a stale jsem z pribehu nadsena. Tak se mi knizka libila, ze jsem oddalovala konec knizky a poslednich asi 20 stranek jsem cetla veeelmi pomalu :D.
Jsem mama, kdybych ji nebyla, mozna bych se odhodlala vydat se na podobnou zivotni cestu.
Prvni jsem videla film. Hraje v nem moje oblibena Reese Whiterspoon, kterou jsem si celou dobu pri cetbe predstavovala.
Jedna z nejlepsich knizek, co jsem kdy cetla!!!
Včera jsem knihu dočetla, a musím se přiznat, že jsem si chvilkami myslela, že se rozbrečím. Tak nádherný příběh o útrapech života, o smrti a následném stesku po matce. Od začátku do konce jsem s Cheryl soucítila a snažila se vcítit do její kůže. Muselo být příšerné přijít o matku v tak mladém věku. Neumím si představit život bez té mé. I když to většinou bereme jako samozřejmost, že tu je...
Tak nějak mi z toho bylo moc smutno. Ani to pořadně neumím popsat, či si nějak řádně uspořádat myšlenky. Jediné, co dokáži napsat je, že se mi kniha moc líbila a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla. Hodně mi dala a také jsem si toho hodně uvědomila!
Opravdu doporučuji přečíst!!!
Knihu jsem začla číst díky výzvě. Není to můj šálek kávy, ale vcelku se to četlo dobře. Víc mě bavily pasaže ze života před cestou.
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "4. Cestopis"
Když se mne někdo zeptá, co čtu, často trochu alibisticky odpovídám, že všechno. To je ale malá lež, protože biografie a právě cestopisy rozhodně nejsou žánry, které bych v knihkupectvích lačně cpal do košíku. Položka "Cestopis" tak byla z letošní výzvy tím, na co jsem se těšil ze všeho nejméně. Divočina Cheryl Strayedové proto musela od začátku bojovat s mými předsudky a pocitem, že tohle se mi fakt líbit nebude.
Z hodnocení je nicméně patrné, že to s tou mojí nechutí zase tak strašné nebylo. Nemůžu sice říci, že mi putování Cheryl přes hory a přes doly úplně přirostlo k srdci, ale ty čtyři stovky stran rozhodně nebyly napsáné blbě.
Mísení útrap stezky s těmi z předchozího života Divočinu pěkně osvěžuje. I když prostě nejedu s autorčiným volnomyšlenkářským přístupem k životu, ke kterému patří podvádění manžela a občas nějaký ten heráček, na stejné vlně, píše jednotlivé kapitoly (většinou) poutavým způsobem a i relativně všední příhody nenudí. Chápu tak, že pro někoho trochu více naladěného na vlnu feminismu s příměsí novodobého "hippie", může Divočina fungovat jako taková malá bible při cestě k sebepoznání. Já osobně autorku respektuji, ale nerozlučná dvojka by z nás rozhodně nebyla.
Divočinou je prostoupena snaha o vyrovnání se se starým hříšným životem a hlavně se smrtí milované matky. K úplné katarzi však dle mého nedochází, a i když sama vypravěčka často zmiňuje, jak se na své pouti z chyb poučila, dopouští se stále stejných hloupostí. Třeba kolotoč utrácení peněz do posledního centu, kdy pak nemá ani na sprchu je protkán celou knihou. Osobně mě zamrzelo, že /malý spoiler/ ke se ke konci knihy znovu vyspí s naprostým cizincem a v přítomnosti cizího podivína opět ochotně sáhne po droze /konec spoileru/. To není míněno ani tak jako soud cizího člověka, jež se mi prostřednictvím své knihy otevřel, jako spíše malinký povzdech nad mírným pokrytectvím, který jsem z autorky a hlavní postavy v jednom cítil.
Cheryl na její cestě všichni předbíhali, byli připravenější a stejně jako ona nezdolní. O jejím fyzickém výkonu je tak kniha vlastně jen okrajově. Jako sonda do rozporuplné duše jedné nadšené "Královny PCT" však funguje zdatně. Já se tak přesvědčil, že cestopis nemusí notně znamenat jen ubíjející popis kopečků a bystřin.
Knihu jsem měl zapůjčenou od přítelkyně Tessi2502, které tímto děkuji :).
Zkráceně? Trochu netradiční cestopis, který bere čtenáře na výlet stovkami mil americké divočiny a hlavně do nitra autorky a "trekerky" v jednom. I když jde o pro mne netypický žánr a vyprávění mi přišlo místy kapičku pokrytecké a utahané, rozhodně jde o dílo, jež milovníka přírody a nezlomnosti lidské duše potěší a zahřeje u srdíčka.
Hodnocení na DK v době přečtení: 86 %; Moje hodnocení: 70 %
Jsem velmi ráda, že jsem si jako cestopis do Čtenářské výzvy zvolila Divočinu. Tříměsíční pouť Cheryl jsem prožívala pár týdnů, ale jako bych byla s ní. Spolu s dočtením knihy jsem cítila smutek, radost, stesk, vše, co ona. Klobouk dolů nad vším, čím si prošla před cestou a na cestě. Chápu její rozhodnutí si dobrovolně sahat na dno svých fyzických sil. V tom jsem jí podobná.
Hlavně velká poklona paní, že tuto cestu uskutečnila a zvládla... Pro mě naprosto nepředstavitelné, že bych se s 11l vody + dalšími cca 20 kg věcí vůbec byla schopna pohnout.
Jinak kniha svým jazykem vyloženě láká na nějakou dlouhou cestu vyrazit...
Pro mě velký zážitek jen o té cestě číst a představovat si krásu tamní přírody...
Knihu doporučuji všem milovníkům turistiky a přírodních krás.
