Divočina
Cheryl Strayed
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236083/bmid_divocina-zxc-236083.jpg
4
1481
1481
Pozoruhodně upřímný autobiografický příběh ženy, která se po traumatických událostech rozhodne vyrazit na 1 770 kilometrů dlouhou pěší pouť. V šestadvaceti letech si Cheryl Strayedová, po smrti své matky a krachu svého manželství, myslela, že přišla o vše. Měla pocit, že již nemá co ztratit a učinila nejimpulzivnější rozhodnutí svého života: odhodlala se sama ujít vysokohorskou trasu Pacifik Crest Trail od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington. Hrdinka, bez jakýchkoli znalostí o přežití v divoké přírodě, se nevyhne střetnutí s chřestýši a medvědy, překonává úmorná vedra či rekordní sníh. Napínavé vyprávění okořeněné humorem živě zachycuje strach i radost mladé ženy tvrdě si razící cestu k cíli navzdory mizivé šanci na úspěch. Pouť ji téměř dožene k šílenství.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Wild, 2012
více info...
Přidat komentář
Pro člověka, který nesnáší popisné části bez dialogů bude tahle knížka asi těžká , ale kdž se prokoušete na konec, uvědomíte si pravé poslání knihy a jak jednoduchá je vaše cesta když nenesete na zádech obří monstrózní batoh, přestože každý máme nějaký ten "batoh" na zádech, který si musíme nést sami. Jinak příběh je poutavý, vtipný a hlavně je UPŘÍMNÝ. :)
Jak říká Mňága a Žďorb: I cesta může být cíl......více zde: http://siraelxy.blogspot.cz/2015/06/cheryl-strayed-divocina.html
Cheryl není žádná sympaťačka, nejspíš proto, že je reálná. Svoje pokání ale nevzdává. Naopak mu dává nesmírnou sílu a osvobozuje sama sebe od svých chyb i hloupých rozhodnutí. A hlavně odpouští. Všem kolem, ale hlavně sama sobě.
Už od zhlédnutí filmu a poté přečtení knihy mám chuť vydat se po PCT také.
http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/divocina-cheryl-strayedove-dokazuje-ze-priroda-muze-cloveku-pomoci-najit-sam-sebe
Za mě 5*, autorka umí krásně vyprávět o přírodě aniž by se opakovala. Začátek byl na můj vkus zbytečně dlouhý, kdy popisovala vztah s manželem a maminkou, ale zbytek knihy mě oslovil. Je to vkusně napsaná oddychová kniha.
Americká slátanina, upřímně, nedočetla jsem to. Hlavní hrdinka je tak otravná, že to prostě nejde.
Od knihy jsem čekala úplně něco jiného. Nic méně jsme si ji užila i tak. Klobouk dolu před lidmi, kteří se rozhodnou takovou pouť podstoupit.
Čekala jsem úplně něco jiného, ale ve výsledku jsem zklamaná nebyla. Vydat se na cestu, aby člověk vyléčil rány, bolest nebo minulost, dává celkem smysl. Cheryl jsem fandila, a i když bych uvítala trochu více detailů ze samotného cestování, výsledný dojem je i přesto fajn.
Z počátečních rozpaků, že kniha je žánrově úplně mimo můj styl jsem se přenesla cca po 100 stranách, kdy jsem se bavila nad minulostí Cheryl a čím dál víc mě zajímalo její putování po PCT a byla to jedna z mála knížek, kdy při každé straně navíc jsem se bavila víc a víc :)
Mě osobně kniha moc neoslovila... Kdybych si pod hlavní hrdinkou nepředstavovala pořád Reese Witherspoon, tak bych knihu možná ani nedočetla - hrdinka mi moc sympatická nebyla... i dnes, po přečtení knihy nějak netuším co si o ní myslet... Jasně, je to super, že ušla pěšky 1770 km v divočině (prakticky sama) a takový výkon je rozhodně vhodné obdivovat, ale její příběh (se vším všudy) mne moc neoslovil. Při čtení jsem se několikrát přistihla přitom jak přeskakuji odstavce (hlavně to zdlouhavé popisování prostředí). Nicméně i přes to, se rozhodně kouknu na film, jelikož si myslím, že se mi díky němu spousta věci zcela "dokreslí".
Takže: přečíst to asi mohu doporučit, ale myslím si, že spousta lidí si to přečte jednou a bude jim to do konce života stačit...
Vůbec se mi do toho nechtělo, ale jsem nadšená! Opravdu skvěle odvyprávěný zajímavý příběh, Cheryl je sympatická, prostě nádhera. Doporučuju.
Mám vážně chuť něco podobného podniknout.
