Divočina
Cheryl Strayed
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236083/bmid_divocina-zxc-236083.jpg
4
1481
1481
Pozoruhodně upřímný autobiografický příběh ženy, která se po traumatických událostech rozhodne vyrazit na 1 770 kilometrů dlouhou pěší pouť. V šestadvaceti letech si Cheryl Strayedová, po smrti své matky a krachu svého manželství, myslela, že přišla o vše. Měla pocit, že již nemá co ztratit a učinila nejimpulzivnější rozhodnutí svého života: odhodlala se sama ujít vysokohorskou trasu Pacifik Crest Trail od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington. Hrdinka, bez jakýchkoli znalostí o přežití v divoké přírodě, se nevyhne střetnutí s chřestýši a medvědy, překonává úmorná vedra či rekordní sníh. Napínavé vyprávění okořeněné humorem živě zachycuje strach i radost mladé ženy tvrdě si razící cestu k cíli navzdory mizivé šanci na úspěch. Pouť ji téměř dožene k šílenství.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Wild, 2012
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha popisuje zajímavý osud jedné statečné ženy, která se krásným způsobem vyrovnala se svými démony. Jediné co asi autorce neodpustím je, že nebyla schopna po smrti matky zajistit důstojný život koním, nebo že je prostě neprodala dál, z toho mi bylo opravdu zle. Koně nechali napospas až do té doby, kdy je musela pro nedostatek peněz zastřelit naprosto vyhladovělé a vymrzlé. Až na tento moment docela napínavé čtení.
(SPOILER)
Čekala jsem že se v knize dočtu to, jak se autorka díky strastím a výzvám na cestě mnoho naučila a podělí se s námi o to, ale to je bohužel jen zlomek celého vyprávění.
Na můj vkus jsou scény z minulosti až moc rozebírané a občas dost opakované, také bych to zvládla bez věčného jak by s někým spala, jak je někdo sexy či jak si užívala na pláži s cizím chlapem apod. Upřímně si i říkám, co z vyprávění je skutečně pravda a jak moc je příběh zkreslen tím, že je psán až po x letech. Také je celá druhá polovina cesty vepsaná do pár stránek, což je škoda. Poslední kapitola se mě dotkla asi nejvíc.
V jedné části píše, že se nová přítelkyně nastěhovala do jejich domu, potom že se její nevlastní otec po matčině smrti přestěhoval k nové přítelkyni, pak zase že ona bydlela v jejich domě. Nevím na čí straně je chyba, ale krapet jsem ztrácela důvěru.
Ale zase musím uznat, že bylo celkem zajímavé se dočíst o tom, jak Cheryl bojovala s truchlením a se srovnámím se se ztrátou matky, v níž měla celý život oporu a jedinou stabilitu v jinak nestabilním životě.
No cuž, s Cheryl bychom nejspíš nebyly kamarádky, asi bych na ni byla "tuctovější".
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Sáhla jsem po ní i proto, že jsem poslední dobou četla několik cestopisných knížek právě o trailech.
Smekám před autorkou, že se vydala na PCT, aniž měla více zkušeností s traily a že nakonec PCT zdolala.
Knížka se četla velmi příjemně.
...životní příběh a otevřená zpověď o tom, že i cesta může být cíl...nelze než obdivovat tento inspirující počin...působivě popsaná odvaha, útrapy i prožitek...kniha ve mě zanechala hluboký dojem a nevšední zážitek...určitě se na tuto pouť s autorkou ještě někdy vrátím...
Rozhodně respekt za to, že si vytyčila cíl a šla si za ním, i když to nebylo vždycky hezké a jednoduché.
Trochu mi tam chybělo víc popisů, jak třeba rozdělávala oheň, filtrovala vodu a prostě víc detailů okolo trekování/kempování. Ale chápu, že to bych musel kouknout po jiné knize, protože tahle byla spíš o její cestě jak po PCT tak životem.