Původně jsem neplánovala knihu hodnotit čtyřmi, ale pouze třemi hvězdičkami a už vůbec jsem neměla v úmyslu zanechat komentář, ale můj názor změnily poslední stránky této knihy. Nízké hodnocení mělo být proto, že jsem po přečtení stránek neměla chuť následovat autorku a PCT projít, nenadchlo mě to. Avšak až na konci celé knihy vše zapadlo a ne, nezměnila jsem názor, na PCT i nadále nemám v úmyslu vyrazit. Co si však zaslouží ocenit, je psychická proměna, kterou autorka prodělala, zejména ve stylu myšlení a vnímání okolního světa, které do sebe zapadne jako dětská skládačka poslední stránkou této knihy. :)
Má původní představa o příběhu se ne zcela naplnila, ale i tak se knížka četla dobře.
Po zhlédnutí filmu, jsem si hned musela pořídit knihu. Další lidský příběh o hledání sebe sama. O poznávání svých fyzických i psychických dovedností a to ne na nějakém kurzu sebepoznání, ale v divočině. Cheryl musela spoléhat na sebe a to i v případech (často v zoufalých situacích), kdy neměla páru, co dělá, a přesto jí to vyšlo. Poklona.
Hezky napsané... Myslím, že takhle si člověk vyčistí hlavu, přijde na úplně jiné myšlenky, začne si vážit jiných věcí. Klobouk dolů, že to zvládla.
Po tom, co vše hlavní hrdinku potkalo, se nedivím, že si potřebovala vyčistit hlavu. Má můj obdiv, protože já jsem po dvou dnech na čundru s 15kg batohem nebyla schopná jít dál. V knize se často prolíná současnost s minulostí a to ji dle mého dělá velmi poutavou, postupně se tak dozvídáme, co všechno si prožila, jak ty situace vnímá zpětně, jak si uspořádává myšlenky.
Příběh Cheryl,které se po smrti matky otočil život o 180°. Zničila si manželství s mužem, kterého milovala a cítila se naprosto vykorenenena ze své rodiny, ze které vlastně nic po smrti matky nezbylo. Cheryl se vydává na cestu, kde nachází sama sebe. Musela mít obrovskou odvahu a pevnou vůli, jelikož ujít tolik kilometrů bez ochrany a pomoci to si neumím představit i když někdy by se měl člověk spoléhat jenom sám na sebe..hned bych se tam vydala taky jenom abych viděla ty krásná jezera a tu přírodu.:-)
Byť jsem ke knize přistupovala s obavami, líbila se mi. Cheryl dle mého názoru měla při treku víc štěstí než rozumu, ale pokud něco takového člověk nakonec dokáže, určitě mu to vlije do žil spoustu energie, síly a motivace k další pouti životem.
Těšila jsem se na popis cesty, přírody okolo a místo toho se neustále vracíte do minulosti, neustále tam řeší svůj vztah s nevlastním otcem, přítelem, sourozenci a smrt matky. Chápu, že to bylo něco, co ji na PCT přivedlo, ale není to nic, co by ostatní nějak zvlášť zajímalo či vtáhlo do děje. Proto o hvězdičku méně. Přesto jsem při čtení cítila nutkání se sbalit a taky se na nějakou túru vydat :)
Rozečteno v rámci výzvy 2019. Několikrát odloženo a cca v polovině jsem další pokusy o dočtení vzdal. Příliš rozvleklé, neustálé vracení děje do minulosti, nic na co bych se při vracení ke knize těšil.
Neskutečná kniha. Četla jsem ji až zhruba rok poté, co jsem viděla film, který mě velmi zasáhl, a i tak mě neskutečně dostala. Sdílela jsem se Cheryl nejen její cestu, ale hlavně myšlenky. Nemám, co bych vytkla. Skvěle povyprávěné, strukturované, prostě pecka. Sama jsem si před četbou prošla těžkým obdobím, a i když mé problémy byly úplně jiné než problémy Cheryl, neuvěřitelně mi pomohla. Některé knihy je třeba číst ve správný čas, a ta tvoje přišla na minutu přesně a zachránila mě...díky Cheryl!!! Jedna z nejlepších knih, které jsem měla čest číst :-)
Někdy se čte krásně, snadno a lehce, a někdy se do čtení musíte vyloženě nutit a cítíte samé útrapy, stejně jako na PCT. Kniha Cheryl je americká - musí zde být pořádné rodinné drama a slzy. Oproti tomu česká novinka "moje pacifická hřebenovka" je svěží a veselá a máte pocit, že tu cestu taky zvládnete. Tady je to celé takové náročnější. Ale stále dobré.
Štítky knihy
cestopisné příběhy pro ženy zfilmováno americká literatura psychologické romány autobiografické prvky divočina Pacifická hřebenovka pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2015 |  Divočina |
| 2017 |  Velká cesta k sobě samému - o lásce a o životě |
Úžasné vyprávění od první do poslední stránky. O vůli, odvaze, o životním postoji k rodině, mamince a přírodě.
Já jsem se Cheryl putoval alespoň "virtuálně". Celou PCT trasu jsem si nahrál do mapy a vždy když jsem ve vyprávění narazil na jméno rezervace, kempu, hory, údolí nebo řeky, podíval jsem se, kde se zrovna nachází a hledal jsem fotky těchto míst, abych viděl alespoň zlomek té neskutečně nádherné a divoké přírody...
Když Cheryl dorazila k Mostu Bohů, trochu jsem litoval, že vyprávění končí.
Obrovský sportovní výkon, který si neumím vůbec představit. Cheryl má můj obdiv. Chvíli před tím než jsem knihu začal číst jsem viděl film a vůbec to nevadilo.
Jednoznačně pět hvezdiček.