Divočina
Cheryl Strayed
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236083/bmid_divocina-zxc-236083.jpg
4
1492
1492
Pozoruhodně upřímný autobiografický příběh ženy, která se po traumatických událostech rozhodne vyrazit na 1 770 kilometrů dlouhou pěší pouť. V šestadvaceti letech si Cheryl Strayedová, po smrti své matky a krachu svého manželství, myslela, že přišla o vše. Měla pocit, že již nemá co ztratit a učinila nejimpulzivnější rozhodnutí svého života: odhodlala se sama ujít vysokohorskou trasu Pacifik Crest Trail od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington. Hrdinka, bez jakýchkoli znalostí o přežití v divoké přírodě, se nevyhne střetnutí s chřestýši a medvědy, překonává úmorná vedra či rekordní sníh. Napínavé vyprávění okořeněné humorem živě zachycuje strach i radost mladé ženy tvrdě si razící cestu k cíli navzdory mizivé šanci na úspěch. Pouť ji téměř dožene k šílenství.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Wild, 2012
více info...
Přidat komentář
Hezká čtivá kniha, o tom , že když někdo chce zvládne vše. Já eda nevím jesli bych s rozedřenýma nohama byla schopná ujít 1700km.
Nejdřív jsem viděla stejnojmenný film s Reese Withespoonovou a nuda to rozhodně nebyla - když na ten film nekoukáte jako na nějaký "akčňák". Nezklamala ani kniha, podle které je natočený. U mne za 4.
Konečně!
Konečně jsem se pročetla ke konci cesty...společně s rozervanou, hledající se Cheryl, která mě vždy unudila až ke spánku. Má očekávání byla asi příliš vysoká a nejspíš jsem doufala v něco alá Zikmund/Hanzelka. Zibura je pak úplně jiná liga a vlastně i žánr :-)
Knihu jsem četla v originále, to přiznávám, mohlo četbu trochu komplikovat. Přece jen je mateřština jednodušší k přelouskání. Jsem ale přesvědčená o tom, že poloviční objem by naprosto dostačoval. Mnoho pasáží bylo nudných, často se opakujících. Nicméně našly se i světlé momenty, které mohly být rozvinuty ku prospěchu celého příběhu, přičemž by alespoň zkrátily rádoby úvahy nad životem a jak v něm pokračovat dál a hlavně neničit sám sebe. Což hlavní postava poměrně intenzivně činila, než se na cestu samotnou vydala.
Shrnuto - podtrženo: Divočina na mě dojem neudělala a jsem si jistá, že se k ní už nevrátím.
Krásná poutavě napsaná kniha o putování americkou divočinou, hledání sama sebe i smyslu života. Autorka má všechen můj soucit, sympatie, podporu a přání už jen všeho dobrého do dalších dní. 4,5*
"Řeknu ti, že u ženských se to zas tak často nevidí - ženský málokdy pošlou společnost a to, co se od nich očekává, do háje. Kdyby bylo víc takovejch, byly bychom na tom líp."
Prečítaním tohto cestopisu som spolu s jeho hrdinkou vystupala na svoj ďalší čitateľský obzor.
Dýchtivo som si užívala každú etapu putovania hlavnej hrdinky po Pacific Crest Trail a spolu s ňou som prežívala všetky prekážky, ktoré ju cestou postretli. Zároveň som sa s ňou kochala krásou a nevyspytateľnosťou prírody. Spolu s ňou som pociťovala strach z hroziaceho nebezpečemstva, radosť z ďalšieho objavu, alebo sa smiala na humorných situáciach.
Skrátka Divočina vo mne vyvolala rôzne emócie, ako sa na dobrú knihu patrí.
Cheryl Strayed si ma získala hneď na začiatku, keď popisovala najväčšiu stratu svojho života - stratu svojej matky. Touto časťou som s ňou doslova znovu precítila obdobie, kedy som strácala svojho otca, ktorý trpel rovnakou diagnózou ako jej matka... Pochopila som jej prázdnotu a otupenosť, ktorá sa nedá ničím zaplniť, nanajvýš ju može trochu zmierniť "doktor" čas - najlepší špecialista na podobné diagnózy.