Dvaceti šesti leté Cheryl Strayedové se po smrti její matky hroutí život. Vzpamatovává se ze smrti matky, konce manželství, ztráty blízkých a cítí se sama. V opojení drog, mužů a nulových vyhlídek do budoucnosti ji náhoda nebo osud - nazívejte to jakkoli chcete - přivede do cesty průvodce po Pacific Crest Trail. Nejdřív zjišťuje oč jde, až se nakonec téměř ze dne na den rozhodne, že tento trail půjde i ona. Několik měsíců v divočině, jen ona a její obrovský batoh.
Na jaře roku 1995 vyráží na 1770 km dlouhou, několikaměsíční pouť, během níž zažije obdivuhodné dobrodružství, boj samé se sebou. Potkává spoustu lidí, ať už přímo na stezce nebo mimo ní. Navazuje nová přátelství s lidmi, u kterých tuší, že už je nikdy neuvidí. Zažívá těžké chvíli cestou pouští bez vody, potýká se s přežíváním v divočině, pod stanem i pod širákem. Při čtení budete prožívat každou jednu ujitou míli spolu s Cheryl. Budete číst o bolesti, kterou prožívá každý den díky bolavým nohám z cesty, i tu psychickou, kdy vzpomíná na minulost, na dětství, na svou matku, otce, který je opustil a se vším se postupně vyrovnává. Ale zároveň i chvíle svobody, radosti, úžasných zážitků a spokojenosti, že na Pacifickou hřebenovku vyrazila a nakonec i její lítost nad tím, že se její putování blíží do cíle.
Obdivuhodná žena, která ušla obrovský kus cesty, ať už fyzické tak mentální, a během ní našla samu sebe. Jestliže se říká, že cesta je cíl, v případě tohoto cestopisu nabírají tato slova nový rozměr. Putování od Mohavské pouště po Most bohů na hranici států Oregon a Washington je velmi inspirativní čtení a krom touhy vyrazit na nějaký trail čtenáře přiměje i přemýšlet nad jeho životem.
Nevím, asi jsem čekal něco jiného. Že to bude víc filosofické, že si na té cestě bude pokládat životní otázky a fakt najde "něco". Tohle byl jen spíš popis dobrodružné cesty. Který mě zas tak úplně za srdce nechytl.
Těšila jsem se na knížku o PCT, ale o ní to ani moc nebylo. Autorka se zaměřila na svůj životní příběh, vztahy, rodinu..je to dost otevřená zpověď, včetně temnějšího období. Knížka se četla moc dobře.
Oceňuji, nebo možná spíše obdivuji, že se autorka dokázala v knize tak otevřít. Bez obalu psala i o svém temném období. Za nic se neschovávala, prostě to na ty stránky hodila.
A jinak? Fakt obdiv, ale ne z neomezeným. Přeci jen na tu túru nešla úplně bez jakýchkoli zkušeností, jak by se zpočátku mohlo zdát. Měla poměrně slušné zálesnické zkušenosti. Ale při popisech jejího podrápaného, rozmašírovaného těla (chodidla, boky, stehna, záda atd.) člověku nebylo až dobře.
Film jsem neviděla, ale kniha mě moc bavila. Byla mi blízká hlavní hrdinka jejími příběhy a že je tak trochu ,,trdlo". Přenesla jsem se spolu s ní i do té nádherné krajiny. Co mne trochu bych chyběl byl nějaký seberozvoj, co si vlastně autorka z té cesty odnesla, na co přišla, jak se díky tomu vnitřně změnila?Ale moc hezké čtení
Působivý příběh o cestě za novým začátkem. Autorka a zároveň hrdinka příběhu si v životě prošla nejednou zkouškou a ať už ji litujeme, či odsuzujeme za její životní volby, přichází s upřímným svědectvím.
Divočina je příběh o odvaze, návratu k přírodě a očistě skrz útrapy, jenž autorka na pouti prožívá. Něco co někde uvnitř, chce jistě prožít každý z nás, ať už je ta část jakkoli hluboko. Na Divočině se mi líbilo, že právě toho dobrodruha v nás na malou chvíli probudí.
