Divočina

Knížka má skutečně silný příběh a hodnotím ji rozhodně lépe než výborný následný film. Clelý příběh je velmi poutavý a kniha se skvěle čte. Rozhodně múže mnoho lidí inspirovat, aby udělali to co již neúnosně dlouho odkládají. Přeji příjemnou zábavu.

Moje nejoblíbenější kniha. Těžko popsat slovy, co při jejím čtení cítím. Naprosto se dokážu vžít do jejích pocitů a myšlenek. Jsem za Cheryl strašně moc vděčná, za to, že se nevzdala a že ji cesta dokázala postavit na nohy. Při čtení mám chuť plakat i smát se. A navíc, stejně jako u filmu, který je také báječný, mě to táhne vydat se na podobnou pouť. Překonat samu sebe a oddělit zbytečné problémy od těch skutečných. Cheryl, moc ti děkuji za tohle dílo!

příroda jako terapie.... vlastně to je i není hodnocení knihy (ta mě zcela pohltila), ale poděkování, že sou ještě místa, kde se můžeme vracet do milující náruči přírody....

je jedno, co vás trápí, jak sebehloupější problémy v sobě řešíte, tohle je prostě lék.... sice není pro každého, ale je tu, tam venku.... prostý, krásný, čistý, syrový....

Ach ta Cheryl. Prostě holka, co nikdy neprošla (a ani to neměla v úmyslu) celou pacifickou hřebenovku. On když člověk dlouho jde, tak má puchýře, občas upadne, ztratí se a potkává lidi. Fakt! Takové to dílko, co je téměř kultem žánru a člověk až do samého konce marně pátrá proč.

Napínavá, dobrodružná, skvělá. Moc se mi líbilo, když se příběh z divočiny prolínal s minulostí a vztahem s matkou.

Samozřejmě jsem nejdříve viděla film a ten se mi moc líbil. Po pár letech jsem sáhla po knize a kniha je určitě lepší. Lépe popisuje pocity, dané situace a člověk se lépe sžije s hlavní postavou. Líbí se mi přemýšlení v knize, návrat do minulosti. Pěkné. Po dočtení jsem si film pustila znovu.

Mno konečně! Konečně kniha o pouti, na které (a o které) má smysl tu knihu vůbec napsat, sepsat a vydat. Jako první jsem o PCT četl domácí tvorbu od Moniky Benešové, kterážto mě teda absolutně nenadchla. Naštěstí Cheryl Strayed na to šla od lesa (tedy z Mohavské pouště) a díky ní měl člověk ze čtení konečně pocit vedra, žízně, zimy, každého kamínku v botě a chřestýše na cestě - tak jak to od cestopisu čtenář čeká. A o důvodu proč knihu napsala zde není třeba vůbec polemizovat - stokrát pádnější, než autorka Pacifické hřebenovky.

Před nějakou dobou jsem viděla film Divočina, pak jsem ho viděla podruhé a potřetí a nakonec se dostala k jeho knižní předloze, „skutečnému příběhu o nezlomnosti a hledání sebe sama“. Aby našla samu sebe, musela Cheryl ujít cestu dlouhou 1770 kilometrů z Mohavské pouště až k Mostu bohů. Někdy se říká, že cíl neexistuje, protože samotná cesta je cílem. Myslím, že to není pravda. Minimálně pro Cheryl existovala jak cesta, tak cíl.

Dáme-li stranou nezdravý hype, který knihou a následným filmem s R. W. vznikl, a kvůli kterému se o PCT pokoušelo mnoho mizerně připravených fanynek této knihy, tak mě ten příběh velice zaujal. Hodnotit knihu popisující skutečnou událost není snadné, jak určit, kolik hvězdiček si zaslouží něčí životní zkušenost? Tady ale dávám 5* bez váhání. Příběh není zdlouhavý, ale přesto mám pocit, že jsem s Cheryl ušla každý krok, své vnitřní (a koneckonců i ty fyzické, délkou měřitelné) pochody popsala způsobem, který mi ji přiblížil jako ženu z masa a kostí, manželku, dceru, člověka hledajícího sebe sama. Dala svému vyprávění hloubku i bez zbytečného patosu a klišé v podobě velkého spirituálně osvíceného závěru... Dovolím si recenzi doplnit ještě oblíbeným citátem od Wericha, který mi během čtení často vytanul na mysli - „Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému.“

Tahle kniha ve mě zůstala ještě několik dní, všem jsem o ní vyprávěla a měla jsem pocit, že jsem Pacifickou hřebenovku prošla se slečnou Zbloudilou. Úžasné.