Nádherná kniha najskôr plná zúfalstva, beznádeje, rozporuplného konania a správania, ktoré následne prerástlo k uvedomovaniu si svojich chýb a nakoniec k novému objaveniu svojej existencie.
Dvočina bola pre mňa čitateľskou lahôdkou, ktorú odporúčam ochutnať.
Kniha je sondou do duše člověka, který hledá odpovědi na vlastní životní otázky. Autorka sama přiznává, že cesta po Pacific Crest Trail ji poskytla hledání odpovědí. Díky této cestě mohla udělat tlustou čáru za vším, co v životě ztratila, zkazila a sama poničila. Za vším stála smrt její matky, která do té doby byla vším, co autorka měla a pro co žila. V důsledku toho Cheryl pohřbila své manželství, stala se promiskuitní a začala lítat v návykových látkách. Při každém bolestivém kroku si čtenář uvědomuje, že cestu absolvuje vlastně sama se sebou a cítí nutnost projít vše popořádku a narovnat vše pošramocené. Dle mě neskutečně dobře napsaná kniha, která dobíjí energii a poskytuje prožitek, ale především nabízí možnost zabloudit do svých vlastních „kalných vod“. Čtenář si musí položit otázku jak by se asi v podobné situaci zachoval on sám? Pro mě nádherně obohacující čtení.
Líbilo. I přes to, že Cheryl byla sebestředná slepice (jasně, že rozum zůstává stát nad spousty věcma - nejvíc nad tou nedobrou přípravou), se mi celý příběh četl dobře a svižně. Navíc první jsem viděla film, takže jsem si během čtení vybavovala krásy americké přírody včetně nádherného Crater Lake. Po přečtení knihy jsem měla chuť hned vyrazit na nějakej výživnej trek... :))
Napsala jsem po dlouhém dumání komentář k této knize,přečetla jsem si ho po sobě a zase ho vymazala..Uvědomila jsem si,že moje pocity vyjadřuje asi nejlíp pan Svěrák: „Když máš srdce zjihlé,když máš potíže,tak dej cihlu k cihle,těsto do díže..“ ano,žal se krásně vstřebá,když odvrátíme zrak sami od sebe. Cesty k tomu vedou různé. Pokud se touto cestou paní Zbloudilé podařilo ze sebe udělat paní Znovunalezenou,pak jen říkám „aleluja,slyšte!“.
Dávám knize vyšší hodnocení,než jaké „cítím“,protože se jí sice podařilo mě v hodně směrech naštvat, ale v několika dokonce potěšit. Čeho si cením, je autorčina upřímnost..pokud je to upřímnost,protože je divné,že někdo s takovým postřehem a sebereflexí je tak málo schopný čelit sám sobě. To mě svádí k úvahám o tom, co je v knize kalkul. Ale abych byla spravedlivá-našla jsem i něco,co máme s Cheryl společné..voňavé tyčinky Nag-Champa..ale kamarádit bych se s ní nechtěla
Kniha se mi líbila, byla čtivá, ale začátek né moc záživný. Bavila mě druhá půlka knihy
Začátek vážně slabý, chápu, že jí zemřela matka a ona se z toho nemohla vzpamatovat, ale aby to bylo v každé větě a v každé kapitole, no... Ne díky. Druhá půlka byla docela dobrá, hlavně to jak si tam našla kamarády, konečně jsem nemusela číst jen její myšlenky;-). Takže koho baví zdlouhavé knihy, tak jen do toho...
Kniha, která se stala mojí srdeční záležitostí. Velice barvitě popsaná cesta ztracené, (zatoulané-strayed) mladé ženy, která se neumí vyrovnat s utrpením, které ji potkalo když jí zemřela matka a následně se rozvedla s manželem, k nalezení vlastního smyslu a rovnováhy ve svém životě. Cesta s Cheryl po Pacific Crest Trail utíkala kilometr po kilometru pouští, horami, sněhem, lesy a loukami velice svižně. Jedná se o knihu, která vtáhne a nejenže nepustí, ale zůstane ve vás.