Super, do situace Cheryl jsem se celkem bez problémů vžila a celou knížku jsem jí fandila, aby cestu dokončila. DOPORUČUJI!
Velice zajímavá kniha, která ke mně přišla v naprosto dokonale pravou chvíli. V době, kdy jsem si řešil lehce podobné rodinné a osobní záležitosti (ne, heroin a jiné drogy, to opravdu nebyl :o)) a díky ní si uvědomil pár, pro mne, velmi důležitých věcí. Mimo jiné to, jak jsem vlastně šťastný a bohatý. A kdyby nic jiného, tak u mne tato kniha zafungovala na 120%. A za to patří Cheryl můj neskonalý dík.
A kromě toho jsem se u čtení moc bavil a prožíval její cestu, radosti a útrapy. Asi ve mně nevyvolala takovou chuť vyrazit na pouť, ale to v mém případě nevadí.
Když bych svoje pocity z této knihy měla vyjádřit pomocí hvězdiček - začalo to jasnými pěti, pak se to nenápadně posouvalo směrem ke čtyřce a ke konci to téměř sklouzlo na trojku.
Ano, i já už jsem byla v závěru otrávená nadržeností hlavní hrdinky, a přestože mě popisy PCT ze začátku opravdu bavily, ke konci už to byla nuda (a zřejmě ne jen pro mě, ale i pro samotnou autorku). Zkrátka ten konec už neměl šťávu.
Pro mě byly asi nejlepší vzpomínky na mámu, proto mi první třetina připadala nejlepší.
Konečně jsem knihu dočetla a musím říct, že se mi opravdu líbila. Hned po prvním otevření jsem překonala asi 150 stran na jeden nádech, ale později jsem měla problémy se ke knize opět dokopat. Líbí se mi popisování přírody a samozřejmě i jejího života, co mi trochu vadilo bylo to, že pořád narážela na svou matku. Sice je smutné, že její matka umřela, ale i tak mě po určité době už otravovalo o tom pořád čís, i když chápu, že smrt její matky, má za následek celou výpravu na PTC. Její popisování krajiny a zážitků a celé výpravy ve vás vyvolává touhu začít cestovat, díky ní jsem pochopila jak je Kalifornie vlastně velká. Kniha si rozhodně hodlám ještě někdy přečíst.
Příběh se čte lehce, svižně. Několikrát jsem se při čtení knihy přichytila, že bych tamější krásy přírody ráda viděla na vlastní oči. To se autorce dařilo. O divočině avšak nemůže být řeč. Jsou to nadhodnocená slova, které slouží k propagandě knihy. Jediná divočina se vyskytovala v hlavě hlavní postavy, kterou lze shrnout pěti slovy: "Bože, to je ale blbka". Pokud to byl záměr autorky, tak smekám, dařilo se jí to znamenitě, jelikož emoce to ve mě rozhodně rozvířilo. Pokud ne, tak....
Čekala jsem divočinu, více rozepsané putování, krajinu, trochu více humoru. Kniha mě v podstatě zklamala. Davajská feťačka se vzpamatuje a jde hledat sebe, celou dobu se noří do svých uplakaných problémů, do kterých se dostala svojí blbostí. Problémy těhle lidí nelidí mě fakt nezajímají...Ani zabalit si neumí...jako vážně pilu, tucet kondomů, 2 hrnce, tunu knih a další blbosti ? Už by mě nepřekvapovalo, ani kdyby si sebou do batohu narvala pračku, sporák s troubou a Maxipsa Fíka...
Štítky knihy
cestopisné příběhy pro ženy zfilmováno americká literatura psychologické romány autobiografické prvky divočina Pacifická hřebenovka pěší turistika
Skrýt reklamy
Divočina
V závěru anotace se píše: "Pouť ji téměř dožene k šílenství." Já doufám, že ji z toho šílenství alespoň trochu vysvobodila. Kromě toho, že k němu přiváděla všechny své blízké, dařilo se jí totéž poměrně úspěšně i u mě, tedy u čtenáře. Přes veškeré její vzdělání, tak pitomou a zakomplexovanou osobu jsem ještě (naštěstí) nepotkal. Literárně je ovšem příběh zpracován výborně. U překladu je však výrazným záporem ponechání americké měrné soustavy, až na zanedbatelné výjimky, v celém textu. Schválně z hlavy: Kolik stop má Sněžka? Pro ty líné jako jsem já je to ft. 5.256. Jenže co je nám v Evropě do toho, že? Tady je metrická soustava. Takže jsem soustavně netušil jak daleko, či vysoko, dolezla. Ovšem jeden přínos pro mě dílko mělo: už si dovedu představit "divočinu" v USA.
Za literární hodnotu 4, za vše ostatní -2, takže 2.