Divočina
Cheryl Strayed
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236083/bmid_divocina-zxc-236083.jpg
4
1492
1492
Pozoruhodně upřímný autobiografický příběh ženy, která se po traumatických událostech rozhodne vyrazit na 1 770 kilometrů dlouhou pěší pouť. V šestadvaceti letech si Cheryl Strayedová, po smrti své matky a krachu svého manželství, myslela, že přišla o vše. Měla pocit, že již nemá co ztratit a učinila nejimpulzivnější rozhodnutí svého života: odhodlala se sama ujít vysokohorskou trasu Pacifik Crest Trail od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington. Hrdinka, bez jakýchkoli znalostí o přežití v divoké přírodě, se nevyhne střetnutí s chřestýši a medvědy, překonává úmorná vedra či rekordní sníh. Napínavé vyprávění okořeněné humorem živě zachycuje strach i radost mladé ženy tvrdě si razící cestu k cíli navzdory mizivé šanci na úspěch. Pouť ji téměř dožene k šílenství.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Wild, 2012
více info...
Přidat komentář
Takové slabší čtyři hvězdičky.Ale jen proto,že knihu jsem již víděla zfilmovanou a tak v ní nebylo moc překvapivých momentů.Četla se velice dobře a mohla být klidně i delší.
Pro lidi co rádi cestují doporučuji.
Pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Koukala jsem včera i na film, ale ten byl pro mě oproti knize celkem zklamáním. Na jednu stranu mě to asi i láká jít takovou dálku.. :) Kniha je skvěle napsaná, bavila mě od začátku. Cheryl mi nepřišla jako nějaká extra sympatická hrdinka, ale díky treku si u mě získala obdiv, prožívala jsem s ní celou cestu a těším se až se k Divočině zase jednou vrátím. Každý si hledáme tu svojí cestu. Někdy potřebujeme ujít velkou dálku, abychom se vydali tím správným směrem. Nesmíme zapomenout, že nejdůležitější není cíl, ale ta cesta. Cesta je cílem.
Skvělá a velmi čtivá knížka o ženě, která se rozhodla ujít pěšky neskutečnou dálku, aby našla sama sebe a změnila svůj život a nakonec se jí to podaří. Během čtení jsem cítila s Cheryl, v něčem s ní souhlasila, v něčem ne, každopádně musím říct, že kniha se mi moc líbila a myslím si, že může být inspirací, motivací a hnacím motorem pro ty, jenže chtějí podobným způsobem hnout se svým životem! :)
Autorka a hlavná hrdinka knihy prešla vlastným pozemským peklom a očistila svoju dušu od bolesti a "hriechov", ktoré ju trápili a nedovoľovali jej žiť tak, ako by chcela. Každý si potrebuje dopriať chvíľku sám so sebou a naučiť sa rešpektovať sa.
Od doby, kdy jsem Divočinu přečetla, uplynulo už několik měsíců. Přes to, kdykoliv si na ni vzpomenu, ve mně zanechává silné pocity. Obdivuji odvahu autorky, její sílu a motivaci. Příběh mě jednoduše pohltil. Do jisté míry je motivační i pro čtenáře. Máte prostě chuť někam vyrazit, udělat něco se svým životem. Stále nemůžu přijít na to, co přesně mě na téhle knize tolik uchvátilo. Jedno vím ale jistě - jednou se k ní rozhodně vrátím.
Silný příběh, příroda a putování - knížka přesně pro mne. Navíc dobře a čtivě napsaná a moc se mi líbilo, že se Cheryl nevyhýbá ani těm momentům, které ji nelíčí zrovna v nejlepším světle a poctivě popisuje svou cestu nejen po PCT, ale i životem, se vším klopýtáním, omyly a chybami.