Při čtení této knížky má člověk chuť si jít zabalit a vyrazit vstříc dobrodružstvím. Děj vás natolik pohltí, že někdy zapomenete vystoupit z autobusu :)
Kniha se mi velice líbala. Bylo to zase něco jiného. Kniha byla napsána takovým style, že jsem si připadala, že jsem také na nějaké cestě. Začátek byl takový vleklý a otravný. Když jsem se dostala nakonec, tak jsem koukala, jak rychle kniha skočila. Nejsem si úplně jistá, jestli to byl jen můj pocit nebo ten konec je opravdu krátký. Jak jsem se blížila ke konci, tak jsem knihu stále odkládala, protože jsem nechtěla, aby skončila. Přesně jako když nechce, aby cesta trvala ještě déle.
Knihu hodnotím velice kladně a určitě doporučuji!!
Pro mne je to strhující příběh o odvaze a nezdolné vůli po vnitřní očistě.Vyprávění jednoduchým, ale hodně čtivým jazykem se Cheryl podařilo zachytit autenticky a přestože jsem film viděla dříve, četbu mi to jenom obohatilo.
Hodně jsem se na ni těšila, i když mi bylo jasné, že to bude něco jiného než originální Ziburovy cestopisy. :-) Začátek vypadal hodně slibně. Pak hrdinka vyrazila a chvíli jsem měla docela strach, že budu dál číst už jen popis cesty, kamení, stromů a počítat odpadlé nehty. Naštěstí to tak nebylo a na konci jsem dokonce byla i dojatá. Ve výsledku - rozhodně to musela být životní zkušenost, i když nijak extra strhujícím dojmem na mě kniha nezapůsobila. Oceňuji ale autorčinu upřímnost až na kost, to zase jo.
Nakonec velmi zajímavá kniha. Místy jsem kroutila hlavou nad naivitou hrdinky a jejími dětinskými nápady, jindy jsem se zase musela nahlas smát jejím komentářům a popisům situací v divočině. Určitě výborná kniha pro všechny turisty a milovníky hor :-) Po přečtení jsem dostala chuť na cestopisy, i když nikdy dřív jsem je nečetla. Je to skutečně něco jiného než klasické romány, i když úplně čistý cestopis to také není. Rozhodně mi to osvěžilo mysl od klasické beletrie.
Tato kniha nebyla jen cestopisná, nebo biografická. Byla to kniha o životě. Byla o pouti. Ale ne jen fyzické pouti, ale především duševní.
Knihu jsem přečetla za necelý den. Líbilo se mi, jak byla napsaná. A líbila se mi i přes všechny nemalé nedostatky hlavní postavy (tudíž autorky). Vlastně díky nim ta kniha má něco do sebe. Kdyby hlavní postava byla dokonalá, nebyl by příběh tak zajímavý. Autorka má můj obdiv. Jak za její sílu, tak za tuhle neuvěřitelně čtivou knihu a za to, že nám v ní odhalila svoje nitro. Knihu jsem četla poprvé, ale určitě ne naposledy a rozhodně nebudu pálit přečtené kapitoly.
Příběh vás chvílemi pobaví i rozesmutní, bude vás napínat, budete na ní zírat s otevřenou pusou a kroutit hlavou nad chováním autorky. Souhlasím s tím, že se chovala kolikrát hrozně a nepochopitelně. Jenže to, že si to přiznala znamená, že je už někde jinde a že se mění k lepšímu. Nikdo není dokonalý. Každý snášíme věci jinak. Každý se se špatnými věcmi vypořádáváme jiným způsobem. A ona si vybrala očistec v podobě upadávajících nehtů a taháním Monstra na zádech.
Kniha vás však především donutí přemýšlet nad sebou a svým životem. Né nutně to však musí být nepříjemné myšlenky. Někomu třeba můj komentář může přijít přehnaný, ovšem píšu přesně to co cítím. A to co cítím, je vděk autorce za tuhle knihu.
Jednou větou: Kniha, ze které budete mít dobrý pocit. A možná vás vytáhne ven. Je jedno, jestli na procházku s batůžkem, nebo na tůru s krosnou. Právě to se mi na neuvěřitelném příběhu Cheryl líbilo, ta inspirace, k čemukoli. A teď hurá na film.