5 hvězd a jednu navíc, jelikož mě přivedla na pátrání po básnířce Adrienne Rich a její básni Síla (doporučuji!!! Obdivuji, co vše a jak zvládla (zvláště když mám sama nějaké zkušenosti s přechody na těžko) a... trochu závidím...:)
Film jsem neviděla! Nemůžu srovnávat. Ale to se vlastně ani nikdy nedá. Kniha je vždycky lepší! Tahle byla dost dobrá! Obdivuhodný cíl v době, kdy PCT nebyla tak známá. Cheryl se vypořádávala nejen s přírodou, svoji nepřipravenosti, nezkušenosti, ale hlavně se svou hlavou.
V knize se nešetřila, řekla všechno, ať to bylo dobré nebo špatné a mnohdy nemorální. A proto to bylo fajn čtení!
Zfilmovaná verze této knihy je moje srdcová záležitost, proto jsem si chtěla přečíst i knihu, která je také úžasná, ten příběh je zkrátka jedinečný i vzhledem k době, kdy Cheryl cestu podnikala. Bohužel jsem ale už dotčená filmem, proto některé pasáže na mne asi nezapůsobili tak, jako kdybych příběh dopředu neznala.
Vlastně nechápu, jak to Cheryl mohla celé zvládnout. Taková naivita a nepřipravenost, obdivuji, že to nevzdala. Jednou jsem chodila na těžko po horách a pamatuju si, jak jsem se v noci bála, jak jsem se toužila umýt nebo půl dne snila o nějakém jídle. Všechna čest. Některá autorčina rozhodnutí jsem prostě nechápala, ale jsem rada, že na Mostě Bohů našla, co hledala.
Jak se sama pojmenovala Cheryl? Strayed sejít ze správné cesty, odchýlit se ze správného směru, být ztracen, stát se divokým, ocitnout se bez matky či otce, bezcílně se toulat a po něčem pátrat, odlišovat se či odbočit.
Ta žena věděla, že to je na diagnózu!
Udělala to podle starého receptu, vytrhla se ze svého prostředí a prošla náročnou poutí, během níž přišla k sobě. Nedává nám tedy svědectví o pohodovém zdolání své cesty, ale i o tom, jak se sama se sebou prala a jak pálila svůj minulý život. Je to návod. Pokud se ocitnete v životním svrabu, zkuste to taky pakliže se můžete spolehnout sami na sebe. Protože nikdo to za vás neudělá. A jak to říkají buddhisté: když to nemáš v sobě, kde to chceš hledat?
Tato kniha je často srovnávaná s Vlčím ostrovem. Ale Norka je mi mnohem sympatičtější. Američanka je děsně načatá americkou civilizací tedy jejími mínusy. Zvítězila sama nad sebou. Vlčí ostrov je mnohem čistší kniha. Divočina však rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
cestopisné příběhy pro ženy zfilmováno americká literatura psychologické romány autobiografické prvky divočina Pacifická hřebenovka pěší turistika
Skrýt reklamy
Divočina
Na tuto knihu jsem se docela těšila, ale nakonec ji hodnotím jako průměrnou. A to především kvůli samotné autorce (a zároveň hlavní hrdince). I když je obdivuhodné, co dokázala, vůbec mi jako člověk nesedla, byla mi téměř celou dobu čtení nesympatická a hodně jejích rozhodnutí jsem úplně nedokázala pochopit. To celkový dojem z knihy sráželo dolů.
Kniha není čistě cestopis, ale autorka se v myšlenkách hodně vrací i do minulosti. Některé části z minulosti se možná až moc často opakovaly. Částečně je tedy kniha o skutečné cestě, a částečně o určité životní cestě. Popisy zážitků ze samotné cesty celkový dojem vylepšily. Tyto části mě bavily o dost víc.