Knižní verzi jsem četla až po shlédnutí filmu, ale i tak mě děj úplně vtáhnul a při čtení jsem měla chuť sbalit batoh a vyrazit :) Před Cheryl smekám, bez jakýchkoliv zkušeností vyrazit na takovou cestu, to chce hodně odvahy! Nebo zoufalství..? Pocitů je v Divočině promítnuto mnoho a nejen to vyrovná absenci nějaké zápletky a napínavých momentů. Styl psaní není nejlepší, ale zrovna u téhle knihy je to jen nepodstatná maličkost, rozhodně doporučuji k přečtení!
Ale jo, nakonec se mi to docela líbilo. Dokonce mě to navnadilo podniknout podobnou cestu. Musí to být úžasný pocit zjistit, že jste to nakonec vážně zvládli. Sami. Přes všechna ta příkoří, hlad, zimu, horko, miliony kilometrů...Knížka není nijak extra napínavá, ale čte se celkem příjemně. Cheryl není úplný vzor ctností, dokonce mi ani nepřipadala jako hrdinka, kterou byste si hned zamilovali, ale když už s ní člověk takhle putuje po PCT, určité sympatie k ní časem získá. Nemůžu vyloženě říct, že bych knížku doporučila, ale taky bych ji úplně nezavrhla.
Divočina je naplněna obrovskou dávkou různorodých pocitů. Jedná se o poutavý příběh pojednávající o hledání sebe sama, ve kterém se mísí odvaha, odhodlání, vztek, strach, touha, nejistota, samota a mnoho dalších silných pocitů. Hlavní hrdinka se snaží všemi možnými prostředky vyrovnat s minulostí a pochopit ji, aby mohla začít znovu a jinak, a tak podstupuje životní pouť plnou nástrah, na níž zažije víc, než možná sama čekala. Knihu doporučuji, a možná spíše právě těm, co nepatří mezi typické dobrodruhy, protože zejména jim, by mohl tento neobyčejný příběh pomoci rozšířit obzory a vyrazit do přírody.
Od problémů se Cheryl rozhodne utéct na několikaměsíční cestu divočinou. Při čtení jsem měla chuť nazout si pohory a vyrazit s ní (aspoň na 2 noci, víc bych asi nedala:-)
Hodně inspirativní, Cheryl nikdo nevěřil, šla bez jakýchkoli zkušeností, vše se naučila během cesty. Pro mě je ta knížka hodně motivační a ráda se k ní budu vracet.
Naprosto chápu touhu vydat se za hranice představitelného... aby duše nalezla klidu a odpuštění sobě sama... Člověk se dozví spoustu věcí sám o sobě, vydrží to, co si myslí, že by nikdy nevydržel... Tahle forma sebemrskačství má velmi očistné účinky, proto budu vždy jejím zastáncem... Díky, Cheryl Zatoulaná... Zdraví ta, co vlaje ve větru :)
Na vině je moje "úchylka" přečíst si předlohu adaptací...proto jsem se pustila do četby knihy. Abych se v klidu pustila do filmu. Nezacetla jsem se, nudila jsem se, nedocetla jsem. Škoda, protože se mi kniha zdála slibná. No což, všechno nemusí vyjít...
Knížka, na jejíž "další ušlé kilometry" jsem se těšila. Vracela jsem se ve vzpomínkách do svých putování (nepoměrně jednodušších :-)). Líbilo se mi vypořádávání se s otázkou smrti, hodně silný byl okamžik, kdy si dovolila se na mámu rozzlobit... Jak se zmínil někdo v předchozích komentářích, že to bylo zdlouhavé popisování..., vzpomněla jsem si na rumunský román Tichý útěk. Sice o něčem úplně jiném, ale ta zdlouhavost tam také byla a v obou knihách to je nutnost - pro důkladné pochopení.