Po přečtení mám chuť si koupit boty a vzít s sebou Cheryl aby si to se mnou prošla ještě jednou. Jedna z TOP cestovatelských knih.

Za prvé bych to cestopisem určitě nenazývala. Za druhé kdyby každý, kdo ztratí rodiče, podnikl podobnou cestu, tak jsou cesty plné, nepochopila jsem důvod této cesty. Ty 3 hvězdičky jsou pro ni za odvahu, že vyrazila s těmi vědomostmi, které měla. Knihu jsem přečetla, vyloženě nudná nebyla, ale že bych ji doporučila se říci nedá.

Kniha pro mě byla velice zdlouhavá a musela jsem se nutit, abych ji dočetla. Dokonce jsem ji 100 stránek před koncem odložila a raději četla něco jiného, než jsem se odhodlala ji znovu vzít do ruky. Můžou za to obsáhlé popisné části hlavně prostředí, kde se autorka nacházela. Je mi jasné, že to musela být krásná podívaná, ale bohužel přes stránky knihy to vidět nemůžu a později jsem to už téměř přeskakovala. Velice obdivuji autorku, že se na takovou cestu vydala a to jak se po cestě měnila. Cestopisy asi nebudou nic pro mě.

Prošla jsem celou PCT se Cheryl. Kniha se mi moc líbila. Krásná příroda smíšená s pocity hlavní hrdinky.

Tuhle knihu jsem měla rozečtenou neskutečně dlouho. Některé pasáže mě bavily a četla jsem je jedním dechem, další zase ne a ne přelouskat...
Bylo to moje první putování Pacifickou hřebenovkou, nicméně autorka v knize mimo cestu neustále řeší i svoji minulost a důvody, proč se vlastně na putování vydala. Právě to neustálé zabíhání do minulosti mě moc nebavilo, a i když to autorka neměla lehké, tak mi to přišlo pořád dokola to stejné. Naopak popis cesty a zážitků byl parádní a přesně takový, že se vám chce hodit batoh na záda a okamžitě vyrazit. Cheryl mi moc sympatická nebyla, ale rozhodně ji obdivuji za její odvahu a odhodlání. Takže mám trochu rozporuplné pocity...

Ačkoli jsem dříve viděla film, knize to rozhodně neubralo na čtivosti. Krásně popsáno, i cesta, i minulost hrdinky. Člověk se lehce vcítí do pocitů hrdinky a chápe, co ji k tomu vedlo, udělat takový krok a zvládnout ho. Koho by to nezlákalo, sbalit se od všeho a jen prostě jít...

Je to pecka! Odpouštím tomu dílu jakékoli nekonzistentnosti a občasné jazykové nedostatky. Klobouk dolů před odvahou zanechat za sebou mamon komfortu a jít kamsi daleko úplně sama, ponořit se do sebe.

Přečetl jsem knihu a hned shlédl i film (i když jsem ho již kdysi viděl) pro srovnání. Samotná kniha je čtivá, ale některé části, které se netýkají cesty jsou zbytečně obsáhlé a raději bych se dočetl něco více o divočině, než o komplikovaných vztazích a často tragických událostech v životě "Královny PCT". Asi to do díla patří. Zdálo se mi ale, že druhá polovina knihy je oproti první zbytečně stručná. Za to * dolů. Film je hodně vydařený, ale jednotlivé události jsou oproti knize v jiné časové posloupnosti a filmaři "zapomněli" na sestru, otčíma, a mnohé další.

Fajn, putování, člověk měl hned chuť hodit na záda bágl a vyrazit do kopců. Obdivuju tu odvahu, na druhou stranu je vidět, že autorka není spisovatelka a tak je román trochu nekonzistentní v jednotlivých kapitolách, ale pokud je to spíš bráno jako deník, tak je to ok.