Tahle kniha mě dlouhou dobu stejnou měrou odpuzovala jako přitahovala a při čtení jsem se dlouho nedokázala rozhodnout, jestli mi přijde autorka drsná a skvělá nebo debilní a sobecká. Nakonec musím říct, že jsem se nevyhnutelně přiklonila k druhé variantě. Ono totiž postavit si pseudoliterární kariéru na tom, že se veřejně přiznáte k tomu, že jste sebestředná, omezená, labilní a bezohledná slepice se sklony k závislosti, to může fakt jenom blbá blondýna (nic proti blondýnkám).
Wild má být kniha o mladé ženě, která se vyrovnává s traumaty (jež si většinou způsobila sama) tím, že projde část Pacific Crest Trail. Ve Státech je těhle stezek (ne, vážně to není "hřebenovka" a ten, kdo trail jako "hřebenovka" přeložil, by zasloužil po takové "hřebenovce" pár dní jít anebo ještě líp běžet, ono by ho to rychle přešlo) hodně a je poměrně běžné, že outdoorově založení jedinci části nebo dokonce celé trasy chodí/běhají. Takže to není až taková pecka a výjimka, jak se snaží autorka prezentovat.
Cheryl se navíc usilovně pokouší z knihy vyjít jako upřímná drsňačka (je mi fakt fuk, kolikrát a jestli si na trailu klikala myšku...), ale pokud si někdo na podobnou cestu není schopný ani pořádně sbalit nebo se naučit používat kompas (!), nemá tam co dělat - představuje totiž riziko nejen pro sebe, ale i pro případné osoby podílející se na záchranné akci. Jenže to by drahoušek Cheryl nesměla být takový stupidní sobeček, aby si tohle dokázala uvědomit.
Co jinýho taky je, když o*uká všechno, co se hýbe, přestože má milujícího, chápající a podporujícího manžela? To je ale děvče charakter - co se třeba rozejít, než se nechám zbouchnout od feťáka? A kolik z nás ztratilo (nečekaně) rodiče a muselo se s tou situací nějak smířit a jít dál? Řešením asi nebude začít si píchat heroin, že jo - maminka totiž Cheryl sice vychovala tak, že by nikdy u nikoho cizího nevyryla nic do nábytku, ale že by ji naučila, že zahánět smutek buchnou není zrovna top nápad, na to už asi nedošlo...
Autorka se navíc považuje a krásku (ne, fakt nevypadá jako Reese Whiterspoon z přebalu), o čemž ji bez ustání ujišťují všichni, koho na své cestě potká. Kromě toho jsou z ní všichni úplně auf, protože, ó můj ty Tondo kolenatej, ona jde SAMA! Opakuje se to v knize tolikrát, že už jsem na božskou podstatu Cheryl měla dost velkou alergii. Protože - a co jako? Tak jde sama, no. Osobně spíš obdivuju všechny, kdo tohle dají s někým, aniž by se vzájemně nepozabíjeli - to musí být panečku ponorky... Kromě toho při každý příležitosti stezku opouští, nechává se hostit od cizích lidí, vozit autem a ulehčuje a zkracuje si to, jak jen může.
Kniha navíc není ani tak o cestě jako takové nebo o tom, jaké to je, podniknout takhle dlouhý trek, je to spíš o tom, kterak autorka zvorala všechno, na co sáhla (ať už dřív nebo i během cesty samotný) a o jejím dost chudičkým vnitřním životě, kde se střídají akorát vzpomínky na rodinu, vzpomínky na chlapy, který vojela, vzpomínky na herák, myšlenky na chlapy, který by vojela a tak pořád dokola. Jo a taky přesvědčení, že je velká spisovatelka. Není.
Knížka není vyloženě špatná. Jsou to prostě zápisky bývalý trosky, která už nevěděla, co by a místo, aby si to dál proháněla žílou, se začala prohánět po lesích. Tak jako jo, no. Bestseller hodný zfilmování? Tak to fakt ne.
Štítky knihy
cestopisné příběhy pro ženy zfilmováno americká literatura psychologické romány autobiografické prvky divočina Pacifická hřebenovka pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2015 |  Divočina |
| 2017 |  Velká cesta k sobě samému - o lásce a o životě |
Dobré, ale zdaleka ne tolik, jako Útěk do divočiny. Měl jsem samozřejmě také problém ztotožňovat se s ženskou hrdinkou knihy.