Ten příběh není nijak zvlášť napínavý, Cheryl není bůhvíjakou vzorovou hrdinkou, v podstatě se vám ji nechce ani politovat - je to ztracená holka, co udělala hodně chyb a zřejmě vždycky měla sklony řešit je rázně, netradičně a mnohdy hodně hloupě... celou dobu jsem si říkala, proč to čtu, vždyť je to pořád jenom o další a další míli a o dalším a dalším sebezpytování (v tomhle směru byl film výrazně nudnější, s podivně osekanými pohledy do minulosti, které člověku bez přečtení knihy rozhodně nemůžou dávat smysl)... ale pak mi došlo, že mě její cesta vážně baví - a nejen po fyzické stránce - a že to vlastně ani nemohlo být napsáno lépe, než je. Ano, jedné holce prostě ruplo v bedně, všechno hodila za hlavu, převrátila svůj život naruby a ušla strašně moc kilometrů... ale to něco, co se jí během její cesty divočinou přihodilo v hlavě a co velice příjemným způsobem hodila na papír, obohatí i každého dalšího čtenáře.
Teda z té knihy mám dva pocity. První ten negativní mám z hlavní představitelky ... dost mi lezla na nervy. Jít na trek s úplně novýma botama? nevyzkoušet si váhu batohu, který bude nosit? Potkat ji ve skutečnosti, tak si myslím, že je to hrozná blbka a asi bych se s ní nebavila. Ale ... a teď to pozitivní ... ta příroda, a to že to nevzdala, za to kloubouk dolu. Přírodu zbožňuju a hned bych se vydala v jejích stopách. Boty už prošlápnuté mám :). A další plus navíc je, že autorka uí psát. Čte se to fakt hezky, takže nakonec pět hvězdiček.
Ta kniha mě naprosto uchvátila.Vlastně se mi vůbec nechtělo ji číst, říkala jsem si, o čem to může být, když pořád "jenom" jde.....doporučuji každému a zkusím taky film.
Kniha, která vás ´´vytáhne´´ ven. Na základě přečtení Divočiny se příští rok chystám na trek :) Sice ne na PCT, ale na Tatranskou magistrálu. Přidá se někdo :) ?
Tuto knihu jsem začal číst ve vlaku cestou na slavnosti piva. Venku tropy a vlak plný skupinek dovolenkářů. Povětšinou partičky mužů s batohy. Rozevlátí, rozesmátí, v rukou plechovky piva, nad sebou obrovské batohy. Palubou se nesly veselé hovory, z otevřených oken sálalo léto a nálada byla plná radosti a svobody. Sám jsem byl naladěn značně optimisticky s vidinou dobře prožitého dne. Kdy jindy si začít číst podobnou knihu, jako Divočina? A to i přesto, že příběh začíná velmi smutně a celkově vlastně smutný je…
Je vlastně docela legrační, že pěší turistika tak, jak ji známe, v Americe de facto neexistuje. Zatímco u nás je vlak plný baťůžkářů běžná věc, ve Státech jste za exota. S tímto pohledem jsem se už setkal v knize Billa Brysona (viz Appalčská stezka). Další věc, která mě zarazila, byl pohled na současnou americkou „chudobu“. Ne že bych si naivně představoval, že neexistuje, ale máme tak vžité představy o americkém snu, že setkání s tímto fenoménem v takovéto ryzí podobě je – řekněme – překvapující…
Příběh Cheryl „Zbloudilé“ (rozhodně se mi knižní překlad líbí více než filmové „Zaběhnutá“) je fascinující, je skvěle napsán a z té dlouhé řady letošních knih znatelně čouhá vysoko nad průměr. Jednoznačně prozatím můj kandidát na „knihu roku“ 2015…
Dlouho jsem přemýšlel, zda se kouknout i na zmíněný film, ale nakonec jsem neodolal. Samozřejmě – je to jen velmi slabý odvar knihy, ale vcelku dobře natočený. Pokud ho ale dáte, aniž byste si knihu přečetli, přijdete o 90 procent zážitku.
Nemá cenu více psát – snad jen – tohle si rozhodně přečtěte :-)
Štítky knihy
cestopisné příběhy pro ženy zfilmováno americká literatura psychologické romány autobiografické prvky divočina Pacifická hřebenovka pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2015 |  Divočina |
| 2017 |  Velká cesta k sobě samému - o lásce a o životě |
Příjemné oddychové čtení. Jen už jsem si asi od poloviny říkala "Tak se konečně s někým vyspi ať je klid" :)